|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj všem, tento net jsem našla při procházení článku jak se vyrovnat s nevěrou. Ráda bych vám povyprávěla svůj příběh a možná tu najdu i lidičky, s kterými si budu moci popovídat, protože prožili to samé. Je mi 30 let a jsem devět let vdaná a mám osmiletého syna. Ještě na začátku letošního roku jsem měla manželství, které by mi mohl kdokoliv závidět. Jenže pak přišla najednou změna. Manžel se začal jinak chovat, začali mu často chodit sms a e-mail. Když jsem se zeptala jestli se něco děje a kdo je ta žena se, kterou si píše a telefonuje, dostala jsem odpověď, že je to kamarádka, která má problémy s manželem a potřebuje pomoc. Což jsem mu uvěřila, protože jsem neměla důvod mu nevěřit. Později se však ukázalo, že se svou vdanou kamarádkou má něco víc než jen kamarádství. Ta kamarádka je vdaná a má dvě děti. Pokusila jsem se manželovy navrhnout danou situaci nějak řešit, ale neshledala jsem se s odezvou. Já sama jsem po čase navštívila manželskou poradnu a stále navštěvuji. Začala jsem se řídit radami z poradny. Nedávno se manžel s onou ženou rozešel. Začal být zase více doma, začal se mnou předělavat byt, plánovat věci ohledně rekonstrukce, prožili jsme několik společných víkendů a vše začalo vypadat, že se mění k lepšímu. Bohužel se mu zase ozvala ona kamarádka a on za ní šel, prý si potřebuje popovídat, protože má zase problémy doma s manželem. Samozřejmě nezůstalo jen u povídání. Nevím zda mám dát manželovy ještě šanci. V poradně jsem dostala radu, že mu mám sice svým chováním naznačit, že mi na něm stále záleží, ale zároveň mu ukázat, že dokážu žít i bez něho. Aby si nebyl mnou tak jistý. Pokouším se o to, ale není to vůbec jednoduché najednou fungovat a podnikat něco bez milovaného člověka. A já nyní nevím co dál. Nechci jenom čekat jestli se vrátí nebo ne.
Není tady
Ahoj, 9 let je kus života, který se nedá jen tak vymazat. Zažila jsem to s BM už po třech letech. Dokonce jsem ji znala, vodil si ji domů, když jsem byla v práci (učila v MŠ a měla volna) a ona mezi známými rozhlašovala, že já jsem jediná překážka jejich štěstí. Chtěla jsem to rázně řešit, BM se s ní rozešel. Pak následovaly další a další, až s jednou čekal dítě a ta ho začala uhánět. Přestože jsem nechtěla dceru připravit o otce, rozvedli jsme se (a on se o dceru už dál nezajímal). Dnes jsem ráda, nebyl to muž, se kterým bych chtěla zestárnout. Potkala jsem pak muže svého života.
Není tady
Pročti si tady příběhy, ledacos se dozvíš. Tvůj manžel je zřejmě z nejčastější kategorie "Buridanů" - do nekonečna putujících mezi manželkou a milenkou, aniž by se jedné byli ochotni vzdát. Doufej, že to ukončí ona, možná kdyby se to provalilo u jejího muže, byl by konec rychlejší.
Není tady
Ahoj,skudibilku....si asi můžeme podat ruce...řekla bych,že hoši asi někde opisovali...
Ale konec srandy,když to budu brát podle svého,tak nemyslím,že by tvůj manžel musel být tím putujícím...jen si prostě myslel,že jí opravdu jde jen pomoci a pak to vlítlo jinam...Opravdu,chovej se,jak ti radí v poradně.
M se ke mě taky vrátil(vlastně ani neodešel,ale "skončil" to tam)a asi za půl roku jsem náhodou našla účtenku od ní,pro kterou se tam stavil...byla jsem taky na dně,protože to už začínalo vypadat Ok,ale tohle mě dostalo zpátky na kolena...jenže tenkrát mi ve větší míře došlo,že ho fakt u sebe neudržím,jestli on nebude chtít,takovej můj další zlom(jeden z mnoha).A tenkrát jsem mu řekla,že mi to strašně ubližuje,že on to ví a tím,že za ní jezdí mi dává akorát najevo,že mu ona je přednější než já....no,prý to skončilo absolutně.Ale to už já zase nevím,protože mi to tak nějak začínalo být šumák)tedy není to tak růžový),ale-jsem každou chvíli někde pryč,občas si hodím kytku na stůl,občas přijdu v něčem odvážnějším,než jsem dřív so mohla dovolit nosit...a je to jaksi jednodušší.Nedělalo mi zásadní problém ho už dvakrát nechat "bez dozoru" na víkend doma samotnýho...
takže se drž,jestli to chceš s M dál táhnout,tak mu zkus ještě jednou odpustit,i když to samozřejmě nejde donekonečna,a prostě ještě jednou to zkus...Držím palečky... 
Bazalka jsme na tom asi opravdu stejně. Dělám podobné věci. Začala jsem pravidelně chodit ke kadeřníkovi a úplně změnila účes. Taky jsem z holkama z práce začala chodit cvičit a plavat. S oblečením je to stejné jako u tebe. Taky jsem obnovila kontkty se spostou přátel. I s těmi květinami to děláme stejně. Občas zajdu s přáteli na kafe nebo na skleničku. Už nejsem tak uzavřená a zase začínám žít. Budu nám oběma držet palečky, aby nám to dobře dopadlo a M dostali rozum.
Není tady
No,já sice furt mlátím do něčeho dřevěnýho,ale u nás to vypadá,že to je už šoupnutý tím správným směrem...Zas mám jiný problémy,to je pořád něco...tak pokračuj,ono to vyjde,a zlom vaz... 
Ahoj všichni,
měla jsem čtrnáctní dovolenou, na kterou jsem odjížděla jen já a můj osmiletý syn. Byla jsem odhodlaná být celých těch čtrnáct dní bez manžela a užít si to. Musím po pravdě říct, že mi chyběl, i když volal několikrát za den, taky se za námi několikrát zastavil, ale dovolenou jsme s Martínkem trávili sami. Opravdu jsme si jí užila. Snažila jsem si představit, že to takhle může dopadnout. Nemusí se nám podařit zachránít manželství a já si budu muset zvyknout, že jsme sami. Nebylo to lehké, ale mám skvělé přátele i ti mi ukázali, že se dá žít i bez něho. Zatím jsem sice rozhodnutá dát manželovi šanci. Možná by někdo řekl, že jsem naivní a hlupá, ale zatím nedokážu zahodit ty prožité roky a syn má tátu velmi rád a manžel má rád syna a zatím se mu snaží věnovat co se dá. To co mi slibil a o čem jsme mluvili zatím plní a tak uvidíme. Ale taky vím, že se nechci objetovat kvůli synovi, aby měl tátu a nechci zpátky manžela za každou cenu. Snažím se manželovy ukázat, že chci zachránit náš vztah, ale zároveň, že jsem schopná jej žít i bez něho a to začíná být ten impuls. Začal si mne zase více všímat, více se mnou komunikuje a zase jsme začali plánovat společnou budoucnost o té druhé nemluvím, i když vím, že v jeho životě stále existuje. Já jen doufám, že to s ní opravdu ukončí a mi budeme mít zase spokojený život. I když to není zas tak růžové jak se to zdá. Ona v něm nejspíš vyděla jistotu pro sebe a svoje děti a myslím si, že také bude bojovat a tahat jej zpět. Jen je mi líto. že jsme do našich problému dospělých zatáhli děti. Dneska nás manžel přivezl z chalupy, kde jsme trávili dovolenou a se synem odjel do restaurace, ve které pracuje. Jsem si naprosto jistá, že ona se tam objeví a bude manžela přesvědčovat, že ona je ta se kterou chce být a já tomu nemohu zabránit a manželovy budu muset věřit. Jak jí zakázat,aby do restaurace přišla. Jediným řešením by asi bylo,aby manžel změnil místo. Jenže to nejde, protože je to rodinný podnik. Nejhorší na tom je, že pokud mu chci dát šanci musím mu věřit a to po tom, co mne podvedl není tak jednoduché. A co je paradoxem, že manžel měl sttrach z toho. že já ho opustím. I nyní kdy jsem změnila svoji vyzáž, znovu se vrátila ke cvičení aerobicu a chodím více mezi lidi i bez něho -začíná žárlit. Jestli máte někdo stejné problémy jako já ráda si s vámi popovídám. Mně přečtení některých příběhů a povídání s některými na těchto stránkách pomohli moc. Díky tomu všemu jse pochopila, že strůjcem svého života jsem já a jaký bude záleží jen a jen na mně. Takže pokud si bude chtít někdo popovídat budu jen ráda. Mějte se všichni.
Není tady
Skudibilku,super....
Je to asi všude,kde to vypadá na "záchranu" manželství,stejný...Jen ti chci říct,že tím,že by on změnil práci se stejně nic nevyřeší...pokud by on chtěl s ní být,tak není nic jednoduššího,než aby jí zavolal a sladce sdělil,kdeže se to teď nachází...Můj M měl práci tak nějak na směny a naše madam měla vždycky nejhorší náladu(jako smutek a splín) a nejvíc ho potřebovala vždycky v ty dny,kdy se za ní mohl stavit...(věděla jak má ty služby).Taky jsem si myslela,že mu řeknu,ať si to s kolegou přehodí,ale pak jsem si právě uvědomila,že pokud za ní bude chtít sám jet,tak jí jen zavolá,že se rozpis změnil,ona by si v klidu "přehodila" kalendář a jelo by se dál po starých kolejích...A jestli ty se budeš chovat takhle úžasně a ona začne vyvádět a nějak ho přesvědčovat,tak máš hodně vysokou šanci,že to tam zabalí a ještě hodně rád se vrátí k tobě...držím dál palce...
To je právě ono. Na to jsem přišla taky, že změna místa není řešení. Mám dneska celý den volno, protože manžel vezl syna na soustředění a tak si ho užiju po svém. Ráno jsem si poležela déle v posteli, právě jsem si dobarvila vlasy a chvilku budu trávit u počítače a odpoledne jdu s kamarádkou na skleničku. Manžel odveze syna a pak jede do práce. Ale během dopoledne už mi dvakrát volal a ráno když se oba loučili byl milý. Tak uvidím jak se situace vyvine dál. Budu mít volný celý týden po práci a tak si ho hodlám užít. Moc mi pomáhá, když si tady s vámi mohu popovídat a taky ráda sleduju vaše příběhy. Taky moc pomáhají návštěvy v manželské poradně. Tam mi pomohli moc. Poslouchal mě někdo nezávislí a uměl říct co si o dané situaci myslí a jak jí mám asi řešit. A hlavně mi paní psycholožka vysvětlila, že všechno musím dělat hlavně pro sebe. A tak se těmi radami řídím a ve spoustě věcí to zabírá. Všichni okolo mne začali chválit mou proměnu a ono hřeje na duši. Dokonce jsem zjistila, že manžel začíná i žárlit. Mojí největší podporou je můj osmiletý syn. On mi nyní dává tu lásku, která mi chybí a dává mi pocit, že to zvládnem. Ten mi tu teď bude chybět.
A jak se daří tobě Bazalko a co novýho? Minule jsi psala, že máš nějaké problémy už je to lepší?
Není tady
Ahoj...no,problémy.Ono se tou nevěrou odhalilo něco dalšího,ale to se týká mě a něčeho jiného...a řeší se to,takže to snad jednou dohrabe ke zdárnému konci...Takže jo,lepší se to a jinak doma vcelku pohoda,jednu chvíli měl M trochu taky problém se žárlivostí,ale to se asi taky uklidnilo...takže jo,užíváme si "líbánky".Tak krásný odpočinkový týden...papa
Zdravím speciálně Skudibilka a Bazalku. Dnes ráno jsem do tohoto fóra přispěla svým příběhem, který se začal odehrávat před deseti dny, takže nejsem tak daleko, jako vy.
I mně pomáhá, když si tady mohu ulevit a přečíst rady a příběhy ostatních, stejně postižených. Také jsem se rozhodla, začít se věnovat více sama sobě. Našemu synovi je 10, už je samostatný v mnoha ohledech, takže nemám žádnou výmluvu: čas na cvičení, kosmetiku, přátele, kurzy francouzštiny, divadlo - zkrátka všechno, co jsem zanedbávala - si teď rozhodně najdu.
Asi je to v tom, že se během deseti let manželství člověk tak nějak ztratí sám sobě, a ten z partnerů, který na to přijde dříve a něco s tím udělá, má výhodu odstupu a je silnější. Jako můj manžel, který před rokem přestal kouřit, začal běhat, se synem se opravdu intenzivně ponořil do fotbalu, získal (mimochodem díky mně) zajímavou práci, vydělal nějaké peníze - to všechno mu velmi zvýšilo sebevědomí, a zrovna tak, jak je to s tím dobrým bydlem, které vás začne pálit, ve chvíli, kdy se cítil dobře, nechal se svést (i když on tvrdí, že ne se vším všudy) mladší, krásnější a kdoví jakou ještě (to je má interpretace dotyčné osoby).
Z toho asi plyne poučení: mysleme na sebe, čím silnější budeme, tím budeme atraktivnější.
A ještě jedna věc: nacházím tu příspěvky od těch obelhaných, jak moc bych si přála, aby si tohle přečetla ona osoba a poznala se. Třeba by jí hodně věcí došlo. Nevím, jestli ona ví, že vím. Ráda bych s ní mluvila, ale v mém příspěvku se objevila rada, abych to udělala spíš až později, jestli to tedy nepřestane. Otázkou je, jestli by to k něčemu bylo nebo jestli by to naopak nebylo špatně. Teď mám ještě jedno aktuální dilema: až se zpožděním mi došlo, že manželova plánovaná služební cesta na příští týden bude asi spíš výlet za ní. Řekl mi o té cestě den před tím, než jsem ho "odhalila", což bylo v pátek (dnes je neděle). Myslíte si, že bych se ho na tu cestu měla teď zeptat a chtít vědět, jestli je to pravda nebo jede za ní? Bojím se, že když o tom nebudu s ním mluvit, pojede a mě bude celou středu nanic. Navíc co pak? Podle něj spolu nic neměli (teď si vyměnili pár mailů, on poslal své foto, a pár telefonátů - jak jsou naivní, když neberou telefon ve vaší přítomnosti, řeknou, že to bude omyl a pak odjedou opodál, kde je nemůžete slyšet, a volají zpět!), ale když za ní pojede, stane se to, po čem asi oba touží/toužili a pak je celá má snaha se s tím vyrovnat a velkoryse a hrdě vyčkat, na nic.
Je on ve stavu, kdy se prostě nemůže zachovat racionálně? Je zamilovaný a jediné, na co dokáže myslet, je ona? Jak to poznám? Zásadní rozhovor jsme měli, řekl mi, že se mu líbila a on je jen člověk, zachoval se prý jako idiot, doufal prý, že to zakrátko samo vyšumí - ale nemám od něj ujištění, že to tak probíhá a že to spěje ke konci. Nechci to ale s ním znovu rozebírat, abych ho neotrávila a spíš nepostrčila blíž k ní.
Není tady
Ne,Hani,já bych se snažila neptat se ho na to.Ale u vás je to moc čerstvé,vůbec nevím,co bych dělala nebo nedělala.Já jsem první večer řádila jak tajfun,ale pak jsem to nechávala být.Musela jsem,protože on mi lhal před tím,tak proč ne i po tom,co se to provalilo.Navíc,už jsem to psala,měl strašně nepravidelnou práci a já naprosto nemohla vědět jestli mluví pravdu nebo ne.Když se ho zeptáš,tak ti může říct,že to je opradu služební cesta a pak máš zas jen ty ne výběr,zda věřit nebo ne.A pak můžeš začít přemýšlet jestli tam nejede jindy,jestli ti řekl nebo neřekl pravdu a pod.
Dívala jsem se na tvoje vlákno,vypadá to,že to je jen malý úlet a jestli ho necháš,ať si to vyřeší sám,tak by se to mohlo zas spravit.Máš velkýho syna,to je plus,nemusíš se zas až tak moc starat o hlídání,takže si opravdu najdi něco svého.Já mám holku ještě malou,tak jsem si říkala,jak já si asi tak něco najdu,ale zdařilo se,nebylo to hned,ale postupně jsem si našla i další nějaký aktivity...A to jsem ani předtím neseděla doma...
Zkus to,není to lehký,ale zkus nad tím moc nepřemýšlet,zahánět myšlenky,kdyžtak nějakýho psychologa nebo psát sem,ono se ti pak ten přetlak trochu uleví a zas to půjde líp.A ještě-nečekej,že to skončí nějak moc rychle a brzy.Taky jsem si myslela,že do vánoc mám klid(bouchlo to 1.11.)a ono houby,plácala jsem se v tom ještě v červnu.A jemu se to taky nepodařilo tak rychle.Al snažil se.
A ještě,nám aspoň si myslím,hodně pomohlo narušit nějaký sterotypy a zase s něčím novým začít.Slíbili jsme si,a zatím to dodrželi,že aspoň jednou za půl roku spolu někam pojedem na víkend,takový utužovací víkend...
Takže držím palečky,aby to bylo OK a hlavně tobě hodně síly...
bazalko, budu se držet tvých rad, utužovací víkend, rušit stereotyp.............to by bylo téma, jak ??? Vybojovala jsem si, že jsme koupili norská kamna, předělali obývák, rozmístili jinak nábytek.....zkrátka změna a koukám večer do ohýnku, nemusíme na tV
Není tady
No jo...jak...to je někdy otázka...Ale ty víkendy,ty jsou super,kamarádka tomu říká utužování kolektivu 
.A taky jezděj jen sami s manželem...
Ale ono když se chce,tak nějaký nápady přijdou...Třaba si na sebe vzít něco,co jsem dřív nenosila...nebo si něco naopak nevzít... 
...nebo si něco naopak nevzít...
Bazalo....koukám jak blázen.
Myslíš chodiť "naostro"? T.j. nadivoko? To nie je zlé...
Není tady
.........nebo si něco naopak nevzít.................to taky praktikuju a zabírá to
jinak Bazalko jsi jeden z mých vzorů.....................dokážeš opravdu být tak nad věcí a snažit se o něco, i když si nejsi 100% jista, že nemá milenku.................nehledáš v jeho mobilu.................nepátráš atd. Věříš mu????
Já to moc neumím, ale chtěla bych.....
Není tady
Petro,nekoukej...ale pro jistotu,v ZOO jsem měla všechno tak jak má být!!!!! 
Seli,není,ale normálně bych tak asi nešla.Jen když jsem ho třeba měla přivézt z hospody domů...tak jsem se teda vymódila,ale zastavit mě policajti,tak nevím...bych se asi studem propadla...
Vero,neboj,nedokážu...taky to občas se mnou cloumá,hlavně když přichází pravidelná měsíční hormonální bouře...Ale snažím se,co taky mi jiného zbývá.Ještě těsně po tom,co jsem to zjistila,jsem mu telefon ještě nekolikrát prolezla.Ale on si už dával pozor(asi) a všechno(pokud tam něco bylo) mazal...takže jsem si nepomohla.Kdyby tam něco bylo,byla bych na dně,takhle jsem byla na dně taky,proto,že jsem si říkala,že to asi smazal.A když mi tohle došlo,tak se mi to dařilo čím dál tím líp potlačovat.Občas to ještě zazlobilo,zazlobí,ale většinou se to dá nějak uhrát.Asi po půl roce jsem náhodou přišla na to,že za ní jel...prostě jen tak,jako za kamarádkou.Tak jsem se (opět)sesypala,ale už ne tolik jako předtím.Říkám si,že jsem toho pro nás dva udělala tolik,že jestli mu to nestačí,tak ať si táhne...Vlastně to mám takovej trénink mozku,když mi na to padne myšlenka,silou vůle se ji snažím zahnat.Ze začátku to šlo ztuha,teď to jde trochu líp.Tuhle jsem asi naši madam zrovna viděla.V první chvíli nic,pak mi to začalo šrotovat,co bylo a nebylo,tak jsem se trošku rozklepala,ale za půl hodinky jsem zas byla v pohodě...A neboj,taky to budeš umět,chce to jen si říkat,že já jsem ta hvězda a jestli to on nevidí-jeho problém a velkej!!!
Bazalko, jsi ďábel
Ahoj všem, četla jsem témat a snad nejvíc patřím sem, tedy doufám. Budu se snažit být stručná. Je mi 45 let, 24 let vdaná, 2 dost velké děti a manžela na kterého asi přišla krize. Loni na podzim jsem začala pozorovat věci, které nenechají téměř žádnou ženskou v klidu. Do hospody s kolegy si vlaz holící strojek, sám si koupil toaletní vodu, příjde z piva a není cítit kouřem, nacházím dlouhé blond vlasy, atd. Má velmi nepravidelnou pracovní dobu a služby, takže není nenormální, že tel. hovoru musí odjet. Z jeho mobilu píše větší část rodiny SMS i volá. V listopadu jsem prostě našla nesmazanou SMS, která byla naprosto jednoznačná. Byla to rána, kdy máte pocit, že upadnete, srdce i v nohou, tupý pohled nikam, je vám jeno jestli jíte nebo ne, asi to většina z vás moc dobře zná. Slíbil, že to je to skončí, že to bylo "jen" dopisování a dokazování si, že o nej někdo ještě stojí. Žačal být úžasný, vše vypadalo jako v pohodě a v únoru to prasklo úplně, že to jen to dopisování nebude, možná na chvíli vztah omezil, ale žuchnul do toho znovu. To jsem měla krizi jak hrom a donutila ho, aby se rozhodl. Do konce července jsem to asi 2x nevydržela a opatala se, zda je opravdu konec a že prý se s ním ani neschází.
Na kolena mě zase dostal začátek srpna až po minulý pátek. Při službě za ní jel, byla to neděle od 15.00 - 20.00 hod., věděla jsem to, protože si zavolal z druhého tel. na svůj mob. a večer jsem si neodpustila a přečetla SMS. Psal jí, že jí děkuje za krásňoučké odpoledne a přeje dobrou noc. Řekl mi, že se s ní občas sejde na kávu nebo oběd. Prostě to na sebe musím prásknout, SMS jinak nečtu, ale občas se podívám do registrace odeslaných SMS, tam jsou pouze čísla bez textu. Zjistila jsem, že ji několikrát psal z naší dovolený, jen jako náhodou jsem ho prosila, aby to nedělal a byla to dovča jen pro nás. Nebyla. A poslední rána byla v pátek. Na oslavě narozenin na bowlingu, hra, tanec, choval se jak čerstvě zamilovaný, prostě nádherný a já pak zjistila, že ji okolo 22.30 psal, když jsme se hezky bavili.
Chci věřit tomu, že s ní nespí a snad to je i pravda, ale to věčné dopisování s bývalou milenkou mi nedá spát. Až bude mít ona nebo on jednou depku, asi nebude tak těžké se pro ně opět obejmou a jako se podržet, ale to může opět sklouznout. Už se sto přeci stalo, že neustál, co mi slíbil.
Nesuďte mě prosím, že jsem se dívala, zda si píší. Já vydržím spíš hnusnou pravdu než lhaní. Už jsem si slíbila, že to nebudu dělat, protože pak ničím sama sebe. Rozvádět se nechceme, prostě je to stále nezvládnutý úlet, ale trvá pro mě už moc dlouho. Když budu trvat na tom, aby se s ní nescházel, myslím, že to stejně neovlivním a ani se nedozvím. Jinak je to chlap suprový, miluju ho, v posteli nám to taky klape. Jen ta moje momentální nedůvěra, hluboký smutek a neschopnost se přes to přehoupnout a nemyslet na to tak. A to mi bylo v červenci už tak dobře - myslela jsem si, že jsem to vnitřně zvládla. Houbelec
Mám být tvrdá a vyžadovat ukončení všeho. Stejně nezjistím výsledek, maximálně náhodně. Když bych chtěla dokázala bych si najít. Když nemůžu v noci spát, uklidní mě představa, že se proti nim spiknu s jejím manželem. Ale to bych způsobila bolest někomu, kdo třeba nic netuší. Taky sním o tom, že ji "pozvu" do restaurace a tam ji oznámím, že když můj muž nemá rozum, bude ho muset najít ona, jinak to prásknu. To bych neudělala, ale třeba by se zalekla.
Nejhorší je, že jsem pro své okolí dost suverení a rozhodný typ, ale v tomhle jsem ještě nedospěla. Mám čekat, že to on sám zvládne a dojde mu co mi dělá, nebo nějak jednat.
Není tady
Sakra holky, proč je to pořád všude tak stejný. Ti chlapi jsou snad opravdu přes kopírák. :-(
Koi, ze zkušenosti své a dalších (jistě sis pročetla několik vláken) musím říct, že opravdu ta jistota je na nic. Nechoď mu už do toho telefonu (taky to dělám, resp. dělala), nezjišťuj, kdy s ní je a není. To stejně nemůžeš nijak ovlivnit. Opravdu ne. Ničí to jen Tebe.
Nekontaktuj jí ani jejího manžela. Nestojí to za to. Jí budeš maximálně pro smích a jemu můžeš akorát ublížit. Taky v podstatě vlastní zkušenost. Manželově milence jsem napsala email - vysmála se mi, poslala ho mému manželovi a svým kamarádkám.
Pokus se myslet na sebe (vím, že to teď nejde, ale když to budeš zkoušet znovu a znovu, tak se to začne dařit), dbej o sebe, snaž se být milá a zábavná, ať je mu doma fajn. Neptej se, nevyzvídej, nechtěj odpovědi (většinou se stejně dozvíš to, co nechceš slyšet).
Sakra, proč už to teď všechno vím, když už je pozdě. :-)
Není tady
Koi, pokud SKUTEČNĚ se nechceš rozvádět a chceš dál žít se svým mužem šťastná a spokojená, tak opravdu nemůžeš pátrat po důkazech partnerovy nevěry. Jediné co můžeš řešit, je váš vztah, vztah vás dvou.
Zní to asi paradoxně, ale hledat důkazy partnerovy nevěry by bylo pro Tebe prospěšné pouze v případě, kdybys hodlala vztah ukončit. Ty důkazy by pak byly jakýmsi urychlovačem toho konce, líp by se Ti od něj odcházelo, když už tedy víš, že on dělá to a to.
Podívej, já teď mám se svým mužem skvělý vztah. Ale já nevím, skutečně to neřeším, jestli to s milenkou ukončil nebo ne. Mě to fakt nezajímá, mě zajímá, jak se ke mně manžel chová. Když udělá něco, co se mi nelíbí, (třeba je míň vřelý než by se mi líbilo), tak mu řeknu, že mě to trápí a nehledám příčinu proč. Jen čekám, jestli nějak zareaguje. A pokud ne, tak je přeci jedno, proč se tak chová, důležité je, že se tak chová. A na mě je pak si rozmyslet reakci.
Možná píšu zmateně, ale je to těžké vysvětlit.
Asi jsem Ti moc nepomohla, ale věř, že pátrat po důkazech nevěry partnera, se kterým se nechci rozejít je cesta do pekel - připravuješ si jen a jen trápení ... Vždyť jak by sis mohla užít dovolené nebo té oslavy narozenin kdybys nepátrala.
Věrnost dokázat nelze
Není tady
ja stále rozmýšľam, či sú ženy fakt sádlo-máslo, že potrebujú "radšej hocijakú pravdu ako milsordné lži" - čo s tou pravodu potom, preboha, chceš robiť? Rozísť sa s ním nemáš silu, váš vťah to určite nevylepší, ba predpokladám, že ty mu o tom ani nepovieš: čiže to akurát budeš dusiť v sebe, za bezsenných nocí sa budeš prevaľovať a mať pred očami ich posteľné hry - je to na niečo dobré??? Nie je lepšie netrápiť sa, nestarať sa, neriešiť, nechať to na ŇOM, aby si ten vzťah uzavrel; a to hlavne v srdci. Kým to neuzavrie v srdci(kam sa ty nedostaneš ani pomocou šmírovania SMS), tak váš vzťah aj tak nebude obnovený na 100%. A pripomínaním to kaurát rozodieraš... Skús sa na tovykašľať, vychutnaj si VÁŠ vzťah, vaše spoločné chvíle, to ako sa k tebe správa; len to je dôležité. A ešte skús venovať sa sebe a robiť si radosť... To ostatné aj tak neovplyvníš.
Není tady
Přeju si mít již taky takový nadhled jako máte Vy, i když něco jsem se již naučila něco přehlížet a nereagovat.
Prostě se to vrátilo po asi půl roce, kdy jsem si myslela, že je konec. Otevřely staré rány, které už přestávaly bolet. V tom srpnu to bylo po malé 3-denní dovolené, kdy jsme byli na kolech. V neděli naplánoval návštěvu jeho otce a jejich příbuzných, z kterých znám jen stěží polovinu dobře a prchne za ní. Připadala jsem si jak magor. Udělala jsem si závěr "Utahat ji, aby dala pokoj".O dovče a mejdanu jsem pak chvíli přemýšlela jestli jsme tam nebyli ve třech!
Proč jsou manželata tak dobře čitelní a je na nich téměř vše poznat.
Potřebuju se vymluvit, protože jsem toho nějak plná. Přála bych být ve stádiu částečné "mrchy". Neumím se zatím srovnat s tím paradoxem, že je fakt na mě milý a vše co k tomu patří, doteky, pusa, obejmutí se před spaním a pak příjde facka-SMS ve chvíli, kdy si myslím, že je to ten nejupřimější okamžik po nějaké době.
Máte pravdu, že i jen se dívat jestli SMS odešla je zhoubné. Když já jsem takový typ člověka, který když něco chce, tak o to dokáže zabojovat a proto mi připadá jen to odevzdané čekání momentálně hrozné. Mě by asi stačil pocit zadostiučinění jen vědět kdo to je, abych mohla pokud by to byla potřeba zasáhnout. Nemyslím vůči jejímu maželovi ani snad v práci, jen prostě ji "ťafnout". Je to jen sen, kterému se usilovně bráním ač by to nebylo tak obtížné.
Není tady
Niekedy je najúčinnejší boj zložiť ruky do lona - a nerobiť nič, len nechať veci, aby sa vyvŕbili samy. Ja sama mám zhubné sklony "riadiť zemeguľu" minimálne pokiaľ ide o môj život a len ťažko sa zmierujem s vecami, ktoré neviem nijakovsky ovplyniť... Ale učím sa - a zlepšujem 
.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.