Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

eset napsal(a):

Zrovna tady-  to je taká odpoveď čo nemá žiadnu výpovednú hodnotu, ak možeš byť konkrétnejši/a urob to prosím, lebo tomu nerozumiem. Za ten cas co tu brouzdam po strankach a príbehoch  sa mi vidí že aj ked tie zenske robia takmer vsetko podla naj vedomia a svedomia, tak dovody na neveru sa vzdy nájdu, aj keby to bolo len preto ze maju nakrivo lavu mihalnicu.

Eset

Život se má žít, neexistuje žádný manuál, který nám řekne - udělej to a to
a ten druhý udělá to a to. Samozřejmě existují univerzální rady - mně se líbí co napsala Vanilka - před a po.
Její muž rád a dobrovolně pomáhá.

Kdo něco dělá, dělá chyby. Kdo nedělá nic, chyby zdánlivě nedělá.
Na mně není, abych soudila nevěrníka a obhajovala oběť. Čím jsem starší, tak zjišťuji, že spousta věcí, která mi byla "jasná" ve 20, tak nabývá na jiném významu.

Děláme chyby přes kopírák -
1. Pořád se snažíme cpát svoji "lásku" partnerovi.
Cpeme mu brambory a pořád brambory - když on by rád rýži.
Pokud se nedozvím, že partner chce rýži a budu mu dávat brambory,
tak se poohledne, kde tu rýži dostane.

Pokud je pro mě přirozené dávat brambory, tak se pokusím najít partnera, který brambory miluje přímo k zbláznění. A třeba za mnou poběží půl světa.

Takže 1. Chyba - cpát někomu něco, co nechce
a z toho 2. chyba - nedostatek komunikace - nejsem schopna zjistit, co vlastně partner potřebuje.
3. Myslet si, že partner "musí" komunikovat se mnou a žádat - třeba ty brambory. :-)

Tak to často nefunfuje.
Kdo se zlobí na Angličana, že neumí česky, ale chce mluvit anglicky?

Když jako žena toužím po vztahu s mužem. Tak se "slovíčka" prostě naučím.
A pokud on má zájem, resp. mu dovolím :-), aby měl zájem, tak na slovníku už budeme pracovat oba.

Ve formální rovině -
21. století - dnes už se necení, že žena peče buchty, je úžasná matka, věrná manželka a všechny tyto krásné vlastnosti - které  já osobně obdivuji-
ale ne každý muž je nutně ocení.
Záleží na konkrétním muži. A já si netroufám hodnotit a soudit toho ono, zda je dobrý či špatný, že tyto krásné vlastnosti neocení. Asi dává přednost jiným.

Řekněme, že osobně znám muže :-), který rád a dobře vaří. Ocení, když mu žena uvaří, ale nenutí ji.
Takže - ty "buchty" ¨tímto padají
Ale třeba je rád, když si s ním žena povídá třeba - příklad o rybaření.

A ten čas se na to najde, protože on uvaří a doma pomůže.
Popř. dnes se i ty buchty dají koupit v obchodě:-) narozdíl od totality

O úžasné matce nikdo nepochybuje - jenže, co to vlastně znamená?
Utírat 20 letému děťátku nudli nebo ho postavit do života. Říct mu, žij si, když budeš potřebovat jsem zde. Ale žij. Jsi dospělý, žij život dospěláka se svými právy ale i povinnostmi.

No a věrná manželka - asi jsem romantik každým coulem - nicméně si troufám říct, že snad neexistuje muž, kterému by bylo jedno, že ho žena podvádí.
Nemám zrovna namysli jeho ego atd., ale jeho srdce a city.
Jenže jedna věc je, když se žena na muže nalepí a v dobré víře, že jejich vzájemný cit upevní, mu nedovolí, aby se vzálil, aby měl svůj svět a zase se rád se vracel k ní. To že má doma vyleštěná zrcadla - to je hezké, ale neřeší se tím
romantický vztah v manželství.

Osobně souhlasím s Vanilkou - před a po
Prostě máme rodiny, vztah, společný projekt :-) - takže jsme na to dva.
Naše dítě je také nás obou.
Pokud každý bude plnit své úkoly - dle svých možností - tak to může klapat.

Když je problém, tak se bude řešit.

Pokud jeden z nich, chce jít jinam. Nedá se nic dělat.
Ten druhý může plakat, myslet na sebevraždu, ničit se,
ale nemůže změnit rozhodnutí partnera/partnerky.

Já ani Pandorra ani dalších milión dušiček s tím nic neudělá.
Co se ale zde snažíme - možná nevědomky vytvářet -
je těm co jsou v současné chvíli na tom hodně zle
vlídně jim domlouvat, aby si už přestali sypat sůl do mokvajících ran.
Rány už nehnisají, ale stále mokvají.
A až se přestane do nich sypat sůl, tak se zahojí. Jizvy zbydou.

To že je někdo na dně a druhý v této chvíli ne, neznamená, že
pár chvil se karta nemůže obrátit.

Možná když je ve vztahu jeden velmi zodpovědný, loajální, přesný atd.,
tak v rámci rovnováhy druhý bude možná podvědomě nabývat na opačných vlastnostech.
Vztah muž a žena - není vztah synáček - matka či otec - dcera,
ale než z těch synáčku a dcer jsou muži a žen to může trvat třeba celý život,
věk o ničem nevypovídá.

Mimochodem - žena není povinna zakládat rodinu, pečovat o muže, starat se,
vařit mu atd. Pokud ona dobrovolně nechce. Nesmí se přinutit okolím, že je to tak "normální". Hlavně aby měla chlapa a byla vdaná.

Pokud dobrovolně a ráda jde do rodiny tak s lehkostí a úsměvem.
Jsou povinnosti - to ano, ale když je budu plnit nejsem oběť ani trpitelka,
ale prostě žena a máma, která je šťastná a vděčná, že má muže a děti.

A pokud ji jednou "opustí"ˇ, ať že už muž zemře :-(, odejde a děti si půjdou po svých. Tak přece její život vůbec nekončí. Jenom se uzavřela určitá kapitola jejího života. A tak kapitola byl plně prožitá.
Bylo by škoda jí litovat.


No a tak tu máme román, který vznikl z těch chyb přes kopírák. :-)
Hezké odpoledne

HanB napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

Ahoj Zrovnatady,

s tímhle bych si dovolila polemizovat: manžel se zamiloval do dámy, která byla náhodou na stejném místě jako on (dětské soustředění), po čtyřech dnech od chvíle, kdy se uviděli (nebo možná tu minutu). Je to měsíc a pořád to trvá.
Je to vztah na dálku, po telefonu a po internetu. Nechám teď stranou, co to asi může být za vztah - když spolu nemají ani fyzický kontakt, jen pro dokreslení zmíním, že manžel se ve svých 47 letech fotí do telefonu (tváří se tam velmi svůdně), má tam asi 5 fotek z různých dnů - proč asi? (Vím to, protože ten telefon jsem před dvěma dny použila jako foťák sama, což u nás bývalo normální).
No ale proč píšu: za námi je 11 let vztahu, který nejen naši známí ale i on sám vždy hodnotil za velmi vydařený a pevný. Dokonce prý oné dámě hned řekl, že je idiot, protože má doma tu nejlepší ženu na světě. A mě pak řekl, že je jen člověk. Já jsem také jen člověk, přesto bych mu tohle neudělala a zarazila bych to hned v počátku -a ano, už jsem v takové situaci byla, proto vím, jak bych se zachovala. Má kamarádka to označila za hormonální záležitost, která pomine. Jak dlouho ale hormony bouří, a zvlášť když se nemohou pořádně vybouřit přes ten telefon? Dovoluji si tvrdit, že chyb jsem v našem vztahu napáchala minimum a naopak vždy jsem byla k němu velmi tolerantní - nevyčítala, nevychovávala, byla dobrou manželkou i milenkou, dobrou matkou,.vypadám (prý) velmi dobře,.... No ale holt nejsem tokající blonďatá dlouhovláska. Z toho alespoň pro mne plyne poučení, že tohle opravdu neovlivním, mohu pouze minimalizovat riziko, že se to stane, tím, jak se budu chovat a jak budu vypadat. Dále mohu minimalizovat dopad na naši odinu, náš vztah a na sebe samotnou. Zbytek je v jeho rukách.
P.S. Před rokem se posměšně vyjadřoval o známém, který se takhle zbláznil do o 15 mladší kolegyně. Teď je na tom skoro stejně - vždyť je jen člověk!
Když to vzniká chemicky - kéž by se to dalo také nějak chemicky odstranit!!!

Kéž bych měla tu moc, vrátit to tam, kde bylo před "nevěrou".
Ale nemohu. Kolo štěstí se točí dál. A třeba by to ani nebylo správné.

Než jsem poznala svého muže. Také jsem se zamilovávala a často platonicky.
Vztah na dálku je krásný a člověka dobíjí.
Jsem trochu svéráz a víš, mně ani ten muž asi nezajímal - myslím jeho život, jenom jsem ho viděla - třeba cestou do práce nebo ještě na škole a byla jsem šťastná. A nejkrásnější na tom bylo, že on to ani netušil. :-)

Vím, o co ti jde. Jak je možná, že on se tak chová, když ty jsi udělala maximum.
To ale nemohu vyřešit, neznám ho.
Co jsi mi napsala, že řekl, že člověk je jen člověk -tak tomu tak opravdu je :-)
Všichni jsme chybující.

Ty jsi prostě z rodu těch spolehlivých, loajálních. Má tě jistou.
Touží po přeludech, tam mu ten přelud dopřej. A´t si pochutná, a´t si to prožije.

Stejně asi jiná cesta není.

Třeba ti osud dává příležitost, aby si sedla a řekla jsi, zda jsi spokojená.
Zda ti současný vztah vyhovuje. Nemyslím tím hned řešit rozvod, to vůbec ne.
Je taková malá invertura tvého života.

HanB napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

Asi proto, že děláme chyby přes kopírák. :-)

Ahoj Zrovnatady,

s tímhle bych si dovolila polemizovat: manžel se zamiloval do dámy, která byla náhodou na stejném místě jako on (dětské soustředění), po čtyřech dnech od chvíle, kdy se uviděli (nebo možná tu minutu). Je to měsíc a pořád to trvá.
Je to vztah na dálku, po telefonu a po internetu. Nechám teď stranou, co to asi může být za vztah - když spolu nemají ani fyzický kontakt, jen pro dokreslení zmíním, že manžel se ve svých 47 letech fotí do telefonu (tváří se tam velmi svůdně), má tam asi 5 fotek z různých dnů - proč asi? (Vím to, protože ten telefon jsem před dvěma dny použila jako foťák sama, což u nás bývalo normální).
No ale proč píšu: za námi je 11 let vztahu, který nejen naši známí ale i on sám vždy hodnotil za velmi vydařený a pevný. Dokonce prý oné dámě hned řekl, že je idiot, protože má doma tu nejlepší ženu na světě. A mě pak řekl, že je jen člověk. Já jsem také jen člověk, přesto bych mu tohle neudělala a zarazila bych to hned v počátku -a ano, už jsem v takové situaci byla, proto vím, jak bych se zachovala. Má kamarádka to označila za hormonální záležitost, která pomine. Jak dlouho ale hormony bouří, a zvlášť když se nemohou pořádně vybouřit přes ten telefon? Dovoluji si tvrdit, že chyb jsem v našem vztahu napáchala minimum a naopak vždy jsem byla k němu velmi tolerantní - nevyčítala, nevychovávala, byla dobrou manželkou i milenkou, dobrou matkou,.vypadám (prý) velmi dobře,.... No ale holt nejsem tokající blonďatá dlouhovláska. Z toho alespoň pro mne plyne poučení, že tohle opravdu neovlivním, mohu pouze minimalizovat riziko, že se to stane, tím, jak se budu chovat a jak budu vypadat. Dále mohu minimalizovat dopad na naši odinu, náš vztah a na sebe samotnou. Zbytek je v jeho rukách.
P.S. Před rokem se posměšně vyjadřoval o známém, který se takhle zbláznil do o 15 mladší kolegyně. Teď je na tom skoro stejně - vždyť je jen člověk!
Když to vzniká chemicky - kéž by se to dalo také nějak chemicky odstranit!!!

Základ je vhodný výber partnera. Ak sa ako moletná bruneta dám z akýchkoľvek dôvodov dokopy s milovníkom krehkých blondínok(a môžem byť NÁDHERNÁ moletná bruneta ), je od začiatku "zaděláno" na prúser... A takisto ak si nájdeš milovníka mnohoženstva...

Salen napsal(a):

HanB - to je hezká představa - něčím chemickým ho postříkat a ono by ho to přešlo :-))).

Jinak ale si myslím, že takovým vztahem na dálku se jen bičuje fantazie. Já vím, musí to být otravné, dívat se na tupě se culícího manžela u compu. Ale je dost pravděpodobné, že kdyby měl možnost s dámou pobýt delší dobu, zjistil by, že fantazie jsou jedna věc a realita druhá. Tak ti držím palce, ať se kolem blondýny co nejdřív ometá nějaký reálný pán v blízkosti a toho tvého vypustí ze seznamu.
Ale tu okamžitou jiskru, tu dobře znám. Můj ex se také s novou paní potkal "zásahem osudu" - prostě se potkali na jednom místě dva lidi, kteří by se jinak zřejmě nepotkali nikdy. A zásah byl okamžitý. Strávili spolu víkend, pak asi týden s tím "bojovali" a do měsíce věděl, že mu to stojí za rozvod. A taky se většina komunikace odehrávala přes mobil a mail. Až po tom měsíci začali trávit společné víkendy a dovolené a tak to je dodnes.

Ahoj Salen,
pro mě ne zrovna lákavá představa budoucího možného vývoje! On by teď asi potřeboval pořádný zásah z jiného soudku osudu, aby ho to přešlo - nebo tu chemikálii.
Ona dáma je vdaná a má dítě. Můj manžel vypadá velmi dobře, navíc je cizinec a budí dojem zámožného člověka (ha ha). Takže dost velké afrodiziakum, hádám. Někdy se na to dívám zdálky a říkám si: no tak už do toho praštěte, ať to máme za sebou a zjistíme, co dál. Dneska zrovna jsem ho (nechtěně!) překvapila na chodbě, jak končí telefonní hovor s tím přiblblým výrazem na tváři a slovy OK, so bye bye.... a hned mě musí informovat o tom, že měl nepříjemný hovor s někým, bla bla bla. Nechala jsem ho být asi tak 10 minut a pak jsem ho upozornila, aby se naučil nečervenat, když mi něco takového vysvětluje. Jeho odpověď byla, že měl vztek na toho volajícího. No, tón hlasu odpovídal něčemu jinému než zlobě. Někdy mě to až baví, jak je naivní.

A k Pisateli: podle mne on opravdu důvod k nevěře neměl, sám mi to řekl, ale prý je jen člověk! Co na to říci?

Salen napsal(a):

HanB - to je hezká představa - něčím chemickým ho postříkat a ono by ho to přešlo :-))).

Jinak ale si myslím, že takovým vztahem na dálku se jen bičuje fantazie. Já vím, musí to být otravné, dívat se na tupě se culícího manžela u compu. Ale je dost pravděpodobné, že kdyby měl možnost s dámou pobýt delší dobu, zjistil by, že fantazie jsou jedna věc a realita druhá. Tak ti držím palce, ať se kolem blondýny co nejdřív ometá nějaký reálný pán v blízkosti a toho tvého vypustí ze seznamu.
Ale tu okamžitou jiskru, tu dobře znám. Můj ex se také s novou paní potkal "zásahem osudu" - prostě se potkali na jednom místě dva lidi, kteří by se jinak zřejmě nepotkali nikdy. A zásah byl okamžitý. Strávili spolu víkend, pak asi týden s tím "bojovali" a do měsíce věděl, že mu to stojí za rozvod. A taky se většina komunikace odehrávala přes mobil a mail. Až po tom měsíci začali trávit společné víkendy a dovolené a tak to je dodnes.

Myslím, že u nás to proběhlo podobně. Jen to trvalo o pár měsíců déle.

HanB - myslím, že k tomu přistupuješ velmi rozumně, máš pořád ještě nadhled a to je dobré. Nepředvídej, neporovnávej místní případy s tvým, protože každý je jedinečný a bude teď záležet jen na tvém muži, jak se to vyvine dál. Manžel jedné místní pisatelky, která se moc zamilovala, zvítězil tím, že když už věděl, zeptal se jí jen na to, zda se má sbalit a odstěhovat. Když řekla že to nechce, dál se o tom nebavil. Byl zdvořilý, o nic jí neprosil, nijak se nevnucoval, ale držel si odstup. Když měla ona tendenci se o tom bavit, tvrdě jí řekl že ho to nezajímá a že je to jen její věc. A vydržel to! Omlouvám se autorce tohoto příběhu, že jí cituji, nemohu ten příspěvek najít.
Je pro tebe dobré, že je dáma vdaná. Rozvedené a vdovy jsou podstatně větší nebezpečí. Tak si dej pro sebe nějakou rozumnou časovou hranici, do kdy budeš ochotna mu tu hračku dopřát. Stát se to může každému a je to moc příjemné, těžko se toho vzdává.
No a pak je pár různých nekalých triků, které by s tím mohly pohnout (i když tady s tím někteří nebudou souhlasit) - jistě by s tím mohl zamávat její manžel, kdyby zjistil že mu cizí chlap ohrožuje rodinu, například.

Salen napsal(a):

HanB - myslím, že k tomu přistupuješ velmi rozumně, máš pořád ještě nadhled a to je dobré. Nepředvídej, neporovnávej místní případy s tvým, protože každý je jedinečný a bude teď záležet jen na tvém muži, jak se to vyvine dál. Manžel jedné místní pisatelky, která se moc zamilovala, zvítězil tím, že když už věděl, zeptal se jí jen na to, zda se má sbalit a odstěhovat. Když řekla že to nechce, dál se o tom nebavil. Byl zdvořilý, o nic jí neprosil, nijak se nevnucoval, ale držel si odstup. Když měla ona tendenci se o tom bavit, tvrdě jí řekl že ho to nezajímá a že je to jen její věc. A vydržel to! Omlouvám se autorce tohoto příběhu, že jí cituji, nemohu ten příspěvek najít.
Je pro tebe dobré, že je dáma vdaná. Rozvedené a vdovy jsou podstatně větší nebezpečí. Tak si dej pro sebe nějakou rozumnou časovou hranici, do kdy budeš ochotna mu tu hračku dopřát. Stát se to může každému a je to moc příjemné, těžko se toho vzdává.
No a pak je pár různých nekalých triků, které by s tím mohly pohnout (i když tady s tím někteří nebudou souhlasit) - jistě by s tím mohl zamávat její manžel, kdyby zjistil že mu cizí chlap ohrožuje rodinu, například.

Salen
jistota že je žena vdaná a že není nebezpečná - dle mého názoru - je hodně na vážkách.
Opravdu spíš věřím tomu "manuálu" od Vanilky - před a po.
Jde o ten konkrétní vztah muž a žena, tam je to hlavní
a ty ostatní mužové a ženy - rozvedení, vdovcí, ženatí, svobodní, nemluvňata:-), starci... ty to neohrozí, pokud je ten konkrétní vztah pevný.

Vdaná je nebezpečná tím víc, že možná na začátku to milenec bere jenom jako
příjemné chvíle a že nic nehrozí, ale může se zamilovat a spadnout do toho po hlavě.

U té rozvedené či vdovy - třeba má odstup, proto ví, že ona je volná.

Muži jsou jiný druh než ženy. Rádí o kořist bojují.

Ale třeba si pouze vytvářím domněnky. :-)

pa

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Upravil(a) atta (4. 10. 2007 10:54)

KAMARADKA napsal(a):

Prý je jen člověk..... To můj manžel zas řekl ,že to nechápu že on je jen obyčejný chlap. Tak nevím jestli opravdu to tak je nebo jestli je i nějaká víjimka a ty ostatní neurazil . Jinak taková perlička. Nakupovala jsem v Makru a mezi knížkama jsem narazila na brožuru -jak utajit nevěru- no co nato říct? Už i knižně vychází návod jak si vzájemně ubližovat.

Hovadina... Keby sa volala Ako byť neverný, dalo by sa o tom diskutovať, ale utajiť neveru je dobré, znamená to, že pôvodný vzťah má ešte šancu... niielen existovať, ale prípadne sa aj zlepšiť... Lebo neverníkovi na tom druhom ešte záleží. Spýtaj sa na názor tunajších dám, ktoré si tou situáciou prešli.

atta napsal(a):

V momentě,kdy jsem přišla na nevěru mého muže,zhroutil se mi svět.Kolegyně v práci byla těsně po rozvodu a aby si zvýšila sebevědomí a přišla na jiné myšlenky,zaregistrovala se na všech možných seznamkách.Chodilo ji bezpočet nabídek i s tel.čísly a aby měla přehled,o každém dotyčném si psala do bloku poznámky,kde byli,jaké to bylo,apod....občas se pochlubila a dávala mi to přečíst.K mému zděšení tam figuroval i můj muž!Ptala jsem se,co to je za člověka.Prý chudák,kterému žena nerozumí,domáci puťka,nespolečenská...Muž podniká,takže má spoustu aktivit, dost času trávil pracovně mimo domov,takže noční návraty byly samozřejmostí.Teprve pak jsem pochopila,proč pozdní návraty a častý pobyt mimo domov.Udělala jsem to,co se nemá.Začala jsem trošku pátrat a v mobilu našla spousty ženských jmen i s nicky ze seznamek.Pak to byla maličkost.Zaregistrovala jsem se a začala se žen vyptávat.Většinou řekly.Pak jsem si začala psát s vlastním mužem já a vyptávala jsem se ho,jak to tak bývá, i na rodinu.Scénář stejný...žena hrozná,doma ho to ubíjí,potřebuje žít....nemusím říkat,jak mi bylo.Jednou jsem to už nevydržela a řekla mu,že vím všecho co komu o mně píše a s kolika ženama už spal...řval,že jsem hysterka,že si vymýšlím,že by něco tak ubohého,jako je seznamování přes internet neudělal,že si mám léčit žárlivost.V okamžiku,kdy jsem si myslela,že s tím skončil,slyším jak vrká něžná slovíčka do mobilu a dává si schůzku.Dodávám,že mužovi bude 55let!!Trápím se,trápím,ale řekla jsem si dost.Na internetu jsem se poznala s pánem,se kterým to vypadalo krásně,až romanticky do doby,než vyšly najevo i jeho nevěry.Takže muži nevěru mají zřejmě v genech,berou ji jako normální věc,jako něco,co patří k JEJICH životu.

Klasický případ. Promiň že to píši tak tvrdě, bohužel to jinak napsat se nedá. Možná jemněji , ale nějak mi to nejde.

K naší pramáti Evě a Aotci Adamovi. Muž je původem lovec a lovec čehokoli a kdekoli.  Tak loví. Je to jeho přirozenost a přirovnám -li to k pavoukovi, to jak se muži chováme, je právě pro nás ona životní jiskra. Když tu síť do které ulovíme cokoli funguje, zjišťujeme že žijeme, když už na naše "pasti, pasti pastičky", ono pavučinu nic nesedne jdeme brzo do kytek.

Ano máš pravdu, ale pokusím se opáčit to zas z druhé strany ze strany  úhlu mužů. Dámy ruku na srdce, kolik z vás je potěšeno a co jste ochotny podstoupit, aby jste nějakého toho lovce pavouka /od 18 u některých i méně) do 100/ ulovilo do svých něžných ručiček. Zejména pak ženy okolo 50-60. ty jsou ochotné dát 100 tisíce za plastiky a omlazovací kůry aby ulovily nějakého samečka. Takže tady je to asi 1:1 no 2:1 ve váš prospěch.

Koi, taky mám pocit, že si z toho chlapi udělali nějaké zaklínadlo, kterým se nechá omluvit jakékoli promiskuitní chování.
Copak vás pánové teprv předevčírem sklepali ze stromů, že se oháníte loveckými pudy? Je jasné, že je obrovský rozdíl mezi ženskými a mužskými pudy a pohnutkami, ale je nejde brát jako omluvu na každou nevěru. Myslím, že se od dob, kdy muži lovili a ženy v jeskyni udržovaly oheň, mnohé změnilo. Minimálně snad v inteligenci.

Nakonec ženy jsou také nevěrné, mělo by být tedy takové zaklínadlo i pro ně. Tím by se všechno omluvilo a vyřešilo a byl by klid a mír. No ne? To bych celkem ráda viděla, jak by takový podváděný muž podobnou omluvu přijal. "Promiň miláčku, ale to víš ...... ty pudy. Ale nezlobíš se viď, vždyť přece víš, že za to nemůžu!"

Nevěra je běžnou součástí života (jak se zdá), ale lovecké pudy jsou dost laciná výmluva. To je můj názor.