Kokardo, držím moc moc palečky, aby ti to dopadlo dobře. Je to další změna, nová etapa tvého života - vím že jsi samostatná dost - ale pocit dalšího osamostatnění,dalšího možného žití bez berličky manžela - je posilující věc. 

Přijdeš do nového kolektivu, než se rozkoukáš, uběhne další doba tvé plné samostatnosti bez manžílka. 
Kokardo, opravdu ti moc fandím. Ty toho parazita na citech opravdu nepotřebuješ. Jsi silná ženská, moc tě obdivuju. Není nad to si uvědomit, že kvůli jednomu člověku NÁŠ ŽIVOT NEKONČÍ..... UMÍME SI HO UDĚLAT MI SAMI KRÁSNÝM A vůbec nepotřebujeme škemrat u nikoho, aby nás měl rád. Nejsme ovládány pocitem neznaděje .....jako že co si bez něj počneme.  My už víme, co si počneme....

Držím palečky. Rozvod není důležitý, je to jen formální věc. Důležitý je to, že ON už nemá tu moc tebou mávat, jsi samostatná a jeho osoba nemá vliv na kvalitě tvého života. Papa, fandím ti. Ty to zvládneš. Jen se toho neboj....

uzlík napsal(a):

Holky omlovám se, že vstupuji do diskuse, ale nedá mi se zeptat. Diskusi jsem nepřečetla celou, ale nějak mě ťuknul do očí výrok Evi 36.
Napsala: je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE.
Když má rád sám sebe, tak je to kretén a přesto v každém příspěvku se píše "naučte se mít rády". Kdybych to měla rozpitvat, tak až se naučím mít sebe ráda, pak to h..... překročím taky a v ten moment jsem samolibá kreténka. Patří to spíše na psychologickou, ale tady mě to ťuklo. Jak je to tedy s tím, mít se rád? Jak jsou ty hranice nastavené? Pořád nedokážu najít tu zlatou střední cestu, takovou, abych byla svá, ale přitom neubližovala druhému, protože on si zrovinka může mé počínání vzít osobně, milující, ale né přehnaně, aby si ten druhý nemyslel, že jsem závislá, ukázat svou soběstatčnost, ale tak, aby si druhý nemyslel, že ho nepotřebuji. Kde jsou ty hranice???

Uzlíku, najít ty hranice je těžké, jako vždycky, když neexistuje jedna absolutně dobrá strana, a je třeba balancovat ve středu. Ale tak to je v životě, zdá se mi, skoro ve všem. Asi platí, že když člověk nemá rád sám sebe, plácá se mezi dvěma extrémy - jednou vidí lidi kolem sebe jako "nadlidi" a sebe hluboko pod nimi, podruhé je schopen je nazvat jmény, že by se je jeden styděl zopakovat A když je člověk usměvavý sám k sobě, najednou má vlídnější pohled také na druhé. To je aspoň moje vlastní zkušenost - když tak horem dolem zkoumám, proč jsem někdy na lidi tak protivná.

A ještě jedna věc - tady se diskutují těžké situace, které nám srážejí sebevědomí, tak proto je tady těch rad "nauč se myslet víc na sebe" víc. Prostě jsou víc potřeba

uzlík napsal(a):

Holky omlovám se, že vstupuji do diskuse, ale nedá mi se zeptat. Diskusi jsem nepřečetla celou, ale nějak mě ťuknul do očí výrok Evi 36.
Napsala: je to blbec a ty buď ráda, že "vyhrála" milenka. Ten tvůj kretén (pardon) ji stejně nemiluje, ten ani neví, co to znamená. Ten má rád JEN a JEN SEBE.
Když má rád sám sebe, tak je to kretén a přesto v každém příspěvku se píše "naučte se mít rády". Kdybych to měla rozpitvat, tak až se naučím mít sebe ráda, pak to h..... překročím taky a v ten moment jsem samolibá kreténka. Patří to spíše na psychologickou, ale tady mě to ťuklo. Jak je to tedy s tím, mít se rád? Jak jsou ty hranice nastavené? Pořád nedokážu najít tu zlatou střední cestu, takovou, abych byla svá, ale přitom neubližovala druhému, protože on si zrovinka může mé počínání vzít osobně, milující, ale né přehnaně, aby si ten druhý nemyslel, že jsem závislá, ukázat svou soběstatčnost, ale tak, aby si druhý nemyslel, že ho nepotřebuji. Kde jsou ty hranice???

Ahoj uzlíku. Myslela jsem to tak, že on se má rád až moc, opravdu nezdravě sobecky. Souhlasím s níže napsaným - mít se rád znamená neubližovat druhým a nenechat ubližovat sobě. Pokud můj zdravý partner překročí psí "nadělení" a čeká, až přijdu já, abych to mohla uklidit, je to nezdravý sobec. Pokud má čtyřicítky horečky, sotva se plazí a já čekám, že to měl uklidit, jsem nezdravý sobec já. Tak asi tak nějak.

Salen napsal(a):

Kuki a co ten tvůj poslední převozník? Už není?

je, ale já mu neříkám převozník.
Taky je to vztah, který by mohl babinet rozebírat....ale snad neboří. Nicméně už několikrát jsem si myslela, že mu poděkuju za služby, protože jsem našla někoho "bezproblémovějšího". Nikdy jsem to nedokázala a po čase se ten "bezproblémový" ukázal jako "hodně problémový". Tohle stále trvá a je to příjemné nám oběma.

uzlík napsal(a):

Evo, vím jak si to myslela. To je sobec - blbec, ale takový sobec se určitě pozná už při začátku vztahu. Jenže z některých se ti sobci stávají postupem času. Ale to bude určitě to, že jim to dovolíme .... Jenže na druhou stranu o tom kolikrát ani nevíme ...

A někteří sobci mají výborné mimikry - projeví se, až když je ptáček polapen

No, ono sa ľudia aj vyvíjajú - a občas skôr smerom späť na vývojovej krivke...

kokarda napsal(a):

Akorát když tak přemýšlím, mám dojem, že už mně ta moje samostatnost i unavuje-furt se snažím být saostatná, až nakonec všichni kolem s tím tak nějak počítají, jako se samozřejmostí a všechno nechávají na mně. Už mně nebaví být furt silná a samostatná.Když jsem se tak chovala, nakonec mi bylo vyčteno/manželem/, že vlastně nikoho nepotřebuju.Já vlastně vždycky byla na vše sama, když se dívám zpětně-a to asi byla chyba.Občas ze sebe udělat křehotinku by nebylo od věci, jenže já to neumím.

No, to je právě taky jedna z věcí, která položila mé manželství. Jsem taky tak šikouvná holka, co vše zařídí, sežene, opraví či nechá opravit ... a miláček se jen vezl. A když jsem pak chtěla po malování pověsit dveře, tak jsem čekala od srpna do prosince. A při malém připomenutí tchýně,proč nemáme už dveře z kuchyně, zda to je úmysl, jsem se musela už smát. Když jsem jí řekla, že to úmysl není, že jsou věci, který fakt já ženská nezvládnu, tak se divila. Šla ty dveře omrknout (zašupovací harmoniky) a pak se MĚ optala, zda mi s tím může pomoct. Když viděla můj pokřivený obličej a mé tvrdé vyjádření, že od toho mám manžela, aby tyto věci dělal, tak šla, zaťukala na futra a povídá: Tomášku, ťuk ťuk, za chvíli budou vánoce, synáčku, nemohl bys prosím ty dveře nasadit??  No co vám budu povídat. Šaškárna, který já nejsem schopna.  Vybuchla jsem smíchy, a sdělila jí, že jsem k ní nejdřív měla přijít na zaškolení, jak si říkat jejich synovi ve společné  domácnosti o služby.

V červnu spadl u dcery v pokoji  lustr a rozbil se. Koupila jsem nový.... No je září a není na stropě. Když jsem při jeho jedné návštěvě ho poprosila, zda jí ho tam nedá. Koukl na strop a řekl, že se musí udělat díry do stropu, že tam nejsou k obímkám dráty a ŽE SI NA TO MÁM SEHNAT NĚKOHO......

Takže taky nic... Taky jsem se neúspěšně snažila ho zapojovat do běžných mužských domácích povinností. Buď na to neměl nářadí, nebo to neuměl, nebo neměl čas.....vždy to skončilo tím, že mě pochválil, že jsem šikovná a že si určitě poradím.

Pak jeden z jeho důvodů odchodu a nalezení křehké slečny bylo - ty mě k ničemu nepotřebuješ....

Jj, jako přes kopírák.

Jak vás tak čtu, holky - jako u nás doma, jako u nás doma . Tedy asi po dobu 20 let. Fakt o mně dost lidí říká, že jsem trpělivá, myslím, že jiná by s mým mužem vyběhla .
Ale co chci hlavně napsat: totiž, situace se změnila k lepšímu, ale já si myslím, že to není jenom mnou - že jsem ho nijak a ničím nepřesvědčila.... Musím podotknout, že argumenty nezabíraly nikdy a už vůbec ne ty logické. Trochu pomohla chvála (a můj muž je skutečně dost šikovný a zručný), ale nebylo to nic moc . Jako by neměl motivaci.
Ale mám několik málo let zaměstnání, které je - pro mě - velmi prestižní (zaplaťpámbu za to a kéž by to ještě pár let vydrželo) . A tudíž málo času. A hodně kolegů, šikovných chlapů. A hodně společných pracovních akcí (ve vší počestnosti). A koukám, že v posledních letech se to nějak obrací... V životě manžel neuvařil nic kromě kafe. A najednou - udělal večeři. Vrací se dřív z práce. Volá mi častěji. Ptá se na moje názory a chce rady. Opraváře lednice a pračky volá sám...
Jo, je to teda strašné, ale vyvodila jsem si z toho závěr, že dokud si je chlap jistý (manželka s malými dětmi doma, manželka bez práce, případně případná milenka, která mu bulíkuje, že on přece nemusí doma nic...atd., atd., ), tak "zlobí", neváží si toho, co ta manželka chce doma vytvořit. Až mu najednou docvakne, že by se mu ta manželka (o kterou přece jen trošku stojí) mohla vzdálit.... Prostě začal tak nějak sám...
Prostě ten muž musí chtít sám a musí k tomu chtění mít nějaký důvod. Rozhodně mám zkušenost, že ho k tomu nedonutím.
Jo, ještě jedna věc - já jsem za ním dřív třeba došla s prosbou a vysvětlením, proč to a to potřebuji spravit... Odpovědí bylo zavrčení. Dnes jdu kolem a prohodím větu jednoduchou: "tohle prosím udělej" a jdu dál...... a ono to funguje. Ale fakt myslím, že bez jeho chtění bych mohla vymýšlet litanie a svoje přání třeba zpívat, stejně by to nešlo .

Upravil(a) Tercila (5. 9. 2007 18:59)

Tercila napsal(a):

"tak šla, zaťukala na futra a povídá: Tomášku, ťuk ťuk, za chvíli budou vánoce, synáčku, nemohl bys prosím ty dveře nasadit?? "

Petři, tak na tohle si reakci mého manžela ani neumím představit Vlastně jo, úplně vidím, jak by zakroutil hlavou a pronesl: "nedělej ze mě kašpara" . Tady je vidět, jak rozdílní jsou lidé - třeba i vlivem výchovy .

No právě... ona na něj skoro šišlá doteď.  A proto to unás bylo čas od času bouřilivé.  Já totiž na děti nešišlám a když po nich chci nějaké povinnosti, tak to řeknu se slovem "prosím", pak bez "prosím", když stále nic tak s důrezem a pak zvýším hlas..... no právě, to by jeho maminka nikdy neudělala!  A byla jsem hned za špatnou.    

A s tou příhodou s dveřmi - to jsem fakt měla černo před očima. Bublalo to ve mě, když jsem jí viděla, k čemu ona je schopna se snížit. Takto se chová i k dědouškovi. On s ní mává, rozkazuje, ona kmitá, prosí ho div né na kolenou a pak si to stejně jde udělat sama. V rodině mého BM byly strašné extrémy, které se vyvažovaly - tchýně nadmíru hodná,milá,sladká, nic nepotřebující, s pocitem obtěžující kohokoliv, ... a tchán rázný sobec, nikoho nepotřebující ale silně využívající kohokoliv, .... 

BM byl vychováván podle tohoto vzoru - nemusel mít doma žádné povinnosti kromě učení, nevykonával žádné domácí práce ( "protože kluci tohle nedělají" ).... Tak to praktikoval i v naší rodině. Já byla jako maminka, která se postará o jeho pohodlí a on byl jako jejich tatík (mmch - tchán je uznávaný odborník s 300 uznanými patenty).
BM je také hodně uznávaný v práci, je svědomitý, cílevědomí, jak sám v životopise píše - odolný vůči stresu.
To ano, to on opravdu je.  Jedna naše rodinná kamarádka v jeho organizaci dělala brigádu. Koukala, jak BM všichni v práci milují, jak ho obdivují.  A protože ona ho zná v domácím prostředí, koukala jak PUK. Né jedenkrát mu při návštěvě u nás žertovně říkala: Víš Tome, já tě mít doma, tak tě mlátím rákoskou....

Pochopila jsem, že můj BM je úžasný člověk v momentě, kdy o všem může rozhodovat, kdy ho nikdo neúkoluje a naopak on může vše řídit, když po něm nikdo nic nechce a nechá mu volno - PŘESNĚ JAK TO MĚL Z RODINY.
Maminku úkoloval, ona mu dělala pomyšlení a byla na synáčka náležitě hrdá, maminka dělala veškeré domácí práce a naučila ho, že je vždy někdo, kdo za něj udělá to, co jemu zrovna nevoní a jemu se nechce.

To jde v práci a jen v případě, že bude ve vedoucí funkci.  Tak je a je náramně spokojen.

Doma už to bylo pro něj neúnosné. Tak si našel milenku, která teď zatím po něm nic nechce. Proto se i obává se k ní nastálo nastěhovat a případně mít s ní novou rodinu.  Já chtěla - dát občas nádobí do myčky,   , pověsit dveře, vzít vysavač čas od času do ruky když nestíhám, a to nemluvím o vynešení koše....vždycky jsem narazila. 

Řeknu vám takovou perličku - když byl u nás koš plný, tak vyndal igelitku a vedle koše jí plnil dál. Když jsem to nechala, tak byl schopen vyndat další igelitku a plnit ji dál (přestože šel třeba poněkolikáté z bytu, okolo popelnic). Tak jsme tak jednou měli doma 3 pytle plné odpadu. Vřelo to ve mě jak v papiňáku.  To prostě nešlo někdy si upustit páru.

Takže já se na manžela nezlobím, po těch letech teď chápu jeho reakce, vím co ho žene k nové partnerce. Bohužel on zatím nepochopil, že naše malicherné problémy budou s jeho každnou novou partnerkou úplně stejné. Protože - každá bude chtít jeho spoluúčast na chodu domácnosti - no každá, pakliže nenajde k sobě "svou maminku". Paní, která mu bude dělat pohodlí a teplý domov bez toho, aniž by chtěla jeho spoluúčast.

A víte proč je teď u nás tak pěkně a on tak často u nás ?? (už jsem to tu psala mockrát, jak to u nás chodí po rozvodu) 

PROTOŽE ON JE NA NÁVŠTĚVĚ, NEMÁM PRÁVO PO NĚM CHTÍT ANI VYSYPAT KOŠ, NEMÁM PRÁVO PO NĚM VYŽADOVAT COKOLIV V DOMÁCNOSTI !  Ona je to totiž už jen má domácnost!   A jemu je u nás rázem nádherně....

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.

Upravil(a) petra72 (6. 9. 2007 10:52)

Prto72,
přidám trošku do mlýna:

když jsem jednou takhle u spolu po obědě M hezky požádala i dceru/vyvdanou/o laskavost, jestli by si PROSÍM mohli sami nádobí dávat do myčky, že mi tím hodně ušetří práci, tak se na mně M osopil, že ho nikdo cifírovat nebude a že násilím nic dělat nebude. Prostě každá moje žádost, prosba byla ním chápána buď jako ultimátum, rozka, vydírání, nátlak atp...
Jinak velmi rád používal terminologii skoro militantní, jako je zrada, útok, bojkot atd :-))
Jo a taky rád používá slovo !dráždit! ve smyslu, že já jsem podrážděná, něco/nejlépe on/ mně dráždí atp.

Kokarda:
...když jsem jednou takhle u spolu po obědě M hezky požádala i dceru/vyvdanou/o laskavost, jestli by si PROSÍM mohli sami nádobí dávat do myčky, ...

Tolik jsem po něm ani nechtěla.         Já byla ráda, když alespoň po obědě či jakýmkoliv jídle dal nádobí pouze na linku.  Jinak on každého jídla odešel tak, že poděkoval za dobré jídlo a vstal a odešel. Jako v putice. Tam ti uvaří a ještě to po tobě odnesou a umyjí....  Fakt, nekecám.

A jinak já bych takových příhod mohla vyprávět... haba kuk....    Jako jsem již zmiňovala to hovínko od psa v kuchyni, kdy on si 20 cm od toho namazal chleba a šel raději jíst do obýváku. On věděl, že až dorazím domů, že to uklidím.          

......aby nedošlo k omylu. Já jsem fakt měla BM moc ráda. Jinak je to hodný mužský, na fotbal nechodil, do putiky taky né, 8 let neproháněl žádné jiné sukně - jen tu mojí, spolehlivý pracující, velký moralista (až mě někdy jeho kategorický názory traumatizovaly), není násilník, něžný to muž, vědom si svých povinností vůči dětem, neviděl neutřený prach (ale ani on sám ho neutřel), nevadilo mu, když jsem neměla na vánoce umytá okna, nebuzeroval mě, když nebylo umyté nádobí hned po obědě,dokonce ani večer (ale NIKDY se k němu sám nepostavil - a to máme myčku)....atd.

Když to bylo bez milenky, všechno jsem dělala ráda, i přesto že jsem čas od času hudrovala. Ale žít takto, jako služka s úsměvem na rtech a ještě tolerovat milenku, to už bylo i na mou klidnou, mírnou, dobrotivou povahu moc.     

No právě, Evi, to je taky můj hnací motor.        On můj drahý BM taky nepochopil, proč jsem "prudila".  Milenka neprudí...hádej proč. Ta holka ho obskakuje. Když k ní jde pouze v neděli na ty 3 hoďky, než odjede na týden mimo naše město, tak ona mu večeři připraví, sexíčkem unaví, doprovodí na nádraží, předá igelitku čistě vypraného a vyžehleného prádla a zamává mu....  To je bájo. Úplně se dokážu vžít do jeho postavení. Taková krása, ona se o něj stará. A jak on sám mi mnohokrát řekl:
"Ona mě má skutečně ráda" "Ona se snaží a neprudí"  "Ona ví, že jí za to nic neposkytnu a přesto to všechno dělá"  "Ona o mě bojuje, TY NÉEE!"  .... To jsou skutečně jeho věty, nic jsem si nevymyslela.

Jo,jo. Jsem já to ale semetrika. Kaju se, házím si popel na hlavu. Já vím, že jsme měli pěkné manželství - bezproblémové....TO ANO. Jen občas jsem se ozvala a hned jsem prudila, byla nepříjemná, pořád po něm něco chtěla.....

Tak vám nevím, asi jsem byla fakt exot, zkazila jsem mu život a jsem teď s ním moooc ráda, že našel svého anděla strážnýho.

Mmch, co jsem o slečně slyšela, tak ona mu tu pr... natrhne, až ho lapí do svých sítí. Je prý celkem od rány, v práci všechno musí klapat jak hodinky a nikoho cizího prý nešetří, když to není podle jejích představ.....To mám od té kamarádky, co jí BM zaměstnal u něj v rachotě na brigádu. Ona holčinu pozorovala a donášela mi.

Já nejsem nepřející, ale kdo chce kam.....vždyť to znáte....

Upravil(a) petra72 (6. 9. 2007 15:01)