|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Chci se Vás zeptat, vy co jste již rozvedeni/rozvedené/ s nevěrnými partnery: jak jste de "dopracovali" k rozvodu. Odhodlali jste se po zralé úvaze? Nelitujete? Co všechno jste museli snést a jak dlouho, abyste se odhodlali k rozvodu?A jak jste to partnerovi oznámili? /kde?/.
Můj ještěM má 2 roky milenku, z toho já to vím 1,5 roku. Již 1 rok spolu nežijem-odstěhovala jsem se s dcerkou od něj/nezvládla jsem to-vadily mi strašně ty indicie, pozdní příchody atd.../
Doufala jsem, že třeba zjistí, že mu chybíme.Ale nestalo se. Začalo mu to vyhovovat. Po celý poslední rok se vídáme ob-víkend u jeho rodičů, kde hrajeme rodinu. taky tam i spolu spíme.Další víkend je s ní, přes týden za ní taky jezdí.Mně skoro nezavolá, jen když si potřebuje postěžovat na šéfa atp.
Bohužel, po celou dobu mého doufání v zázrak se nic nestalo, M stále udržuje vztah a za celou dobu jeho mimomanž. svazku mi nedal ani jednou najevo nějakou naději. Ale téma milenka je tabu, vůbec se o tom se mnou nehodlá bavit.Pokusila jsem se nadhodit téma rozvod-prý on žádost nikdy nepodá, a já prý snad vím, co dělám. Když mu řeknu ať tedy něco sám navrhne, tak prý neví/anebo mlčí a uhýbá/.Jsem zoufalá, nešťastná. Perou se ve mně snad všechny pocity najednou.
Rozumově je mi jasné, že veškeré jeho chování v žádném případě nenasvědčuje tomu, že by se snad s ní rozešel a vrátil se ke mně. že již de-facto vedeme každý svůj život...já bydlím u bráchy 80 km od něj, on ve služebním bytě, kam si potajmu vodí jí. je to už dlouho, ale vždycky, když se dozvím o jejich vztahu něco nového, okamžitě mám výbuchy emocí.Stále mně to zasahuje, pokaždé mně to překvapí, že to opět bolí.Nedokážu to stále rozchodit. Vím, že nejrozumnější je rozvod, ale strašně se toho bojím, ale vlastně ani nevím proč. Stále si vyčítám, že jsem zbabělá, že ostatní by ho už dávno poslali k šípku. Nevím, asi si ho idealizuji, když se nevidíme.Logicky vím, že je to k ničemu, možná že i vím/nebo tuším/, že ho vlastně ani nechci, ale stále se motám v bludném kruhu.
Co Vás nakoplo k definitivnímu řešení? A zůstali jste u toho i nadále, nelitujete?
Není tady
Co jsme musely snést 
- to , co jsme dovolily.A co jsme chtěly dovolit. Pročti si staré přspěvky , ale naprosto chápu, jak se cítíš . Rozum to ví ..... a zda jsme toho litovaly ?? Mnohokrát, v určitých situacích, když tě přepadne samota a lítost a říkáš si , neuspěchala jsem to ? Bude to trvat dlouho, pro tebe. Ani já z toho nejsem zcela venku a vím že rozumem na 100% ale srdce ti vrací určité situace děti apod. A zasahovat tě to bude .....prostě to chce čas.
Co mě osobně nakoplo k definitivnímu řešení ? Jeho chování, to jak se choval ke mě a našim dětem, a posléze se o. A mě občas emoce chytnout, pak jsem jak tajfun. Ale měla jsem na výběr - žít s někým, kdo se hrozně změnil, chová se jinak a né že miluje někoho jiného - je někdo, ke komu se bude chovat s úctou, koho vyslechne a s kým bude na " stejné vlně ". A já se vtekala, trápila a díky babinetu a sezení u poradců jsem pochopila, že není vše jen má jen jeho nebo má chyba. Na vztah musí být dva, jeden ho nezvládne, ani když udělá vše pro svého " partnera".
Budto budu žít svůj život nebo ten jeho, v našem vztahu prostě byla určitá pravidla a já se jimi řídíla, protože to byl můj manžel. A to co jsem chtěla já , nebylo. Byla to i má chyba, neuměla jsem mu to říct .........doufání v zázrak, ano, podáš žádost o rozvod a stále doufáš v ten zázrak, že se stane. Neuměla jsem si představit, jak budu žít sama s dětma a občas to jednoduché není .................. to co ted napíšu, zní pro tebe v tvojí situaci hrozně. Ale já za to děkuju. Protože až ted vidím , co jsem neviděla dřív. A nejde jen o chyby mého BM ale i mé. Mám vlastní život. A vždycky , když jsem si i po rozvodu řekla, tak ted už mě NIC nepřekvapí - překvapí. Máš právo doufat v zázrak ale pokud se do toho jednou pustíš, a tvůj muž pochopí, že to myslíš vážně, čeká tě peklo. Pokud doma nemáš opravdového chlapa , který ti neubližuje pro vlastní ego a jen proto, že není po jeho. Protože ten by tu situaci vyřešil sám . A jiným způsobem, pro tebe, sebe i milenku. 
Kokardo - u mě uběhlo od rozhodnutí o rozvodu do podání žádosti prakticky rok... teda vlastně předtim jsem už žádost podala a zase stáhla... BM jsem to oznámila, když mi sděloval, že máme oba na poště doporučenej dopis jestli nevim co to může být. 
dřív jsem neměla odvahu.
jsem si i zdůvodnila, že rozvodem sice dělám tečku za něčim co bylo, ale zároveň dávám šanci nám oboum na novej začátek... a nelituju - plánuju stěhování - konečně... a ač to nedává smysl tak od rozvodu je BM ohleduplnější atd... - asi se nebojí, že bych si to vykládala "jinak"
ale dělej co cítíš a jak to cítíš... to je důležitý - neznásilňuj svý city...
podání žádosti může ale nemusí znamenat peklo... a jelikož bydlíte už odděleně tak bych se toho tolik nebála... máš svý útočiště
Není tady
Jájo,
no právě - neznásilňovat své city.
Ale já se ve svých citech nevyznám.
Právě že nevím, jestli se do rozvodu nenutím/i když vlastně nutím-protože nemám jinou možnost/.
Mně znejisťuje, že to vlastně dělám nerada-můj M mi to prostě ztížil jak nejvíc to šlo-nechal vše na mně, ať udělám to, co jsem nikdy nechtěla a on jen přihlíží z náruče jiné. nedokážu odhadnout, jak se zachová-už nevěřím nikomu a ničemu.
Ani nevím, nestli ho mám "nerada". Vím jen, že mi ubližuje a já mu to dovoluji a mně to vadí. jenže vadit mi to bude/a ubližovat mi bude/ i po rozvodu...
Není tady
Kokardo, já za sebe ti můžu opravdu upřímně říct, že já rozvodu lituju a budu litovat pořád. Ale to neznamená, že jsem se rozvést neuměla.
My jsme měli 8 let - z mého pohledu - krásné a pohodové manželství. Neříkám že né bez menších sporů, to ale vyplývalo vždy z rozdílných názorů, rozdílné výchovy a rozdílného pohledu na něco. Píšu menší spory, protože jsem si vždy klidného a inteligentního manžela vážila, tak hádky nebyly ostré, neznám tichou domácnost, urážky (ty přišly až v období rozvodu-ze strany BM), naschvály,....a jiné podobné nechutnosti.
Žili jsme si tak nějak v poklidu s vlastními koníčky, zahrádkou, zdravími dětmi .... můj pohled na věc. Proto lituju rozvodu, tak jako lituju toho, že jsem neměla ani tušení, že manželovi něco chybí nebo že se mu na našem soužití něco nelíbí, tak jako lituju toho, že něco takového u nás muselo přijít a převrátit naší rodinu naruby.
Budu toho litovat, protože já jsem ty změny nechtěla, já jsem byla spokojená.
Jenže ... BM začal náš společný život měnit tak dokonale, že to manželství přestalo pro mě být únosné. Přestalo SPOLEČNÉ rozhodování o čemkoliv, společné soužití (začali jsme si každý žít po svém), společně trávený čas byl jen ten s dětmi - nic jen my dva. Ale zato s milenkou si byli oni dva jen pro sebe. To byla skutečnost, kdy jsem si řekla, že takto žít nechci a změnila to rozvodem.
Zatím nemám nikoho, s kým bych chtěla žít, ale jsem připravená takový vztah začít. Už nebudu svůj budoucí vztah zatěžovat nepříjemným rozvodem s manželem. Nemusím už nikomu říkat pro mě tak ponižující věty : Víš, jsem sice vdaná, ale s manželem nežijeme společně, ... Víš, manžel sice nějaký existuje, ale my spolu nespíme....atd.
A protože jsem - asi tak jako ty - neviděla ze strany BM žádnou chuť s tím něco udělat, žádný zájem o mě nebo náznak zájmu situaci změnit - šla jsem do rozvodu.
To že se dostáváš do emocí, když se něco dozvíš o jejich vztahu, to také znám. Ještě dnes - po 1/2 roce po rozvodu. ALe to je tím, že já svého BM mám stále ráda, stále si ho za dost věcí vážím a kdyby nebylo změny našeho partnerského soužití, které bylo poslední 4 roky neúnosné, tak bych se nerozváděla.
Bohužel jemu asi nevyhovovalo soužití minulé, tak to změnil, mě nevyhovovalo současné, tak jsem to také změnila....
A podat ten papír do podatelny pro mě bylo, jako odnést daňové přiznání na FU, nebo nějakou tabulku na Magistrát. Prostě bylo to neutrální podání jakéhosi papíru na úřad.
Upravil(a) petra72 (17. 7. 2007 8:37)
k tomu aby ses rozvedla ho nemusíš mít "nerada" - MŮŽeš se rozvést právě protože ho máš ráda 
jsem si řekla, sakra přece nebudu mu bránit v jeho štěstí... když nemůže bejt šťastnej se mnou - proč bych ho do toho měla nutit?
- asi tahle úvaha mi dala tu sílu a odvahu...
Není tady
Já se taky bojím jak mu to sdělit, doporučuje se neutrální místo, třeba kavárna. Já mám hrozné problémy sdělovat věci, které by se druhým nemusely líbit. Bojím se , že když se na mně budou hněvat, odmítnou mně. Ale to jsou špatné vzorce chování z dětství. Neměla jsem se ráda a proto jsem dovolovala věci, které mi ubližují. Jenomže nevím, jestli už se ráda mám...anebo alespoň začínám.Možná si to chci dokázat i tím rozvodem.
Vím, že M bude uštěpačný a hodí to celé na mně.Je hrozný manipulant a alibista.Celou dobu dělá mrtvého brouka a mně nechává dusit ve vlastní šťávě.
Já jen nechápu, jak spousta žen/záměrně neříkám mužů, protože dle mých zkušeností jsou s rozvodem srovnáni hned-obzvláště ti nevěrní/ dokáže milovat chlapa, co jim permanentně ubližuje a je k nim hnusný. já k nim taky patřím. Na jiných vláknech sleduju osudy po rozvodu a odvahu mi to zrovna nedává/i když některé naději ano/.
Já vím, že nejlepší je nechat ho jít a přát mu dobré-ale bohužel, nevylučuje se to s tím, že mi to přináší bolest.
Jo, jak jste de o rozvodu dohodli? Sepsali jste si v klidu vše potřebné dohromady? Já bych ráda rozvod dohodou.
Není tady
Pokud se dohodnete, , dohody jsou lepší, dokonce ani nemusíte k soudu.
Nejdřív si " rámcově" promluvte, o všem , jaké má kdo představy. Jak bys to chtěla ty , jak on, i ohledně majetku.
A pak uvidíš.
kokardo, právě že nemám rozvod dohodou... možná právě protože si neumim jít tvrdě za svým... taky vzorce z dětství...
u nás by šel rozvod dohodou pokud bych se vzdala vyplacení...
Není tady
Já se vlastně k tomu kroku už odhodlávám minimálně oo nového roku. Stále jsem nenacházela ani odvahu ani sílu. Ale strašně mi vadí ten statut "navíc". Příčí se mi to, ubližuje mi to, ale odvahu stále přes to vše nenalézám.I když čím déle to trvá, tím více jsem odhodlanější se rozvést.
Já se vlastně zřejmě bojím otevřeného konfliktu.Neumím se taky bránit/zatím/, jsem dosti ústupná a nerozhodná.
Nejhorší je, že nevěřím vlastnímu úsudku. Že se teď k něčemu za příslušných okolností vyburcuji, pak se změní okolnosti a já budu pak zpochybňovat to, čím sem si dříve byla tak jistá/už se mi to stalo/.Ale vždy jsem jednala v jakémsi afektu.Ale nyní myslím že po roce přemýšlení a čekání/na nic/ se snad neunáhlím.
Není tady
kokardo píšeš o mě?
dycky jsem všechno analyzovala, vymyslela nejlepší řešení, rozhodla a pak se to pokoušela zrušit a předělat
se přiznám, že teď rozhodnu a přestávám myslet - je to moc náročný to pak zase všechno rušit a předělávat
Není tady
:-))
Mně říkala psycholožka, že prostě jednou nadejde den, kdy toho budu mít dost a pak že se rozjede vlak, ze kterého nejde vystoupit. teď jsem si uvědomila, že možná u někoho to prostě tak nefunguje/u mně ne/. Stále čekám, až toho budu mít dost, až dozraje čas...čekám, čekám...a nic.
tak nevím.Je to vážná věc, snažím se být rozvážná, ale...:-(
Není tady
taky si myslim, že u mě to tak nefunguje... bych takhle dokázala žít celej život - a to mě docela vyděsilo...
Není tady
kokarda napsal(a):
Chci se Vás zeptat, vy co jste již rozvedeni/rozvedené/ s nevěrnými partnery: jak jste de "dopracovali" k rozvodu. Odhodlali jste se po zralé úvaze? Nelitujete? Co všechno jste museli snést a jak dlouho, abyste se odhodlali k rozvodu?A jak jste to partnerovi oznámili? /kde?/.
Dopracovala jsem se k tomu po 5 letech jeho různých nevěr a dalších problémů - poslední dva roky jsme bydleli odděleně (z důvodu práce mimo bydliště), a poslední rok už jsme se ani nestýkali - pokud se nechtěl vidět s dcerou. Odhodlala jsem se k tomu ve chvíli, kdy jsem se zamilovala do jiného a pochopila, že není důvod trápit se celý život s někým, kdo o mě v podstatě nestojí (ikdyž pak tvrdil něco jiného, ale činy tomu neodpovídaly). Nelituji toho. Nechce se mi psát, co všechno jsem vlastně snášela, než jsem se rozhodla, nechce se mi na to myslet. Ale rozhodla jsem se jednou uprostřed noci a byla to pro mě ohromná úleva, všechno ze mě spadlo a byla jsem jak v euforii. Vyklopila jsem mu to hned ráno do telefonu, což mi pak mnozí vyčítali, ale já to ze sebe potřebovala dostat hned. Sehnala jsem ještě ten den právničku a s její pomocí jsem vyřídila vše, co bylo potřeba k rozvodu dohodou. Chtěla jsem, aby to proběhlo co nejrychleji. On nemusel hnout prstem a zaplatit ani haléř - bála jsem se, že by to pak zbytečně prodlužoval. Pak říkal kamarádům, že než se rozkoukal, byl rozveden - ale před tím měl pět let na to, aby to všechno vyřešil jinak.
Jo, ale vzdala jsem se všeho a odešla jen se dvěma kufry a dcerou (což asi nebylo moc rozumné), to jen tak na doplnění .
Upravil(a) Míša Kulička (17. 7. 2007 9:48)
Není tady
Míšo,
právě s tou úlevou, jak píšeš. Mnozí pociťují rozvod jako očistnou úlevu. Já se bojím/furt se něčeho bojím/, že právě tu vytouženou úlevu tím nepocítím. Já jsem zřejmě ten typ, který vyléčí až čas.
Ale taky jsem dosti impulsivní a jednám často jak papiňák. Tisíckrát jsem měla chuť mu napsat sms či mail, že se rozvedu, ale pak jsem dostala strach, že až to vyklopím, že to nedodržím.
Taky jsem si říkala, že když mu to nesdělím ústně, že je to jaksi neosobní, že se to nedělá.../i když on mi dělá horší věci/
Není tady
Kokardo - mě nakopl až nový vztah. Najednou jsem byla bláznivě zamilovaná do někoho jiného a nechápala jsem, co tamten ještě v mém životě dělá (obrazně ). Prostě - najednou to všechno bylo hrozně jednoduché.
Není tady
Míšo,
a jak dopadl tvůj nový vztah ? Jste spolu?
Víš, já se bojím, že když to udělám kvůli někomu jinýmu, tak to jaksi nebude mé vnitřní rozhodnutí.I když chápu, že každá "pomoc" v této situaci je dobrá. Každá okolnost , která pomůže, je dobrá.
Možná by mi to taky pomohlo:-) Ale zatím kde nic, tu nic. Toužím po někom, kdo mně obejme, má rád...ale nečekám, že to přijde hned. Doufám ale, že to ještě zažiju:-))Myslím, že si to zasloužím-my všichni tady.
Není tady
Taky stojím na prahu rozhodnutí rozvést-nerozvést, zachránit-nezachránit, ale už jsme zachraňovali dlouho a dál už to asi nejde, jsem toho plná v těchto dnech a nevím co si s tím počít, ani jeden z nás neví co si s tím počít a tak si navzájem ubližujeme, oba přemýšlíme jestli ano nebo ne, a díky tomu se zraňujeme ani jeden z nás nechce být ten co to rozsekne, čeká až to rozsekne ten druhý..........probrečela jsem několik noci a nevim jak se rozhodnout, vpodstatě všechno nasvědčuje tomu ano rozvést se, ale jedno jediné a to že ho stále miluji a tak nějako cítím, že on mě taky akorát se teď nachází někde kde nechce, tak to hovoří pro too nerozvést se................jejda to je tak zmatený psaní, ale já jsem teď pár dní taky pěkně zmatená
Není tady
kokarda napsal(a):
Míšo,
a jak dopadl tvůj nový vztah ? Jste spolu?
Víš, já se bojím, že když to udělám kvůli někomu jinýmu, tak to jaksi nebude mé vnitřní rozhodnutí.I když chápu, že každá "pomoc" v této situaci je dobrá. Každá okolnost , která pomůže, je dobrá.
Možná by mi to taky pomohlo:-) Ale zatím kde nic, tu nic. Toužím po někom, kdo mně obejme, má rád...ale nečekám, že to přijde hned. Doufám ale, že to ještě zažiju:-))Myslím, že si to zasloužím-my všichni tady.
Víš, on to byl takový "převozník" jak to tady někdo trefně nazval. A navíc ženatý. To, co jsem odsuzovala a myslela si, že já nikdy ... jsem v podstatě provedla taky. Ale jeho manželství jsem nerozvedla a v podstatě jsem z toho sama vycouvala. V podstatě mě ten vztah utvrdil v názoru - ženáče nebrat.
Ale díky němu jsem zjistila, že svůj život zvládnu žít sama a naplno, že při tom zvládnu vychovat dítě a spoustu dalších věcí....
V současné době žiju šestý rok se svou třetí láskou a s mojí dcerkou a máme krásnou rodinku, ikdyž bez papírů. A cítím se v tom vztahu daleko svobodnější, protože s tím svým jsem jen proto, že to chci, a ne kvůli oddacímu listu, nebo dítěti, nebo hypotéce atd. A vím, že kdyby náhodou se něco stalo a přestalo to klapat - tak jsem schopná přežít i bez něj.
PS: Objetí si nepotřebujeme zasluhovat - to je přece oboustranná záležitost (poznání, ke kterému jsem se dopracovala se ženáčem)
Upravil(a) Míša Kulička (17. 7. 2007 12:17)
Není tady
kokarda napsal(a):
Já se vlastně k tomu kroku už odhodlávám minimálně oo nového roku. Stále jsem nenacházela ani odvahu ani sílu. Ale strašně mi vadí ten statut "navíc". Příčí se mi to, ubližuje mi to, ale odvahu stále přes to vše nenalézám.I když čím déle to trvá, tím více jsem odhodlanější se rozvést.
Já se vlastně zřejmě bojím otevřeného konfliktu.Neumím se taky bránit/zatím/, jsem dosti ústupná a nerozhodná.
Nejhorší je, že nevěřím vlastnímu úsudku. Že se teď k něčemu za příslušných okolností vyburcuji, pak se změní okolnosti a já budu pak zpochybňovat to, čím sem si dříve byla tak jistá/už se mi to stalo/.Ale vždy jsem jednala v jakémsi afektu.Ale nyní myslím že po roce přemýšlení a čekání/na nic/ se snad neunáhlím.
Skús sa, keď sa už raz rozhodneš, neobzerať späť... Nemá to žiaden význam. premysli si vopred, čo chceš, čo ti prináša skôr pozitíva a čo skôr negatíva - a potom to rozotni. A už nehĺbaj, čo je lepšie a či si neurobila chybu... Nikdy nemôžeš predvídať všetko, ale niekedy je lepšie urobiť ASPOŇ NIEČO ako nerobiť vôbec nič a nechať veci vyhnívať. 
Není tady
kokarda napsal(a):
Míšo,
právě s tou úlevou, jak píšeš. Mnozí pociťují rozvod jako očistnou úlevu. Já se bojím/furt se něčeho bojím/, že právě tu vytouženou úlevu tím nepocítím. Já jsem zřejmě ten typ, který vyléčí až čas.
Ale taky jsem dosti impulsivní a jednám často jak papiňák. Tisíckrát jsem měla chuť mu napsat sms či mail, že se rozvedu, ale pak jsem dostala strach, že až to vyklopím, že to nedodržím.
Taky jsem si říkala, že když mu to nesdělím ústně, že je to jaksi neosobní, že se to nedělá.../i když on mi dělá horší věci/
Ja som "bola rozídená", ale v mojom prípade to bolo zložitejšie, lebo okrem muža som prišla aj o nevlastného syna 
... Oná úľava bola úžasná, ale prišla trochu neskôr, asi tak pol roka až rok od rozchodu. Ale bola taká silná, že keď sondoval, či niekoho mám, a naznačoval ochotu k návratu, odpinkala som ho. Už to bolo nezvratné rozhodnutie. A neľutujem dodnes. Ani vzťah, ani rozchod. Nič.
Není tady
KOKARDO, můj rozvod byl proti místním příběhům netypický. U mého ex a té jeho nejiskřilo, tam rovnou propukl požár. Ti věděli po měsíci, že se našli, že mají nový život. První měsíce ex doma tvrdil, že mě nevyhání a rozvádět se nechce, ale taky že se jí nikdy nevzdá. Asi po půl roce řekl v nějaké hádce, že se tedy rozvedeme, ale že očekává že já se odstěhuju, mám kam jít (dům po rodičích). Ta jeho je z oboru, takže mu vše sepsala, ty okamžiky, kdy mi postupně předkládal dohodu o majetku, pak se mnou šel pro úřední potvrzení podpisů, pak přinesl žádost o rozvod, k rozvodu mě ochotně vezl autem, to bylo vždycky pro mě hrozné, ale přežila jsem to.
Musím uznat, že přes to všechno byl můj ex vlastně chlap, nic neprodlužoval, až to tady holkám závidím, jak je ti jejich mají rádi, že se jich nemohou tak lehce vzdát.
Celou tu dobu jsme spolu bydleli přes týden, na víkendy odjížděl. Nespali jsme spolu, neprala jsem mu, nevařila. Byt platil on. Než jsem si připravila bydlení, trvalo to ještě přes tři měsíce. Byla to hrozná doba. On už se choval jako svobodný, nic neskrýval, já ledacos viděla, vyslechla, ona už si u nás parkovala auto, jediné že jí nepozval do bytu, dokud jsem tam byla.
Kdybych věděla, že po mém odstěhování se bude chovat tak, jako by mě neznal, tak bych nebyla tak vstřícná. Taky jsem se bála jeho zloby, nespokojenosti, lezla jsem mu do zadku, snažila jsem se s ním bavit jako by nic, nechala jsem mu všechen majetek, on mi dal symbolické odškodné (desetinu toho, co jsme za 24 let investovali do domu).
Ale tebe se zeptám - máš své bydlení, v podstatě jsi od něj odstěhovaná, můžeš si žít po svém, proč se chceš rozvádět??? Hrozí třeba že by zatížil společný majetek nějakou hypotékou, dluhem? Já bych to neřešila za něj. Kdyby ses chtěla vdávat, tak proč ne :-). Ale není-li to třeba .... nemá na tebe uzavřenou životní pojistku? 
A vdovský důchod taky neni špatná věc Jak se jednou rozvedete, uvolníš ho i s majetkem pro jinou. A proč to dělat, když on nechce.
Není tady
Salen: Ale tebe se zeptám - máš své bydlení, v podstatě jsi od něj odstěhovaná, můžeš si žít po svém, proč se chceš rozvádět???
Já: Ale tebe se zeptám - máš své bydlení, v podstatě jsi od něj odstěhovaná, můžeš si žít po svém, proč zůstávat nadále JEHO MANŽELKOU?
Pomáhá ti finančně? Je ti oporou? Je ti přítelem? Kde je když jsi nemocná, kde je když je nemocné dítě? Tráví s tebou volný čas? ....
Je to hrozně těžký, já vím. Už jsme si o tom s Kokardou psaly...
PETRO já vím, že už bych koukala v tomto případě jen na finanční výhody. Ale nevím samozřejmě jak to mají. Dokud jsem manželka, patří mi polovina majetku (tedy ovšem i polovina případných dluhů).
Není tady
No právě...
Oporou mi není, když je malá nemocná, není tu, o mně ani nemluvě. Společného majetku mnoho nemáme, on nemajetný/služební byt/, já koupila začátkem manželství malilinkatý byteček 0+1 za 300 tisíc, který díky pronajmutí mohu splácet. tedy "my" splácíme.Ale veškeré související finance včetně nákladů a příp. poplatků hradím vždy "ze svého", dá-li se říci. Kdyby byl sketa, tak mi 1/2 bytu vezma a já nemám s čím začít už vůbec. roky ješte splácet, pak byt bohu prodat/je v nenším městě, takže počítám max 500 tis./ a to je můj kapitál pro začátek/pokud mně M nevyšplouchne./On má zase "svoje" dluhy-na spotřebitelských úvěrech, cca 70 tis-ty peníze si postupně vybíral bez mého vědomí a do domácnosti je rozhodně neinvestoval. prostě je jen tak prožil/asi aby mohl dělat haura/.
Prostě a jasně, finančně asi na tom budu lépe, pokud se rozvedem. Ale o to mi až tak nejde.
Asi jsem typ, co nedokáže žít v nefunkčním vztahu. Prostě jak uvnitř, tak navenek. Strašně mně ten stav ubírá kyslík. Když to nerozetnu, budu vnitřně stále sedět zadkem na 2 židlích. A pak ta naděje, co umírá poslední....co kdyby.../za 5,10 let/...to nemohu.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.