A holky, víte co je na tom kuriozní?

mám totiž dojem, že potrestanez zase nebude domnělý viník-nevěrný muž, ale jeho nová partnerka. Ta si to vyžere i s navijákem.Jako kdysi/nedávno my. Akorát s tím rozdílem, že tan chlp už jí zřejmě zůstabe, bo je ponaučený z předešlého vztahu/že je to všude stejné/ a navíc starý.
Tak tomu se pak říká karma.Nemá to konce.

Jasně, Mikulenko. ANi nevíš, kolikrát jsem mu doma říkala:  fain, jsi ředitel - ale to je povolání - tady jsi partner a podle toho s tebou jednám a od tebe taky v tom smyslu něco vyžaduju a očekávám.....  Jé, to byl oheň na střeše....

Já ho nechtěla vychovávat, nebo dovychovávat. Já nějak předpokládala, že o tom vztah je. Že když se někdo rozhodne s někým žít, že to je fifty fifty (alespoň trochu takto), že když se někdo rozhodne mít domácnost, tak se o ní společnými silami starají - tak jako o děti.....  Ale byla to bohužel jen má představa a tak jsem narazila. Jako on měl představu, jak má "vypadat správná manželka"  (po vzoru matinky),  a v tom momentě narazil on.

SLečna je opravdu moc hodná,milá, vše trpící - ano, manažerka taky. Teď jsou spolu na dovolené. Ona všechno zajistila, sehnala, zařídila, koupila jízdenky-místenky,....a on si snad zabalil sám. Pak dostal instrukce v kolik jedou a jel si s ní odpočinout. 
Já neříkám, že on by to nedokázal - bože, to néé, on je fakt velice inteligentní muž. V práci uznávaný, pracovitý, svědomitý - skvělý manager. 

A s těmi dětmi - minulý víkend jsem jemu a dětem půjčila své auto. NEJSEM PUNTÍČKÁŘ - ale když jsem v pondělí otevřela dveře, myslela jsem, že vyletím z kůže. Děti se smály a měly hroznou radost, když mohly říct - to tatínek, jedl housku......  Tak jsem si nejdříve vyklepala sedačky, ze země od spolujezdce jsem vyhodila odpadky (plechovku od kávy,igelit od sýru, kouli z alobalu od sušenek)  a pak jsem sedla a jela do práce..... A hned jsem věděla, že je vše tak jak má být.
     

Upravil(a) petra72 (6. 9. 2007 17:50)

Petra72:
Měla jsem stejné představy  jako ty-rovnocennost těch dvou, ale zamilovanost mě posadila níž a JÁ tenkrát dovolila, že M. své EGO zvyšoval jen doma  a tím, že snižoval to mé.
Nemínila jsem jej vychovávat-však by se nedal, ale  uvědomila jsem sijednou, že děti jsou dávno samostanější v sebeobsluze a že mi vyčítají, že za tátu ty kalhoty věším já a rovnám mu věci do skříně atd atd. Tím jsem se k němu chovala jako MATKA č. 2  ajak tu už někdo psal. s matkou se nespí ap., tak se nesmím divit, že se choval ke mně, jako rozmalený kluk , o kterého mamča stará. Chtěla jsem po něm pomoc a zastoupení v hlídání-šla bych třeba cvičit, ale taky nepomohl umýt  nádobí, když chtěl. abych se s ním podívala na nějaký film-řekl: to si doděláš zítra... Na cvičení jsem nešla-nedostavil se...Jeho metoda: pomožte mi všichni, ale když budete mít práci vy, počkám u televize, až si to doděláte. A vůbec: doma dělal hlavně tak, aby jej viděli sousedi-spíš na zahradě-a taky jen něco. Však mi říkali všichni, jak je milý, šikovný, pracovitý  a veselý. Doma: Jen se najím a zas jedu pryč ...Ty  pročekané noci, toho strachu, který se změní  časem ve vztek, když nevíš, co s ním je a kde je. Nemohl své ego snížit k tomu, že by mi dal vědět, že zůstane s kolegama  po práci na pivo... Úleva , že se vrátil ale nestačila, do rána už nešlo apát. On sebou prásknul a v pohodě spal až do rána.Takovéto příhody neměly konce a jinak jsem to neuměla, než mu to časem říct, že mě to ničí, že nespím, že se o něj bojím-což bylo vyčítání, hysterčení ap.Dnes nevím, proč jsem se pořád doprošovala..
Auto nemám, má ho firma-jeho, kterou budoval za manželství od 0 s kamarádem.Všechno je firmy, pro firmu a jeho od firmy/teď , když s emáme rozvést/.Autem byl teď s ní a jejíma dětma v Chorvatsku. My v něm nesměly jíst, teď je v něm binec, její vlasy-nastaržené na mně, oťaplaná okénka od jejích dětí  a fleky na sedačkách/možná i jeho DNA /?/. Na každou svou rodinu jiný metr...

Mikulenko, co k tomu říct - jen hlavu vzhůru a hurá do svého nového života. Bez parazitů, kteří vytuší naše slabší stránky a vysávají a vysávají.

Já to už tak nějak "dokázala" - rozvedla jsem se a žiju. Včera jsme byli dětma na houbách, chodím si cvičit, do konce roku  mám cca 4 víkendy, kdy budu mimo domov a budu se věnovat svému sebevzdělávaní..... Prostě si týden co týden plánuju něco, co se netýká BM a je mi fain. Nač si nechat líbit takové chování. A jde to, to mi věř. Jen to chce odvahu a rozum do hrsti. 

Nechci popírat, že mi něco mé rozhodnutí vzalo - to néé, ale hodně mi to také dalo.  Nežiju s parazitem, který nabíjí baterky na můj úkor. Nekoukám doma na "chlapa", který je viděn jen s knihou v ruce, který mi nic nedává a který jen  bere.  A že mi chybí mužské pohlazení, objetí, milování.... to je fakt. Vždy je něco za něco.

Upravil(a) petra72 (6. 9. 2007 19:29)

.

Upravil(a) Olympia (13. 4. 2010 18:28)

To můj BM poslední tři roky dělal "jen hubou". Sliboval a sliboval....

holkýýýýý, ale no tááák, nebuďme škodolibé

.

Upravil(a) Olympia (13. 4. 2010 18:26)

Ahoj holky,
při pondělku.Včera jsem se s M pohádala, je mi z toho smutno.Strávili jsme společný víkend, bo tchýně slavila 70tiny.
Opět jsem Já/jak jinak/ vyvolala konflikt.Chtěla jsem se s M otevřeně pobavit o našem rozvodu, protože doposud jsme ohl. rozvodu komunikovali pouze elektonicky. jasně, papír snese všechno.
Prostě v současné době se můj vztah k M posunul tak, že prostě jediné. co po něm chci/krom rodiřovských povinností/je, aby mi OTEVŘENĚ a přímo řekl, jak to s náma je, jak on to vidí, proč udělal co udělal.Prostě jen nechci furt stavět na mých doměnkách.Kdyby mi prostě řekl, zamiloval jsem se, mrzí mně to, nedá se nic dělat, už tě nemiluju atp...
On stále dělá mrtvýho brouka.My se rozvádíme a on mi k tomu vlastně nic neřekl.Jen jsem pochopila z emailu, kdy jsme začali řešit alimenty a tak, že jako souhlasí.Myslím, že když si mně vzal, měl mě /možná/ i chvíli rád, máme dítě-že si zasloužím dostat odpověď!
Tak to mně žere.Už né ta milenka, ale to, že mu nestojím za to, aby mi to řekl.Taky opět jsem si vyslechla, jak dělám neustále potíře a jeho názor/prý když to chci slyšet je, že jsem potížistka/.
A když jsem nahodila to téma rozvod, ani se mi nedíval do očí no a pak , když už jsem asi po něm chtěla moc, /jako trvala jsem na rozmluvě/, tak se sbalil, a z kavárny odešel a mně  s děckem tam nechal.To dělával často-sbalit se a odejít.Klidně za jakékoliv situace.že prý mi teď k tomu nic neřekne-dle něj nebyla vhodná situace.Ale to už mi říkal xkrát.Jsem se ho zeptala, KDY tedy t vhodná doba nastane...no a skončilo to tím, že prý ho vydírám a šel...
Pravda je, že možná to nebylo načasováno moc dobře, navíc jsem ten víkend měla trochu rýpací náladu, měla jsem na něj párkrát dvojsmyslné poznámky, tak ho to asi popudilo.Ale je to moje obrana, způsob vyjádření toho, že jsem nešŤASTNÁ, ŽE MNĚ TO, ŽE SI NAŠEL JINOU, MRZÍ,ATP.Což jsem mu i tak řekla, že prostě stále s tím nejsem vyrovnaná a proto se tak chovám.že si nemohu pomoci. Mrzí mně, že jsem udělala takovou botu, že jsem to zase nezvládla, a hlavně mně mrzí, že jsem podle toho, jak se ke mně chová, jen otravná ženská.Copak je tak těžké pochopit, že mně zranil?že to všechno je kvůli tomu, že jsem smutná? On to neuznává.
Nejhorší je, vyrovnat se s tím, že tan druhý se halt nezachová tak, jak já chci,či jak by měl....Vím, že na to nemám právo.Ale mně by se ulevilo.
Vím, že se chovám nezrale, že nemám od nikoho nic očekávat, prostě jsem to nezvládla.Je to těžké.Moc.

Vanil,
já vím.My už spolu přes rok nežijeme, já se od něj odstěhovala, bo jsem nezvládala yt jeho lži, mlžení, indicie o ní...
Doufala jsem, že když odejdu s malou, že mu třeba budeme chybět-no ale jemu to začalo vyhovovat.Rozvod jsem po roce odluka navrhla já, protože se nic nezměnilo, milenku má stále, ona už za ním jezdí do mého bývalého domova.Prostě asi jí má rád, jen mi to prostě odmítá narovinu vyklopit.
Víš, nejvíc mně žere, že on sám se považuje za duchovního člověka, vždy moralizovak, kritizoval ostatní a sám si nevidí na špičku nosu.Doteď mám pusu otevřenou úžasem, že jsem mu to věřila??
Pravda je, že narozdíl od některých tady, se ke mně nechová špatně-je to i tím, že spolu nebydlíme, ale tady se snaží se vyhnout konfliktům, a snaží se mně nedráždit s ní...furt dělá, jako by nebyla.Ale na druhé straně mi vyčítá, jak jsem nesnesitelná, potížistka.Ano.Možná jsem si ho fakt odehnala svým chováním.Možná, kdybych se začala chovat dle toho, jak se tady radí-neřešit, být milá...zkusila jsem to-ale bylo to jak na houpačce.Chvíli bylo jako by nebyla, pak jsem na něco náhodou přišla a nedokázala jsem to v sobě udržet, pak jsem mu to předhodila...blablabla.
No zkrátím to.Pak jsem přišla na to, že nechci být s někým, kdo mně nemá rád a že si nemohu dovolit aby mi ubližoval.A že náš vztah už nemá cenu-on sice mlžil, dělal mrtvýho brouka, ale tím, jak se choval a chová mi dával neustále najevo svůj postoj-že já jsem mu ukradená.Já to odmítala přijmout, teď se s tím smiřuju.O tomto víkendu se mi nějak nedařilo, mám problémy v práci/po MD jsem nastoupila do nocého zaměstnání/, mám gfinanční potíže,..prostě mám blbé období, začala jsem se litovat...ke všemu mi ještě nepřidalo, když jsem četla v časopise článek o svobodných matkách, jak to mají těžké...Prostě jsem to nezvládla.
Vím, že nejlepší cesta je oprostit se od něj, neočekávat od něj nic...On nic dělat nemusí.Můžu být ráda, že se mi s ní neproducíruje před očima.Já vím.Ale občas mně to prostě popadne-ta lítost, bol, žal.
Všechno už tady bylo napsáno xkrát.Vím, jak se mám chovat-ale kde vzít sílu.

Kokardo, moc dobře chápu Tvé pocity. Zažívám v podstatě to samé. Vím, jak je těžké si říct dost a nemluvit o tom, nerýpat. Člověk má pocit, že potřebuje znát odpovědi na své otázky, ale .... Celou dobu jsem to dělala takhle a neposlouchala rady Vanilky a dalších (nebo poslouchala, ale nedokázala se podle nich chovat). Teď snad už konečně na to tu sílu mám. Opravdu si teď  užívám chvíle, kdy je nám fajn a nekazím si je (sobě ne nám) kecama a otázkama. A světě div se, je mi opravdu líp. Dřív jsem chtěla odpovědi, pravdu, jistotu. A jen jsem si tím nechala mnohem víc ublížit.

Tvůj manžel je na tom podobně jako ten můj - zřejmě nás už momentálně nechtějí a tím, že je budeme prudit, ani chtít nebudou. V tom je opravdu výhoda milenek - ony nemají důvod se ptát, ujišťovat, prudit. Ony si právě umí užívat to, co jim ten vztah přináší i za podmínky, kdy vědí o naší existenci, tuší, že spolu stále spíme, trávíme víkendy. Ale berou to tak, jak to je a užívají si ten zbytek. Pokud se naučíme být pro své manželi zase milenkami, možná máme šanci na to, že nás budou milovat. A nebo taky zjistíme, že o ně vlatně vůbec nestojíme :-)

Kokardo, Vanilka mi mluví z duše. Začni přemýšlet o tom, co chceš ty. Zprvu se třeba budeš muset nutit neptat se uvnitř sebe, co on by na to, ale donuť se se na něj a na jeho mínění vybodnout a najdi, co chceš ty. Jen TY. Zkus si představit život bez něj, už na nikoho nečekáš, nikdo ti neříká, jaká jsi špatná, nikdo ti neodchází od stolu, když s ním vedeš hovor...jsi svobodná, můžeš se svobodně rozhodovat, nezávisle na nikom... Pokud jsi se rozhodovala podle něj, a ne podle sebe, snažila ses být milá - stejně to nefungovalo. Nemůžeš zapřít sebe sama a zároveň mít hezký život. To nejde (vlastní zkušenost).

A ještě jedna věc - nepeskuj se. Tak jsi to s manželem tentokrát nezvládla. A co má být? Svět se nezbořil. Zvládneš to příště. Věř si, holka, věř si. Sobě, tomu, že ty zvládneš všechno, co budeš chtít. Pokud si budeš věřit, zvládneš, co chceš.

Život je jako zebra. Střídají se černé a bílé pruhy.

A ještě jeden - Každý mrak má stříbrný okraj

Upravil(a) Eva36 (17. 9. 2007 11:40)

Holky moje, díky!

Vím, že vztah je v čudu, už se smiřuju.Vím, že já už se nebudu snažit to vrátit zpět, a on už vůbec ne.
Zjistila jsem, že mi nedělá dobře, když se chvíli vidíme.Opět mi to vše oživuje a přemýšlím nad věcma, které si jinak zakazuju.
No, teďka už jenom přežít Vánoce a hurá do nového roku:-)
Když rekapituluju, tak zase tak supr manželství jsem neměla, cítila jsem se ve vztahu dosti potlačovaná.M je sice velmi pohledný muž,nepije, nekouří... ale tím to končí. Nebyl to oboustranně vyrovnaný vztah.Možná mi M prokázal službu. Jen mně prostě mrzí, že jsem na vše sama.
S tím rozvodem jsem rozhodnutá, nač to odkládat.Já se ho prosit nebudu - ale není to z uražené ješitnosti.Když on mně nechce, tak ať nechá být. Jakékoliv spojení s ním mně svazuje a stahuje zpět do těch sraček.Proto chci ukončit vztah i formálně.