Měla jsem dobrý pocit, je to člověk s vyjímečným charakterem, ale rozhodnutí na celý život se musí pořádně zvážit. Nejsem si jistá, zda jen stačí si s ním povídat - měla bych snad promluvit i s jeho známými/rodinou nebo s ním více prožít nebo co ještě?

Myslím, že by mi dokázal z jiného úhlu pohledu poradit, jaký ten muž je, co potřebuje atd. My se to oba snažíme brát zodpovědně, uvažujeme, že bychom se vzali, ale chceme se opravdu dobře poznat.
Musíme znát plány, cíle a potřeby toho druhého a každopádně si o tom promluvíme nejspíš i s rodinami a kamarády.
Jak jinak ho mohu dobře poznat?
(Ptala bych se samozřejmě s jeho vědomím.)

Pro nás nepřipadá v úvahu, abychom spolu žili v případě, že nejsme manželé.
Chceme se vzít, minimálně před Bohem a teprve pak přijdou všechny intimnosti.

Aischa napsal(a):

Pro nás nepřipadá v úvahu, abychom spolu žili v případě, že nejsme manželé.
Chceme se vzít, minimálně před Bohem a teprve pak přijdou všechny intimnosti.

Ono taky vždycky není příležitost spolu bydlet, i kdybyste chtěli. Ale rozhodně bych nespěchala na svatbu, můžete spolu chodit dlouho, ne? Měli byste toho spolu hodně prožít, aby jste se více poznali.
Jinak je pravda, že se člověk diví kolikrát až po několikaletém manželství, že toho druhého vlastně vůbec neznal. Stalo se to mé sestře. Po 7 letech spolužití na hromádce, a rok po svatbě. Člověk by řek, že už se musejí znát. Ale jo, jenže člověk se může změnit kdykoliv. Nikdy nevíš co přijde. Vždycky je to risk.
Tak hodně štěstí.

To máš neriešitenľú situáciu. Ty ho vlastne túžiš spoznať v situáciách, ktoré ti náboženstvo nedovoľľuje rpežiť(a teraz nemyslím sex, hoci nai ten nie je zanedbateľná veličina) - spolužitie, ranné vstávanie(ja som ráno po*ná aj sama sebe ), domáce práce, rodinné krízy, príchod z práce, unavený/á na smrť... apod. Buď zájdi ku kartárke, alebo sa pomodli, aby ti Boh ukázal riešenie spôsobom, ktorý pochopíš. Iné východisko pre teba nevidím.

Nepoteším ťa. V každodenných situáciách, vyžadujúcich pspoluprácu, pomoc, riešenie kríz... Dovolenka môže ČIASTOČNE ukázať, hlavne ak si smami varíte, ale neviem, či to u vás prichádza do úvahy. Inak, dobré je vidieť jeho pôvodnú rodinu(rada nad zlato, viem!).

Ja bych opravdu strasne nerad maloval demona na stenu, ale to, co se tady rozpleta za pribeh, je pomerne dobre nejednou zdokumentovane, a ma to celkem dost predpoveditelne konce. Problem je ale v tom, ze zrovna VAM to muze vyjit, a nechci tu psat veci, ktere te predem odradi, a budou "dopredu" moc tvrde... Pokud oba dva verite ve stejneho boha, je to asi OK, pokud on vyznava Islam, a ty ne, nemusis ho znat, ale PRECTI si o tom neco...

Holka, ja ti nevim, nemam z toho dobry pocit, a moje "cervena lampicka" vzadu v hlave blika...

Ladie napsal(a):

A co tak dovolená spolu s jeho (a tvými) kamarády? Každý budete spát jinde, ale přes den budete spolu. To by stálo za pokus, ne?

To zní dobře, mohli bychom to někdy zkusit.... Ozázka jen kdy. On je nyní na měsíc v Egyptě a až se vrátí, odlétám já ny měsíc de Německa. Ale co, zvládne se.
Děkuji mockrát za nápad

Aischa: Ahoj, to máš toho polovičního Egypťana, viď? (Nečtu celé vlákno, promiň.)...tak já ti povím jeden příběh....kolegyně mojí bývalé tchyně si nabrnkla Rakušáka - původem Egypťana. Hodně byl v Čechách, věnoval se jí, na rukou by jí nosil, samý dárek, pozornost, milý, gentleman...bezvadný....pak s ním otěhotněla....narodila se holčička, jejich vztah nějak upadal (ani spolu, myslím, nebydleli)....až nakonec ona už ho nechtěla...gentleman byl tentam, o otcovské roli nemluvě....jediné, na co se zmohl, bylo vyhrožovat jí, že jí dítě sebere a vpodstatě unese....neplatil jí ani žádné peníze na holčičku....když slyšela jeho výhrůžky, měla takový strach, že si ani soudně nezažádala, raději byla potichu...asi po třech letech jeho "zájem" ustal.....ona zůstala nějakou dobu sama a pak si našla hodného Čecha, s kterým si pořídili další děti - dvojčátka...manžel holčičku s Egypťanem adoptoval a jsou šťastní....nechci domyslet, co by se stalo, kdyby Egypťan byl urputnější a dceru chtěl. V případě narození syna si myslím, že o toho by usiloval určitě.... je zvláštní, jak po otěhotnění té holky on otočil....fakt zvláštní....tu holku znám. je naprosto normální, nezákeřná, milá, nečeká podraz....normální holka prostě....taky pěkně nalítla.... Doufám, že tvůj Egypťan je úplně jiný

Eva36 napsal(a):

Aischa: Ahoj, to máš toho polovičního Egypťana, viď? (Nečtu celé vlákno, promiň.)...tak já ti povím jeden příběh....kolegyně mojí bývalé tchyně si nabrnkla Rakušáka - původem Egypťana. Hodně byl v Čechách, věnoval se jí, na rukou by jí nosil, samý dárek, pozornost, milý, gentleman...bezvadný....pak s ním otěhotněla....narodila se holčička, jejich vztah nějak upadal (ani spolu, myslím, nebydleli)....až nakonec ona už ho nechtěla...gentleman byl tentam, o otcovské roli nemluvě....jediné, na co se zmohl, bylo vyhrožovat jí, že jí dítě sebere a vpodstatě unese....neplatil jí ani žádné peníze na holčičku....když slyšela jeho výhrůžky, měla takový strach, že si ani soudně nezažádala, raději byla potichu...asi po třech letech jeho "zájem" ustal.....ona zůstala nějakou dobu sama a pak si našla hodného Čecha, s kterým si pořídili další děti - dvojčátka...manžel holčičku s Egypťanem adoptoval a jsou šťastní....nechci domyslet, co by se stalo, kdyby Egypťan byl urputnější a dceru chtěl. V případě narození syna si myslím, že o toho by usiloval určitě.... je zvláštní, jak po otěhotnění té holky on otočil....fakt zvláštní....tu holku znám. je naprosto normální, nezákeřná, milá, nečeká podraz....normální holka prostě....taky pěkně nalítla.... Doufám, že tvůj Egypťan je úplně jiný

Byli manželé? Z toho, co jsem pochopila, tak ne. O muži, který spí s ženou, která není jeho manželka nemám moc valné mínění, ať je to Arab, černoch či Evropan.
Ano, vím, co se může stát. Jsem si vědoma, že v případě rozvodu by děti nejspíš dostal on jakožto lepší muslim.
Když jsme o tom mluvili, říkal, že by nenechal děti trpět.
Rozhodla jsem se mu věřit s tím, že pokud udělá nějaký podraz, může se potom zodpovídat Bohu.

barunka01 napsal(a):

Aischa napsal(a):

barunka01 napsal(a):

co dovolena - navsteva jeho rodiny v egypte? zabijes dve mouchy jednou ranou, poznas rodinu, poznas, jak se k tobe bude chovat pred pribuznymi, uvidis, do ceho bys pripadne sla, pokud byste se stehovali mimo evropu. jinak gratuluji ke konverzi, doufam, ze budes spokojena.

Děkuji, jsem velmi šřastná, jen mám strach z budoucnosti.
Chci si ho jednou vzít, ale musím si být alespoň 99,9% jistá. Uvažuju hodně o tom, že bych ten vztah obětovala kvůli rodině - babička má problémy se srdcem a moji rodiče.... No nebudu to tady rozvádět.
Jenom nevím, kolik ještě budu muset v životě obětovat. Určitým způsobem si přeji, abych zjistila, že není ten pravý.

na 99,9% to nikdy nezjistis :-) zkus zit nejakou dobu sama jako muslimka, zvykni si na uplne jiny styl zivota, a pak uvidis. vzdelavej se, zvlaste co se rodinneho prava tyce atd., pak budes jistejsi a nenechas se obelhavat. ber v uvahu, ze islam se na snatky diva striktne prakticky, vzajemne naklonnosti se nepriklada az takovy vyznam a nekdy byva na prekazku, ucelem je predevsim stabilni partnerstvi umoznujici vychovu deti. zkus hodit dotaz na komunitu, mnoho ucastnic ma zkusenost s podobnym vztahem, zkus treba nekterou z nich kontaktovat. osobne bych doporucovala spis vztah odlozit na chvili stranou, proniknout hloubeji do islamu, pracovat na sobe, za rok za dva uvidis, jestli jsi ochotna tohle podstoupit, ale rozumnejsi mi prijde najit si manzela prostrednictvim mesity v cr, kulturni rozdil by totiz mohl byt v manzelstvi tezko prekonatelnou prekazkou, zvlaste pokud byste se stehovali mimo evropu.

Já už nějakou dobu žiju jako muslimka. Díváme se na to zejména z praktického hlediska, protože chceme založit funkční rodinu. Říkala jsem si, že on by mi mohl pomáhat vzdělávat se v islámu, už pro mě tolik udělal...
Ale kdybych si našla manžela tady, co kdyby on chtěl žít tady???
Já nechci. S přítelem jsme mluvili o tom, že nejlepší by byl život v Rakousku. Já bych sice nejraději Německo, ale on je Rakušan a Rakousko je Německu podobné.