Nevylučuji ani v nejmenším tak ideální vztah, že je v něm vše společné. Pískal bych si, kdybych takový měl...  V tom problém nevidím.

Mě osobně by jako problém přišlo zvedání telefonu mou ženou, pokud mi volají např. firemní zákazníci, potřebující řešit ihned nějaký problém. Ti by asi nebyli potěšeni.

Takže nevidím problém důvěry, jako problém ryze technického rázu. Mobil používám téměř výhradně na neodkladné záležitosti, jinak bych se bez něj úplně obešel, a lidé, kteří na něj volají, očekávají, že jim ihned pomohu.

Stejně tak naopak, neumím si dost dobře představit situaci, kdy na "mobil" přijde SMS od kamarádky mé ženy, že na ni čeká na smluveném místě, s tím, že já jí to můžu maximálně tak zapískat z okna.

Prostě - ať se dívá, když jí zajímá výpis SMS a hovorů, ale ať ho nepoužívá. Je to podle mého nesmírně kontraproduktivní. Mobil je dle mého prostě od toho, že teď HNED potřebuju mluvit s tím, komu volám. Vytáčí mne i záznamníky

Májo, já myslím, že ani v sebelepším vztahu není nutné, aby ten druhý "všechno" věděl - a tím zrovna nemyslím šmírování nevěrných partnerů, ale spíš to, že když si půjčím partnerův telefon, tak ho použiju, ale současně si ani nevzpomenu na to, že bych ho při té příležitosti měla prolustrovat pod záminkou "co kdyby". Mně spíš přijde jako projev důvěry to, že tomu druhému nehrabu v telefonu, nečtu dopisy atd. bez jeho souhlasu. Vy s tím zjevně souhlasíte, takže žádný problém, ale někdy může naprosto nevinné, ovšem pro druhého partnera neznámé, číslo v mobilu rozpoutat docela slušnou corridu a na druhou stranu případná nevěra praskne i jinak, než přes telefon. Mimoto myslím, že pokud někdo "zanechává stopy", buď je totálně naivní, nebo tiše předpokládá, že sice bude odhalen, ale může toho druhého napadnout, že kdyby nešmíroval, nic by se vlastně nestalo.

Neměla jsem na mysli nutnost všechno vědět, ale něajk mi nejde pochopit proč  by měl být manželův mobil jeho tajným soukromím........... to je vše. Já mu v telefonu samozřejmě nepročítám cíleně zprávy co komu poslal a které mu přišly, ale  připadala bych si jako pitomec kdyby mu zapípala sms a já mu nesla telefon na dvůr s tím : přečti si to , máš zprávu.......... mně se to netýká, nebo se bála podívat čí jméno je na displeji když vyzvání...

U nás když by se řeklo : vem si to, je to tvůj telefon . tak by to mělo nádech věty :služku ti dělat nebudu........

Tak telefon jsem tak maximálně donesla dětem do vany ("Mááámííí - to je děsně důležitýýý!"), když měly období, že tam téměř bydlely (proboha - ne najednou :-)).
Myslím, májo, že nerozlišuješ "soukromí" a "tajné soukromí". Pokud chce někdo něco utajit, tak to utají, kdybys mu stokrát četla poštu nebo prohlížela mobil, ale jak píše Bety - občas ani manželovi, ani dětem není nic do toho, s kým zrovna komunikuju. Když nic jiného, tak jsou opravdu věci, třeba mezi kámoškama, které nemusí znát celá moje rodina a zrovna tak to platí pro ty ostatní její členy vůči mně.
Jinak - jestli se někomu prolátne nevěra přes mobil, tak je to buď totální naivka ("mně se to stát nemůže"), totální frajer ("mně je to fuk") nebo srabík, který doufá, že se to provalí a on bude moci partnera nařknout, že kdyby mu nešmíroval mobil, nic by se nestalo. Ostatně průse.. podobného druhu nakonec prasknou (skoro) vždycky, ani ta "kontrola" nemusí být.

Májajája napsal(a):

Po různých příspěvcích tady mám pocit, že jsem na světě osamocená  bezohledná bestie a koza která manželovi do mobilu leze. Ne proto abych objevovala, ale prostě si někdy zavolám z toho co je po ruce, když přijde sms tak si ji přečtu a vyřídím mu co v ní je ( pokud není u telefonu). Totéž ať klidně dělá i on. A nechápu od čeho je tak úzký vztah-manželství  spojením dvou lidí když bych se měla štítit a obávat  a nakonec se cítit vinná tím že jsem právě v mobilu objevila nevěru. Není to sand bezohlednost jeho že by mně nechal stopy? Že se nevěry dopustil? 
Podotýkám , že stejně si čteme i dopisy, přečte je ten kdo je doma první. Můj muž s odkonce naposeld podepsal když si mně vzal, od té doby vše vyřizuju a podepisuju já za něj.
Přijde mi naprosto šílená věta kterou tu často vidím : Neměla jsi mu lézt do soukromí.
Jeho soukromí je přece i moje soukromí . Nebo jsem poslední kdo si myslí že se chováme normálně?

To je individuálne, ale mňa napr. doma učili, že ani poštu nemá nikomu otvárať rodinný príslušník(a samo ani čítať), len ten, komu je to určené. Nie je to automatika. Keď chcem, aby si priateľ/manžel/príbuzný niečo v mojom mobile prečítal, podám mu ho, ale inak si nikto netrúfne doňho ísť. Keď niekomu(jedno komu) zvoní mobil, keď je vedľa, donesiem mu ho, ale nedvíham, nečítam a neriešim. Ale ja som možno mimoriadne háklivá, lebo napr. neznesiem ani otvorené dvere na záchode(tobôž prítomnosť niekoho iného, ani za zástenou) a ak niekomu ponúknem spoločnú sprchu so mnou, je to výraz maximálnej dôvery a každý to tak berie. Na tanečkoch a na plavárni sa musím v spoločných sprchách prispôsobiť, ale aj tak sa snažím o max. súkromie a zatínam zuby. Som proste taká...

Já tedy neotevřu jeho dopis i když je to reklama, pro mne je směrodatné, že je tam jeho adresa. Pokud by byl někde na cestách, zavolám mu a řeknu - přišlo ti to a to a pokud to chce přečíst, přečtu.....
Znám jeho mobil - y, piny mobilů.... Potřebuju-li běžně je používám, proč ne, klidně se podívám jaké nové hry má, ale nikdy bych si nedovolila číst jeho sms. Když mu zvoní, nechám ho zvonit, případně donesu, nezvedám jej, protože každý už dnes ví, že ten dotyčný třeba právě teď jej zvednout nemůže, tak zavolá později. Nedívám se kdy kam volal nebo psal, ani nevím jak mi má uloženou, nezajímá mne to, je to jeho území.
Znám hesla do pc, hesla na meily, i jeho heslo na babinet, do icq.... on zná všechna moje hesla... Já můžu kdykoli k jeho pc, on kdykoli k mému, proč ne, já mu stáhnu meily, on mně, proč ne, ale neotevřem je ani jeden.... Pokud uznám za vhodné, že by to vědět měl, ukážu... Pokud se zeptám co mu píše ten  ten řekne mi to..... Pokud chce meil přečíst, přečtu...
Není to ale kvůli tomu, že bych se snad bála nějakého objevu, i když ve chvíli, kdy dávám prádlo do pračky nešacuju ani kapsy, je mi jedno co tam kdo má, má si to vyndat....
Netýká se to jen partnera, tak se prostě chovám ke všem i k dětem. Jsem asi divná, ale pokud mi někdo nepožádá, do ničeho nelezu.
Respektuji právo na soukromí a tím je pro mne i pošta, mobil, pc, maily..... ale i skříň s oblečením, šuplíky a tak.... Jsem asi divná matka, ale nikdy jsem ani neotevřela deníček dcery.... ani mobily dětí

Rodiče to mají taky tak, kvůli vlastní lenosti a technické negramotnosti nejmenovaného člena. On by si tu poštu sám ani nestáhl, takže ji mají společnou. Přátele mají společné a jinak tam chodí jen přihlášky na kongresy atd. SMS si předčítají, pokud se týkají obou. Mobil mají jeden prostě proto, že dva jsou zbytečné (mají pevný telefon a vyhovuje jim).
Tak jak bylo řečeno, já, jelikož zatím nemám 40letý vztah, dávám jednorázové autorizace, "když to zvoní a já jsem v kuchyni s rukama od mouky". Stejně tak když je potřeba něco vyřešit v mém e-mailu, prozradím heslo - a poté ho změním. Ale jak říkám, to jsou jen několikaleté vztahy. Myslím, že Mája je úplně normální, prostě nemají co schovávat. Kdyby měli, dotyčný by se podle toho zařídil.

cilka: Nepřijdeš mi vadná, taky takhle doma fungujeme. Ale jako matku mě zaujalo to, žes nikdy nečetla ani deník dcery....Tak to já se přiznám, že já jo... moje dcera je jinak zamlklá, nic moc nesděluje a přitom na ní někdy vidím, že nad něčím hloubá, možná se i trápí...tak jsem to jednou otevřela...a pak nenápadně zavedla řeč na podobný téma ... jinak jsem fakt nepřišla na způsob, jak s ní promluvit (a o čem taky, že ...) ... Jak to děláš s dětma? Svěřují se ti? ... já si říkám, jestli nejsem já špatná máma, když ta holka moje spíš mlčí .... tedy ona mluví o běžných věcech, to jo, ale ne třeba o tom, když jsme odcházely od jejího táty, ne o klukách ve škole, neptá se na měsíčky atp. ... tohle si nějak řeší sama ... (se vlastně nemám co divit, byla jsem to samý).... dneska už její deníček nehledám, řekla jsem jí jasně, že za mnou může přijít, kdyby potřebovala...ale nejde....tak snad nemá žádný vážný problém a ty měsíčky už asi probraly s holkama nesčetněkrát ....

Ale jinak - parterovi jsem už několikrát vyprala nejen vizitku, ale i zapalovače, drobné .... taky nešacuju, jeho mobil je pro mě cizí, stejně tak můj pro něj ... nezdviháme si je, nečteme. Když zvoní a on je třeba na dvoře, houknu na něj, že mu zvoní mobil a třeba mu ho donesu nebo se ptá, kdo volá a nechce to brát ... Dopis bych mu otevřela jedině, kdyby to po mně sám chtěl, protože by třeba byl delší dobu mimo domov a nemohl ho číst sám .... mně by se taky nelíbilo, kdyby mi otvíral dopisy, maily apod. ... ale každý to má jinak. Jde o to se v tom páru shodnout.

asi tak... jde o shodu...

s dětma jsem to prostě měla od mala nastavené tak, že tohle je mé uzemí a tohle zase tvé a bez výslovného souhlasu tam prostě nevlezem, s dcerou jsem na to musela prostě být co chvíli jasnovidka, protože o sobě taky nikdy nemluvila. prostě jsem se musela správně zeptat a později asi usoudila, že se se mnou dá, tak se i ptala nebo přišla se svěřit. Ale základ asi byl v tom správně se zeptat a správně odpovědět. (mockrát jsem se za kecy co jsem vedla úplně styděla, ale prostě dostala co chtěla vědět, v jazyku kterému rozuměla a s podporou mámy - jsem netušila, čeho jsem schopná )

cilka: Jseš dobrá...no, mám se co učit...

Eva36: nejsem dobrá, jen jsem si pamatovala svoji mámu....

kabelky jsou taky dobrý.... když do ní někoho pro něco pošlu, protože jsem líná a nechce se mi zvedat, přinese mi celou kabelku. Tuhle mi ji kluk donesl na zahradu, já ji tam pak zapomněla, dva dny jsem ji hledala jak idiot, je dozelena a položená v trávě pod stromem byla neviditelná. Když už jsem byla úplně zoufalá, ve stylu - kam jsem to zas dala - tak jsem tu běhala po pozemku jak idiot s klukovým mobilem v ruce a čekala odkud budu zvonit Byla jsem i dílně... opravdu jsem byla zoufalá.....

Doma jsem taky byla naučená cizí dopisy nerozbalovat a nečíst.
Já nemám pocit že tím že používám manželův telefon a čtu korespondenci bych něco lustrovala, když nad tím tak přemýšlím, je tohodně proto že muž je na "organizační" věci pohodlný a háže to na mně.Asi proto mi to prostě nepřijde nemorální ani divné.
Jednou jsem ale cizí dopis vyhrabala a přečetla, bylo to v době kdy se řešil rodiný problém se švagrem  a já jsem neměla pocit že je jeiná možnost jak zjistit co "protivník" zamýšlí a jak se vyhrocená situace vyvíjí.  To co jsem se dočetla bylo pro mně o dost větší sprchou než jsem si kdy uměla představit, a okamžitě posunulo moje jednání jiným směrem.  Nebyla jsem na to pyšná, a vzalo mi to hodně sebeúcty a sebezpytování, ale teď časem vím, že jsem to udělat musela a že jsem tím zachránila střechu nad hlavou celé rodině...

A případ pro pobavení kdy se mi potvrdilo že i neotevírání cizí pošty  může vést ke katastrofě:
Kamarádka zásadně  pečuje o děti ale o finanční zajištění a úřadování se jí stará manžel. Je ovšem vědec a velice často cestuje i na dlouhou dobu pryč. Podotýkám, oba vysokoškoláci ............
takže on zase jednou odjel do zahraničí na konferenci  a domů chodili kvanta dopisů  .manželka ve svém stereotypu se ani nedívala odkud, bylo tam jeho jméno, tak to zásadně neotevírala. Načež u dveří zazvonili  lidé a ptali se kde mají vodoměr, ona v domění že  si chtějí zapisovat stav jim ještě odjela autem , a oni vodoměr odpojili a nechali ji a 4 děti  dalších 14 dnů čekat na manžela, který otevřel dopisy a dočetl se že platbu na vodu  neposlal (poslal na jiný účet) ....... a ona byla maximálně naštvaná na VaK - jak  SI TO MOHLI DOVOLIT!!!!!!  Stále utvrzená v tom že manželovi se do pošty neleze.

A naopak  jsem právě minulý týden slyšela že u známých zazvonil telefon, manželka to zvedla a dozvěděla se, že její muž už rok neplatí alimenty. No vzhledem k tomu že netušíla že by měli jiné než společné děti tak byla dost v šoku a taky dost zuřila........ než se zjistilo že alimenty dluží člověk se stejným jménem a datem narození ale z jiného konce republiky ......