hm, ja ti to neberu, jsi dospela :-), ale je lepsi si nejdrive vybudovat svoji samostatnou muslimskou identitu, nez se vrhat do snatku, uz jenom proto, ze tohle vse budes muset obhajit pred rodinou a pokud nebudes schopna argumentovat, budes nestastna. a realizovat se pouze prostrednictvim manzela, to konci obvykle spatne, to uz by snad bylo lepsi zit v egypte, kde maji zeny-muslimky stabilni postaveni a moznost seberealizace. jak je to v rakousku? a co na snatek rika jeho rodina?

sexynet napsal(a):

Ja bych opravdu strasne nerad maloval demona na stenu, ale to, co se tady rozpleta za pribeh, je pomerne dobre nejednou zdokumentovane, a ma to celkem dost predpoveditelne konce. Problem je ale v tom, ze zrovna VAM to muze vyjit, a nechci tu psat veci, ktere te predem odradi, a budou "dopredu" moc tvrde... Pokud oba dva verite ve stejneho boha, je to asi OK, pokud on vyznava Islam, a ty ne, nemusis ho znat, ale PRECTI si o tom neco...

Ty o tom niečo vieš? Žil si s moslimkou alebo moslimom? Žasnem, koľko vecí o isláme a živote v arabských krajinách vedia ľudia, čo nikdy neprekročili Vltavu. Ak s amýlim v tvojom prípade, hlboko sa ospravedlňujem...

Eva36 napsal(a):

Aischa: Ahoj, to máš toho polovičního Egypťana, viď? (Nečtu celé vlákno, promiň.)...tak já ti povím jeden příběh....kolegyně mojí bývalé tchyně si nabrnkla Rakušáka - původem Egypťana. Hodně byl v Čechách, věnoval se jí, na rukou by jí nosil, samý dárek, pozornost, milý, gentleman...bezvadný....pak s ním otěhotněla....narodila se holčička, jejich vztah nějak upadal (ani spolu, myslím, nebydleli)....až nakonec ona už ho nechtěla...gentleman byl tentam, o otcovské roli nemluvě....jediné, na co se zmohl, bylo vyhrožovat jí, že jí dítě sebere a vpodstatě unese....neplatil jí ani žádné peníze na holčičku....když slyšela jeho výhrůžky, měla takový strach, že si ani soudně nezažádala, raději byla potichu...asi po třech letech jeho "zájem" ustal.....ona zůstala nějakou dobu sama a pak si našla hodného Čecha, s kterým si pořídili další děti - dvojčátka...manžel holčičku s Egypťanem adoptoval a jsou šťastní....nechci domyslet, co by se stalo, kdyby Egypťan byl urputnější a dceru chtěl. V případě narození syna si myslím, že o toho by usiloval určitě.... je zvláštní, jak po otěhotnění té holky on otočil....fakt zvláštní....tu holku znám. je naprosto normální, nezákeřná, milá, nečeká podraz....normální holka prostě....taky pěkně nalítla.... Doufám, že tvůj Egypťan je úplně jiný

Evi, prepáč, ale čudujem sa, že práve ty, čo si si aj medzi Čechmi vybrala "výkvet", ideš takto zovšeobecňovať... Ty máš nejako výrazne lepšie skúsenosti s otcom svojej dcéry? Nechcem rýpať, ale zo svojho okolia poznám niekoľko prípadov otrasných slovenských otcov, ale nedovážila by som sa nikomu radiť, aby "Slovákov nebral"...

Aischo, sleduju tvůj příběh i na jiných fórech a myslím si, že cestou, kterou jsi zvolila, se dá ten pravý najít se stejnou pravděpodobností, jako když mezi dvěma Čechy zahoří láska jako trám. Pokud je cílem manželství a rodina, je tvoje cesta možná dokonce vhodnější. Myslím si, že velká část úspěchu partnerského vztahu spočívá v ochotě a vůli hledat cestu k druhému, domluvit se - jen ta ochota a vůle musí být oboustranná.

Pokud si člověk od začátku uvědomuje, že mezi ním a partnerem existují kulturní rozdíly, rozdíly v životním stylu, bude určitě překvapován méně, než když na základě faktu "jsme oba z Horních Kotěhůlek" naivně předpokládá, že druhý má stejné představy o světě a že slovy myslí totéž co já.

Selima napsal(a):

Aischa, ten môj "kvietok" bol tiež z Alexandrie - a ted aje z nej dodnes, len už asi nie je "môj". Alexandria je dosť európska, tridsiatničky a mladšie sú už vzdelané ženy, môjho bývalého tety a sesternice sú tiež vzdelané... Mama je negramotná . Možno sa na teba budú domáce žienky troch udívať cez prsty, lebo som pochopila, že o "dobré partie" z Európy je strašná bitka a keď si z toho mála ešte uchmatne Európanka a to konvertovaná... No nič, vyrovnajú sa. Zasa rodina bude asi rada. Do Alexandire sa dúfam raz pozriem, ešte som tam nebola... Vraj je pekná, aj keď skôr stredoveká ako staroveká. A véééľmi stredomorská, vrátane počasia.

S jeho rodinou se zatím dobře neznám, jen trochu, ale zatím mě mají rádi (i dříve jako křesťanku) a já je. Matka mého přítele (které je před 50), tety, sestřenice, švagrová - většina z nich je vysokoškolsky vzdělaná (spousta z nich má i doktorát, na rozdíl od žen v mojí rodině) a má poměrně slušnou kariéru. I v Evropě by byli velmi vzdělaná rodina.

Aischa: Ono ti na tohle nikdo vlastně neodpoví. Ty si tu odpověď, jestli je to ten pravý, musíš najít sama v sobě. A jak tak píšeš, řekla bych, že ty ji dokonce znáš. Tak poslechni sebe, ne tvou rodinu (ač jim třeba tvoje rozhodnutí po vůli nebude). Ostatně - oni s ním (nebo s jiným) žít nebudou, ten život je tvůj, ty poneseš následky toho, co děláš. Tak myslím, že máš právo to konat aspoň v souladu se sebou samotnou Nemá valného smyslu podle mě vyslyšet přání rodiny, když já si přeju něco odlišného. Pokud babička kvůli tvému vztahu dostane infarkt, tak si rozhodně nemyslím, že to bude tvoje vina. Bude to její vina (pokud vůbec můžeme mluvit o vině, to je otázka a myslím že ne od věci), protože nezvládla být dostatečně tolerantní a přát ti muže, kterého ty sama si přeješ. Možná jsem krutá, sobecká a nevím co ještě, ale tak to vidím já. Vypůjčím si heslo, myslím, Pandorryy: Hlavu v oblacích, srdce na pravém místě a nohy pevně na zemi. Tak to je trefa do černého! (jen se tím občas neumím sama řídit, ale to přijde, to přijde...

Selima: Máš pravdu, zobecnila jsem to. Chtěla jsem jen popsat jeden příběh, který se v mém okolí stal. Nechci tím říct, že jsou všichni stejní. To bych pak musela dodat, že Čecha teda už nikdy! (právě že s jedním českým výkvětem jsem se rozvedla, že) ...

Myslím, že toto musíš zjistit sama. To poznáš jen ty.

Selimo, Ty tady vyskakuješ jak čettík z krabičky . Jak Sexynet, tak Eva36 prostě jen poukázali na možné problémy. Určitě je dobré pro Aischu si přečíst různé názory, i ty jejich. Ty máš pravdu v tom, že radíš získat INFORMACE. No jasně, však Eva i Sexynet je taky dodali. V soužití Češky a "jižana" samozřejmě nemusí být žádný problém, ovšem pokud se nějaký vyskytne, bývá jeho průběh a řešení obvykle horší a složitější - pro tu Češku. Osobně bych takový vztah neriskla. Už jen proto, že naše a jejich rozvody se velmi podstatně odlišují.

Tercila napsal(a):

Aischa: A mám hrůzu z toho, jak bych to řekla příteli, který nyní přemýšlí, jaký by se mně líbil zásnubní dar....

Mimochodem, z této Tvé věty mám zase "hrůzu" já, Aischo. Už tady je vidět, jak moc jsi mu podřízená; jsi si jistá, že spolu dokážete jednat "na rovinu", jako kamarádi? Když máš hrůzu mu říct něco tady v Čechách, aniž by měl na Tebe dosud jakýkoli právní nárok, jak mu něco nepříjemného řekneš v Egyptě coby jeho paní?.... No, hodně štěstí.

To není podřízenost, to je zodpovědnost. Jednáme spolu na rovinu, s ním natolik, jako s nikým jiným.
Proč si nedokážu představit, jak mu to mám říct: jsme k sobě už příliš připoutaní. Po psychické stránce. Tak, jako naplno nemohu říct rodičům, že nadevše miluji svého poloegyptského přítele a chci si ho vzít, tak bych nemohla jemu říct, že blaho mé rodiny je mi důležitější než on a tudíž je mezi námi konec.
Způsobila bych příliš mnoho utrpení.
O tom to vše je!!! Já nechci nikomu ublížit, zejména ne těm lidem, které tolik miluji, ne mému drahému, který se ke mně chová tak pěkně jako opravdu málokdo a který sám ostatním neubližuje.
Musí to jít vše pozvolna. Chci ho lépe poznat a být si jistá, že budu schopná s tímto mužem strávit spokojeně svůj život. A potom doufat, že se nám podaří vysvětlit mým rodičům, v čem spočívají kvality člověka.
Pokud si nebudu jistá, že s ním chci strávit celý svůj život, ukončím to.
Tak jako tak mě čeká spousta dilemat, jak napáchat co nejméně škod.

Tercila napsal(a):

[Jéééžišmarja, Aischo, k Tobě se ještě nedostala informace, že jistota v životě není vůbec v ničem??? Jsi moc hodná holka, nechceš ostatním způsobit utropení....jsi ale na nejlepší cestě, jak dát okolí najevo, že utrpení mohou způsobovat oni Tobě. Komplikuješ si život. Moc Ti držím palce, aby ses měla dobře.

Ano, jistota není nikde. Ani nemůže. Ale existuje větší a nižší pravděpodobnost. A já si chci být jistá, že jsem se s hodně vysokou pravděpodobností rozhodla správně.
Bohužel jsem snad příliš komplikovaná osobnost, a tak si komplikuji život natolik, že hledám okno, kterým bych mohla prolézt, místo abych použila otevřené dveře

ja si nemuzu pomoct, ale ja bych utikala..

v jednom prispevku jsi i psala, ze snad i podvedome doufas, ze zjistis ze neni pravy a ulevilo by se ti...

vis, laska je prekrasna vec, ale nikdo neni nenahraditelny..ja jsem byla zamilovana mockrat a mockrat to skoncilo a zamilovala jsem se pak znovu... je treba taky uvazovat hlavou..


Tva rec, nabozenstvi, kulturni zvyky, kariera, rodina a pratele, tve zajmy a konicky a zivotni cile = cely Tvuj zivot
_________________________________________________________________________
                  ON

+ / -  pravdepodobnost ze vam to spolu nevyjde, ktera je min. 50%
(a to nevychazi i parum, kteri se znali hodne dobre a meli stejne nabozenstvi a kulturni zvyky a jazyk)


kdyz si vemes co resi jine pary a ty to vubec neberes v potaz, protoze uvazujes uplne v rovine mimo realitu, tak rikam vykasli se na to..

uz fakt, ze bys byla schopna kvuli jednomu cloveku opustit deset dalsich, kteri te miluji(rodina, pratele), a sve zvyky je pro mne dost alarmujici.

z chatu poznas houby.   lidem tady v cr se hrouti i vztahy na 500 km pricemz se vidaji jednou za tyden a nejsou verici takze maji moznost i poznat, jstli si vubec vzajemne voni (!)   
(bzla jsem silene, uplne silene zamilovana do jednoho prima kluka...myslela jsem, ye je to osud, ale nebyl. prisla nase prvni intimni chvilka, a ja s udivem sama v sobe zjistila, ze i kdyz mi normalne kdyz jsme chodili na prchazku vonel, tak jeho prirozeny feromon bez parfemu me primo odpuzoval..neslo to. nebzlo mi t prijemne a od te doby vim, ze nelze verit parfemum. ze az spolecne stravena noc ukaze jestli mezi dvema lidmi je neco co funguje..ze priroda to nastavila tak, ze my ani sami to neumime ovlivnit. muzeme se oblect jako modelove, muzeme se navonet sebelip, ale kdyz nekoho objimas po ranu naheho, tak poznas, jestli ho milujes. neni to o sexu, vubec ne! je to o blizkosti.

tim ti procento toho, ze vam to vyjde zas o neco klesa...

no ja si to neumim predstavit, ale neopustila bych lidi, ktere miluji, pratele a rodinu a svuj zivot kvuli muzi, ktereho nemam moznost poznat.  proste ja bych to neudelala. protoze laska je krasna, ale zamilovat se muzes v yivote mnohokrat. to si pamatuj. opravdu mnohokrat... pokazde to bude jine, ale pokazde to bude hezke.

ted nejsi zamilovana do nej, ale do pouhe predstavy jakou sis o nem vytvorila.