|
6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
adra napsal(a):
venuše...ty se sebou pořád nic neděláš???
tuším že nejsi ted v čechách??
Delam... nedelam... ten pocit je tam porad, nekdy min, nekdy vic. Do Cech jedu za 14 dni.... nevim, jestli to bude lepsi, vlastne tam jedu jen proto, abych odsud vypadla. Ale sebe a svoje "problemy" si beru sebou! 
Není tady
no jasně že neutečeš...kamáradka jezdí za rodiči ási 250km od svého bydliště.....má 6-tileté dítě...je vdaná....a vždy se tam tak těší že se odreaguje a odpočine....za dva dny volá že to tam je hrozný že se těší domů až si odpočině a odreaguje se...chápeš...není to v okolí, ale v ní...promin co ted napíšu ale tobě něco psát je jako házet hrách na stěnu...co se tady holky napsaly a nanzažily....a nic...furt si stýškáš..ale i přesto věř že tě máme rádi a chceme že když nic jiníého tak aspon sem piš a bud s námi:-))))
že nejsi z čech jsem se ptala proto že by nebylo od věci aby jsi někdy přijela na setkání s Pandorou:-))))))
Není tady
adra napsal(a):
že nejsi z čech jsem se ptala proto že by nebylo od věci aby jsi někdy přijela na setkání s Pandorou:-))))))
... me uz asi nepomuze nic 
. Ja vim, ze mi tady pisete a je to jako hazet hrach na stenu, ale je tu snad nekdo, kdo se muze ztotoznit s moji situaci, tzn. ze je UPLNE SAM (krome deti)? Bez pratel a bez rodiny? Ty mas urcite nekoho, kdo te obcas rozptyli?
Není tady
To je ale krásné téma 
City a pocity hodně ovlivňují můj život. I protože jsem račice, tedy citlivka. Naprosto bezvýhradně miluju pocity, které berou dech a podlomí mi kolena.
A konkrétní pocity. Když mi umřel taťka, bylo to hrozný, byla to tragická nehoda. Taťka jel odpoledne na zahradu a mamka přišla večer domů a řekla, že se stalo něco hrozného, byla v šoku, řekla že táta je mrtvej. Já jsem tomu nevěřila, šla jsem dolů po schodech, pak jsme brečely, volaly bráchovi na vojnu, aby přijel, ale pořád jsme byly v šoku a nedocházelo nám, že už ho nikdy neuvidíme. Pak jsem šla večer za kamarádkou, protože jsem nedokázala být doma. Vidím to, jako by to bylo včera. Přišla jsem k nim, zazvonila, šly jsme se projít a já začala brečet a řekla jí, že se něco stalo. Ona mě začala uklidňovat, myslela si, že je to kvůli jednomu klukovi, tak mi říkala, že on mě má rád, že to je jasný, že když mě vidí tak ho táhnu jak magnet, prostě takovýhle řeči. A já jí najednou řekla, že taťka je mrtvej. Ona vůbec nevěděla, co na to říct. Byla to má nejlepší kamarádka z dob dospívání. Tak jsme se prošly a pak jsem šla domů. Nebudu popisovat dobu po tom. Je to už 11 let. Zvláštní je, že tenkrát to bylo hrozný. Ale dneska, jsou věci, které nepřebolí a které ani čas nezahojí. A takováhle ztráta, to je jedna z nich. V jedný písničce se zpívá: ".... kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá, že slýchá ve snech jak zpíval jí ...."
Není tady
A pocity takové pozitivní, mám ráda ty motýli v mým břiše, takovýto to šimrání, když se na něco těším, když mě někdo něčím překvapí a udělá radost.
Pamatuju si, bylo mi kolem 22 a líbil se mi jeden kluk, bylo asi o 3 roky mladší. Potkali jsme se jednou ve městě a já tenkrát měla moc ráda sušený fíky, tehdy moc v obchodech běžně nebyli. Tak jsem si je koupila a jedla jsem je cestou a potkala jsem ho. Chvilku jsme si povídali a šli spolu. A pak v sobotu jsem jela na diskotéku a potkala ho tam a on za mnou přišel a povídal mi, že mi něco přinesl a v kapse u džín měl balíček fíků. No to mě tak dostalo, to bylo tak krásný, pamatuju si, že jsem tak jako úplně byla hotová. Vždycky mě nejvíc potěšil dárek, kdž jsem viděla, že si někdo zapamatuje co mám ráda nebo co se mi líbí a pak vynaloží snahu, aby mi tím udělal radost. A je úplně jedno, jakou má ten dárek finanční cenu. Protože má cenu té chvíle, kdy se dává. Pak jsme se potkali zase nějak až v létě na té diskotéce, šli jsme se projít do polí, líbali se tam a on najednou vyskočil a běžel mi natrhat kytičku kopretin. A tu kytičku jsem si doma usušila, koupila si dřevěný rámeček a dala jí za sklo. Přežila se mnou svatbu, rozvod a nedávno se mi spadla ze zdi a rozpadla se. Na toho kluka moc ráda vzpomínám, když potkám kamarádku, která ho občas vídá, tak se na něj vždycky ptám. Jsou prostě někteří, na které se nezapomíná.
Není tady
První nejsilnější zážitek co mě napadl bylo,když jsem byla poprvé těhotná a byla jsem na ultrazvuku.Ten prťousek byl velký asi jako půlka nehtu na malíčku a pan doktor mi pustil nahlas tlukot jeho srdíčka.Byla jsem úplně v tranzu,celou cestu domu v autobusu jsem se smála a slzela jako blázen,bylo to nádherný a mě ten tlukot pořád zněl v uších.Je to jako by to bylo včera a přitom už je to osum let.
Není tady
život je krásný...jak to tady čtu tak mně je tak nádherně...dekuju 
Není tady
merunka napsal(a):
První nejsilnější zážitek co mě napadl bylo,když jsem byla poprvé těhotná a byla jsem na ultrazvuku.Ten prťousek byl velký asi jako půlka nehtu na malíčku a pan doktor mi pustil nahlas tlukot jeho srdíčka.Byla jsem úplně v tranzu,celou cestu domu v autobusu jsem se smála a slzela jako blázen,bylo to nádherný a mě ten tlukot pořád zněl v uších.Je to jako by to bylo včera a přitom už je to osum let.
Krasny... jen je mi smutno z toho, ze se mnou to neudelalo nic. Jak je videt, kazdy si spoustu udalosti proziva jinak.
Není tady
LViktorka:
Cetla jsi knizku od Marlo Morgan, Poselstvi od protinozcu? Nevim, proc ale napadlo me, ze by se ti mohla libit. Uz ji mam vic jak pet let a porad se k ni vracim.
Jinak miluju ten pocit, ktery ve me vyvolava vune jara. Nedokazu to presne popsat ale je to naprosto vzletny a stastny pocit. Bohuzel tohle jaro jsem tu vuni necitila...
Není tady
Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt...
Upravil(a) LViktorka (26. 7. 2007 20:46)
Není tady
LViktorka napsal(a):
Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt...
HNUS... to je muj ex, kterej mi znicil zivot a nici mi ho porad uz jen tim, ze ho obcas vidim. Preju mu vsechno nejhorsi... Staci?
Není tady
Vykašlala jsem se na úklid, nádobí, vaření, spaní... Kvůli tobě, Venuše! Takový krásný nick sis vybrala...
Ex je ex. Schválně jsem vzala slovník cizích slov, píše se tam mimo jiné: vypíti jedním douškem až na dno...též dokončení...nic? Dobrá. Přečetla jsem si o "tvém strachu ze vztahů". Jenom tu první zprávu, od tebe. Chvíli jsem musela moc přemýšlet, jestli jsem to nenapsala já, fakt! Jenom nějaká čísla se liší, ale ta nejsou podstatná. Nemám pro tebe nic. Dokud nezajdeš do Hydeparku a tam to všechno nevyřveš zplnahrdla (kurnik, jak se toto slovo píše?), není ti pomoci.
Ta věta, co jsi napsala sem, je "základní kámen". Tak pokračuj.
Není tady
venuše napsal(a):
LViktorka napsal(a):
Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt...
HNUS... to je muj ex, kterej mi znicil zivot a nici mi ho porad uz jen tim, ze ho obcas vidim. Preju mu vsechno nejhorsi... Staci?
Můj ex me taky stále napadá , jakoby čekal až udělám chybu, aby byl na koni, já to nechápu, přitom mu přeji vždy jen to nejlepší 
Jo a když ho vidím, já pozdravím, ale on se raději otočí a to spolu máme dítě. Mě už to dnes přijde k smíchu , ale byly doby, kdy jsem si připadala jako nicka.
Upravil(a) evca1 (26. 7. 2007 22:10)
Není tady
Viktorko, to je hezký téma!
A proč už sem nebudeš chodit??? 
Já si při čtení vzpomněla, jak jsem začala milovat svoje dítě:
protože po porodu se mi to nějak ne a ne zapnout....až když jsme měly jít domů a sestřička, která toho staženýho králíčka oblíkala, měla nějakej děěěěsně důležitej telefon. Koukla na mě pohledem raněný laně, tak jsem jí řekla, ať jde, že si to zvládnu sama. Bylo to moje první oblíkání a tak jsem to nunátko spíš mořila, než oblíkala. Dotýkala jsem se toho neskutečně hebounkého tělíčka, čuchala tu vůni, která připomíná prádlo, spod žehličky a líbilo se mi to čím dál víc. Hladila jsem ty miniaturní nožičky a najednou mě zaplavila hotová tsunami něhy a dojetí; chtělo se mi smát, brečet a tancovat.........tohle byla moje holčička, můj poklad nad poklady a fakt jsem myslela, že to neunesu....že se silou toho citu rozletím na malinký kousíčky....
Naštěstí se miminko rozeřvalo velmi autoritativním tónem, čímž mě vrátilo na zem a tak jsem se nerozletěla
Ale takovou sílu citu jsem zažila podruhý (a naposled) až když se mi narodila druhá dcera
Není tady
Dnes jsem celý den přemýšlela, jestli vám napsat ten můj nejnovější roztomilý pocit... budu určitě vypadat trapně, na druhé straně, ...ok.
Asi před týdnem jsem v práci zažila něco zvláštního. Přišli nějakí noví zaměstnanci, mezi nima takovej kluk, možná rovnou ze školy, max. 22-23 let. Typ, co mě nepřitahuje a přitahuje zároveň. Stáli jsme vedle sebe na stejné pozici (na lince) a že je novej, občas se na něco zeptal. Po chvilce jsem se slyšela, že mu tykám. Ač věkem jako syn, je mi méně lhostejný, než ti ostatní chlapi v práci. Zatim se v tom nevyznám, protože jsem fakt už babička, vztah nehledám a na praštěné náhody UŽ nevěřím. Prostě jenom POCIT: tento chlapec se mi líbí. Je obrovský, s delšími světlými vlasy, ve tvářích má ďulíčky, má velké ruce a mockrát jsem ho viděla, jak si se svým kamarádem něco šuškají (asi o mně), tak možná ve smyslu - co ta babizna po nás chce,...nebo tak něco. Protože jsem je oba dva "trošku vychovávala", jako aby něco nedělali nějak, v pracovním smyslu. Ten druhej mi taky v nestřeženou chvíli ukradl jeden pracovní nástroj, kerej moc potřebuju, tak jsem mu šla vynadat a donutila ho, aby mi to vrátil.
No. Asi tři dny na to bylo strašně, strašně moc vedro, všichni chodili stále pít, máme tam takové ty nádoby s kohoutkem, jak se načepuje do takového hnědého plastového hrníčku. Eště i ta chlazená voda byla v tom vedru teplá. A my jsme se tam potkali. Ten automat stojí na zemi, je vysoký asi tak, že když se trošku přikrčím, můžu si nabrat. Doletěla jsem tam, on dřepěl, pil a chystal se použitý hrnek vyhodit do koše, co stojí vedle. Byla jsem tedy nad ním. Čepovala jsem si, on hróóózně pomalu zvednul hlavu a usmál se. V ten moment jsem viděla jenom nádherný úsměv a dva ďulíčky. Ale ve vzduchu bylo nepřemožitelné magnetické pole, které táhlo moji pusu k jeho. Někteří jste to tady popsali, jsou to vteřiny, nebo jenom jejich zlomky, ale v tu chvíli se zdají jako věčnost... cítila jsem to jako když v sci-fi nějaký vír, černá díra, propast, něco co se šíleně točí, vtahuje do sebe lidi, předměty, jo, jak v jakémsi katastrofickém filmu tornádo vcucávalo do sebe všecko všecičko. Rychle jsem se zvedla. Věděl to, určitě to věděl, viděla jsem mu to na nose, a abych nebyla napadena, jen jsem prohodila: No co, chtěla jsem ti jenom dát pusinku... asi jsem ho přivedla do rozpaků, byli tam ještě jiní lidi, on zablekotal: A proč? A já: ...no jenom tak, prostě to tak vypadalo... tak se nezlob...
Bylo to strašně roztomilé, i když se vlastně nic nestalo. A necítila jsem ani stud (za rozdíl věku), ani výčitky (nebyl v tom sex). Tak.
Ale to ještě není konec! Teď děláme od sebe daleko, přez celou halu, ovšem stejnou činnost a občas jsme nuceni spolupracovat.
No a když jsme tam dnes spolu cosi přenášeli, "tyknul" mi. Mně, staré babě, která mu ještě před týdnem byla k smíchu. Nevim, já myslím, že ten "magic moment" nás nějak zblížil. Kdoví, třeba ho adoptuju, syna totiž nemám...
Není tady
Ale Lupino Montano, ne že nebudu chodit, jenom jsem dnes po návratu dom našla prázdný byt plný nepořádku a mám v péči vnuka, mamku má na odpoledce. Myslela jsem si, že nepůjdu Babinetit, ale makat na domácnosti. No vidíš, co zvítězilo, takže zasejc utře to spaní a v práci budu celý den zívat. Přijdu, ale teď musim jít aspoň kousek svinčiku odbourat, papušky, pište, pište, otevřete srdíčka, je to bájo...
Jo, tak jsem tě dočetla až do konce a pěkně jsem si poplakala... asi se picnu, ani jsem netušila, co rozbouřím. Díky vám všem...
Upravil(a) LViktorka (26. 7. 2007 22:27)
Není tady
Jo tak....jsem se lekla, že se stalo něco zásadního, jako že třeba musíš dát počítač do zastavárny, nebo tak něco
Není tady
lupina montana napsal(a):
Hladila jsem ty miniaturní nožičky a najednou mě zaplavila hotová tsunami něhy a dojetí; chtělo se mi smát, brečet a tancovat.........tohle byla moje holčička, můj poklad nad poklady a fakt jsem myslela, že to neunesu....že se silou toho citu rozletím na malinký kousíčky....Naštěstí se miminko rozeřvalo velmi autoritativním tónem, čímž mě vrátilo na zem a tak jsem se nerozletěla
Ale takovou sílu citu jsem zažila podruhý (a naposled) až když se mi narodila druhá dcera
lupinko...to je ....... protě ....nádherné......
vůbec mě děvčata a kluci strááášně mrazí když to čtu...skutečně.....děkuju LVviktorko za to téma
Není tady
venuše napsal(a):
LViktorka napsal(a):
Lidičky, je to krása. Nevim, jestli dnes ještě budu za vama moct, obdarovávejte se nadále. Cítíte ty srdíčka, jak se najednou zvětšují, jakoby se nadýmaly, naplňovaly čímsi... Venušice palice, já vůbec nevim, co jsi provedla, nebo co ti provedli, ale ten čas protivnej někde vyhrabu zpodzemí a uvidíš, ty-ty-ty... Víš co? Napiš sem něco, napiš to nejhnusnější, co tě napadne, protože HNUS, to je taky pocit. A pořádně ho rozeber, ten hnusný pocit a nandej mu to, fakt...
HNUS... to je muj ex, kterej mi znicil zivot a nici mi ho porad uz jen tim, ze ho obcas vidim. Preju mu vsechno nejhorsi... Staci?
Ale Venuše, to je přece planeta lásky, věstonická Venuše symbol plodnosti, tak mi tady prosím neříkej, že kdybys byla opravdu tak moc netrpklá, vybrala by sis tenhle nick.
A myslím si, že bez ohledu na to, co ti udělal, neměla bys mu přát to nejhorší. Ono ho stejně potká jen to, co si zaslouží. A ty teď těžko posoudíš, jestli je to z tvého pohledu to nejlepší nebo to nejhorší. Nech to osudu. A víš, co se říká. Přej, bude ti přáno.
Není tady
...je to moc krásné.
Od včerejška vzpomínám na své intenzivní pocity, je to pro mě těžké, protože moje hlava mě k nim lehce nepustí.
Nejdřív jsem si s hrůzou říkala, že jsem nic takového nezažila, ale dnes ráno jsem si uvědomila, že pocity nejsou jen o krásných erotických vzrušeních a strachu o někoho. Ty jsem taky měla, ale nepřijdou mi v mém životě tak enormně důležité. I když vášnivá láska i narození dětí jako velmi šťastné okamžiky do mého života patří, zařadila bych je spíš mezi silné emoce než pocity (vidím v tom rozdíl!).
Takže...vzpomínám na pocity štěstí kontra pocity prázdnoty, pocit vyhoření a naopak pocity úplného odpoutání od tohoto světa skrz tvorbu nebo činnost.
Vzpomínám na svůj dlouhodobý intenzívní pocit prázdnoty kolem mých 19 let, kdy jsem měla úplně všechno, mládí, krásu, lásku, spoustu zájmů, skvělou školu, kamarády, domov...a spoustu času na svůj splín.
Vzpomínám na svůj intenzivní pocit štěstí, který probleskoval čas od času kolem mých 34 let, kdy jsem si skrz všechnu práci kolem dětí, rodiny a práce, udělala čas na sebe, třeba jsem jela někam autem sama, hudbu na plný pecky, krajina kolem, slunce, radost ze života a že jsem zdravá.
Vzpomínám (nerada) na pocit vyhoření, který jsem zažila párkrát v životě, ze vztahu, z lásky, z hobby které jsem dlouho dělala, z práce, ze stereotypu, z běžného života. Ten pocit táááák moc nemám ráda.
Naopak mě velmi naplňuje pocit odpoutání a fascinace nějakou činností. Zažívám to někdy při práci, při řešení nějakého rébusu, při malbě, při sportu... Najednou prostě existuje jen to co dělám, jakoby jsem se ponořila pod hladinu, kde je najednou ticho. Existuje jen ten jeden úder, jen ten jeden další krok, jen ten obraz, jen ty barvy, jen ta vizualizace věci kterou tvoříš.
Luet mi před časem řekla že moje práce je meditace. Snad. Asi ano.
Pocity pro které žiju jsou tyto, tyto mě opravdu naplňují. Nejlepší věc co znám. Holá přítomnost.
Není tady
Ahoj,Poletuško...krásný,co dodat... 
Ahoj Bazalinko
...ta tvoje minulá mailadresa se mi líbila děsně moc, zněla jako "mlsnej kocour", dokonce jsem inspirována pomýšlela na změnu svýho mailu,
škoda žes nám ho změnila
Není tady
Tak jsem se ponořila do hluboké minulosti, kvůli vám, abych vám přiblížila taky jeden z krásných pocitů..jedinečných, který se již neopakoval, tak jak se vlastně nic neopakuje ...začátek mé studentské lásky, té největší, nejopravdovější, nejnevinnější ...už dlouho kolem nás dvou probleskovali jiskřičky vzájemné náklonnosti, ale v tom věku se to tak těžko dává najevo...ale ten den, šli jsme z tanečních, se ke mně přidal, protože pršelo, že mně doprovodí domů, měl deštník..tak jsme šli vedle sebe, museli jsme se o sebe šuchtat, aby jsme se vešli pod deštník...pak jsem samovolně a svévolně zasunula ruku na tu, ve které nesl deštník a cítila jsem, že to přijal ...tiskl mi tu ruku k sobě. Tak jsme došli až na začátek naší ulice a museli jsme se rozloučit. Sklonil se ke mně, já jsem se postavila na špičky a naše rty se potkali ...vyběhla jsem spod deštníku, zula si boty a utíkala domů ...pod lampou jsem s botama v ruce udělala několi tanečních variací, protože jsem věděla, že se za mnou dívá a čeká až zmizím v brance...no a pak ten pocit, co bude zítra, až se ve třídě potkáme...nemuseli jsme se na sebe dívat, přesně jsme věděli, kde je ten druhý...to bylo takové úžasné očekávání a zároveň obavy, jestli ten druhý to cítí stejně ...no a pak ten pocit, kdy se naše pohledy setkaly ...to vědomí, že opravdu v té chvíli patříme k sobě ...jo, bylo mi sladkých 16 let.
Není tady
cekanko to je hezký..... jo sladkých 16, 17, 18....
Není tady
Jo, v tom věku má člověk pocit, že je to přirozenou součástí života, že to jinak ani nemůže být ...teď vím, že je to jinak, teď to prožívám mnohem intenzivněji a vím, že je to dar, který přijde jen když člověk dává ...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.