Oznámení

3. července : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

3. července : Praktické grilovací desatero pro úspěšný start letních grilovaček!

3. července : Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na naše tipy!

#76 27. 7. 2007 13:33

venuše
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 2. 2007
Příspěvky: 2116

Re: Pocity

Natynka napsal(a):

Ale Venuše, to je přece planeta lásky, věstonická Venuše symbol plodnosti, tak mi tady prosím neříkej, že kdybys byla opravdu tak moc netrpklá, vybrala by sis tenhle nick.
A myslím si, že bez ohledu na to, co ti udělal, neměla bys mu přát to nejhorší. Ono ho stejně potká jen to, co si zaslouží. A ty teď těžko posoudíš, jestli je to z tvého pohledu to nejlepší nebo to nejhorší. Nech to osudu. A víš, co se říká. Přej, bude ti přáno.

Preju si, aby co nejdriv chcipnul, pak si teprve oddychnu... jo NENAVIST je taky POCIT!

Není tady

 

#77 27. 7. 2007 13:37

venuše
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 2. 2007
Příspěvky: 2116

Re: Pocity

Holky, ja vas opravdu obdivuju, jak si vsechny ty krasny zazitky pamatujete. Ja si nepamatuju nic, mozna jsem nekdy hezky veci zazila, ale ja si je nepamatuju, protoze jsem to asi nikdy tak neprozivala. Kdyz jsme meli sraz ze skoly po 25 letech, byvale spoluzacky tam vypravely, co vsechno jsme se navyvadely.... koukala jsem na ne jak spadla z visne.... jakobych se me to vubec netykalo....

Pamatuju si jen hnusny veci....

Není tady

 

#78 27. 7. 2007 13:39

BB
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1767

Re: Pocity

venuše napsal(a):

Holky, ja vas opravdu obdivuju, jak si vsechny ty krasny zazitky pamatujete. Ja si nepamatuju nic, mozna jsem nekdy hezky veci zazila, ale ja si je nepamatuju, protoze jsem to asi nikdy tak neprozivala. Kdyz jsme meli sraz ze skoly po 25 letech, byvale spoluzacky tam vypravely, co vsechno jsme se navyvadely.... koukala jsem na ne jak spadla z visne.... jakobych se me to vubec netykalo....

Pamatuju si jen hnusny veci....

A vo tom to je ..... zkus vydolovat to pěkné ....


BB

Není tady

 

#79 27. 7. 2007 13:47

venuše
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 2. 2007
Příspěvky: 2116

Re: Pocity

BB napsal(a):

venuše napsal(a):

Holky, ja vas opravdu obdivuju, jak si vsechny ty krasny zazitky pamatujete. Ja si nepamatuju nic, mozna jsem nekdy hezky veci zazila, ale ja si je nepamatuju, protoze jsem to asi nikdy tak neprozivala. Kdyz jsme meli sraz ze skoly po 25 letech, byvale spoluzacky tam vypravely, co vsechno jsme se navyvadely.... koukala jsem na ne jak spadla z visne.... jakobych se me to vubec netykalo....

Pamatuju si jen hnusny veci....

A vo tom to je ..... zkus vydolovat to pěkné ....

Nevim, kde to je... je to definitivne pryc. Jakobych odchodem do ciziny uplne vymazala to krasny, co jsem kdy prozila. No, zacala jsem tady novy zivot se vsim vsudy... a od ty doby se nic krasnyho nestalo.

Není tady

 

#80 27. 7. 2007 14:18

adra
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: moje krásné město:-))
Registrovaný: 13. 4. 2006
Příspěvky: 7401

Re: Pocity

Venuše ty ses rozvedla s cizincem,nebo jsi se po rozvodu odstěhovala do ciziny...nechceš si založit svoje vlákno....nebo jsi někde o sobě víc psala???
Hele ta nenávist...je dobrá když jsi pojmenovala abychom se měli od čeho odrazit...ukázat na to CO je původcem Tvého smutku, beznaděje...stesku...
takhle napsat narovinu:

Preju si, aby co nejdriv chcipnul, pak si teprve oddychnu... jo NENAVIST je taky POCIT!

je dobré...at to zní jakkoliv "divně"...dokážeš si to přiznat...třeba ti to zní trapně a o ničem ale každý začíná nějak....hjarta


Co uděláme v životě pro sebe, to si s sebou vezmeme do hrobu. Co uděláme v životě pro druhé, to tu zůstane na věky...

"Pri milování zavři oci a užívej ho plnými doušky, je to dar co teď v tuhle chvilku mas, ale jak skonci vic nedoufej. Milování je dar...ne slib..."

Není tady

 

#81 27. 7. 2007 14:24

venuše
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 2. 2007
Příspěvky: 2116

Re: Pocity

adra napsal(a):

Venuše ty ses rozvedla s cizincem,nebo jsi se po rozvodu odstěhovala do ciziny...nechceš si založit svoje vlákno....nebo jsi někde o sobě víc psala???
Hele ta nenávist...je dobrá když jsi pojmenovala abychom se měli od čeho odrazit...ukázat na to CO je původcem Tvého smutku, beznaděje...stesku...
takhle napsat narovinu:

Preju si, aby co nejdriv chcipnul, pak si teprve oddychnu... jo NENAVIST je taky POCIT!

je dobré...at to zní jakkoliv "divně"...dokážeš si to přiznat...třeba ti to zní trapně a o ničem ale každý začíná nějak....hjarta

On je tady... pravidelne ho vidim, kdyz si prijde pro holku, na kterou za celych deset let nezaplatil ani cent. Jeste nedavno mi tady pred celym barakem nadaval do ceskych kurev. Pred ditetem... to se neda odpustit.

Není tady

 

#82 27. 7. 2007 14:33

adra
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: moje krásné město:-))
Registrovaný: 13. 4. 2006
Příspěvky: 7401

Re: Pocity

víš ale není to národností....ale člověkem....neplatí ti?
Co děti jsou tak malé aby s ním  museli???


Co uděláme v životě pro sebe, to si s sebou vezmeme do hrobu. Co uděláme v životě pro druhé, to tu zůstane na věky...

"Pri milování zavři oci a užívej ho plnými doušky, je to dar co teď v tuhle chvilku mas, ale jak skonci vic nedoufej. Milování je dar...ne slib..."

Není tady

 

#83 27. 7. 2007 22:09

LViktorka
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 5. 4. 2007
Příspěvky: 635

Re: Pocity

Ve čtení jsem se dostala jenom k Čekance v 10.10, a to jenom k první větě... nevím ještě, co napsala dál, ale chci vám říct: moc a moc díky, všem, co jste přečetli a zamysleli se, "za dolování v paměti" a podělili se o to, na co jste přišli- věřte, hrozí mi nyní, že zpychnu, tak mě v tom nenechte..., je ot tak krásný, jak "dáváte", ani pro slzy a dojetí nemůžu pořádně poděkovat... rock

Upravil(a) LViktorka (27. 7. 2007 23:37)

Není tady

 

#84 27. 7. 2007 22:15

venuše
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 2. 2007
Příspěvky: 2116

Re: Pocity

adra napsal(a):

víš ale není to národností....ale člověkem....neplatí ti?
Co děti jsou tak malé aby s ním  museli???

Narodnost tady hraje velkou roli.... citi se nadrazenej... v Cesku by ani nepip.
Dceri je 13 a je presne jako on.... myslim, ze to nebude trvat dlouho a pujde za svym papinkem. Ma stejnou mentalitu. Nemusi s nim, ale chce... usch

Není tady

 

#85 27. 7. 2007 22:43

dadka06
♥♥♥♥---
Místo: poděbrady
Registrovaný: 21. 11. 2006
Příspěvky: 282

Re: Pocity

venuše..a čo chceš ty? neviem si pomoct,ale ked maš podobne negat. prejavy stale-t.j.aj doma a pred dcerou, tak nečudo..
skus, si sadnut a sama sebe priznat pravdu--ak chceš,aby dcerka s tebou ostala, zmen samu seba a svoje správanie voči okoliu...ak ti teda za to stojí
chápem , že neg.pocity a postoj su strašne zaažujuce -ale, ubližuješ hlavne sama sebe...a nikto--nikto to nemože zmenit, iba ty...
ja mam totiž mamku s občasnym podobnym postojom k životu--a vtedy pomože iba jedine--primat ju k tomu, aby si uvedomila, že ubližuje SAMA SEBE--a nezmyselne sa oberá o čas,ktorý može stravit krajšie...užívaj si drobností..ten prefrflaný čas ti už nikto nevráti a ked je to časte- pre okolie to už nie je zaujimave a opakované snahy o rozveselenie a non-stop fňukanie nakoniec omrzia aj najlepšieho priatela a fakt zpstaneš uplne sama..


Nerob druhému to, čo nechceš,aby robil on tebe..

Není tady

 

#86 27. 7. 2007 22:51

venuše
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 2. 2007
Příspěvky: 2116

Re: Pocity

dadka06 napsal(a):

venuše..a čo chceš ty? neviem si pomoct,ale ked maš podobne negat. prejavy stale-t.j.aj doma a pred dcerou, tak nečudo..
skus, si sadnut a sama sebe priznat pravdu--ak chceš,aby dcerka s tebou ostala, zmen samu seba a svoje správanie voči okoliu...ak ti teda za to stojí
chápem , že neg.pocity a postoj su strašne zaažujuce -ale, ubližuješ hlavne sama sebe...a nikto--nikto to nemože zmenit, iba ty...
ja mam totiž mamku s občasnym podobnym postojom k životu--a vtedy pomože iba jedine--primat ju k tomu, aby si uvedomila, že ubližuje SAMA SEBE--a nezmyselne sa oberá o čas,ktorý može stravit krajšie...užívaj si drobností..ten prefrflaný čas ti už nikto nevráti a ked je to časte- pre okolie to už nie je zaujimave a opakované snahy o rozveselenie a non-stop fňukanie nakoniec omrzia aj najlepšieho priatela a fakt zpstaneš uplne sama..

Mila Dadko, jestli jsem vesela nebo depresivni, to je uplne jedno. Moje dcera se ho bude vzdycky zastavat... i kdyz znicil nam vsem vcetne moji rodiny v Cesku... zivot. Je to jeho krev... vzdyt ona se ani nikdy nechtela ucit cesky.
Pises, abych zmenila muj postoj k okoli... chces tim rict, ze jim mam tady lezt do zadku? Ze se mam ponizovat a kyvat jim na to, kdyz rikaji, jaci jsme mi Cesi chudaci nebo popr. si nevsimat toho, ze ti idioti nevi,jaky je rozdil mezi Ceskem a Cecenskem?

Není tady

 

#87 27. 7. 2007 23:05

lupina montana
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Polabí
Registrovaný: 14. 2. 2007
Příspěvky: 17877

Re: Pocity

Ale ne, Venuše, krindypindy! dumbom
Tím se myslí, že kdyby ses přistěhovala dejme tomu do Belgie s přesvědčením, že je to báječná země, že Belgičani jsou skvělí, otevření a přátelští lidi, že mají vynikající kávu a skvělý borůvkový pivo, že je to vlastně pupek Evropy...............a že těch pár šmouh na kráse (jako že telefonní operátoři jsou vydřiduši) tak to že nestojí ani za řeč, vsadím hlavu na to, že by tě přijali úplně jinak.
Ono, kdyby se ti tady v Čechách nastěhoval soused - cizinec, který by byl přesvědčený, že jsme národ buranů, neznabohů a zlodějů - jak bys na něj asi tak koukala, há?
TAK: A to byla  moje po dlouhé době první a na dlouhou dobu poslední reakce na tebe, Venuše a prosím tebe a ty, co s tebou chtějí řešit tvoje problémy, abyste se přesunuli na to druhý vlákno; tohle bylo o pocitech NÁS VŠECH, ne jen tvých a bylo to moc hezké vlákno.
Byla by škoda ho Viktorce zaplevelit.


Hou, hou, vlci jdou, už jsou tady, už tu jsou......

Není tady

 

#88 27. 7. 2007 23:56

LViktorka
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 5. 4. 2007
Příspěvky: 635

Re: Pocity

venuše napsal(a):

Pamatuju si jen hnusny veci....

Až se u mne tohle konstatování zhmotnilo jenom na jednoho člověka a jenom na určité časové období, rozhodla jsem, že to nejni vpořadku, a dala "jsem se na léčbu". Já tedy psychoterapie. Vim, že jini lidi začnou třeba pít, tropit extrémní a třeba i proti své vůli věci (masochizmus nebo až psychopatie se záměrem poškodit se?), stanou se z nich uzavření morousi, nebo notoričtí stěžovatelé...mít v hlavě jenom hnus znamená jenom hnus plodit. Je to vzájemná symbióza. Těžko tomu zabránit, když to tam je (moc dobře to znám), přezto to jde. U mne teda až jsem se sama sobě hnusila tak moc, že jsem si najednou řekla: Takhle hnusná teda určitě NEJSEM!!!!!No a víš, já jsem pak šla řvát do Hydeparku: Já jsem nejlepší na světě a můj EX je to největší hovado, ten odpad lidstva, to nic, co není člověk, on nikdy nemůže vzít do úst to, že já jsem ŽENA a on to pošlapal a ani netušil, jakou křehkou kytku láme a ničíííí....víš, bolí to jěště dnes, možná ty to mᚠnastavené jinak, jedno ale vím jistě: Chceš říct něco strašně hnusnýho na jeho adresu a nejde ti to a nejde (výchova, předsudky, stud, morálka, ....), nemůžeš to vypustit z úst a stále si to v duchu opakuješ, protože moc dobře víš, "jak se to jmenuje", ale z tvého pohledu    s e   t o   n e s l u š í..., tak se na to vykašli a zařvi to, asi je to trapné, ale strašně mi to připomíná "Nekonečný příběh, kdy ten chlapec měl zakřičet jméno maminky, a on to moc dobře věděl, a nemohl, nebyl si jistý, bále se nebo já nevim co, mylsím, že ten autor to nechal na každém, a si tam dosadí, co chce...

Není tady

 

#89 28. 7. 2007 1:30

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pocity

LViktorka napsal(a):

Prosím, jste schopni a ochotni popsat své pocity z těch nejextrémnějších situací ve svém životě? Třeba z nějakého okamžiku první lásky, tragické chvíle svého života, dojemných chvil a tak?

Pamatuju si nejhorší chvíle mého života. Budou to už tři roky, kdy mě můj BM poprvé podvedl. Tak jsem se nikdy v životě necítila, jako tehdy. Ta strašná úzkost, měla jsem celé tělo jako ve svěráku. Srdce mi tlouklo strašně rychle, ale ne třeba jen chvíli, ale celé dny a noci - pořád rychle a jakoby nahlas. Vzpomínám si, jak jsem tehdy jednou šla do města nakoupit. Měla jsem strašný hlad, ale nemohla jsem jíst. Břicho jsem měla propadlé až na záda, dělalo se mi špatně při každém kroku. Tehdy jsem pět dní a pět nocí nespala, ani nevím, co mě drželo na nohách. Myslela jsem, že to na mě každý pozná, že to prostě všichni vidí, že mě BM podvedl. Zradil mě pro mě nejbližší člověk na světě, člověk, kterému jsem věřila ze všech lidí nejvíc. Ještě teď brečím, když to píšu...

Není tady

 

#90 28. 7. 2007 8:56

x52658
Host

Re: Pocity

Ahoj Alixo,tak jsi mi to akorát připomněla... roll ,ani jsem to sem nechtěla psát,chtěla jsem,a je to za mnou a nevrací se to,ale...A to byla emoce(jak píše Poletucha) nebo pocit,to je jedno,bylo to šílený...jak jsem víc jak měsíc nad tím přemýšlela,jestli se nic neděje a pocit,nebo intuice říkala,že děje,jak jsem na to přišla a letěla k zemi,jak to bolelo,řezalo,rvalo a trhalo se tam vevnitř...jak jsem pak ani nemohla už brečet,ta bezmoc,to zklamání...pak se to zklidnilo,aby to o dva měsíce přišlo zas...ono to zklidnění nebylo nic moc,ale přece jen a pak jsem seděla v ložnici na zemi,byla mi strašná zima,ale přesto jsem nic necítila,a zas ten pocit bezmoci,že tohle už je moc a tohle neunesu...a pak...dvě hřejivé ruce,které nedokázaly zahřát,ale snažily se o to..milion slov a žádné nic neřeklo až na ty poslední dvě...snad to je pryč...
A na druhou stranu pocit bezmezného štěstí,když se vedle mě objevili ti dva drobečci...Stažené hrdlo,štěstí,strach,vděčnost...všechno a nic,nádhera sama...hned na poprvé jsem pochopila význam rčení-samou láskou by ho snědl-u prvního dítka bylo všechno míň moc málo-objetí nestačilo,pusa nestačila...a u druhýho-to jsem si myslela,jak jsem strašně otrkaná matka a bylo to tu zas... tummenupp

 

#91 28. 7. 2007 9:33

majkafa
Host

Re: Pocity

Alixo, bazalko, teď zase brečím já, když si vzpomenu na to své peklo, když jsem zjistila, že mě můj BBM podvádí. Mé pocity jsou si s těmi vašimi tak podobné. A pak, když mě to celou rozervalo, má zvrácená logika s jeho vydatnou podporou, kdy mi napsal mail, že jsem tak zlý člověk, že takového druhého těžko na tomto světě najít, došla k tomu, že jsem tak hrozný člověk, že nemohu na tomto světě žít. Že jsem tak zlá máma, že mým dětem bude beze mne líp. Pak to váhání před tou čarou, která dělí život od smrti. Udělala jsem krok a byla za tou hranicí a bylo NIC. Pak jsem šla po ulici, nechtěla jsem, aby mě našly děti, až prášky dopůsobí a budu mrtvá. Byla neděle, šla jsem na pohotovost, abych zemřela tam, tam jsou ti povolaní, kteří budou vědět, co s mým tělem, aby blízcí neměli starosti. Lidi vycházeli z kostela, šla jsem kolem nich, toužila, aby se mi někdo přimluvil. Pak NIC. Pak probuzení, ležím na posteli v nemocnici a přicházejí mé děti. A hrozný vztek na všechno. Na to, že tady být nechci a za řekou mrtvých mě taky nechtějí, kopli mě do zadku a poslali zpět. Tak co mám, krucinál, teda dělat? dumbomdumbomdumbomgrater

 

#92 28. 7. 2007 9:45

x52658
Host

Re: Pocity

Majkuško..... pussapussapussapussapussapussa nechtěli tě,protože tady tě spousta lidí potřebuje,jen ti to neuměli dát najevo nebo jsi je v té době ještě nepotkala...Však,ale,už teď to víš,že jo!!!!Já jsem moc ráda,že jsem tě mohla potkat akoneckonců...nestat se nám to,nepotkáme se!!! pussa

 

#93 28. 7. 2007 9:49

majkafa
Host

Re: Pocity

Ano, bazalko. Btw jsi skvělá ženská! hjarta

 

#94 28. 7. 2007 9:50

x52658
Host

Re: Pocity

Děkuju gloria ,však ty taky!!!! hjartahjarta

 

#95 28. 7. 2007 10:59

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pocity

Bazalko, Majkafo, mrzí mě, že jsem vám to připoměla. Ale já si tu přečtu nějaké téma a jak si okamžitě na něco vzpomenu, tak píšu. Je to jako když pošlu dál myšlenky,které držím v sobě a které zabírají místo těm lepším. Jako v té pohádce, kdy jedna žena neuměla udržet tajemství, musela to vykecat staré vrbě smile. Až pak se jí ulevilo. 

Majkafo, pussa je dobře, že jsi tady, že tě na tom druhém břehu nechtěli, poslali tě zpátky, protože tu na tebe ještě něco nebo někdo čeká. Mě taky nechtěli... A tak si to teda musíme pořádně užívat, to že jsme tady, brát všechno, co se nám nabízí a nic nepromarnit... pussa

Bazalko, ty jsi mi zase připoměla, jak se narodil můj syn. Byl Štědrý den - večer, když to začalo. Byla jsem už pár dní v porodnici, protože jsem přenášela. Měla jsem pocit, že nikde nikdo není - všichni byli asi doma a rozbalovali dárečky. Na sále jsem byla úplně sama, jen občas se na mě přišla podívat sestra. Bylo všude strašlivé ticho, nikde ani noha. Tak nějak jsem si tam poležela do rána, ale to už šlo do tuhého. Malý se neotočil. Najednou kolem mě bylo plno doktorů, nevím, kde se všichni najednou vzali. Pak mě uspali .....probudila mě až odpoledne sestra, donesla mi ukázat mého chlapečka...krásnější miminko jsem v životě neviděla. Až přijel tehdy BM s našima na návštěvu, nestačili prý valit oči, vůbec netušili, že už je prcek na světě. A já jsem měla pocit, že jsem všem dala ten nejkrásnější dárek k Vánocům, který kdy mohli dostat. A dokázala jsem to sama. No, musela jsem  rodna smile

Není tady

 

#96 28. 7. 2007 11:04

majkafa
Host

Re: Pocity

Alixa a tě nemrzí, žes mi to připomněla. Slzy, které jsem teď vyplakala, jen pomáhají, hladí, čistí. Ano, jsme tady a to je důležité. Nepromarnit druhou šanci. big_smilepussa

 

#97 28. 7. 2007 11:10

majkafa
Host

Re: Pocity

Alixo to je krásný, o tom tvém synkovi. To mi zase připomnělo mou dcerku.
Do porodnice jsem jela v neděli ráno ve tři hodiny, byla to pracovní neděle 29. prosince. Tenkrát se to ještě tak různě přehazovalo na pracovní soboty a neděle. Taky jsem měla stejné pocity, že nikde nikdo není, že snad vymřel celý svět, sama na hekárně, světla zhasnutá, připadala jsem si strašně opuštěná. Pak přišla sestrička a řekla, že už půjdeme na sál.Když jsem vstupovala do dveří na sál, cítila jsem se neuvěřitelně, že tam vstupuju sama a ven už vyjdu s mým dítětem a to už bude na celý můj život. A pak se narodila má holčička. Letos už jí bude 22, jsem teď u ní na návštěvě a občas se chodím na ni podívat do její ložnice, její a jejího přítele, jak krásně spí, těší mě, jak nádherný dar mi byl dán.

 

#98 28. 7. 2007 11:52

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pocity

No vidíš, Majkafo, máme vánoční dětičky, takový dárečky tongue . Synovi už je 13 a půl, už je téměř velký jako já, nosím trička, která jsou mu malá a nohu má skoro stejně velkou jako jeho táta. A takový to byl malinkatý uzlíček...kdysi...  Ještě jsem si vzpomněla, co jsem dělala v porodnici přesně ve 24:00 na Silvestra - přebalovala prcka. Přesně na přelomu roku si "nadělil" do plínky... Všichni si všude přiukávali šampusem, zatímco já... lol  Ještě teď mu to někdy předhazuju a on se jenom durdí...

Není tady

 

#99 28. 7. 2007 12:15

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: Pocity

Pocity ... hmmmm ... to já si pamatuju zejména ty krásný pocity ... takže: v prváku na gymplu jsem potkala Jeho.... začali jsme se spolu procházet, tak...kolem řeky, kolem jezu ... už to byla naše asi třetí procházka, už jsme oba cítili víc než vzájemnou náklonnost, ty naše nesmělé jiskřičky mezi námi viděli snad i kolemjdoucí smile ... byl listopad. Vzduch byl chladný, šeřilo se a malá vodní elektrárna na jezu už svítila. I okolní park osvětlovaly lampy, rozprostíralo se tam ticho a voda s klidným šuměním dopadala z výšky opět na hladinu ... najednou jsme se ve stínu budovy oba zastavili, otočili se k sobě, chviličku se na sebe dívali a naše ústa se pomalu přibližovala, až se dotkla .... poprvé jsme se líbali, krátce, oba nezkušeně a přitom tak nádherně. Vzduch voněl vodou a já vnímala teplo a vůni jeho těla a jakousi nekonečnost toho okamžiku ... on objímal mě, já jeho... jééé, to byla Láska smile

Není tady

 

#100 28. 7. 2007 14:56

potvurkapodivna
Host

Re: Pocity

Měla jsem týden po matuře, za měsíc mě čekala plnoletost a měla jsem svojí první lásku, spoustu plánů do budoucna a naivní představy o životě. Po prázdninách jsem šla na nástavbu a ihned po matuře šla na brigádu. Jeden čtvrtek 8.6.1995 jsem po ranní přišla ke svému milému, ale byla jsem tak ztahaná, že jsem padla na gauč a usínala. Za chvíli přišel jeho kamarád, že pojedou projet novou motorku, tak jsem se sesunula na gauč a usnula. Pak mě probudil zvonek, chvíli mi to trvalo než jsem ho zaregistrovala a taky mi nebylo jasné, proč zvoní zvonek, když můj drahý má klíče, tak jsem v polospánku šla otevřít a na ten pohled nikdy nezapomenu. Stál tam onen kamarád celý od krve a ten jeho výraz tváře mi řekl všechno ani nemusel promluvit. To šílenství potom bylo jak v nějakém amoku. Letěla jsem domů ( bydleli jsme v jednom baráku ) a začala se převlíkat, máma na mě mluvila, co se stalo...Pak jsem letěla do nemocnice a chtěla ho vidět, nechtěla jsem tomu uvěřit a přesvědčit se, ale neukázali mi ho. Pak mám výpadky, nevím co bylo. Jen vím, že mě zachránila práce, každý den jsem vstávala ubulená a se sebezapřením šla makat, ale pomáhalo to aspoň na tu dobu, co jsem pracovala. Odpoledne a večery byly už horší. Pak si pamatuju na obřad, vidím sebe s kyticí bílých kytek, jak je pokládám na rakev a pak už jen písničky, které mě mohly utrhnout srdce.
Tak takový byl můj vstup do života, tak skončila má první láska, má naivita o životě. Dnes už je to jen hodně bolavá vzpomínka zastrčená někde hodně vzadu v hlavě. Pořád ale přemýšlím nad rčením, že všechno zlé je pro něco dobré a nějak pořád nemůžu přijít na ta pozitiva. Hodně mě to poznamenalo v dobrém i zlém. Můj nynější partner si chce koupit motorku a já vím, že budu trnout hrůzou, aby se historie neopakovala. Teď je to o to horší, že máme Nikolku a já si nejsem jistá, že bych ještě jednu takovou ztrátu zvládla se zdravým rozumem. Na druhou stranu mám teď vztah, ve kterém jsem hooodně spokojená, ikdyž začátky nebyly lehké, mám svou rodinu, kterou miluju a jsem moc ráda, že je nám všem tak dobře. Pomalu si plníme svoje sny, teď jsme si koupili baráček a hafana a tak si tu pokojně žijeme a doufám, že ještě hodně dlouho budeme. Tak to je možná ta " odměna " po věcech předešlých hjarta
Snažím se opravdu užít každý den a vážit si věcí obyčejných, snažím se k partnerovi chovat hezky, protože opravdu nikdo nevíme, že toho druhého za pár hodin můžeme ztratit a pro mě je strašná představa, že by jeden z nás odjel nějak naštvaný a ten druhý už by nikdy neměl šanci to urovnat a říct mu, že ho miluje.

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů