Myslím,že dnes to mají ženy těžší než za socíku s tím rozhodováním.Jak už se tu napsalo,když bylo holce kolem 20 let,nebylo co řešit,vdala se a měla děti.Dnes tyto ženy jsou pouze o 20 let starší a mnohdy si mohou dovolit už několik let řešit svoji kariéru,protože nejsou časově vázány na děti,protože jsou poměrně mladé mají také dost fyz.sil na své už zapomenuté koníčky,provozování sportu,atd.takže vlastně jsme stihly v pohodě vše - kariéru,zábavu ale hlavně rodinu a děti.V dnešní době právě tedy vidím kámen úrazu v přehození priorit - nejdř.kariéra,pak byt,pak si uvědomíme,že po tom všem nebo mezitím nějak ubylo těch vhodných mužských a tak se nabízí otázka s kým mít vlastně to dítě a hodiny tikají,tikťak.Po třicítce také není problém si zvyknout na to své pohodlíčko a přidou i úvahy proč vlastně mít děti,žejo.
No já osobně jsem ráda,že dnes ve 43 mám dva studenty 18 a 20 let a už se s manželem těšíme,jak oba ještě protáhnem VŠ a pak už se budem a zvláště naše finance věnovat jen a jen svým zálibám a nebudeme se muset honit za výdělkem do důchodu,ale jen do 50 let.A právě to je dost velká nevýhoda starších rodičů,a zvlášť těch,kteří mají děti ve velkých věkových odstupech.Ty se nezastaví až v hrobě.

Myslím, že otcové po 60, jako Gott atd., to je na trochu jinou diskusi. Já vím, je emancipace, ale problém starší otec a problém starší matka je přeci jen z biologických důvodů něco jiného.

Bude to znít divně, ale po biologické stránce stačí, když starší otec "dodá zdravou spermii" a je to.  (Jestli se nemýlím,třeba Charlie Chaplin měl zdravé dítě i po 80 letech věku například)..
Starší matka ale musí dítě donosit, porodit, kojit, vypiplat z miminkovského věku  a to všechno už v pokročilém věku může být velký problém.

Starší otec může svou otcovskou roli i přes svůj věk zvládat velmi dobře - s dítětem si občas pohrát, mít s ním hezký vztah,a hlavně ho i jeho matku dobře citově a materiálně zabezpečit. Vemte si to, že právě otci v pokročilém věku bývají ti, kdo  perfektně materiálně zabezpečeni jsou.

Když to shrnu - starší otec (po 60 letech) ještě může splnit dobře všechny své otcovské úkoly, starší matka (dejme tomu po 50), už z biologických důvodů ne.
Není to spravedlivé, ale je to prostě tak.

Nepovažuji 40 za magickou hranici. Měla jsem nejmladšího synka po čtyřicítce.  Moje maminka se také narodila starší matce. Jako jedináček.  Tady se ( v CZ) na maminy ve věku kolem 40 kouká jak na exoty, ale mimo náš ďolík to vůbec není nic zvláštního. Dostudují, vybudují kariéru, pořídí zázemí a pak do něj děti. Mám známé ve Francii On 67, ona  64 , děti 18 a 17. Táta běhá se synem každé ráno 5 km, ona vypadá líp , než naše  některé padesátnice. Když byli u mě na návštěvě, styděla jsem se jak jsem líná a pohodlná proti nim. Než já jsem se vyhrabala z pelechu, oni už byli na procházce...

Kuty, věnování se dětem je podle mě záležitost spíš individuelní, než závislá na věku. Ano, určitá pravděpodobnost, že starší rodiče budou mít míň sil a energie se dětem věnovat, tu objektivně je.
Ale když se podíváš kolem sebe, co i mladých rodičů se dětem nevěnuje, někteří protože to neumějí, jiní protože kvůli vytížení prostě nemůžou... Ve věku to není - (viz příspěvek zuzi777)...

Kuty- domnívám se ( a doufám, že mi to i budoucí čas potvrdí u mě samé), že dítě život starších rodičů nesmírně obohatí a naopak dítě stárnoucích rodičů nemusí být jen divákem artritidy taťky a mamky. Mám víc času, než jsem si vůbec kdy dovolila věnovat starším dvěma dětem. Priority mám poskládané, na zabezpečení myslím možná víc než mí vrstevníci- právě proto CO by KDYBY...
Vím, že se musím udržet duševně i fyzicky fit já i můj muž , co to jen půjde. A myslím, že neznám lepší motivaci, než společné aktivity s prckem. Těším se až půjde do školy( už jsem toho hafo pozapomněla, budu se učit s ním), těším se na výlety sportovní vyžití ( to zas možná ještě víc můj muž) Plaveme od narození, nosila jsem  ho v šátku, kojila do 15 měsíců- prostě se snažím seč to jde. Vidím kolem sebe ( i v příbuzenstvu) mnohem mladší maminy, pro které jsou děti  spíš přítěží , než bohatstvím. Moje bábinka se dožila mé i bráchovy promoce a byla duševně i fyzicky zcela fit. Třeba ji v tom podpořilo i to, že měla moji mamku též v tak "vysokém" věku.
No a kdyby nedej Bůh NĚCO přišlo( což může přijít i na mladého rodiče), spoléhám na své starší děti(25+17), které prcka milují, že by ho nenechaly  šoupnout do děcáku....

Florio, z čeho usuzuješ , že by starší matky byly úzkostlivější??  Spíš někdy opatrnější. To je rozdíl.
Mohu opět posloužit příkladem přímo z rodiny- Náš syn od jara běhá bos,v tričku s krátkým rukávem,  doktorku zná  zatím jen z  očkování. Není vyjímkou , že jsme se potkaly s  jeho  o půl roku starší neteří, uvařenou v čepičce a svetru- jen aby malá neofoukla... Koho bys označila za úzkostlivější??
Co se týče zdravotních komplikací- mnohem víc komplikací stíhá ročníky holek , které odrůstaly na HA, než starší maminy. Down je opravdu strašák, to je neoddiskutovatelné. Ale při stupni  rozvoje našeho (CZ)porodnictví, se domnívám, že lze udělat maximum pro narození zdravého dítěte.

to jsem teda echt hranicni a stara ..  mela bych to snazeni asi zrusit to same me dalsi tri kamaradky, vsechny jsme oslavily 31 a kindosky jeste nemame

Upravil(a) Lenka77 (29. 7. 2008 13:43)

A ja si myslím, že dieťa je dar v akomkoľvek veku a že "plánovanie" je do značnej miery ilúzia. Keď chcete Boha rozosmiať, prezraďte mu svoje plány. Mmch, starala som sa o dieťa jednej matky v ideálnom veku, ktorá ho ako sedemmesačné odložila u susedov - tá zaklínacia formulka "vek" asi nebude jediné, možno ani najdôležitejšie kritérium.

Lenka77 napsal(a):

to jsem teda echt hranicni a stara ..  mela bych to snazeni asi zrusit to same me dalsi tri kamaradky, vsechny jsme oslavily 31 a kindosky jeste nemame

hele, pardón, myslela jsem z medicínského hlediska, že jsme už "starší matky", vzledem k tomu, že lékař ti doporučí mít dítě tak mezi 18-35 lety věku, tj. pouhých 17 let, je-li ti 30 jsi už v té druhé polovině...ale ještě ne ZA ZENITEM

Moja bývalá kolegyňa mala naplánované najprv chodenie, manželstvo, kariéra, zabezpečiť sa hmotne a potom dieťa. Brala antikoncepciu, potom ju vysadila.... a už tretí rok sa pokúšajú o umelé oplodnenie. Bezvýsledne. "Soudruzi z NDR museli někde udělat chybu".
Kamarát mal frajerku, začali nesmelo uvažovať o dieťati, ale po vyšetreniach im lekári povedali, že ak vôbec nejaké budú mať, tak po rokoch pokusov... O tri mesiace bola priateľka tehotná tým najpríjemnejším a najprirodzenejším spôsobom. Sesternica sa vydala, mala už jedno dieťa z predchádzajúceho vzťahu, a s mužom sa dohadovali, či si lajsnú aj jedno spoločné... Narodili sa im rovno dvojičky. Proste - v tejto oblasti podľa mňa plány tak nejako veľmi nevychádzajú a nepomáha ani veľké úsilie a tlačenie na pílu. Je to skrátka vo hviezdach, povedala by som.

Florio- když jsem čekala  našeho nejmladšího, byla jsem jak chodící slovník naučný , co se týče  znalostí vývojových vad.  Zvýšené hodnoty na Down syndrom jsem obrečela, než jsem si přečetla, jak jsou krevní testy pofiderní. Amniocentézy jsem se bála , protože mi hlavou běhala % potratů po tomhle zákroku. Porod jsem čekala problémový ( protože podle statistik porod po delší době jak tuším 7 let by měl být jako u prvorodičky). Malý vyletěl na svět se smíchem jak balón na toboganu během 1/2hodiny( skoro měl v rodném listě psáno vrátnice  u porodnice).  Kdybych dala na všechna ALE- byl by můj život o tolik prázdnější, než je teď....  Bylo dost lidí , kteří se ptali - TO jste to chtěli??? Ale pak jsem natrefila na pár podobných párů resp. rodin ( tady i venku, kde máme přátele díky našim zvířátkům), kteří brali moje těhu jako naprosto normální a přirozenou věc.
Ještě odpoledne před vlastním porodem jsem trhala švestky( říká se tomu syndrom tvoření hnízda) a vařila tisíce knedlíků do mrazáku.   14 dní po porodu jsem s malým v šátku absolvovala první pracovní schůzky. 
Vím, že jiné maminky  mohou čekat daleko  strastiplnější cesty k vytouženému uzlíčku v ruce, ale celým  svým příspěvkem chci říct, že  pokud je naděje a možnost, PROČ SE  zříct toho, co  mi život tak velkoryse nabídnul???
Dokonce i moje kamarádka, která  má dospělé děti a v mém těhu  si ťukala na čelo se slovy - já si počkám na vnoučata, teď zjišťuje, že její čekání jí bude k ničemu ( děti se usadily v cizině a vnuky vidí jednou za rok)  a  říká ČASTO , že to měli s manželem přehodnotit.....
Nechci vybízet  k porodům v jakémkoliv věku, ale  tvrdím, že když to lze a chce se  tak PROĆ NE??? !!!

Celou diskuzi jsem tedy necetla, takze jen z meho pohledu. Jsem taky "starsi" mama, maleho jsem porodila kdyz mi bylo 29, ted se chystame na druhe. Jestli by to nebylo lepsi drive neresim, protoze jsem se proste s manzelem drive nepotkala, takze se musime zaridit tak, jak to je. Jako klad beru to, ze svoje divoka leta mam za sebou a dite nevnimam (vetsinou :-)) jako omezeni sveho zivota, mam porovnane zivotni hodnoty, dostudovano. Jako zapor, krome tech duchodovych let a dospivajicich deti, snad ze energie neni tolik jako pred 10 lety, ale i to se da ustat. Jinak souhlasim s zuzi777a, ono krome tech financnich jistot jde hodne o individualni pristup k zivotu a i petadvacitka muze byt dusevne stara..O zdravotni strance nechci polemizovat, me skolila nemoc na dva roky v tom nejlepsim veku 25, bez jakehokoliv varovani..takze to neni jen vysada starsich..

Týden přede mnou rodila paní první děcko ve 40.  Chtěné , nejdříve plánované v 28, pak vymodlené v těch 40. ani ona neřešila, jestli je stará...
Pokud by mí starší potomci zneužívali mama hotel do 30 a více, pak předpokládám , že při mém časném odchodu  na druhý břeh (z důvodu vytrvalé péče o blaho mých starších dítek ) převezmou podíl na výchově a zabezpečení mladšího bráchy oni. Zlehčuji samozřejmě.
Ta dotyčná čtyřicítka se bude muset do 60postarat o správný start- pak už ať mladík letí sám, nebude miminko, tím už není v 15, někde ve světě už od 16 je sám za sebe.  U nás se  tak nějak předpokládá, že se rodiče ještě v důchodu budou uskrovňovat aby se "mladí měli"... To se mi také nelíbí.