Oleaneta napsal(a):

Rozhodla jsem se napsat a svěřit se se svým problémem, protože už nevím jak z toho ven.
Strašně žárlím. Můj partner je strašně fajn člověk, na nevěru má stejný názor jako já, tedy že je  neodpustitelná, ale já mu přesto nevěřím. Nemám důvod nikdy mi nic zlého neprovedl a to jsme spolu 4 roky, ale čas od času mě přepadne strašná úzkost, jsem ve střehu, nervozní, v hlavě se mi přehrává tisíc obrazů jak mě partner podvádí. V tom okamžiku stačí aby příteli pípla SMS a moje srdce se rozbuší jako o závod. Myslím, že to všechno má původ v mém předešlém vztahu, partner mě podváděl a já se to dověděla až jsme se rozešli. S mým přítelem jsme to 1000x probírali, ubezpečoval mě že nemusím mít obavy, že on takové věci nedělá. Pomůže to na chvíli, pak se zase ta potvora žárlivost ukáže a já nejsem schopná ji udržet na uzdě. Stačí aby se partner zapovídal se známou, nebo se na někoho usmíval, hned mám pocit že flirtuje a vypíná mi mozek. On je společenský, příjemný kluk, který se ke všem chová hezky a mile…tím hůř pro moji hlavu:(.. Tohle všechno si uvědomuju, že problém je ve mně,ale jak z toho ven než se zblázním…??

Měli bychom jít všichni ještě spolu s Eliškou společně k psychologovi!!! :-)
To myslím naprosto vážně. I kdyby tě přítel ujišťoval ještě 10 000x, tak ti to bude prd platné..., že jo?

žárlivost je vlastně nemoc. Nemoc slabého sebevědomí. Já to mám ještě zkombinované s tím, že jsem psychopat. Ale to není tak podstatné.

Naprosto ti rozumím Oleaneto,mívám úplně stejné pocity a je to hrozné!Přítel je podle tvého popisu úplně stejný jako ten tvůj.Taky mu ale nevěřím a nevím,jestli mám důvod.Co když jo?

Nicolasi dobře jsi mi radil a sám si s tím nevíš rady?

Oleaneta napsal(a):

O psychologovi jsem přemýšlela, ale napřed bych to ještě chtěla zkusit sama. Jde to vůbec? Máte někdo podobný problém se kterým jste se nakonec sami poprali? Zdá se mi že je to kolotoč..připadám si jak na houpačce, jednou to zvládám a žárlit mě ani nenapadne a z toho se užírám třeba měsíc v kuse. Možná jde i o strach z budoucnosti, jak to všechno bude dál, co nás čeká, strach ze samoty..

Čoveče fakt mi mluvíš z duše.Taky jsem vždycky nějakou dobu v pohodě a připadám si vyrovnaná a pak mi stačí,aby začal mluvit o své pěkné kolegyni nebo sousedce či kamarádce a uvnitř sebe šílím.Nezačnu mu dělat scénu,ale než se vnitřně uklidním,tak s ním nedokážu normálně komunikovat.Kolikrát na něj i nepřiměřeně vyštěknu,když se mě pak zeptá na něco jiného.

Nicolas napsal(a):

Oleaneta napsal(a):

Rozhodla jsem se napsat a svěřit se se svým problémem, protože už nevím jak z toho ven.
Strašně žárlím. Můj partner je strašně fajn člověk, na nevěru má stejný názor jako já, tedy že je  neodpustitelná, ale já mu přesto nevěřím. Nemám důvod nikdy mi nic zlého neprovedl a to jsme spolu 4 roky, ale čas od času mě přepadne strašná úzkost, jsem ve střehu, nervozní, v hlavě se mi přehrává tisíc obrazů jak mě partner podvádí. V tom okamžiku stačí aby příteli pípla SMS a moje srdce se rozbuší jako o závod. Myslím, že to všechno má původ v mém předešlém vztahu, partner mě podváděl a já se to dověděla až jsme se rozešli. S mým přítelem jsme to 1000x probírali, ubezpečoval mě že nemusím mít obavy, že on takové věci nedělá. Pomůže to na chvíli, pak se zase ta potvora žárlivost ukáže a já nejsem schopná ji udržet na uzdě. Stačí aby se partner zapovídal se známou, nebo se na někoho usmíval, hned mám pocit že flirtuje a vypíná mi mozek. On je společenský, příjemný kluk, který se ke všem chová hezky a mile…tím hůř pro moji hlavu:(.. Tohle všechno si uvědomuju, že problém je ve mně,ale jak z toho ven než se zblázním…??

Měli bychom jít všichni ještě spolu s Eliškou společně k psychologovi!!! :-)
To myslím naprosto vážně. I kdyby tě přítel ujišťoval ještě 10 000x, tak ti to bude prd platné..., že jo?

žárlivost je vlastně nemoc. Nemoc slabého sebevědomí. Já to mám ještě zkombinované s tím, že jsem psychopat. Ale to není tak podstatné.

Nikolasi,teda,chudák tvoje holka-nebo kluk??

Oleaneta napsal(a):

..ano, přesně..pak se jednoduše nemůžu ovládnout a jsem nepříjemná

No jo,ale jak si to v sobě urovnat,abychom si ten vztah samy nekazily a užívaly si ho?My už jsme chtěly plánovat dítě,ale z tohohle důvodu do toho prostě nedokážu jít.Co když to jednou nevydrží a podlehne té sličné kamarádce nebo sousedce,kterou mi pořád předhazuje?

třeba to tak nemyslí, my žárlivci jsme totiž strašně vztahovační, hned si myslíme že narážka prohozená v legraci je myslena vážně..

Re Nicolasi> Musim take trochu necio prinest do mlyna..
Ja jsem na svou partnerku ve vztahu nikdy nezarlil, asi zajimave, asi je to take chyba .... ale co ode me odesla, ta zarlivost na me dopadla v plnem .... asi jsem take psychopat, co ?

Oleaneta napsal(a):

v jakém smyslu ti ji předhazuje?

No například mi včera řekl,že si včera v práci v pracovní době,kde byl jen s dcerou majitelky(24 let,hezká,vysoká hubená)prohlížel fotky z Karibiku,kde ona byla jen v plavkách.Nebo:rekonstruujem byt a on mi řekl,že Monika (blonďatá,mladá sousedka) udělala tu příčku jinak,že by si s tím vyhrála.No není na zabití?

jenik napsal(a):

Re Nicolasi> Musim take trochu necio prinest do mlyna..
Ja jsem na svou partnerku ve vztahu nikdy nezarlil, asi zajimave, asi je to take chyba .... ale co ode me odesla, ta zarlivost na me dopadla v plnem .... asi jsem take psychopat, co ?

Ježiši

faf napsal(a):

Hm, tak neviem, ci to pomoze, ale pokusila som sa nad tym trochu zamysliet.... Co je to vlastne ziarlivost? Ja osobne som si sama na sebe vsimla, ze zacnem ziarlit v momente, ked partner inemu cloveku "venuje" to, co by som si priala dostavat od neho ja a mam pocit, ze to nedostavam. Polopatisticky: ak budem pri mori s priatelom a ten si ani nevsimne, ze mam trebars krasne nove plavky a pekne telo, na ktorom som celu zimu makala a ze to vsetko som robila okrem ineho aj preto, aby som sa pacila nielen sebe, ale aj jemu, no a on namiesto toho zacne vzdychat nad okoloiducimi "kraskami" - tak v tomto momente asi zacnem ziarlit.
Ibaze dnes uz mi to sebavedomie leda tak jemne rozkolise a nie zadupe do prachu. a  asi by som skor pouvazovala o nasom vztahu a jeho kvalitach..... tazko budem stastna s niekym, kto mi nedava to, co potrebujem. Ibaze baby, to je zasa potom len na vas. Mate pravo volby, bud partnera chcete takeho, ako je, alebo ho takeho nechcete a potom mate jedinu moznost - hladat vhodnejsieho partnera.

Na druhej strane, vztah je vzdy o kompromisoch a snahe neublizovat tomu druhemu, takze dvaja rozumni ludia by mali byt schopni otvorene sa porozpravat a pokusit sa rozne male nedorozumenia a skripoty vo vztahu pokojne riesit.

Tak konečně nějaká pěkná odpověď.Máš pravdu,možná je to tím,že mi nedává(nebo mi to tak připadá)to,co dává jiným,možná mi to dává v menší míře.

Ellischka napsal(a):

faf napsal(a):

Hm, tak neviem, ci to pomoze, ale pokusila som sa nad tym trochu zamysliet.... Co je to vlastne ziarlivost? Ja osobne som si sama na sebe vsimla, ze zacnem ziarlit v momente, ked partner inemu cloveku "venuje" to, co by som si priala dostavat od neho ja a mam pocit, ze to nedostavam. Polopatisticky: ak budem pri mori s priatelom a ten si ani nevsimne, ze mam trebars krasne nove plavky a pekne telo, na ktorom som celu zimu makala a ze to vsetko som robila okrem ineho aj preto, aby som sa pacila nielen sebe, ale aj jemu, no a on namiesto toho zacne vzdychat nad okoloiducimi "kraskami" - tak v tomto momente asi zacnem ziarlit.
Ibaze dnes uz mi to sebavedomie leda tak jemne rozkolise a nie zadupe do prachu. a  asi by som skor pouvazovala o nasom vztahu a jeho kvalitach..... tazko budem stastna s niekym, kto mi nedava to, co potrebujem. Ibaze baby, to je zasa potom len na vas. Mate pravo volby, bud partnera chcete takeho, ako je, alebo ho takeho nechcete a potom mate jedinu moznost - hladat vhodnejsieho partnera.

Na druhej strane, vztah je vzdy o kompromisoch a snahe neublizovat tomu druhemu, takze dvaja rozumni ludia by mali byt schopni otvorene sa porozpravat a pokusit sa rozne male nedorozumenia a skripoty vo vztahu pokojne riesit.

Tak konečně nějaká pěkná odpověď.Máš pravdu,možná je to tím,že mi nedává(nebo mi to tak připadá)to,co dává jiným,možná mi to dává v menší míře.

No, vidíš - jak ti to "počkám a srovnám si to" - hezky jde

Nic si z toho nedělej, makat na sobě musíme všichni .