Přečetla jsem si tady všechny články a přitom jsem si vzpomněla na pocity, které jsem prožívala. Na pocit  krásného bušení srdce, když jsem poprvé uviděla svého BM, na nepopsatelné štěstí, které se nedá popsat , když se nám narodily dcery, na jejich první krůčky, slova, na společné intimní chvíle.Naproti tomu se často vzpomenu na strašnou bolest uvnitř, když mi manžel řekl pak po 16 letech, že mě nemiluje,mám si žít svůj život a odešel. A pak na pocity při zjištění, že mi před odchodem vzal všechny společné úspory,  měl milenku již 4 měsíce,lhal a neřekl pravdu.Prožívala jsem strašnou duševní bolest a zklamání.
Dnes už ani ty špatné vzpomínky tak nebolí a doufám, že ty nějaké krásné pocity mám ještě před sebou.

Lidičky, jste báječní. Prožijte si to, prosím, vraťte se k těm vzpomínkám, když jsou tady, určitě jsou důležité. A vy, co se dostanete díky čtení s někým do "rezonance", plačte, těšte se, prosím, "pusťte to ven... " nevim, já myslím, že tady slova nejsou moc platná, jenom   s e   t o  c í t í  . . .
Díky vám se teď taky hodně soustředím na "dolování v pocitech z minulosti", je to fakt náročné, ale moc krásné, co řikáte?

A teď trošku jinak...moje pocity ze včerejška (no vlastně asi tak za celý týden zpětně).
BM se chce ke mě vrátit. 4 měsíce po rozvodu. Má neschopenku, takže má čas přemýšlet. Vyboural se na motorce, má zlomenou klíční kost. Má vycházky, takže chodí ke mě na kafe. A já občas večer k němu. Prý je šťastný, že se s ním vůbec bavím. Včera si mě přitáhl k sobě, objal, chtěl pusu, dostal ale jen takovou tu "sesterskou", což teda zrovna nemyslel. Ale co já? Necítila jsem vůbec nic. Prostě nic. Všechno co jsem k němu cítila těch necelých 14 let manželství, všechno je pryč. Vypařilo se to. Necítím vztek, necítím nenávist, necítím lásku, ani žádnou náklonnost, netěším se na něj. Když přijde k nám, ani mi to moc nevadí, uvařím mu kafe.... Nějak necítím nic. Teď se prostě karta obrátila: já ho nechci a on kvůli mě brečí, nemůže spát, myslí na mě, miluje mě, uvědomil si, co rozvodem ztratil, najednou je sám, nemá nikoho, kdo by mu pomohl. A tak o pomoc požádal bývalou manželku - mě.   Mě, se kterou se rozvedl, protože ji už nechtěl, přestal ji mít rád, už s ní žít nechtěl. A najednou by byl šťastný, kdybysme byli zase spolu.  A já mu pomáhám. Se picnu   Je mi ho líto. To je to jediný, co k němu cítím. Včera jsem ho tedy objala, jak chtěl, a zkoumala, co to se mnou dělá... a ono vážně nic, vůbec nic. Jako bych objala cizího člověka.

Alix šiš a nic neřekneš...se to musím dozvědět až tady Ti musím písnout sz...teda to jsou věci... a ty ho objala jooooo kdyby na mě sáhl, bych měla pocit, že mě snad uštknul had....brrrr

Před týdnem při oslavě mých třicátých narozenin jsem dostala kytici třiceti krásných růží a můj přítel poklekl u grilu a přede všemi mě požádal o ruku. Nebylo to jako z románu, nekonaly se prstýnky, ale vidím, jak klečí v trávě a v jeho očích se lesknou uhlíky z ohýnku a to jsou pocity k nezaplacení. Jo a dobrá zpáva je, že si to pamatoval i druhý den

Nebo tátu...... kterej ho tohle všechno naučil????

No však já ti ho ale neberu! Jsem si myslela, že se hezky sestersky rozdělíme!
Na mně by byl brácha moc velkej cucák.............

Pavli!!!!!Čtyři dohody!!!!Nevytvářej domněnky!!!! Pak se máš někam dohrabat....

Hurá, myslím, že jste se domluvily...

Ty lesknoucí se uhlíky z ohýnku v očích a gril mi připoměly, jak nejstarší dcera a její spolužáci slavili na naší (tehdy ještě byla naše) zahradě maturitu. Zničili sice trávník i s pivoňkama, pes byl "přebuřtovanej" z toho, co jim popadalo, já jsem byla hóóódně společensky unavená z toho, jak jsem si musela s každým připíjet... 28 "skorodospěláků " právě odmaturujivších (jak to má kurnik být???), to není jenom tak. Byla jsem v takové divné pochmurné situaci, na pracáku, chodila jsem do rekvalifikačního kurzu na šití, abych měla "papíry", nebyla jsem si jista, jestli uživím rodinu...ale oni, jak z nich sršelo to mládí a bezstarostnost, jak tam juchali, vzpomínali, salvy smíchu, tak mě úplně vrátili zpět a já na chvíli zapoměla, že už jsem dospělá. Pořád jsem  běhala do domku pro nějaké chleby, hořčice, tácky, ubrousky, později už jim byly dobré i zbytky buřtguláše a čočkové omáčky...(jak se jen zalizovali!), aj soused policajt přišel buzerovat cosi o nočním klidu, tak jsme ho ukecali, že je to poprvé a naposled. Děcka se potom trochu ztišily, v půl třetí v noci jsme ještě šli do nonstopky pro basu piva a povídali jsme si až do rána...
No jo, jenomže zlatíčka šly domů spat a já jsem šla na svůj slavnej šicí kurz. Nemohla jsem se probrat, tolik piva    jsem v životě nevypila a už asi nikdy nevypiju (maturuje se přece jenom "dvakrát", že jo?), nemohla jsem najít tašku, střihy, jehly, pravítko s ryskou - vidím to jako dnes, jak zbytek sešlosti hledal po celém baráku pravítko s ryskou!, kdosi se dokonce zeptal: A co to je?,... no, popisovat, ajk se mi asi soustředilo    na nějaké "šití průramku" a pod. je zřejmě zbytečné...bylo to krásné, a chce se říct: ...bylo toho málo...

Upravil(a) LViktorka (29. 7. 2007 15:12)

Hurá, hurá hurá!
A je taky takovej romantik?? nebo je to výhradně tvoje práce?

A do kélu..........zas vím prd

bazalko, vidíš já nic nevytvářela, já to prostě tušila

copak ty se sestersky nepodělíš