V tom případě máme naprosto odlišný názor na toto téma, jiný náhled, jiné pocity....

Někdy není problém s dospělýma nebo dospívajícíma dětma, jak přijmou sourozence, ale benjamínek kontra rodič v babičkovském a dědečkovském věku. Často slyším od dětí výrazně starších rodičů, že se za ně v určitém období tak nějak styděli a moc zábavy si s nima užít taky už nemohli (chyběli síly) a rozdíl dvou generací...kor v dnešní době.A taky se nemusí dožít. Ale jsou výjimky. Bezvadní, pružní, sportovní, psychicky mladí  a zdraví rodiče, proč ne

tequilla napsal(a):

Hannah napsal(a):

Jedna věc je otěhotnění,těhotenství a porod tam si myslím tělo řekne kdy už ne.Druhá strana mince je péče o miminko,batolátko,předškoláka,školáka a puberťáka.Od svých pětatřiceti jsem si jista ,že už nechci kojit,vstávat k miminku,řešit pískovištní spory.Na jaře jsem absolvovala poslední rodičák svého života a cestou domů jsem se vznášela štěstím.Děti mi nijak nevadí a ráda pohlídám neteře a synovce, v budoucnu snad i vnoučata.Mateřství je ale za mnou.Bylo to hezké,bylo toho dost.

Hannah, mluvíš mi z duše. Asi založím Tvůj fan klub.   
Taky   mne  zaráží  jednání  některých  manželských párů , kteří poté, kdy jim starší děti odejdou z domu  pořídí si   ještě další dítě.   Někdy mi to spíš připadá jako snaha  řešít tímto způsobem  krizi středního věku - " najít někoho, kdo mne bude potřebovat". Dokázat si, že jsem ještě mladá ..." s dítětem podnikáme  výlety na kole, jezdíme na kolečkových bruslích " . Úplně alergická jsem na větu  "užívám si to teď mnohem více". Copak děti máme proto, abychom si "užívali"?
ROdiče těchto dětí se rovněž rozplývají nad tím, jak se rodina úžasně stmelila apod. , ale mne by
zajímaly názory starších   dětí,  kterým  otec, či matka  po dvaceti letech pořídí dalšího sourozence,  často i s jiným partnerem. Z mých zkušeností vím, že tyto děti, i když jsou "dospělé" své rodiče potřebují a spíše se  takovým jednám svých rodičů cítí ohroženi. To je můj názor - pro někoho možná kacířský.

Tequillo, zní mi to jako že kdo při výchově dětí dostatečně netrpí, není hoden jména rodič
Já si taky druhé dítě "mnohem víc užívám" a je to myslím proto, že je to naposledy, žádné další už neplánujeme. Mému staršímu dítěti je sice teprve šest, ale pořídit si miminko byl vlastně jeho nápad a dodnes (po pěti měsících od porodu) se od něj nehne, neustále si s ním hraje, přebaluje ho atd. atd. Taky by se mohl cítit ohrožený a žárlit... Chci tím jen říct, že věk rodičů a rozestup mezi sourozenci není ani zárukou, ani překážkou dobrého nebo špatného vztahu mezi sourozenci a dobrého nebo špatného výchovného stylu. Mmch taky jezdíme na kole a na bruslích... a co? Bylo by lepší, kdybysme nejezdili?

Káča napsal(a):

Myslím, že člověk, ať chce, nebo ne, je prostě ve starším věku tak nějak zodpovědnější a opravdu vše kolem vnímá jinak, než když byl mladý. A najednou si všeho více i váží-ať už se jedná o dítě.....Když jsem byla hodně mladá, brala jsem vše jako samozřejmost, nenapadla mně spousta věcí, co dnes. Dnes mám strach, když se malé hodinu nevěnuji, že ji o něco připravuji (a sebe taky)-to by mně jako mladou mamču nenapadlo a to jsem jo syna milovala.

Káčo, to je zvláštní, já to mám přesně naopak U prvního dítěte jsem to až přeháněla, třeba když občas hlídala máma, musela dát TYHLE dupačky, použít TUHLE mastičku a žádnou jinou, uspávat přesně TÍMHLE způsobem atd.atd. a měla jsem výčitky, kdykoliv se mi něco výchovně nepovedlo... Teď jsem spokojená, když dítě přežije

citace:
"Já se snažím mu ho cpát (syna),ale manžel se tomu brání,jak čert kříži.Má výmluvy na DPH a samou práci.Dokonce jsem si minule zaplatila hlídací slečnu,která prcka předávala manželovi.Mělo to jediný efekt,že manžel musel dorazit včas!!!Pěkně po obědě a nikoliv po večerníčku!Ještě mne prcek dorazil informací,že milenka čeká mimi,tak nevím je jí 45,ale blbá je dost.Tím se nechci nijak dotknout starších matek,ale sama dobře vím,jak je to v tomto věku složité a to jsem ještě mladice!"

TAK takové  PŘÍPADY  jsem měla na mysli, když jsem psala své příspěvky. 
Já často vidím u kamarádů mých dětí (18-20) let, že si jejich rodiče  hledají nové partnery (zcela v pořádku), zakládají nové rodiny a ze samé euforie, aby své štěstí pojistili se ještě pořídí malé dítě. Rodiče jsou šťastni, našli smysl života. (Proč ne). ALE  někdy při tom zcela odepisují své starší děti, kteří přicházejí o rodinné zázemí  a   mají pocit (často oprávněný),že o  ně rodiče nestojí.
Zkrátka jsem svými příspěvky chtěla  pouze  říci, že i  když  v pozdějším věku zakládáte  nové rodiny a máte malé děti, nelze zapomínat na děti z předchozích vztahů a  udělat tlustou čáru za  rodinou  původní. Tolik na vysvětlenou.

Tequillo,jevu ,který popisuješ říkám "s novým manželem nové dítě".Též nechci být za hnusnou a nepřející.Vídám ale taky tenhle divný přístup.Dospělé děti nedokáží upoutat pozornost rodičů budujících nová hnízda a mnohdy jsou odsouvány jako nepříjemná vzpomínka.
Rodičovský domov se rozpadne,tatínek a maminka si každý najde partnera a mnohým se narodí dítě.Nemyslím ,že programově dospělé potomky zavrhují ale prostě na ně nemají čas.

Zapomínáte na jednu dost důležitou věc. Oni ti ,,starší", když si najdou dalšího životního partnera-je jaksi dané přírodou, že chtějí mít ještě společné dítě. Aspoň žena to tak cítí....

balonek napsal(a):

Někdy není problém s dospělýma nebo dospívajícíma dětma, jak přijmou sourozence, ale benjamínek kontra rodič v babičkovském a dědečkovském věku. Často slyším od dětí výrazně starších rodičů, že se za ně v určitém období tak nějak styděli a moc zábavy si s nima užít taky už nemohli (chyběli síly) a rozdíl dvou generací...kor v dnešní době.A taky se nemusí dožít. Ale jsou výjimky. Bezvadní, pružní, sportovní, psychicky mladí  a zdraví rodiče, proč ne

Nikdy jsem se za své rodiče nestyděla (když o tom ted zpětně přemýšlím), že mě měli v 37 a tím pádem v jejich 50tce já byla stále ještě na ZŠ.
Že by moje starší sestry byli odsunuty na 2.kolej mi nepřijde (stejně na tom je dítě 4leté i 14leté, když má jeho maminka nové mimi, pač o to se holt starat musí, to se samoje ještě nezabezpečí).

Ted mi akorát přijde někdy úsměvné když rodičům mých vrstevníků je 38 a našim 57...ale což, myslím,že naši tím opravdu omládli (i když oni patří k těm akčnějším a to by asi patřili o beze mne).

Zakladatelka je od 8.7. maminkou...to šlo celkem rychle, že?

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=31555

Tak je to správné, hlavně se s tím moc nepárat.

Ten cas leti silene, i tady na babinetu.
Jinak k tematu. O porodu ve 39ti letech si myslim - A proc ne?

taky si myslim, ze to je v poho... ja se taky citim na dite az ted... 31 mi bylo v kvetnu a neresim jestli budu stara matka ci co.. ted je jina doba.. a proste to je normalka... lidi se udrzujou vic v kondici a tak rodit ve 39?? no problem