Jeanine beru rok a půl... Jimak s přítelem to clkem klape,on na mě byl hodnej vždycky,ale v poslední době to už takový neni (já se mu ale nedivim,taky bych na sebe bejt v jeho kůži nebyla po tom všem tak hodná jako na začátku...) Zdá se mi ale že máme posl. dobou nějak problém v komunikaci. Zezačátku sme si povídali hodně,teď strašně málo a mě to chybí.Je to jako kdyby se mezi náma vytvořila zeď a já nevim co s tim.Dneska sem mu to říkala,tak mi tim argumentoval:
1-a o čem si teda chceš povídat??? (jak mu mam vysvětlit,že holka potřebuje pocit blízkosti a souznění,kterej je vyvolanej právě komunikací?? když sem mu řekla,že to nejde nahodit téma-tak teď se budem bavit o tom a o tom,jo??-tak to nechápal a řek že si teda mam nejdřív srovnat v hlavě co mu vůbec vyčítám...Cítim se tou absencí tkovho toho blízkýho povídání hrozně vnitřně neuspokojená)
2-vytáčí mě jeho takovej necit pro věc...třeba se něco děje,člověk by čekal že zareaguje nějak k tý situaci,ale on začne mluvit uplně jakoby zcesty...já mu třeba něco povídám,on mi odpoví krátkým "hm" a źačne mluvit o naprosto odlišný věci...(když sem mu to dneska říkala,tak on mi odvětil,že mi naslouchá vždycky)

To je pak rozhovor jak když se neslyšíme.Já ani nevim,jak mam zformulovat to,co mě štve.Jsou to ty body vejš,ale když se o tom bavíme spolu,nějak mi uplně dochází řeč...

Právě že nad tim dost přemejšlim,jestli se to třeba časem změní,nebo jestli to bude pořád to samý...Prožívám hroznej rozpor.Jestli tohle dělám já tou náladovostí nebo jestli to všechno je tim neporozuměním.Já si nedovedu představit že bych byla bez něj...
On vůbec nechápe,jak tak najednou zničehonic můžu tu náladu změnit.Jenže mě prostě stačí třeba to,jak na něco odpoví,přijde mi někdy jak malej Já se na něco snažim zavést řeč a on se vůbec nechytá,jako kdyby mezi náma byla zeď....on asi nechápe že mam potřebu řešit city a tak,jemu to přijde jako blbost,doslova mi řek-já s tebou nebudu řešit takový kraviny,jako kdyby nebyly důležitější věci.... Ale zase někdy je to skvělý a propovídáme spolu celej večer-jenže to bohužel neni tak často...

On mi někdy přijde v tomhle natvrdlej fakt dost .Nenapadá mě nic jinýho,než vždycky po tom,co se zachová tak,že mě to popudí,mu to říct...Nevim.Zkusim něco udělat se sebou.Třeba že na něj teď budu 2 měsíce fakt hodná-na zkoušku jestli to změní i jeho.Uvidim.Možná mu nakonec dám zapravdu,náš vztah se opravdu změní k lepšímu a bude to vyřešený-potvrdí se,že chyba byla ve mně.Jestli to bude tak,že se budu snažit jen já...tak to asi budem muset zkončit Já jiný řešení teď asi nevidim.Jinak to teď asi nepůjde...??

Právě že doteď sem mu to neříkala,ale určitě začnu...asi to bude lepší,možná,že se to pak zlepší... No psycholog teda padá,díky tobě vidim,že nejsem uplně na hlavu
Říkám si,že třeba příel mojí snahu ocení a taky do toho vztahu něco zainvestuje Ale pomalu k tomu všemu začínám bejt "apatická",trvá iž to tak 6 tejdnů a mě dochízí síly...asi je nejvyšší čas s tim něco dělat

sambo dík moc za podporu....budu se snažit to dát do kupy...je to "jenom" komunikace No,jenom,no.... Kdyby byl někdo náladovej jako já,budu ráda za další reakce

pampeliška napsal(a):

Jeanine beru rok a půl... Jimak s přítelem to clkem klape,on na mě byl hodnej vždycky,ale v poslední době to už takový neni (já se mu ale nedivim,taky bych na sebe bejt v jeho kůži nebyla po tom všem tak hodná jako na začátku...) Zdá se mi ale že máme posl. dobou nějak problém v komunikaci. Zezačátku sme si povídali hodně,teď strašně málo a mě to chybí.Je to jako kdyby se mezi náma vytvořila zeď a já nevim co s tim.Dneska sem mu to říkala,tak mi tim argumentoval:
1-a o čem si teda chceš povídat??? (jak mu mam vysvětlit,že holka potřebuje pocit blízkosti a souznění,kterej je vyvolanej právě komunikací?? když sem mu řekla,že to nejde nahodit téma-tak teď se budem bavit o tom a o tom,jo??-tak to nechápal a řek že si teda mam nejdřív srovnat v hlavě co mu vůbec vyčítám...Cítim se tou absencí tkovho toho blízkýho povídání hrozně vnitřně neuspokojená)
2-vytáčí mě jeho takovej necit pro věc...třeba se něco děje,člověk by čekal že zareaguje nějak k tý situaci,ale on začne mluvit uplně jakoby zcesty...já mu třeba něco povídám,on mi odpoví krátkým "hm" a źačne mluvit o naprosto odlišný věci...(když sem mu to dneska říkala,tak on mi odvětil,že mi naslouchá vždycky)

To je pak rozhovor jak když se neslyšíme.Já ani nevim,jak mam zformulovat to,co mě štve.Jsou to ty body vejš,ale když se o tom bavíme spolu,nějak mi uplně dochází řeč...

Pampeliško, když ty fakt nevíš, co chceš. Ber chlapy tak, že jsou v otázce komunikace jednodušší (to bez urážky, myslím to asi tak, jako že třeba ženy jsou zase jednodušší v otázce např. couvání...neznám moc žen, který zacouvaj´ bez potíží...prostě tenhle smysl nám ženám chybí. Taky není divu, tisíciletí lovili mamuty a to museli bejt pěkně potichu nebo číhali na nepřítele, taky potichu. Kdyby žvanili, to by tlupa nepřežila dlouho ...to my ženský jsme breptaly věčně v jeskyni nebo při sběru plodů a hlídaly tak náladu a vůbec stav v tlupě, kdo je spokojenej, nemocnej/zdravej...taky by bez toho tlupa nepřežila ... prostě - každej má svůj úkol. Chlapi nemaj´důvod přehnaně mluvit a když nechají mluvit ženu a ještě k tomu poslouchají (!), tak to může bejt ženská šťastná.) ... Co blbneš, sakra? ... On přece projevil upřímnej zájem, že se s tebou bude bavit. Pak jsi byla na tahu ty s tím, o čem se budete bavit... to byla tvoje neschopnost, že ses neuměla vymáčknout ... (jestli se bavit nechceš, tak ho nepruď)... Ad 2) Když ti chlap nerozumí ve věci, která je pro tebe důležitá, nedělá ti to schválně. Jen to chápe jinak, jako podružnou věc. ... Je zas na tobě, jestli mu zvládneš vysvětlit, že pro tebe jde o věc klíčovou. Nečekej, že chlap bude považovat za důležitý stejný věci jako ty.
A jinak - nejsi náhodou Ryba? ... jedna plave nahoře, druhá dole, jedna doleva, druhá doprava, jedna se plácá v blátě u dna, jedna si plave v klidu v čistý nádherný vodě ... jednou jsi nejzamilovanější na světě, za pět minut si říkáš, že to nemá smysl ... Já se s těmi mými Rybami učím žít už víc než tři desetiletí a řeknu ti - někdy to je dřina Drž se. Doporučila bych ti třeba nějakou knížku o partnerský komunikaci, vypadáš na chytrou holku, možná by ti něco dalo třeba od Alana a Barbary Peasových - Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše nebo Proč muži lžou a ženy neumějí číst v mapách (nebo tak nějak, přesně si názvy nepamatuju, ale knihkupci nebo knihovníci obvykle poradí ... je tam pěkně na příbězích formulovaný, jak odlišná je psychika ženy a muže. Jeho nepředěláš, ale sebe můžeš. Můžeš líp pochopit, jak s ním komunikovat a tím můžeš pomoct oběma...jestli tedy chceš.)

Upravil(a) Eva36 (23. 7. 2007 8:29)

ADFka2: No prostě - a kdo ti řekl, že svět je spravedlivej? ... já ti nevím, taky se občas takhle ptám - proč se ženský maj´ furt přizpůsobovat? Proč? Proč? Proč? ... než najde člověk odpověď, tak promrhá spoustu času. Když se přizpůsobí (aspoň maličko, neříkám, že se má vnitřně znásilnit), tak si tu spoustu času může nakonec užít ... nemysli si, já si taky s přítelem vjedu do vlasů (tedy já vjíždím a on mě irituje svým ledovým klidem...naštěstí jsme ve fázi, kdy se pak oba brzy zklidníme a zasmějeme a doufám, že to vydrží)...taky si říkám, proč zas já? ... taky bouchám...jé a jak! .... ale že on je kliďas, tak to docela ustává... i když vím, že se mám krotit. Ne kvůli němu, ale že mi to vadí v mým životě. Že i kdyby jeho nebylo, měla bych problém s mojí náladovostí a výbušností s někým jiným (i kdyby to měl bejt třeba brácha nebo moje babička).... asi fakt k nám přicházejí takoví partneři, skrz který se můžeme něco naučit (když ovšem vnímáme)... Já třeba tu svoji náladovost vidím jako dost problém. Můj problém. Nevím, jestli za tím jsou hormony nebo co .... nebo to rybí znamení ... zčásti jsem se se sebou smířila a pomohlo mi, když si za to tak nenadávám, zčásti se už umím krotit (i když přítel někdy nevěří asi svým očím, jemu to asi jako moc ukrocený nepřijde ... ale jak říkám, je kliďas (což ale zas neznamená, že si dá s.át na hlavu).... A jinak máš pravdu - chlapi neřešej´, nerejpou se v ničem...ono proč taky? Já se tohle od nich snažím naučit.... Styl - mám problém. Je to fakt můj problém nebo problém např. kolegyně, kterou nesnáším? Můžu ho ovlivnit? Pokud ne, přestávám se v tom rejpat (nepomůžu ničemu, tak je to ztráta času, energie...). Pokud ano, vyřeším ho. Nejde řešit? ... tak ho nerejpu ... je to zbytečný....zbytečný.... je to hodně o smíření se. Taky neumím dodnes pochopit chování některých lidí, ale asi tady jsou, abychom my "jiní" viděli, jací nebýt ... nebo nevím ... od tý doby, co to vidím takhle, tak se rejpu míň a míň ... dřív jsem si říkala, jak může bejt někdo takovej? (Třeba naše sousedka - chtěla po svý starý tetě, která ji odkázala dům, v němž bydleli, tržní nájemný....babce bylo osmdesát a dala jí celej ten barák, sousedka byla žena dobře situovaného a nelakomého podnikatele ...to mi hlava nebere....to je humáč....)...

Tak náladovost znám moc dobře. Mám stejný problém.Celý den jsem v pohodě a pak stačí nějaká maličkost (neposlouchá mě, s něčím mi nepomůže atd.) a já mám hned zkažený den a začnu přemýšlet spíš negativně. Taky mě to pěkně štvalo, že jsem tak paličatá a kvůli drobnosti dokážu zkazit náladu mě i partnerovi. Zbavit se toho nejde, ale jde to usměrnit. Já jsem se naučila to, že si vzpomenu, jak mě to pak bude druhý den mrzet, že jsem zkazila večer a snažím se to přejít a zbavit se toho vzteku. Ještě mi pomáhá to, že o tom s partnerem mluvíme a rozebíráme to. Docela se to zklidnilo. Ale je pravda, že si to dovolím třeba jen u někoho.

Omlouvám se,že jsem tu nebyla tak dlouho...K tomu znamení-jsem váha.To taky neni nijak šťastný,nedokážu se pro nic rozhodnout Jinak taky dík za tipy na literaturu.Asi si něco přečtu...je ale fakt,že člověk ty knížky čte a říká si,jak se teď už určitě se všim vypořádá,jenže pak má problém a na chytrý rady si v tu chvíli nevzpomene Každopádně sme to už začli řešit,zdá se mi,že zatim se to zlepšuje..Snažíme si naslouchat vzájemně,já se snažim nebejt na něj hnusná kvůli kravině.. Kéž by to tak šlo dál...

Selima napsal(a):

Ja mám kamošku, ktorá akoby si sama šliapala po šťastí : hneď niečo chce, keď sa jej to splní, chce presný opak, potom plače, že predsa len nemá to pôvodné... Nešťastná povaha, tiež Váha... Ale tým necchem povedať, že VŠETKY Váhy sú také - to určite nie...

tak tohle odněkud znám no snažim se s tim bojovat,člověk si to musí uvědomit,pak to celkem jde... Ale povahovej rys je to fakt blbej