První dítě jsem měla v 18,5 neplánovaně.  Předtím jsem byla vyslověně neeeeeemateřský typ- ani s kočárkem a panenkami jsem si nikdy nehrála.... Takže překvápko.  Všechno bylo nové, cizí, malého jsem milovala od prvního kouknutí, ale chvílemi  to byla POVINNOST....VŠ a podobné náležitosti jsem pořídila u synka a brala jsem to  jako "normální stav" Láska mateřská  se dostavila samovolně - ono  to fakt změní....
Dceru jsem měla  o kupu let později   radost byla stejná , mateřské city se jen oživily. Třetí byl vytoužený a  mám pocit , že skutečně teprve  TE Ď  jsem máma. Předtím to bylo jen tak nějak - vyplynulo ze života... Pořád jse se někam hnala ( peníze,kariéra, vztah...) TE´d mi to připadá druhotné.. Nevím jak to mají ostatní maminy , ale  rouhavě tvrdím , že první dvě mateřství mě jen potkala ( i když své děti miluji všechny stejně a  nelituju , že jsem si je pořídila s nesprávným tatínkem), teď teprv mateřstvím žiju.  A dokážu pochopit   prcky. Přetím mi kolikrát cizí děti přišly jen jako cizí usmrkaní uřvánci - MÁMY PROMINOU, PROSÍM!!!, teď mě pláč každého fyzicky bolí... Nevím, jak bychto líp popsala... Prostě , být mámou jsem s musela asi naučit. Některé holčičky už odmala tahají kočárky s panenkou, krmí přebalují... Já jsem panenky vykuchala a zahodila, vožení kočárků sousedkám jsem se programově vyhýbala a nechápala , co na tom kamarádky vidí.. No a teď jsem mamina  až to tříská dveřma...  Takže pochybnostmi bych se fakt na Tvém místě netrápila!

anais.de napsal(a):

Ahoj, mam dotaz, ktery myslim alespon ramcove zapada do teto diskuze. Je mi 33 a deti zatim nemam. Ne ze bych to vedome planovala, ale proste to nejak vyplynulo. Studovala jsem 2 VS, pak rozchod s partnerem po 12 letech, atd. Vzhledem k tomu, ze jsem se pred par mesici prestehovala do Nemecka kvuli nove praci, materstvi ted nejakou dobu nepripada v uvahu, ale uvedomuji si, ze uz nemuzu moc dlouho otalet. Jenze si nejak nejsem jista, zda se pro materstvi hodim. Myslim, ze pokud by byvala nastala vhodna situace v mladsim veku, tolik bych to neresila, proste bych do toho sla a hotovo, ale ted to vidim trochu jinak. Nikdy jsem nebyla matersky typ. Mam rada nektere deti a nektere ne, stejne tak jako mam rada nektere lidi a jine nemusim, ale neda se rict, ze bych milovala deti obecne. Mam averzi k moderni hysterii kolem materstvi a k celebritam, ktere rozhlasuji, ze teprve v materstvi nasly smysl zivota (snad to tak opravdu je, ale koho to zajima . Nemam pocit, ze by muj zivot bez vlastnich deti postradal smysl, miluji svoji praci, kterou povazuji za smysluplnou a mam hodne zajmu. Touhu po diteti presto citim, jako asi vetsina zen, pripada mi to jako uzasne dobrodruzstvi byt u toho, kdyz \"se tvori\" nova lidska bytost (tim \"tvorenim\" samozrejme nemyslim jen proces poceti, ale cely vyvoj od embrya az po dospeleho, samostatneho, a snad dobreho cloveka
Jak to mate vy? Premyslely jste o tom, proc vlastne chcete deti, nez jste se rozhodly pro materstvi nebo jste to braly jako hotovou vec, kterou netreba resit? Je tu nejaka maminka, ktera mela pred otehotnenim pochybnosti o svych materskych sklonech? Pripadne nekdo, kdo se na rodicovstvi necitil a vedome se rozhodl, ze deti mit nebude? Jak jste se s vasim rozhodnutim vyrovnaly/i?
Diky za vase nazory a prominte mi chybejici diakritiku (nemam ceskou klavesnici).

Je mi 30. touhu po diteti jsem nikdy nemela, nezazila, nevim co to je. Nikdy me nezajimaly maly mimina v kocarcich, naopak, kdyz rval muj maly bratranec, premyslela jsem o tom, ze bych mu dala lexaurin na uklidneni. Averzi vuci hysterii kolem deti uz nemam, smirila jsem se s tim, ze jsem proste \'jina\' a materskou roli prenecham tem zenam, co maji pro ni lepsi citovou vybavu.
Puvodne jsem nikdy nepremyslela o tom, proc nechci mit deti, to me napadlo az ve schvili, kdyz jsem si uvedomila, ze vlastne nevim, proc vetsina zen deti chce mit a proc je tim dokonce tak posedla. Mne samotne nikdy deti nechybely, pro sebe nenachazim jediny duvod, k cemu jsou deti dobre a cim mne osobne mohou prospet. Samozrejme, ze spolecenskeho hlediska...porodit nekoho, kdo by tu po nas makal, 
a platil statu dane, to mi smysl dava. Ale hlasky typu \'dite, jako naplneni zivota a nechat tu neco po sobe\' mne zni jako prazdne fraze a neumim se s nimi ztotoznit.
Se svym rozhodnutim jsem se vyrovnavat nemusela. Mne to prijde naprosto prirozene.
Jinak k tem materskym citum, ktere se po narozeni ditete muzou ale nemuseji objevit. Jedna moje znama porodila dite pod tlakem rodiny sveho manzela a priznala se mi, ze se u ni ty materske pudy neprobudily. Sve dite sice miluje, stara se o nej, ale zaroven me upozornila, ze ji to dost omezuje a kdyby se diteti neco stalo, tak by to nejak moc neprozivala. Jo a je to vystudovana pravnicka a zaroven byvala katolicka ;-))
Dalsi moje kamaradaka podstoupila po prvnim diteti sterilizaci, ze jedno ji proste fakt staci.
Jeste jedna moje tehotna kamoska napriklad uplne vazne tvrdi, ze odnosti dite je vlastne takovy body leasing (sama ten termin pouzila).
Takze na znamy mytus, ze materske pudy te navstivi po porodu si davej bacha!

Upravil(a) baba.jaga (3. 8. 2008 10:42)

eremuruss napsal(a):

Babo jago pokud vim sterilizaci te udelaji,az pri tretim diteti.Jinak pouze se zdravotnich duvodu,kdy tve zdravi nedovoluje mit dalsi dite.

Moje kamoska zije v Nemecku. A taky mi tvrdila, ze se domluvila s lekarem, ktery ji do zdravotni dokumentace napsal nejaky ten duvod.

Upravil(a) baba.jaga (3. 8. 2008 11:01)

moja mama ma porodila v 36 r., mojho brata predtym v 34 r.. Neskromne dodam, ze sme prikladom toho, ze s vekom rodicky sa zvysuje pravdepodobnost mat nadpriemerne inteligentne deti Bohuzial aj pravdepodobnost niektorych genetickych chorob, ale toto riziko je tu vzdy, takze v skratke, do tych 35 sa mi to zda v poho, ale ani 39 ma nepoburuje.

Damila napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

[
Jedna moje znama porodila dite pod tlakem rodiny sveho manzela a priznala se mi, ze se u ni ty materske pudy neprobudily. Sve dite sice miluje, stara se o nej, ale zaroven me upozornila, ze ji to dost omezuje a kdyby se diteti neco stalo, tak by to nejak moc neprozivala.

Tak tohle je něco, co mě fakt dostalo.
Samozřejmě chápu, že každá ženská nemusí být z děcek hned podělaná, ale jak může dítě \"milovat\" a zároveň prohlásit, že kdyby se mu něco stalo, tak by to nějak moc neprožívala...
To pak byl opravdu omyl a dítě se jí nikdy narodit nemělo.
nemusí se každá hned věšet, když příjde o dítě, ale tohle mi vyznělo víc než bezcitně. To bych neprohlásila ani o cizím dítěti, natož o svém.

Ona sama ze sveho pristupu taky radost nema. Sama ale rika, ze je prikladem toho, co muze zpusobit neuvazene rozhodnuti, ke kteremu ji donutila rodina jejiho uz byvaleho manzela.

Svého prvního drobečka mám ve 37 letech, dříve jsem prostě neměla chlapa, se kterým bych dítě měla. Miminko jsem chtěla už od 26, ale až teď mi dal osud šanci. Možná že Talmanová taky neměla toho správného partnera, se kterým by si miminko pořídila. Hlavně že ho má a na věku nezáleží. Já jsem šťastná, že se to povedlo a že je můj malý poklad se mnou .

Damil, letí to jako voda . Navíc se ten darebák rozhodl vyloupnout se o 3 týdny dřív , termín jsem měla totiž včera . Takže teď zápasíme se spavostí a žloutenkou, navíc málo přibírá. Ach jo, už aby měl aspoň 3 kg. V úterý měl 2820 g. .

lvice teda to je drobeček ani si to neumím představit náš mladej měl po narození přes 4 kg

Základ jo nevím, kde to vzal, když jsem v těhu přibrala jen 7 kg za to teď je ve třídě mezi nejmenšíma a je takovej nějákej malej a drobnej, půjde už do sedmičky, tak čekám, kdy se z něj začne dělat chlap zatím jen odháním jeho vyspělý prsatý spolužačky, co mají větší zadek jak já ony vypadaj na 18, on jako děcko, něják nevím, co na něm vidí

Pavli, asi se v těch prsatejch ženskejch probouzí mateřské pudy a ochranitelský komplex . Páni, jen 7 kg ? No vidíš, já 11 a mám takovýho drobka. Ale je fakt, že vyklouzl na 3 zatlačení a měla jsem jen 1 vnitřní steh, protože se mu tam zapříčila tlapka .

Holky teda vy jste ale zakrslíci já to dotáhla až na 167