Ale Kuki, ja si myslím, že sa dá previesť to aj na kamarátstvo(mne sa to podarilo, aj keď postupne a časom), hoci zrejme je to dosť vzácne. Ale nie nemožné.

Selima napsal(a):

Niekedy je najúčinnejší boj zložiť ruky do lona - a nerobiť nič, len nechať veci, aby sa vyvŕbili samy. Ja sama mám zhubné sklony "riadiť zemeguľu" minimálne pokiaľ ide o môj život a len ťažko sa zmierujem s vecami, ktoré neviem nijakovsky ovplyniť... Ale učím sa - a zlepšujem .

Pod to bych se podepsala. Ale že mi to dala, přijít na tuhle pravdu. Bohužel zřejmě pozdě. :-( Tedy pozdě pro náš vztah. Ne pro mě.

Dnes jsem tady poprvé a nemůžu se odtrhnout od čtení příspěvků. Mám skoro jedenáctiletou dceru a týden před porodem, jsem se s jejím otcem rozešla. Nebyla v tom nevěra, ale hodnoty o kterých tady píšete. Byť mi v té době bylo 23, rozhodla jsem se radši zůstat sama sebou, navzdory problémům, které budu muset zvládat. Spousta mých přátel a blízkých to nechápala, ale já věděla, že by mi vzal moje "já" a naimplantoval tam hybrid. Teď, když bilancuji, vím, že jsem udělala dobře pro dceru i sebe. Pár let mu trvalo, než se se svojí ješitností srovnal a teď, pravda po deseti letech, je skvělý otec, a to se 4 roky neviděli,protože měl pocit, že mi tím ublíží a já budu litovat. NE,NE,NE! Dceři jsem, když se ptala na tátu, říkala jen to nejlepší, aby si nemyslela, že ji nemá rád a když chtěla, prohlížely jsme fotky i videa, kde byli spolu. Celé 4 tyto roky mého pěstění vztahu dcery a otce,bez otce, měly za následek, že se ozval, v což jsem už nedoufala, a teď k němu jezdí, je šťastná, a já taky. Ale proč to všechno píšu...rozešla jsem se s ním v době, kdy jsem ho měla velmi ráda, ale umlátil by moje JÁ, takže VŠEM doporučuji - aby si sebe vážily a  neměly strach ukázat, že v sobě mají silného člověka...a věřte, že ho tam máme všechny, víc než jsme schopné si připustit. Přeju všem "víru a harmonii v duši"- zní to komicky, ale jen zní.

Koi - ale hýčkej se, rozmazluj. Je to malá náplast a funguje. Rozsviť v sobě světýlko a občas hoď očkem kolem sebe - pro vlastní potěšení, ne abys ho trestala.
Dobře vím, že nejde neřešit a je těžké naskočit na vlastní kolej.  Mě pomáhalo mít vlastní malé cíle. Co bude večer dobrého k jídlu, co si koupit pro malé potěšení (kytka v květináči, časopis). Snažila jsem se myslet do budoucnosti v řádu hodin, abych přežila tu nejistotu. Co bude za měsíc - to mě taky zajímalo a nejradši bych ten čas přeskakovala, aby už to bylo za mnou, ale ono to nejde urychlit. Tak jsem se musela snažit fungovat po hodinách. A kupodivu, dnes jsem naživu docela pěkně :-)

Jo, to je přesně o tom, dělat si radost a užívat si drobnosti, které jsme dřív jen tak míjely.

Včera jsem si užila báječný večer s lidmi, které jsem neviděla cca rok. V podstatě to byli samí chlapi (vyjma jedné dvou kamarádek), kteří mi celý večer říkali, jak jsem báječná, skvělá, krásná, chytrá a že se mám "na toho hajzla vykašlat, protože jednou hajzl, vždycky hajzl a normální chlap tohle ženský v těhotenství neudělá". Škoda, že všichni jsou momentálně zadaní. :-( :-) Jo, a malinké dítě prý není vůbec žádný handicap. Jeden z těch kamarádů říkal, že je mu strašně líto, že jsme se minuli (má teď přítelkyni, s kterou chce založit rodinu), protože jsem se mu vždycky moc líbila, obdivoval mě a Vašíka bere jako přednost. :-)

Musím říct, že mi to vlilo optimismus do žil a zase se mi aspoň trošičku zvedlo sebevědomí. ¨

Když jsem přijela domů, lehla jsem si do postele vedle svého manžela a říkala si, že ho vlastně nechci. Že chci jen vyhrát. Mám přeci sakra na lepšího chlapa a on příjde. Nechám tomu ještě čas do 30.9. a pak mu pravděpodobně řeknu, že nechci, aby u nás přespával. Nechám ho jít za jeho štěstím, nebudu mu komplikovat život. Nechci jeho soucit. Nechci se o něj dělit. Chci lásku se vším všudy, protože si ji zasloužím. Já přeci nejsem vinná, abych se musela každý den bičovat a přemáhat. Nechce mě, tak ať mě nechce. Příjde jiný a lepší. Že jo?

Hrozný obrat, co? Možná jen momentální stav, ale i za ten díky. Jsem jako na houpačce. Ale včera se mi zase trochu otevřely oči. Sakra, vždyť já jsem opravdu báječná ženská!!! On ztratí víc než já - mě.

Včera, než jsem šla na tu akci, tak jsem se s manželem vyspala. Jen proto, abych si dokázala, že to dokážu. Bylo to po technické stránce fajn, ale po citové absolutní nic. Už to asi neudělám.

Nabuko

Měla jsem pro ně pochopení. Pro ženy zamilované do ženatých nebo zadaných mužů. Dokud mi jedna taková nezkřížila cestu.

Reklama:



Zastávala jsem se jich. Říkala jsem o nich, že za to nemůžou. Byly oklamány, svedeny, podvedeny, byla jim nakukána spousta nesmyslů o nic nechápajících manželkách, dávno skončených manželstvích, která se udržují jenom kvůli dětem, o blížícím se rozvodu a o tom, že dotyčný nikdy nic podobného s nikým jiným nezažil.

Chvíli jsem měla pochopení i pro milenku svého partnera. Nejen to, dokonce jsem k ní pociťovala soucit! Vážně, bylo mi jí líto, protože jsem tušila, že se trápí, a věděla, že toho, koho chce, tedy mého partnera, nikdy nebude mít tak, jak by ráda - tedy jako svého partnera a pouze pro sebe. Protože jsme s partnerem měli malou postelovou krizi, brala jsem jeho nevěru jako jakési východisko z nouze, které jsem byla ochotná i schopná odpustit bez toho, abych ho několik následujících let mořila výčitkami.

Byla jsem tolerantní a velkorysá. Ostatně - nechtěl ode mě odcházet. Chtěl si jen zaflirtovat a užít si obdivu zamilované slečny. Stejně jako spousta jiných ženatých nebo zadaných mužů. Avšak slečna nebyla jenom zamilovaná. Slečna byla a stále je také hodně vytrvalá a zarputilá.

Krátký život?
Není sama. S milenkami, které rozbíjejí trvalé vztahy, jako kdyby se roztrhl pytel. Každou chvíli se nějaká taková objeví v médiích, pokud si zrovna začala vztah s někým mediálně známým, a sděluje nám, jak je její milenec báječný a jak si spolu dokonale rozumí. Mediálně známý milenec obvykle reaguje podobně. Je báječná, skvěle si spolu rozumí.

Dospělému a psychicky zralému člověku nad tím zůstává rozum stát. Po třech měsících známosti je naprosto předčasné mluvit o neopakovatelném duševním souznění a porozumění. Mluvit se dá maximálně o hormonech, feromonech nebo chemických procesech v mozku, které ono „neopakovatelné duševní souznění“ způsobují.

Zatímco okolí lituje opuštěnou manželku s dětmi, rozhořčuje se, jak ona může odvést otce od rodiny, milenka a nevěrný manžel se snaží udělat z nouze ctnost. Omlouvají se slovy, že život je příliš krátký, aby ho člověk prožil s někým, s kým žít nechce, případně že tohle je ta pravá láska a pravá láska že se nikdy nemá nechat utéct...

Jestliže o pravé lásce po několika týdnech známosti mluví adolescent navazující první vztahy, dá se to pochopit. Najde-li pravou lásku padesátiletý muž v náručí třicetileté ženy a to po několika setkáních, nabízí se nutně otázka, jestli se mu trochu nepletou pojmy. Odpověď zní: pletou. A hodně. Milenecká dvojice stavící své štěstí na úkor někoho jiného špatně chápe význam slova zodpovědnost.

„Pochop to,“ snažil se mě přesvědčit jeden dávný kamarád, který vysvětloval, proč po osmi letech vztahu opouští přítelkyni s roční dcerou. „Už k ní necítím to, co jsem k ní cítil kdysi. Kdybych s ní zůstal, zachoval bych se nezodpovědně, protože bych předstíral něco, co není. Takhle to bude takové čistější. Samozřejmě se o ni i o dceru postarám.“

Triky a taktiky
Samozřejmě. Vždycky (nebo skoro vždycky) říkají, že se postarají. Jsou přece čestní a zodpovědní. Milenky dodávají, že nikdy nebudou bránit styku svého nového partnera s jeho rodinou. Nic jiného ani slíbit nemohou. Chtějí ho získat a tomu podřizují všechno své úsilí. Musí vypadat lépe než jeho partnerka a tím nemyslíme pouze fyzický vzhled. Když dají najevo pochopení a lásku, jsou na dobré cestě, aby dosáhly vytouženého cíle.

K pochopení je třeba přidat smysl pro humor, zejména pro humor toho, koho chtějí získat, dále dostatek bezprostřednosti a bezstarostnosti, což je něco, co partnerka s dětmi ani při nejlepší vůli nemůže ve stejné míře mít, schopnost přizpůsobit se jeho cílům a plánům a to s dostatečným obdivem (na vlastní cíle a plány je času dost, ty přijdou na řadu, až bude jejich), a když to pořád nestačí, není od věci ukázat trochu patosu a teatrálnosti, kterým dávají najevo, že jejich milenec dělá chybu, když se pořád nemůže rozhodnout.

Milenky ničitelky bývají také zdatné citové vyděračky. Ta „moje“ lkala do telefonu, vyčítala, jak je to pro ni hrozné vidět ho se mnou a navíc při projevech něžnosti, dramaticky mu líčila, jak si nemůže pomoci, že je to silnější než ona, že by se s ním přestala vídat, ale ‚fakt to nejde, zbláznila bych se‘, a psala mu přihlouplé zamilované říkanky typu „...cesta je trnitá, chtěla bych vás, básníka, malíře, cyklistu - ááách“.

Třiatřicetiletá Hanka, matka pětiletých dvojčat, má s milenkou ničitelkou také zkušenosti. Ty nejhorší. „Zprvu jsem si myslela, že jde o takzvaný nezávazný poměr,“ říká. „O občasnou bokovku, kvůli které se muži nerozvádějí a která ani o ženatého chlapíka se dvěma dětmi nestojí. Bohužel o něj stála. Vzbudila v něm dojem, že je její ideál a že ona je zase ideál jeho.

Můj bývalý jednoho dne přišel s banálními řečmi, že se k sobě nehodíme, že si ani trochu nerozumíme a že takhle to bude pro všechny lepší. Tím myslel sebe a ji. Pro mě to lepší nebylo a pro naše děti už vůbec ne. Než se objevila, měli jsme hezký vztah. Ušli jsme spolu kus cesty, naučili jsme se v průběhu let respektovat toho druhého i s jeho chybami a on přijde s tím, že si nerozumíme, jenom proto, že má permanentní erekci. Nevěru bych pochopila, ale že s tou ženou odešel, když dětem nebyly ještě ani čtyři roky, a zmařil všechnu práci, kterou jsme do vztahu dali, nepochopím nikdy.“

Proč ho vlastně chtějí?
Důvod č. 1: Jsou zamilované. Ovšem není to láska, co k němu pociťují, láska vzniká až tehdy, kdy jsou partneři schopni vidět se ve skutečném světle, což bývá v rozmezí čtyř měsíců až roku. Mluvit v období zamilovanosti o tom jediném pravém je přinejmenším naivní.

Důvod č. 2: Nemůžou ho mít. Pravda, je to hodně špatný a slabý důvod odloudit někomu partnera kvůli tomu, že je nedostupný, avšak každý psycholog vám potvrdí, že nedostupnost je silným lákadlem. Čím více se nám někdo vzdaluje, tím víc po něm toužíme. Jakmile ho získáme, je po napětí, po kouzlu a po úsilí.

Důvod č. 3: Když ne ony, vy také ne. Některé ženy vidí v každé jiné ženě svoji potenciální sokyni, vůči které je třeba se nějak vymezit a se kterou je nutné bojovat. Když taková milenka zjistí, že ji milenec chce pouze jako milenku, může se rozzlobit a začít mu ničit život, aby se pomstila.

Milenky ničitelky totiž dokáží zničit partnerský vztah i tehdy, když muže, o něhož usilují, nakonec nezískají. Pokud vám nějaká milenka odloudila partnera, útěchou vám budiž, že si uvázala na krk muže, který o zodpovědnosti umí akorát mluvit, plete si pojmy a významy slov a který má víc chyb než předností. Nebojte se. Brzy to zjistí.

...Nabuko konečně si přišla na to jakou máš cenu - gratuluju

Pre Salen

Ďakujem moc za tento príspevok. Je dokonalý.
Vystihuje všetko to, čo človek po zrade prežíva.
Manželstvo nie je o zamilovanosti, ale o každodennej zodpovednosti, úcte a dôvere. Toto sú piliere na ktorých stojí
dobré manželstvo alebo partnerský vzťah.

PS: kadeřník -  jsem na just opižlaná nakrátko ( i když jsem po tom delší dobu toužila a prý mi to sedne) ))))
solarko - vrátila jsem se z Chorvatska a po solárku bych již patřila na jiný světadíl))
oblečení - minule to bylo 3 700,-, to bych nestíhala unosit )))))

Koi, to Ti vůbec nevěřím!! Ženská dokáže unosit i 20 000
Tak dobře, solárko ne, ale masáž od hezkého maséra Ti neublíží
A teď vážně: všechno zvládneš, neboj!!

Nabuko, jsi skvělá. Mám přítelkyni, která se pro svou lásku rozvedla, vzdala všeho, věřila, že bude navždy jeho jediná. Manželovi nechala byt, odstěhovala se k němu a teď nemá kam jít. Našel si novou oběť a nabízí přátelství. Kéž by byla tak silná, jako Ty.

koi - zatím si vedeš dobře, jen tak dál!

Určitě mu neříkej, že nejhezčí dárek by bylo, kdyby to ukončil. On to určitě ví. Pro Tebe je důležité, aby to ukončil dobrovolně a  sám od sebe. Věř mi, pro budoucnost takové rozhodnutí má větší cenu než kdyby to ukončil jen protože si to Ty přeješ.

Opravdu neřeš vztah jeho k ní, drsně řečeno - do toho Ti nic není. Ty jedině můžeš řešit vztah vás dvou - Tebe a Tvého manžela. Takže k narozkám si můžeš přát, aby se nadále k Tobě choval tak a tak - můžeš mu to i sepsat (např. jendou denně Ti volal, jednou týdně připravil romantický večer plný překvápek, když jste spolu aby se Ti plně věnoval, aby ... dosaď si sama co bys ve vztahu s ním chtěla a teď Ti to chybí a může toho být víc. To si můžeš přát.

Jinak Tě taky vítám do klubu Řešitelek, které se snaží být vždy hybatelkami situací. Věř mi že ta situace, ve které se zrovna teď nacházíš Ty byla pro mě školou nic nedělat, nic neřešit, ať řeší ten, kdo to způsobil (manžel)- Nechat čas plynout a nechat to celé nějak dopadnout, necpat všude svojí vůli. Dobrá škola ... to jsem do té doby neuměla.