29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Omlouvam se, jiz jsem to zalozil v Zivot po nevere, ale sem se asi hodi vice:
Je opravdu tak tezke, nalezt vyhovujiciho partnera po tricitce?
Nekteri tvrdi, ze uz je to prebrane, take clovek je uz mene ohebny, a trochu narocnejsi, mene ustupny.
Na pokolikate se Vam to podarilo? Jste/nejste spokojeni?
Není tady
Láska kvete v každém věku. Záleží na přizpůsobivosti a na tom co se od budoucího partnera čeká. Sice to přebrané už je, ale většina lidí do nového vztahu vstupuje poučena z předcházejícího a dělá míň chyb. Vlastní zkušenosti nemám, ale věřím, že se dá najít..... Neboj, jednou tě láska o noc cvrnkne. Někde za rohem už čeká
Není tady
Jeniku,
fráze, ale pravdivá na úvod. Neměj obavy.
Chlap po třicítce je nejlepší partie, až budeš toužit být s nějakou ženou, určitě na tu pravou narazíš. Ale bacha na tu náročnost, jestli budeš hledat kopii svoji bejvalky tak to půjde možná těžko Není to moudrý, ale je to tak. Znám pár, co se dal dohromady okolo 50 a zatím to vypadá, že jim to klape
Není tady
Kdo hledá, najde . Mě je 36 a narazila na kluka, který mi maximálně vyhovuje ve všech směrech
. Takže neboj se nic, přebráno není
.
Ale damy, to nevztahujte ke me, ja opravdu nehledam, chci se naucit zit sam, mozna mi to bude vyhovovat...
Ptam se jen ze zajimavosti, jak to na tom svete chodi (s nadsazkou),
trochu se usmivam nad prispevky, 'konecne jsem poznala toho praveho' a pak ' jsme spolu 2 roky'...
Trochu malicherne, ne?
Není tady
Proč myslíš? S tím pravým můžeš být klidně půl roku a víš, že je to ten pravý, proč bys s ním přeci jinak byl???
Není tady
nj ale pokud to nemůžu posoudit na začátku vztahu, tak pak jedině zajít do DD a vyptat se tam... třeba nějaká babička řekne, že prožila 60 let s manželem, ale ten pravej.... to je ten... (někdo úplně jinej...)
Není tady
Ale bacha v DD jsou to prej samé čuňačinky, možná že až tam se rozehrávají skutečné karty, kdo je ten pravý
Není tady
njn - tak zase na mě zbyde nějakej levej na pravýho si počkám do DD
Není tady
Nety napsal(a):
Proč myslíš? S tím pravým můžeš být klidně půl roku a víš, že je to ten pravý, proč bys s ním přeci jinak byl???
Pod to se podepisuju
Možná až na to..
No, ten pravý stejně není jenom jeden. Člověk za život se může mnohokrát zamilovat, pár lidí milovat a když má štěstí, tak s tím pravým prožije velkou část života ve štěstí. Není lehký na něj narazit. Ale kdo umí hledat, najde. Třeba v DD
Není tady
Fakt ? Tak už se tam moc těším, měla bych si tam zamluvit místečko
Já ty pravé potkala zatím tři.
lvice, moc se neraduj - jelikož nebudem mít důchody tak tě do DD stejně nevemou
Není tady
To je pravda. Já se toho ani nedožíju, protože já budu chodit do práce do sedmdesáti a pak mne seškrábnou rovnou z monitoru počítače, na který budu seschlá nalepená s obříma lupama nehybně zírat. Umřu na infarkt, protože se mi bude stářím tak klepat ruka že se nebudu moct kurzorem trefit na patřičné místo a nezvládnu to.
Takže já ani nebudu vědět, jestli mne ten pravý neminul
Není tady
Kazdy si mysli, ze je to ten pravej, kdyz s nim zacne zit... a pak se tu pise 'nevim s kym jsem to vlastne zila'..
Jo i ten pravej muze byt casem nepravej...
Bohuzel, to sa da asi opravdu zhodnotit az v DD...
Není tady
Ahoj, odpovídala jsem na "nevěře", ale aby náhodou jeník o něco nepřišel, píšu to i sem ;-)
Mám dojem, že hledání partnera po třicítce je zatížené strachem "musím". Do té doby člověk ani moc nehledal, byl otevřený všemu možnému, měl pocit výběru... Věkovou hranici 30 beru jako orientační, spíš to chápu jako otázku hledání nového vztahu poté, co jeden zkrachoval, v dalším životním období... A myslím si, že ženy to mají určitě mnohem těžší, protože právě tohle "musím" nad nimi visí (ať přiznané, nebo popírané) z důvodu biologického - nemládneme, konkurence dorůstá... A ač sama považuju období po 30 za skvělé, protože už snad konečně vím, kdo jsem, okolí (potenciální partneři) nás berou vždycky nejdřív podle vzhledu :-( Naštěstí ne všichni a taky věřím na "vyzařování" = spokojený člověk vypadá dobře.
Takže bych to neviděla nijak tragicky, a už vůbec ne v případě muže, ti jdou vždycky "na odbyt" (promiňte, prosím :-)) líp.
Není tady
Tomu, kdo opravdu žije s tím pravým, by se nemělo stát, že by měl tvrdit, nevím, ským jsem to vlastně žil/a
Ale může stát, že vlivem okolností o toho pravého příjdu. A někdy musím najít ještě toho dalšího, co na mě čeká.
Není tady
No Jeníku, to máš tak, když si toho člověka najdeš, tak v tom okamžiku je pro tebe ten PRAVÝ. Ale lidé se vyvíjejí, mění a tak se úplně v pohodě může stát, že vývojem se jejich hodnoty, vlastnosti změní, a už pak pravými pro sebe přestanou být. Já to považuji za přirozený vývoj.
Jájo, nestraš . Já mám důchodové pojištění
. Teda pokud s ním Kožený junior nezmizí na Borneu
.
Lvice
Není tady
Možná jsem naivní, ale nevím jak se zachovat. Jsem devět let vdaná a máme s manželem osmiletého syna a měla jsem do letošního března pěkné a harmonické manželství. V té době se manžel začal chovat dost podivně a já jsem začala mít podezření, že je tu ještě jiná žena a mé obavy se potvrdili. Pokoušela jsem se o tom z manželem mluvit. V první době tvrdil, že je to jen kamarádka, ale pravda byla jiná. Já osobně jsem podnikla už asi vše pro to, abych náše manželství zachránila, dokonce jsem navštívila i manželskou poradnu. Dokonce to začalo vypadat, že se začíná dařit a manžel tu druhou opustil, ale bylo to opravdu jen zdání. Když jsem se s ním snažila nyní komunikovat - odmítá se k vyjádřit, jen tvrdí, že má v sobě zmatek a že momentálně má nás rád obě a neví kde chce být. Jenže takhle se nedá žít donekonečna. Nevím jestli mu mám dát šanci a čas, aby se rozhodl nebo zda ho nutit k rozhodnutí.
Není tady
Existují dvě a možná víc protichůdných teorií.
První, duše se na zemi vyvíjí a láska jí může pomoci přímo ke skokům ve vývoji.
Druhá, duše a podstata člověka se v zásadě nemění, mění se jen částečně, okolnostmi a věkem a zkušenostmi, ale to jak reaguje a co potřebuje zůstavá stejné. Prostě člověk dorůstá v životě svou duši a její plán.
(Nepřesně řečeno)
První typ... tam něco jako jediný a ten pravý na celý život je dost nereálná představa.
Druhý typ... je možné, že se najdou duše, které se ve své esenci a existenci obohacují a patří k sobě na celý život. Člověk se mění, ale duše zůstane stejná a pokud člověk najde toho pravého podle své duše, najde ho na celý život. Až do smrti.
Realita říká, buď se lidské duše neumí najít a lidé zůstavají většinou s tím, do koho se zamilují a nebo koho milují ale nedojdou k tomu pravému, co patří k jejich duši. Existují i teorie jak to udělat, aby člověk dokázal toho pravého rozpoznat.
Nebo je prostě pravda, že duše se mění a že jeden pravý partner na celý život je asi téměř pravděpodný jako vyhrát v loterii.
Není tady
Skudibilku, to je dost těžko říct, ale já osobně bych se asi nevyrovnala s pocitem, že jsem druhá. Bylo by pro mě ponižující čekat až se milostivě uráčí a vybere si a v neposlední řadě ta nejistota, kdy to udělá znova, pořád bych musela myslet na to, že šel někam jinam a s někým jiným než mi řekl, fakt nevím, ale asi bych to nekousla.
Asi by bylo dobrý aby jsi si v první řadě ujasnila jestli ti to i přes výše uvedené překážky za to stojí, jestli je pro tebe důležité udržet manželství za každou cenu a jednala podle toho.
Není tady
Také jsem si myslela,že jsem našla toho pravého....,ale po 6-ti letech našeho vztahu už to tak bohužel nevidím,měli jsme lescos společného,problémy se svými rodiči,určitá osamělost,málo přátel atd.,teď mám pocit,že to co jsme měli společného nás tak nějak pohřbilo,vlastně bych chtěla nyní někoho kdo takové problémy nemá kdo má zázemí a myslí víc pozitivně rodinu,která by mě třeba přijala a nahradila tak trochu mojí a hlavně mé dítě.Nejhorší je,že doufáním v nový začátek jsme si ještě udělali další mimčo,které je na cestě a co teď,mezi námi se to zase vyostřilo a já opravdu nevím co mám dělat.Na nový vztah nejsem připravená na flirt,když jsem těhotná fakt nemám ani pomyšlení.Pěkně jsem to zvorala,chtěla jsem pro Matýska tak moc sourozence,jsem jedináček,můj otec byl také,tak není nikde nikdo....ale vztah neudržím a děti tím vystavuju nejistotě na koho narazím a při mém štěstí,to radši nebudu ani rozebírat.No prostě jsem šikulka....
Není tady
Skudibilku
Už jsi četla příspěvky na http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=18
Není tady