lvice - všichni jsme vlastně genitální nechceš mi tvrdit, že tě přinesl čáp

Natálie napsal(a):

Ahoj všichni,
všude píšou, jak po 35 roce je žena stará na dítě. Jaké máte zkušenosti s těhotenstvím ve zralejším věku??
Pak čtu titulek o Talmanové a říkám si, že jsem vlastně ještě nedochůdče, tak co se stresuji, že nemám přítele a žádné dítě. Podotýkám, že mi bude brzo 29 let...

Mojí mAMINCE BYL O36, KDYŽ BYLA  těhotná a říkala, že všechny její kolegyně s práce v jejím věku taky kupovali kočárky. Někteří rodí i po čtyřicítce. Ale po třicítce to nemusí být problematické.

Jedna věc je otěhotnění,těhotenství a porod tam si myslím tělo řekne kdy už ne.Druhá strana mince je péče o miminko,batolátko,předškoláka,školáka a puberťáka.Od svých pětatřiceti jsem si jista ,že už nechci kojit,vstávat k miminku,řešit pískovištní spory.Na jaře jsem absolvovala poslední rodičák svého života a cestou domů jsem se vznášela štěstím.Děti mi nijak nevadí a ráda pohlídám neteře a synovce, v budoucnu snad i vnoučata.Mateřství je ale za mnou.Bylo to hezké,bylo toho dost.

Jasně. Ale i některé matky dospělých dětí si po čtyřicítce pořídí další dítě a prožívají si mateřství znova a s radostí.Chtěla jsem ale vyzdvihnout,že nejde pouze o porod ale o dalších dvacet let rodičovství.Sedmnáctiletý puberťák před šedesátkou -zlý sen.
Taky je jistě rozdíl užívá-li si člověk bez závazků do pětatřiceti a pak má děti,nebo má třicetiletý neustálý kontakt s místním sdružením rodičů a přátel školy.

Upravil(a) Hannah (31. 7. 2007 16:12)

lvice napsal(a):

Fe, táta tvrdí, že mě našel v ZOO u opic a že se mu mě zželelo . Tak ti nevím

Lvice, a neměla bys mít tedy jiný nick ?

Upravil(a) Santala (31. 7. 2007 16:50)

Tak já myslím, že je úžasné, když se narodí dítko ženě v "každém" věku. Narození děcka jsem vždycky považovala za zázrak. Jenže všechno má svoje pro a proti. Holky Hannah i Emma a vlastně i další mají svou pravdu..... Je totiž fakt, že přírodu člověk "neočůrá" a sil prostě s věkem ubývá. Bohužel. Na druhou stranu - proč by se muselo na starší maminu pohlížet s despektem, že jo? Vím ale ze své zkušenosti, že děti se opravdu za starší rodiče (chvilkami) trošku stydí. Ale to se dá doma možná napravit debatami a výchovou vůbec, říká se, že starší rodiče jsou trpělivější než ti, co rodili v 18ti atd... Ale taky - jinak prožívá průšvih svého puberťáka na intru padesátnice, jejíž muž třeba náhle chytá druhou mízu, a jinak tu samou situaci prožívá 35nice... U každého je to různé a asi je nejdůležitější, aby to dítě oba chtěli a aby to u nich celkově klapalo.

Nicolas napsal(a):

Selima napsal(a):

OK, Damila, idem sa dať strerilizovať... Prvé už skôr nestihnem mať, tak to aby som preboha zapadla do tých vašich tabuliek... Len aby ste si znovu nevymysleli nejaké dedlajny, termíny a schémy, do ktorých treba zapadnúť. To si môžem rovno ísť vykopať hrob, nie?

K tématu samotnému: nemyslím si o tom nic. Chvíli jsem přemýšlel, co to ve mně vyvolává, ale fakt nic. Je mi to jedno. Jestli má nějaká žena dítě ve 20, 23, 28, 31, 36 nebo 39....nebo 50.

Ahoj tanečnice!!
Koukám, že tohle téma taky občas bereš osobně :-) (to myslím v dobrém).
Vím, že dítě zatím nemáš, ale přijdeš mi skvělá a že budeš určitě (nebo se budeš snažit být) skvělá máma. Což je stejně otázka - co je to "skvělá máma".

Až to na tebe přijde (bez termínů a schémat), tak rozhodně nevykopávej hrob a zavolej mi. Ty pak budeš mít krásné dítě a já pěknou vzpomínku :-) PS: snad všechny ty děti uživím z autorských práv toho připravovaného Románu pro ženy :-)
Měj se a posílám pusu.

Ahoj, máš pravdu, ja som so svojím vekom zrovnaná a vyrovnaná, ale občas(hlavne takto v období okolo narodiek) sa mi nepríjemne pripomenú názory zvonka. A zabúdam, že čarodejnice nestarnú...
Mám boľačku hlavne z toho, že som už raz "robila mamu" dieťaťu, ktoré som neporodila, ale ktoré porodila žena v ideálnom veku 18 rokov, a potom ho sedemmesačné odniesla k susedom a už nikdy sa neobjavila. Bolo to veľmi, veľmi boľavé a vlastne nadlho ma to zbavilo nielen ilúzií, ale aj túžby mať sama dieťa. A jeho otec tiež nebol výhra v lotérii. Źila som s ním, ale po niekoľkých výrokoch smerom k jeho synovi som si povedala, že takéhoto otca môžem dopriať len dieťaťu, ktoré nenávidím - a určite nie sovjmu, ktoré by som milovala. Takže v tridsiatke som vzala ranec a šla putovať ďalej a hľadať ďalej. Uvidím, kam ma tá cesta zavedie(možno do detského domova alebo krízového centra), ale som si istá, že ešte nie som v cieli.
A ty nepokúšaj, pokušiteľ, lebo ťa raz vezmem za slovo alebo aj za niečo iné... A tiež posielam a inšpiráciu k Románu...

Selima napsal(a):

Kiara napsal(a):

Sel, ale takto to myslím nikdo nemyslel
Život není o tabulkách, ani o schématech, život je prostě život a nikdo z nás dopředu nemůže vědět, co zrovna jemu přinese.
Našim jsem se narodila, když byli oba v pokročilém věku - mamince 38 a otci 59 (taky síla, co?) Z vlastní zkušenosti nedoporučuju nikomu - zejména otcům - zplodit v tak pokročilém věku potomka, protože taťka mi zemřel, když mi bylo 7 roků a celej život mi zákonitě chyběl. Nejsem z těch, kteří by někomu život linkovali a uvažovali nad tím, v kolika letech je mravné či nemravné přivádět děti na svět, toto je pouze sdělení prožitého na vlastní kůži, kdy mi ten táta opravdu chyběl, s jeho odchodem jsem se nesrovnala po pravdě nikdy a celý život jsem díky tomu inklinovala k podstatně starším partnerům, kterí mi měli "suplovat otce".
Že všechny ty vztahy samozřejmě dopadly špatně, netřeba dodat, protože podstatně starší partneři se ke mně na oplátku chovali jako k malému dítěti, které "je třeba vychovávat". No nic, to je trošku off-topic.

No ale keby - čo je realita - druhá alternatíva bola "vôbec sa nenarodiť"... Čo by si zvolila? Ono totiž to je väčšinou tá druhá alternatíva. Ešte som nezažila, že by sa 18- ročná slečna pýtala, kedy mať dieťa, či v 20 alebo v 40. A samozrejme, že ani tá 40- ročná sa to už nepýta...
Neviem, prečo ťa vaši mali v takom veku, v akom mali, ale predpokladám, že to asi malo nejaký dôvod... Že si to nenaplánovali v dvadsiatke a tridsiatke...

Sel, mělo to svůj důvod. Tatínek už byl jednou ženatý, takže jsem dítě z druhého manželství a maminka byla dlouho svobodná. Navíc jsem nebyla jejich první dítě - mohla jsem mít o dva roky staršího bratra, který se předčasně narodil jako mrtvé novorozeně
Jinak Sel, já jsem se drala podvědomě na tenhle svět zuby-nehty, panč jsem dítě, které maminka v nemocnici poctivě devět měsíců vyležela, na svět jsem přišla císařem za pět minut dvanáct, byla jsem kříšená, takže urputná touha narodit se a přežít mi byla dána přírodou do vínku. Maminka ještě přišla po mně dvakrát do jiného stavu, ale bohužel to nedopadlo. Po těchto peripetiích skončilo i manželství mých rodičů   a není se čemu divit.

Upravil(a) Kiara (31. 7. 2007 21:36)

Já k tématu chci říct, že Talmanové miminko moc přeji. Zvlášť, když je doslova vymodlené. A v jejím případě si nemyslím, že by děťátko strádalo. Já i když už mám dceru téměř 15ti letou a je mi 37 let, ještě jsem se nevzdala naděje, že potkáme hodného kamaráda a mimčo si ještě pořídíme.

Spunte, nikdy neříkej nikdy . Kdo ví, kde my se sejdeme, třeba i ve škole tarotu  . A abych řekla pravdu, mimčo chci, a vůbec neřeším, kolik mi je. 

Já se taky nikdy za svou "starou" mat(in)ku nestyděla - je to štramanda i ve svých 7 a 50 ... je totiž celá po mě

lvice napsal(a):

To ano, ale už vidím Topolánka, jak ve svých 61 letech učí svého syna plavat, bruslit, lyžovat, učí ho jezdit na kole, jezdí s ním na výlety . Tihle pánové, co si dokazují svojí mužnost by taky měli domyslet, co budou schopni svému potomkovi dát, až krapánek vyroste. Kromě peněz.......

Nějak jsem k tomuhle chtěla něco dodat, ale tys to popsala tak dokonale, že už nemám co říct