|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Holky dík za všechny vaše slova. Kdykoliv mi v hlavě něco začne vrtat a mohla bych udělat hloupost, jdu si přečíst tyhle stranky. Sice to je smutné, ale dodá to sílu něco překousnout. To je strašný, že jeden problém a téměř stejně se v tom plácá člověk 20ti letý i 50ti letý.
Není tady
Cau Koi
děkuji ti za tvůj názor, myslím že jsem rozumná a co jsem udělala a dokázala jsem to vydržet 1.5 oficíálně, rok se s níístýkal, já to nevěděla, ale myslím, že právě proto, že má u mě zadní vrátka a nepocítil zatím moji ztrátu,je to stále stejný. Já jsem jeho manželka, jistota, milenka ke mě jezdí si odpočinout, myslím že i ten sex ho láká se mnou, ale je tu stále ale????ted když už byl skoro 14 dní doma a milenka mu psala výhružný sms a taky at ji vrátí klíče od bytu a že si má odstěhovat věci, má tam par trenek to bych neřešila.A přece se stalo opět k ní včera odjel a tak čas plyne u mě v PO a ČTR u ní zbytek pokud se mu bude chtít. Není to možný mu to stále tolerovav.Já nejsme chudinka, jsem samostatná vydílečně činná, sama si nakupuji, vařím, on pouze platí byt a pokud je potřeba pomůže a opraví, stále by chtěl z části fungovat jako můj manžel , ale žije i jinde, myslím, že to nejde tak dál fungovat.Nevím ale já cítím rozchod
Není tady
Emauela: myslíš, když je tak nerozhodný, že by nebyl ochotný jít s tebou do manželské poradny. Musela by sis asi vybrat chlapa doktora.
Mě se podařilo mužskýho tam dostat, ale vybrala jsem pravě doktora, protože doktorku by mohl brát jako spiknutí.
Sice na můj vkus mluvil muž i doktor tak všeobecně a zaobaleně, že jsem z toho byla chvíli mimo a ptala se sama sebe co tu dělám, zda to není spiknutí proti mě. Ač to od muže neznám mluvil jak řečník, prostě mluvit a nic neříct, no ono se to špatně vysvětluje proč, když chlap nechce říci, že je to "chtíč". Když řekl doktor, že ho jako chlap může chápat, myslela jsem, že upadnu ze židle. Asi to měla být slova povbuzení, aby se manžel rozpovídal konkrétně.Muž pak chvíli mluvil, že i něco řekl, že je na hranici nějaké části života, vymluvit se s někým s kým mu je příjemně, že to teď nechce skončit jako na just(protože si teď přeju já!), no bylo to tvrdý poslouchat, protože vím, že je to trochu od něj póza a takový ke mě není. Doktor to nakonec shrnul do 3 vět a hlavně bez obalu. Nedokážu to opakovat, ale k muži mluvil v tom smyslu - ztráta důvěry, moje ponížení a sebevědomí, nejistota, vnitřní bolest atd. Ocenil, že to chci řešit a vybrala si na to chlapa a vlezla jako by do jámy lvové.Měl asi 6 velmi výstižných bodů co podvedený prožívá. Pak se obratil na mě a řekl, že mám právo po svém muži žádat, aby to ukončil. To je sice hezký, žádat můžu a žádala jsem alespoň 3 a rok je pryč. Takže na řadu příjde to mlčenlivé čekání.
Doktor si chtěl domluvit druhou schůzku, ale muž že zavolá že neví jak v práci. Moc velké naděje si nedělám. Pak mě vzal okolo ramen, chvíli jsme seděli v parku na lavičce, rozpitvávali co bylo před rokem, ale k mému překvapení, jak mi bylo hrozně v poradně a v parku, tak se mi nějak zvláštně ulevilo, prostě o tom trochu začal mluvit. A byli věci, které jsem slyšela poprvé.
Myslím, že by nám ještě 1-2 sezení pomohla, třeba by se našel a dokázal víc uvažovat zda mu to přináší tolik co muže naopak ztratit, když ji volá nebo se s ní sejde.V každém případě to nebylo příjemné sezení, protože se může stát, že člověk uslyší i co je trochu přitažené za vlasy " v záchvatu sebeomlouvání.
Kupodivu výsledek - pocit pro mě byl pozitivní a nebylo to tím, že jsem slyšela, že mám právo žádat o rozchod, ale že jsme tam byli spolu a že mu to není snad úplně jedno.
Není tady
Koi,
ty v podstatě máš podobný příběh jako já, vše je jako přes kopírák, když pročítám od začátku, tak můj byl taky takový.Sms psal když jsme byli na dovolené.Já tak bojoval celý léto loni, že nakonec ona dostala byt, nevím jak se ji to povedlo, ale je soc. případ a byt prostě dostala.Tak on se k ní přestěhoval, tak že tam zkouší bydled do ted, pár dní v týdnu , ale víc je u ní.No a když byla krize vracel se domů, jenomže můj muž má problény s alkoholem dokáže pít 3 - 4dny v kuse pak třeba nepije 4 týdny.Nyní když opravdu už poznával, že u ní je to velice nepespekrivní vztah, láska vyprchala, tak vypadalo že se vrátí já odpustím a budem žít spolu. Ne včera odešel, dnes určitě dojde je čtvrtek, nechci už s ním spát, takovýho člověka už si nemohu vážit a tím právě cítím ten rozchod. U nás už to trvá 2,5 roku, už je to dlouhá doba. Já jsem unavená, vztahem vyčerpanaá.Jsem ženská rázná, umím řešit situace, ale tuhle ne.Taky tahle nevěra mě otevčela oči a cestu,změnila jsem se i můj život, nelituji toho, ale už chi žít jako člověk ne jako zachránce. Ale ty bojuj jsi na začátku, stojí to za to a sama uvidíš, ahoj.
Není tady
Ahoj. Koukám,že je nás víc. Já jsem po 20letech taky přišla na manželovu nevěru, zamiloval se a toužil s ní odejít. řekla sem mu, že mu odpustím a zapomeneme na všechno. Dal si hned podmínku, že s ní kontakty ale nepřeruší a taky nepřerušil. Dokonce za ní hodlá odjed na otočku a vůbec nechápe že mě to vadí, že to bolí. Ptala jsem se po zjištění jestli i on chce zůstat nebo odejít, že ho nedržím i když máme 3 děti. Že bych byla ráda aby zůstal, ale rozhodnout se musí sám. Zůstal protože jsem to chtěla já, ale já nevím co mám dělat dál,když on se jí nevzdá. Žít ve 3 se mi nechce.
PS: taky budu mít za chvíli narozeniny a myslela jsem, že by to byl pro mě nejlepší dárek, kdyby se ke mě vrátil i duševně a né jen fyzicky, ale teď si myslím, že nejlepší dárek si musím dát sama a to že se naučím vážit si sama sebe (což je pro mě nadlidský úkol)
Upravil(a) tlapička (27. 9. 2007 12:24)
Není tady
tlapičko
a jak to má zvládnout tvůj muž - vážit si tě, když pro tebe je to nadlidský výkon???
Co myslíš, že on si asi tak o tobě myslí.... podle toho se přece chová. A proč mu dáváš podmínky, když k jejich plnění nemáš žádné páky, potažmo tu nejdůležitější: uctu partnera?
Přestaň se zabývat jím a mysli na sebe - dej si ten dárek k narozeninám a začni se mít ráda a vážit si sama sebe 
Není tady
No,tlapičko,odpověděla jsi si sama.Ten nejlepší dárek si musíš dát sama...Pokud manžel chtěl odejít a zůstal jen kvůli tomu,že jsi to chtěla ty,tak ho stejně ani párem volů neudržíš.Pokud on nebude chtít,tak na ni nikdy nezapomene a naopak si vzpomínku a společné zážitky bude hýčkat a malovat v růžových barvách.Nech ho být,zabývej se säma sebou a pokud se ti nebude líbit,jak se chová,tak to rozsekni.Ono,třeba,pokud uvidí,že mu zas až tolik nestojíš za zadkem a že si svůj život bez něj taky zařídíš,tak třeba otočí a ještě rád se vrátí...je pak otázkou,jestli se bude mít kam vrátit,je to jen na tobě.
tlapicko:..Myslim si ze nikoho nedonutis k necemu, co chces ty.Ja vim 20 let neni 2 roky,ale kazda situace ma sve.Myslis ze on by ti dal takovy navrh kdybys to udelala ty?....Ne!!!Tak to nedelej ani ty a vas si sama sebe,i ty mas svoji dustojnost a nenechej si ji poslapat.Dokaz ze muzes bez nej dal existovat.To co jsi mu navrhla, tak on je presvedceny ze ty jsi stracena bez nej.Tak nedavej mu prilezitost aby to byla pravda.
Mimo jine, vse nejlepsi k narozeninam a hodne sily do dalsich let.
Omlouvam se ze jsem se do toho vlozila, nebot jsem tady nova.
Není tady
Tlapicko, teď už vím, že nejdůležitější je uchovat si tu možnost vážit si sama sebe. Já jsem si sebe díky těm posledním měsícům téměř vážit přestala. A tak když na mě vychrlil manžel teď v pondělí, jak jsem vlastně ubohá, jako ON by mi už nemohl věřit, protože jsem mu vlezla do mobilu apod. řeči, řekla jsem si A DOST.
A musím říct, že ten zlom opravdu nastal. Už mě na kolena nedostane. Už ne. Neříkám, že jsem v pohodě a že mi není líto, že náš vztah prakticky skončil, ale je to lepší než se pořád dokola ponižovat a tím mu nedat ani možnost, aby si mě mohl vážit.
Není tady
Díky všem za podporu. Damio nemusíš se omlouvat, já jsem taky nováček, měsíc mi trvalo než sem se rozhodla zaregistrovat.
Dnes jsme se pohádali a já třískla talířem o zem a on 4 talířema. Neví co by chtěl, prý je srab odejít a být sám (jeho slova), ale ví že nám to klapat nebude. Já o tom mlčím, slíbila sem,že nebudu vyčítat, ale on se k tomu pořád vrací a pak když reaguju, tak vždy začne s tím, že to čekal, že budu vyčítat a nevěřit mu.Jediný co mu je líto, je to,že sem se to dověděla, protože ten sex s ní byl hezčí a vzrušující než semnou a nelituje toho, ale kdybych nic nevěděla tak by měl čisté svědomí. Řekl mi, že by pro něj bylo lepší kdybych si našla nějakého chlapa aby se o nás postaral a on mohl klidně odejít, ale teď odejít nehodlá. A já sama už nevím co vlastně chci, snad jen klid a spánek(4hod denne mi opravdu nějak přestává stačit). Nejhorší je, že už ani pořádně neumím mluvit a on to ví a na jedno moje slovo najde spoustu slov co to moje vyvrací. Bojím se mluvit. a proto říkám, že je pro mě těžké si vážit sama sebe. Ale pracuju na tom, pomalu ale jistě.
Není tady
Pandorro,
já mu podmínky nedávala. Ty si dal sám. Já jen chtěla aby jsme na všechno zapoměli a dali to dohromady aby to bylo lepší než dřív, když mu to nervyhovovalo. Začla sem se snažit a on mi na to řekl, že mu to přijde jako vyumělkovaný, divný, protože předtím jsme nebyli hrozně dlouho v kině a nebo si jen tak sednout a teď to jde. Ale na tom sme se přeci dohodli a já tu dohodu plnila a zase to bylo špatně. Nevím co chce, ani on to neví, ale dává mi vše za vinu.
Není tady
Tlapičko,
já vím, tvou jedinou podmínkou je, aby bylo všechno jako dřív..... možná bys se ráda jednou probudila a zjistila, že to všechno byl jen sen a tvůj muž ti patří nejen fyzicky, ale i srdcem, že?
Je to pochopitelné, ale bohužel to tak není.
Už nikdy nic nebude ve vašem vztahu jako dřív.... může to být jen horší, ale také jen lepší. To záleží na tom, zda se budeš jen bát a trápit a nebo zda se konečně začneš mít ráda, věřit si, dovedeš se zbavit strachu, že to sama nezvládneš (po dvaceti letech máš jistě už velké děti) a že bez něj nepřežiješ.
Myslím si, že tvůj muž se v tom pěkně smaží. Zkus mu to neulehčovat a nech zodpovědnost za jeho půlku vztahu skutečně jen a jen na něm. Nediskutuj s ním, když si nejsi jistá v argumentaci, nenech si implantovat žádný pocit viny. Za vztah odpovídají totiž oba partněři a pokud si tvůj muž nedokáže přiznat svůj díl "viny" na tom, že máte problémy, tak je to prostě slaboch. Jeho řeči o tom, že teď - dokud si nebude jistý, že se o vás někdo postará - neodejde, jsou dost ubohým maskovacím manévrem.
Pokud ti mohu poradit, vykašli se na neplodné diskuse, po kterých je ti nejspíš ještě hůř, a běž do toho kina sama nebo s kamarádkou. Začni si dělat drobné radosti, vrať se k zálibám, které jsi před lety kvůli dětem opustila, vyraz si do přírody.... prostě postav se na vlastní nohy. Začni si žít určitou část života bez něj, aby neměl ten pocit "vyumělkovanosti"
Až si začneš sama sebe vážit, a věř, že to jde, tak s ním pak můžeš začít diskutovat třebas i o nesmrtelnosti chrousta.
Jo a chlap, který ženě řekne, že sex s jinou byl hezčí než s ní a neříká ji to alespoň ve dveřích se sbaleným kufrem v ruce, nýbrž vede kecy o tom, jak je srab a neumí odejít a být sám, tak takový si zaslouží skutečně pořádnou lekci! Každý má právo na to, milovat (se) s kým chce, ale nemá právo druhému zbytečně ubližovat. Tohle je faul na červenou kartu a neumíš si představit, jakou by chlapec ode mne dostal! A to i kdybych měla vybrat rodiný úspory a koupit si gigola )) Houby jednoho, alespoň tři! 
Protože to je tutovka: když už ho nenaštve, že máš jiného, určitě ho rozlítostní fakt, že ho máš za "jeho" těžce vydělaný penízky 
Není tady
Ahoj holky, koukám, že prodloužený víken dal zabrat více lidem. Jeli jsme na kola s několika přáteli. Těšil jsem se moc. V autě jsem z mužova mobilu(nového) psala máti a nějak nebylo jasné, zda se to odeslalo. Tak mi sám řekl ať se podívám, jestli to odešlo. No to je jako na počítači, každý se k cíli dostane přes jiné klávesy. Já to hledala ve výpisu volání, kde je pouze číslo, čas ale bez textu.
Tam jsem dostala zase facku od života a svého muže. Ráno před odjezdem 6.29 odeslal SMS své snad"exmilence" (nezjišťuji to, snažím se věřit tomu co mi řekl). To, že to není ukončeno jsem se dověděla v srpnu po půlroční naději, že už je snad vše OK. Prostě mě to zase dostalo a já se rozbulela, protože chvíli před tím než psal jsem vstala chystat ještě nějaké věci na cestu.
V srpnu, když mi oznámil, že si s ní prostě psat bude, jsem mu řekla, ale jen v jeho pracovní době a doma a pokud bude se mnou ať toho nechá. Nenechal.
Tlapičko, ty 4 hod. spánku opravdu nestačí, jsem polomrtvá, utahana a jak vám to píšu mám zase slzy v očích.
Vždyť on se ke mě chová jinak naprosto ukázkově, ten předvečer jsme se milovali. Já si pak neumím vysvětlit tu bezohlednost a s jakou lehkostí mi je schopný tak ubližit. Ví, že nemůžu spát., přitom dřív když jsem nespala alespoň 1 den v týdnu 11 hod. smála jsem se, že nejsem vyspalá.Je mi zase hrozně.
Řekla jsem mu tu první noc ( bulela jsem), že mě začíná ztrácet,a jestli s tím něco neudělá, ztratí mě úplně, ani nevím jestli to zaregistrovat, nečekala jsem odpověď. Řekla jsem mu, že nechci, aby v moji přítomnosti a o víkendech ji spal. To jsem mü ale již jednou řekla a nic.
Řekne mi , že to kazí. Měla jsem chuť mu říci, ať se odstěhuje a pak si muže psat třeba 50x denně. Zatím jsem to neudělala asi jsem v tomhle slaboch a nechci to hrotit.
Chtěla bych ji vidět, možná by mi docvaklo co ho k ní tak přitahuje. Jelikož je vdaná neodchází za ní, kdoví jak by to bylo, kdyby žila sama. Dnes mi je fakt mizerně.
Není tady
Milá Koi,
jsem na tom podobně, svůj příběh tu píšu od začátku před třemi týdny. Před týdnem mi také řekl, že to skončilo, nicméně v sobotu večer jí psal a včera v poledne také. Dnes v poledne při společném obědě dostal sms, hned si ji musel přečíst ale provozoval u toho takové prostocviky, abych nic nezahlédla - seděla jsem vedle něj, že mi bylo jasné, odkud vítr fouká. Kecá, lže, podvádí. Ptala jsem se tu, co mám dělat, jestli to řešit nebo radši nechat být, protože jinak se nevídají, ona bydlí 200 km od nás. Dostala jsem radu, abych to nechala. Jinak je totiž všechno OK.
Tak budu mlčet. Někdy se cítím velmi liberálně a říkám si, jestli mu to nedopřát, má to jako koření, my jsme spolu 11 let a možná je to trochu nuda, ta stálá dostupnost a samozřejmost. Někdy ale mám fakt splín - bylo nám to zapotřebí?
Koi, neznám váš příběh, ale hlavně to s ním prosím nerozebírej. Můj muž mi řekl, že to na něj působí úplně obráceně, zřejmě jako u dítěte, které pak chce udělat pravý opak. Tak jsem si dnes hned jako kompenzaci domluvila hospůdku s kamarádkou na dnes večer, zítra půjdu cvičit a ve středu na francouzštinu. To mi umožní nemyslet na to, jestli a jak komunikují - stejně bych tomu nezabránila, nemůžu proti tomu dělat vůbec nic. Jak mi někdo napsal: ON má problém, průser, který si SÁM musí vyřešit. Držím palce, ať to zvládneš bez ztráty hvězdičky!
Není tady
Koi, myslím, že by ti hodně pomohlo, kdybys přestala používat jeho mobil a zakázala si do něj chodit. A kdyby ti řekl, ať si zavoláš nebo napíšeš zprávu, asi bych na tvém místě řekla, že jeho mobil rozhodně nebudu používat, že se mi to mnohokrát nevyplatilo a tím bych skončila a víc to neřešila a už bych se ho ani nedotkla. Podívej, co to s tebou dělá. Nestojí ti to za žádné ušetřené peníze. Hm?
Prožila jsem si taky něco podobného, ale na jeho mobil jsem nikdy nesáhla, ikdyž jsem věděla, že mu chodí SMSky od milenky. Uháněla ho jak divá, takže to pípalo každou chvíli.
Čím míň toho víš, tím líp pro tebe. Věř mi.
Není tady
HanB, jenže on ten průser neřeší rok. Nejde mi srovnat v hlavě jak se chová doma a na co jednou za čas nechtě narazím. Je to jak když žiju s dvěma mužkýma. Jednoho si nechat, druhý zabít.
Prostě mě hrozně mrzí, když ví jak to se mnou vždycky zacloumá a stejně si to neodpustí. Pak přemýšlím, jestli mu na mě opravdu záleží. Ježiši já mám dnes den blbec. Potřebuju se někde sama vybrečet. Jak píšeš, že všechny rady zní nemyslet na to nevyčítat, něco si koupit, kamarádka.
Na nákup nemám ani pomyšlení, kamarádku bych totálně otrávila, protože ji to neřeknu a nebude vědět co mi je, tak si to vyžírám do dna sama. Před půl rokem jsem si myslela, že už jsem na dně byla, ale není to pravda.
Řekněte mi, trvá to někde také tak dlouho nebo jsem jen blbá já, že to neřeším razantněji, protože útulný domov a milou manželku myslím dlouho nevydržím. Venku je hezky a takhle blbý den byl bohužel ne tak dávno.
Není tady
Koi - nejsi blbá, já to měla doma 1,5 roku. Pak mě vytekly nervy a udělala jsem scénu po které se sbalil a odešel, protože s hysterkou přece nebude. Ještě rok trvalo, než jsme se rozvedli, ale dnes už bych snad ani neměnila.
Bála jsem se zůstat bez něj - neříkám sama, protože aktivit a zábavy mám dost a nenudím se a nikdy jsem se nenudila. Už se mám líp, po všech směrech. Nikdo mě netrápí a už bych se taky tak trápit a ponižovat nenechala. Ty sms, odjezdy a příjezdy ve dvě v nocvi...děkuji, stačilo. Teď jsem sama svojí paní. A věř, že nijak nestrádám.
Prožij si smutek nad manželem, nad ztracenými iluzemi a společným životem. Ale ať to netrvá moc dlouho!!
Není tady
Podle mých zkušeností, jakmile jsou třeba i jen v telefonickém kontaktu,nic skončeno není.
Není tady
Jak se vyrovnat s nevěrou manžela/manželky?
Odpustit jemu/jí a pak sobě :-) Nemanipulovat - milovat.
Není tady
S tím mobilem mate pravdu, příště se nechám obsloužit i s vytočením čísla. On ho má povolen gratis i na soukromo, takže je malinko těžké to totálně utnout. Rodičstvo a děti nás jen prozvoní. Ale velmi omezit se to dá. Z mé strany určitě na to, že mě obslouží až do vytočení čísla. Já v tel. nešmíruju, prostě jsem narazila na 2 nesmazané SMS a tím vím pod jakým údajem je ona uložená.
Holky moje zlatý, řešily jste někdo to šílené dopisování vymezit na dobu, kdy je manžel v práci a doma ať se prostě ovládá a je klid. Já jsem mu už jednou řekla, že vím, že to neovlivním, ale ať si to řeší v pracovní době a "netahá mi ji domů". No prostě to nezvládl, tak mě to prostě rozhodilo(ty noční a velmi brzké časy SMS). Nyní budu doufat, že mu to docvakne a než přijede domů z práce bude uesemeskovaný. No, dospěla jsem vlastně do fáze, kdy jsem mu to jako povolila a chci si "vydupat", aby jen dodržel nepsat doma a neodjel za ní snad na kavu o víkendu. To fakt neudejchám.
Dík vám za podporu, protože sem to je vždy únik a ze všech reakcí si odnesu něco. Pá
Není tady
Koi, jen taková drobnost: Ty máš samozřejmě právo mu říct, co se Ti ve vztahu nelíbí (třeba telefonáty nebo SMS určené milence v Tvé přítomnosti), ale nemáš právo mu říkat, co má dělat.
Můžeš dlouho mluvit o Tvých pocitech, o tom co Ti vadí, jak Tě to uráží, ničí, zraňuje, ponižuje, rozhodí, že nejsi schopná to rozdejchat a že nevíš, jestli v případě, když v tom bude pokračovat budeš Ty schopná setrvat ve vztahu atd atd. To ano. Pak uvidíš, jak se zachová, pokud mu na Tobě záleží, bude se snažit Tě ochránit od těch nepříjemností. Pokud ne, no tak alespoň budeš vědět, na čem jsi.
Ale neříkej mu: "nepiš jí z domova, řeš to jen v pracovní době" ... Tím se totiž stavíš do role jakési jeho matky, kdy Ty mu určuješ co má a co nemá. A on je v roli neposlušného klučíka. Nediv se pak, že nemůže ukončit kontakt s někým, kdo se k němu chová jinak.
Chápeš? Napsala jsi: ˇ
Já jsem mu už jednou řekla, že vím, že to neovlivním, ale ať si to řeší v pracovní době a "netahá mi ji domů ...
jsem mu to jako povolila a chci si "vydupat" ...
Zkus si na chvíli zahrát na jeho milenku, která ho bezmezně obdivuje. Nebo si vzpomeň, jak jsi se k němu chovala na začátku vztahu. Musíš být opravdu milence konkurencí, pokud ho chceš. On se musí rozhjodnout doborvolně, ne protože mu to Ty přikážeš.
Anebo se od něj odpoutej a nech ho jít ...
To něco mezi co tak trochu předvádíš je podle mě cesta do pekel - trápeníčko, trápení
Upravil(a) Vanilka69 (2. 10. 2007 12:54)
Není tady
Vanilko, to ze mě vypadlo tak tady, protože příkazama mezi sebou nikdy nemluvíme. Když už se o tom bavíme s M, tak mluvím za sebe, že bych si to já tak přála a ne ať to tak dělá, protože vím, že ve spoustu věcí mohu jen doufat a záleží jen a jen na něm co s tím provede.
Někdy mám pocit, že jsem až moc klidná a rozumná na to co přede mě staví. Vždyť já se mu tu milenku snažím dělat rok. Nebýt jakéhosi pokračování toho vztahu, tak si nemám na co stěžovat.
Není tady
Koi. Řešila jsem SMSkování přede mnou až v momentě, kdy se odstěhoval, ale stejně k nám stále chodil a trávil u nás většinu času. V tom momentě, kdy už bydlel v podnájmu, jsem mu oznámila, že mi to vadí a jestli má neodbytnou touhu přijímat a posílat SMSky, že si může jít SMSkovat do podnájmu a nemusí být u nás. Pak už míval vždycky telefon vypnutý nebo si ho nechával v autě.
Upřímně řečeno, ony ty časté SMSky chlapy stejně spíš otravujou, než že by z nich měli bůhvíjakou radost.
Myslíš, že ho baví jak nějakýho špióna tajně smolit nějaké zprávy? Nejspíš je z toho víc naštvaný než ty. Hodně trpělivosti.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
