Zuzi - sama jsem ráda, že to jde, když to jde a jak jsem psala, mně je 30 a mám děťátko 1, druhé snad za pár let. Nepsala jsem o tom, že by se maminky měly vzdávat atd., spíš o tom, že holt se pak musí počítat s jistými riziky, která u mladších třeba nejsou. Jinak je-li elán, zdraví tomu přeje a sociální situace normální, tak proč ne. Nevím, není-li ale důvod, že je náš Čechů tak málo a stále méně, právě ten, že si lidé děti pořizují čím dál později, tudíž mají pak 1 potomka, na druhého už třeba není energie.
Jinak mám v rodině krásný příklad pozdního rodičovství, neboť manželovi mé sestry je 63 let a mají 5 letou holčičku, sestře je 33.
Proč děti neplánovat, tomu moc nerozumím, netrvrdím jako že "11.5.2009 počnu a zanáším si to do kalendáře", ale zkrátka se v určitou chvíli rozhodnout, že od teď už ano a připravím na to podmínky - tomu říkám plánování rodičovství. Třeba to zrovna nepůjde, to se může stát, ale kdo ví, zda by to bývalo předtím šlo.

Selima: připomněla jsi mi: "první dovolená-první dítě, druhá dovolená-druhé dítě"

Karal- to je to  o čem jsem se zmínila. Paradoxně vyšší využívání HA vede podle nezávislých studií  k vyšší mu % problémů. No a je fakt, že dnes bez HA  rozumná holka neudělá ani krok. Důsledek pak bohužel může pocítit v okamžiku , kdy miminko chce. Farmaceutické firmy nemají tyhle studie vůbec v oblibě, ale % rodiček, které potřebuje pomoc asistované reprodukce je čím dál tím vyšší.   Oblíbené svádění na stravu a stres už dnes také neobstojí, protože mladá generace se stravuje výrazně zdravěji než ty minulé- no a stejně si mimi dávají načas...

Kua Sel, ako vzdy

Seli,
špatně jsi mě pochopila. Neplánuji dětem jejich budoucnost, jejich vzdělání. Na to budou mít svou hlavu. Jsem myslím hodně tolerantní. Sama jsem potřebovala hodně svobody a doma jsem se dusila.
Jenže já mluvím za sebe a plánovat musím. Jak víš, trpím depresemi, beru antidepresiva už přes 10 let. Do toho rakovina děložního čípku. Teď jsem bez partnera a nejsem typ ,který po půl roce známosti skočí hned do dítěte. Musím minimálně půlroku předtím, než se rozhodnu mít bejby, ty AD vysadit. Do toho, díky té 2 chemoterapii a operaci mě lékař upozornil na možnost sponátních potratů. Takže to tak může nějak trvat i nemusí.
A prostě dítě jsem dříve nechtěla. A ani nemohla mít. roli samo hrají i finance. Jedu od 19ti sama na hypotéku. Žiju od nuly k nule, takže je hezký mít dítě ve 20ti,ale já jsem dělala všechno pro to,abych ho neměla, protože bych to neutáhla. A na partnery jsmem se prostě spolehnout nemohla, protože jsme byli mladí a každý nevypadal jako ideální otec k rodině.
Klidně mě ukamenujte. Ale tak to prostě u mne je. Nejsem spontání člověk, který si řekne, tak a teď budu mít bejby. To neva, že taťka lítá furt po světě, já mám hypošku a neutáhu ji, díky AD,které bere maminka, tak může mít i nějaké následky. Ale hlavně, že mám ten růžový uzlík,že?

Klubko napsal(a):

Klidně mě ukamenujte.

Tvoja oblubena frazicka

Klubko napsal(a):

Seli,
špatně jsi mě pochopila. Neplánuji dětem jejich budoucnost, jejich vzdělání. Na to budou mít svou hlavu. Jsem myslím hodně tolerantní. Sama jsem potřebovala hodně svobody a doma jsem se dusila.
Jenže já mluvím za sebe a plánovat musím. Jak víš, trpím depresemi, beru antidepresiva už přes 10 let. Do toho rakovina děložního čípku. Teď jsem bez partnera a nejsem typ ,který po půl roce známosti skočí hned do dítěte. Musím minimálně půlroku předtím, než se rozhodnu mít bejby, ty AD vysadit. Do toho, díky té 2 chemoterapii a operaci mě lékař upozornil na možnost sponátních potratů. Takže to tak může nějak trvat i nemusí.
A prostě dítě jsem dříve nechtěla. A ani nemohla mít. roli samo hrají i finance. Jedu od 19ti sama na hypotéku. Žiju od nuly k nule, takže je hezký mít dítě ve 20ti,ale já jsem dělala všechno pro to,abych ho neměla, protože bych to neutáhla. A na partnery jsmem se prostě spolehnout nemohla, protože jsme byli mladí a každý nevypadal jako ideální otec k rodině.
Klidně mě ukamenujte. Ale tak to prostě u mne je. Nejsem spontání člověk, který si řekne, tak a teď budu mít bejby. To neva, že taťka lítá furt po světě, já mám hypošku a neutáhu ji, díky AD,které bere maminka, tak může mít i nějaké následky. Ale hlavně, že mám ten růžový uzlík,že?

Dobrý stránky:
http://www.safebryo.cz/farmakoterapie_v_tehotenstvi.htm
AD nejsou žádná pr..l.
Držím ti palce, Klubko, máš hlavu na svém místě.

Upravil(a) Florio (30. 7. 2008 8:45)

Klubko napsal(a):

Seli,
špatně jsi mě pochopila. Neplánuji dětem jejich budoucnost, jejich vzdělání. Na to budou mít svou hlavu. Jsem myslím hodně tolerantní. Sama jsem potřebovala hodně svobody a doma jsem se dusila.
Jenže já mluvím za sebe a plánovat musím. Jak víš, trpím depresemi, beru antidepresiva už přes 10 let. Do toho rakovina děložního čípku. Teď jsem bez partnera a nejsem typ ,který po půl roce známosti skočí hned do dítěte. Musím minimálně půlroku předtím, než se rozhodnu mít bejby, ty AD vysadit. Do toho, díky té 2 chemoterapii a operaci mě lékař upozornil na možnost sponátních potratů. Takže to tak může nějak trvat i nemusí.
A prostě dítě jsem dříve nechtěla. A ani nemohla mít. roli samo hrají i finance. Jedu od 19ti sama na hypotéku. Žiju od nuly k nule, takže je hezký mít dítě ve 20ti,ale já jsem dělala všechno pro to,abych ho neměla, protože bych to neutáhla. A na partnery jsmem se prostě spolehnout nemohla, protože jsme byli mladí a každý nevypadal jako ideální otec k rodině.
Klidně mě ukamenujte. Ale tak to prostě u mne je. Nejsem spontání člověk, který si řekne, tak a teď budu mít bejby. To neva, že taťka lítá furt po světě, já mám hypošku a neutáhu ji, díky AD,které bere maminka, tak může mít i nějaké následky. Ale hlavně, že mám ten růžový uzlík,že?

No, to je jasné, že si asi v inej situácii, ale ja si proste myslím, že keď budeš mať pocit, že chceš, tak to aj tak urobíš - a možno práve v tých 40 - a bude ti v konečnom dôsledku jedno, či už máš našetrené dieťaťu na univerzitu. Pre mňa je najlepší nejaký stred medzi absolútnou bezstarostnosťou až tupou ľahkomyseľnosťou a úzkosltivým plánovaním, ktoré sa ale rozpadne ako domček z karát v okamihu, keď zrazu to bejby nejde na prvý pokus. Ja osobne mám napríklad skoro celý život pripravené alternatívne scenáre a beriem ich ako rovnocenné s tým, že jeden z nich sa určite uskutoční.

Děcka nechte teho

Natynka: "Chtěla bych ještě někdy další děti. Samozřejmě, že na to musí být dva. Ale určitě bych se nebála až mi bude 38, 40.... "

Zdravím všechny - určitě je každého věc, kdy si pořídí mimčo. Neohlížela bych se na názor nějakých cizích lidí ani v momentě, kdy by mi bylo 20, ani v momentě, kdy by mi bylo 40. Každopádně pokud nějaká kočka nemohla mít dítě ve věku kolem třicky, je úžasné, že jí to osud dopřeje aspoň později.

Jenže je tady drobné "ale". Rodit ve 40ti dnes jistě není žádný velký problém, zdravotnická péče je tu na solidní úrovni. Ovšem určitě budu brát jinak případné drobné potíže s dospívajícím puberťákem ve svých... třeba 40ti a jinak někdy před šedesátkou, Natynko. A "dva lidi" jsou v tomto věku na ty děti málokdy. Tedy myslím na pořádnou výchovu, ne na "dělání" miminka. Stačí číst jiná vlákna plná nevěr, zklamaní a rozvodů, že...
Ono dívat se v pětačtyřiceti na své pětileté dítko hrající si na písečku je pěkná věc, ale budeme schopni tomu dítku zajistit střední školu a další věci související s financemi - když nám bude 55 a přijdeme o práci atd.? Toť otázka, že...

Mluvím ze zkušenosti své maminy, která mě měla v 21ti a moji třetí sestru až před čtyřicítkou - porod samozřejmě zvládla, ale hodněkrát mi pak ve svých 55ti zmiňovala, že už na ni nemá nervy, že je unavená ). A to nebyla žádná troska sedřená z práce na poli .
Já bych tedy zase tak rozveselená z porodu kolem čtyřicítky nebyla - právě s ohledem na léta další. Je třeba taky trochu myslet na budoucnost (i svoji, nejen dítěte) .
Sil prostě s věkem nepřibývá.
Ovšem jinak to může být zřejmě v případě vytouženého jedináčka, samozřejmě, tam té rodičovské síly může být jistě víc, než třeba při třech dětech.
A znova - je to záležitost každé té určité rodiny.

Upravil(a) Tercila (30. 7. 2008 16:53)

tak mi to přeci jen nedá.. Mně měli naši v 18ti-19ti, odkládali mi k babičce a užívali si. Teď má můj 64 letý táta dvouletého prcka a občas mi to docela vytáčí.. dělá mu pískoviště, učí ho na kole..  Ne že mně by zanedbával, ale že by tohle dělal, to si fakt nepamatuju.
Sama jsem měla první vytoužené dítě v 27, druhé týden před třicítkou a je to naprostá pohoda. Mít ještě normálního tatínka, šla bych ve svých čtyřiceti do toho ještě jednou.  V tomhle věku je většinou člověk vyřáděnej, nevadí mu, že nemůže s kamarády na diskotéku, protože není zrovna nikdo na hlídání ....
Takže je to fakt o tom, jak se kdo cítí.

Kuty napsal(a):

Já musím dát za pravdu Tercile - jinak se cítíme ve 40 a vůbec nevíme,jak se budem cítit v 60 při dnešním tempu života a nárocích,které na nás klade.
Když má 35tka 1. dítko,nedivím se,je otázka, jak velká byla ta vysněná kariéra,kvůli které to dítko tebas tak dlouho odkládala,že jo,jestli to až tak stálo za to.Ale ženy,které mají třeba 2 děti do 30 let a pak si ve 40 ještě pořídí mazánka,to bych fakt nechtěla.Copak není prima vypiplat si ty první 2 děti a začít dělat to,co jsme dělaly za mlada,za svobodna,než byly děti?Copak jsou děti naším jediným smyslem života a vlastně se tak do 60 pořád o někoho starat a něco řešit,nebo i dýl?
Je mi 43,2 synové 18 a 20 a už to je pěkná pohodička docela amísty a těšíme se s manželem,že to bude čím dál tím lepší.Prostě vysvištíme navýlet a nezajímá nás až tak,co děti,budou mít co jíst a kdo jepohlídá.Konečně zase začíná "svoboda".pomyšlení na vnoučátko mě prozatím nechává v klidu,mám pocit,že je to nedávno,co jsem měla svoje vlastní mimča a tak si to snad o to víc vychutnám - ty vnoučata,až přijdou,později.Teď se začínám vracet do mladých let.

  taky  Vám dávám za pravdu ... dneska už bych asi na mimi neměla energii ... vždyť to je úvazek na  dvacetiletku !!!

Možná za 10 let, pokud bude Babinet ještě existovat, tak tu někdo založí novou rubriku, a to: Co si myslíte o porodu ve 49 letech?...

Je to tak individuální. Někdy prostě člověk nepotká toho partnera na dítě do 39 let či do později. A jen kvůli věku někoho do dítěte uhnat, to se zase nezdá mě. Je mi 41, až partnera (který také bude dítě chtít), poznám, tak bych dítě chtěla. Jsem sama dítě starších rodičů a můj táta byl dítětěm takových rodičů také ( babička se vdávala v 38 letech a táta byl druhé dítě).

Upravil(a) lepista (1. 8. 2008 8:13)

Já zatím nelituju ani vteřiny, kterou jsem věnovala   svému nejmladšímu. Všechny aktivity mi zůstaly a přibyly i další.  Necítím se  ani stará ani ochuzená o  život " svobodný".  Na vnoučata se těším- už mám jedno vyvdané a je to prča - je o půl roku starší než strejda......
Jestli bude Babinet za těch 10 let , 20 let, klidně Vám dám vědět jestli lituju- ale mslím, že jsem volila třetí dítě  zodpovědně a z lásky, tudíž to není oběť  ale DAR!! Nemusíte mít děti, když nechcete, ale také  můžete dokud můžete.. Asi některé z Vás nepochopí, že bych klíďo  do těhu šla ještě jednou,  a jsem přesvědčená , že bych jako pro děcka předtím dělala i pro to další vše pro jeho spokojený a šťastný život......