29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S partnerem se známe skoro 2 roky. Seznámili jsme se přes inzerát, ve kterém jsem uvedela, že hledám nekuřáka. Mám ke kouření nepřekonatelný odpor. Přesto mi současný partner odepsal a začali jsme spolu chodit. Problém je v tom, že od začátku našeho vztahu kouřil a tajil mi to, protože se bál že by mě mohl ztratit. Zjistila jsem to asi před třemi týdny a je to pro mě strašný šok. Partnera moc miluju, nechci ho opustit, ale jeho kouření mě ničí. Nekouří přede mnou, ale stejně jsem jeho kouřením úplně posedlá. Mám deprese, když se ráno vzbudím, brečím, protože už předem myslím na to, že až odjede do práce, hned si zapálí. Vůbec mi nechutná jídlo, mám stažený žaludek a buší mi srdce. Když příjde domů, tak brečím že z něj je cítit kouř. Doma tajně počítám kolik cigaret ubylo zkrabičky. Strašně se kvůli tomu hádáme a trápíme. Přítel kvůli mě nechce přestat, říká že mu to chutná a proč mi to vadí, když mě tím nijak neobtěžuje. Jenomže mě obtěžuje už jenom ta představa že někde tajně kouří. Nevím jak dál, přítele moc miluju a nedovedu si život bez něj představit, ale jeho kouření mě pořád pronásleduje.A jeho zase ničí ty moje nálady. Vždycky když se kvůli tomu hádáme a on brečí že mě ničí, je mi ho líto a chci mu to kouření tolerovat, slíbím mu že se s tím zkusím smířit, jenže uběhne den a zase na mě příjdou ty hrozné stavy a jeho kouření nezvládám. Je mi strašně líto, že sám nechce přestat, když vidí co to se mnou dělá a že jsem na tom psychicky špathě.Už nevím jestli jsem normální. Chtěla bych se to naučit tolerovat kvůli němu, ale nejde mi to. A pořád myslím na to, jestli mě doopravdy tak miluje, jak říká, když se kvůli mě nechce těch cigaret vzdát.Prosím o radu. Děkuji
Není tady
Mishulko promiň, ale nezdá se mi normální abys z toho, že přítel kouří měla takovéhle stavy, aby si brečela, že si zapálí,měla z toho deprese, atd. Podle mě máš spíš problém ty, než tvůj přítel. Uklidni se a neber si to tak.
Jo a ještě jedna věc..nikdy nikoho nepřinutilo přestat kouřit to, že ho do toho někdo nutil. On musí sám chtít přestat. Je to dospělý člověk a tohle je jeho věc, navíc když píšeš, že v tvé přítomnosti nekouří.
Není tady
Mishulko, taky uplne nechapu, v cem vidis takovej problem?...nekouri pred tebou, nekouri ti doma pod nos, takze te tim neobtezuje, to, ze nici zdravi sobe je jeho vec preci, ne?
mozna bych se byt tebou bala, ze kdyz v tomhle budes pokracovat, tak o nej asi dost dobre prijdes...a jestli ho tak milujes, jak pises, zkus se nad tohle povznest, nedela konec koncu nic spatnyho, ne?
Není tady
Mishulko, myslim, ze problem nebude v tom koureni, ale v tom ze Ti lhal. Trochu Te chapu, taky nemam rada kuraky a nechtela bych aby muj partner kouril. Urcite bych si s kurakem vedome nic nezacla, brala bych to od nej jako podraz, ze mi 2 roky lhal!
Taky si myslim, ze tim ze ho budes nutit s tim prestat, 100% neprestane! Bud mu odpustis ze ti lhal nebo se asi budete muset rozejit. Myslim, ze jine reseni neni...........no leda ze by on sam chtel prestat a skoncoval s tim...
Hodne stesti
Není tady
OK - přítel ti dva roky tajil, že kouří. Je to možná trochu podraz, ale zase lepší, než kdyby ti tajil manželku a několik nezletilých potomků. Na druhou stranu si myslím, že když to takovou dobu úspěšně zvládal, asi mu na tobě záleží, jinak by si bez zábran zapálil dřív.
Ale ty tvoje "stavy" mi přijdou trochu jako vydírání, kterým ničeho nedosáhneš. Přítel si (bohužel) ničí zdraví, ovšem dělá to s maximální ohleduplností vůči tobě - a jak píše Tiina, přestat musí chtít on sám. Zatím zřejmě nechce. Jestli budeš takhle vyvádět dál, buď ho doženeš k tomu, že přestane, aby měl klid (a bude ho to pěkně žrát), nebo nepřestane a odejde od tebe, nebo svoje kouření zakonspiruje ještě víc, bude hulit tajně jako malej kluk a až to praskne, začneš zas hezky od začátku.
Ostatně jestli mu dneska počítáš cigára, začneš časem lustrovat mobil, prohlížet kapsy...
Není tady
Souhlasím s Helenou, tys stavy, které popisuje Mischulka, mi připadají, jakoby najednou zjistila, že přítel je roky na heroinu.... Jinak s ohleduplnými kuřáky mám soucítění, neb jsem v tomto sama husa potrefená... To: tajně počítám přítelovi cigarety, jeho ničí moje nálady, pak brečíme .... No nejspíš bych poradila jejímu příteli, aby vzal raději dráhu on ...
Není tady
Mishulka napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S partnerem se známe skoro 2 roky. Seznámili jsme se přes inzerát, ve kterém jsem uvedela, že hledám nekuřáka. Mám ke kouření nepřekonatelný odpor. Přesto mi současný partner odepsal a začali jsme spolu chodit. Problém je v tom, že od začátku našeho vztahu kouřil a tajil mi to, protože se bál že by mě mohl ztratit. Zjistila jsem to asi před třemi týdny a je to pro mě strašný šok. Partnera moc miluju, nechci ho opustit, ale jeho kouření mě ničí. Nekouří přede mnou, ale stejně jsem jeho kouřením úplně posedlá. Mám deprese, když se ráno vzbudím, brečím, protože už předem myslím na to, že až odjede do práce, hned si zapálí. Vůbec mi nechutná jídlo, mám stažený žaludek a buší mi srdce. Když příjde domů, tak brečím že z něj je cítit kouř. Doma tajně počítám kolik cigaret ubylo zkrabičky. Strašně se kvůli tomu hádáme a trápíme. Přítel kvůli mě nechce přestat, říká že mu to chutná a proč mi to vadí, když mě tím nijak neobtěžuje. Jenomže mě obtěžuje už jenom ta představa že někde tajně kouří. Nevím jak dál, přítele moc miluju a nedovedu si život bez něj představit, ale jeho kouření mě pořád pronásleduje.A jeho zase ničí ty moje nálady. Vždycky když se kvůli tomu hádáme a on brečí že mě ničí, je mi ho líto a chci mu to kouření tolerovat, slíbím mu že se s tím zkusím smířit, jenže uběhne den a zase na mě příjdou ty hrozné stavy a jeho kouření nezvládám. Je mi strašně líto, že sám nechce přestat, když vidí co to se mnou dělá a že jsem na tom psychicky špathě.Už nevím jestli jsem normální. Chtěla bych se to naučit tolerovat kvůli němu, ale nejde mi to. A pořád myslím na to, jestli mě doopravdy tak miluje, jak říká, když se kvůli mě nechce těch cigaret vzdát.Prosím o radu. Děkuji
Ne, nejsi normální. Divím se jemu, že ještě nevzal roha
Upravil(a) mashanka (16. 7. 2007 14:15)
Není tady
Já jsem odnaučený kuřák (už podruhé ) a vždy, když jsem nekouřila já, tak nekouřil ani můj partner. Teď taky kvůli mě přestal. Ale to, co děláš ty, mi přijde dost přehnané - deprese, pláč, počítání cigaret... Chápu, že ti to vadí, ale!!! Zkus si s přítelem promluvit jako dospělý s dospělým - bez pláče, výčitek... třeba to kvůli tobě omezí a časem přestane úplně. Kdo ví...
Není tady
Mishulko,zajimalo by me kolik te je let.Ja bych te odhadovala na nactiletou.
Není tady
eremuruss napsal(a):
Mishulko,zajimalo by me kolik te je let.Ja bych te odhadovala na nactiletou.
A kdyby, - náctiletí jsu přece také lidi
Není tady
Mishulka: Přidávám se do spolku bab, který se divěj´, že s tebou ten tvůj ještě je.... Uvědom si, že nejsi jeho máma. Proč ho chceš převychovávat? ... Fajn, jestli ti vadí, že zalhal, vykašli se na něj. Ale to se nás pak tady nemusíš ptát.... taky vidím, že máš problém spíš se sebou, než s ním.
Není tady
Mishulka napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S partnerem se známe skoro 2 roky. Seznámili jsme se přes inzerát, ve kterém jsem uvedela, že hledám nekuřáka. Mám ke kouření nepřekonatelný odpor. Přesto mi současný partner odepsal a začali jsme spolu chodit. Problém je v tom, že od začátku našeho vztahu kouřil a tajil mi to, protože se bál že by mě mohl ztratit. Zjistila jsem to asi před třemi týdny a je to pro mě strašný šok. Partnera moc miluju, nechci ho opustit, ale jeho kouření mě ničí. Nekouří přede mnou, ale stejně jsem jeho kouřením úplně posedlá. Mám deprese, když se ráno vzbudím, brečím, protože už předem myslím na to, že až odjede do práce, hned si zapálí. Vůbec mi nechutná jídlo, mám stažený žaludek a buší mi srdce. Když příjde domů, tak brečím že z něj je cítit kouř. Doma tajně počítám kolik cigaret ubylo zkrabičky. Strašně se kvůli tomu hádáme a trápíme. Přítel kvůli mě nechce přestat, říká že mu to chutná a proč mi to vadí, když mě tím nijak neobtěžuje. Jenomže mě obtěžuje už jenom ta představa že někde tajně kouří. Nevím jak dál, přítele moc miluju a nedovedu si život bez něj představit, ale jeho kouření mě pořád pronásleduje.A jeho zase ničí ty moje nálady. Vždycky když se kvůli tomu hádáme a on brečí že mě ničí, je mi ho líto a chci mu to kouření tolerovat, slíbím mu že se s tím zkusím smířit, jenže uběhne den a zase na mě příjdou ty hrozné stavy a jeho kouření nezvládám. Je mi strašně líto, že sám nechce přestat, když vidí co to se mnou dělá a že jsem na tom psychicky špathě.Už nevím jestli jsem normální. Chtěla bych se to naučit tolerovat kvůli němu, ale nejde mi to. A pořád myslím na to, jestli mě doopravdy tak miluje, jak říká, když se kvůli mě nechce těch cigaret vzdát.Prosím o radu. Děkuji
Mischulko, chápu tvůj problém, já mam ke kouři stejný odpor jako ty. Ale přijde mi divné, že jsi s přítelem 2 roky a nic jsi za tu dobu nezpozorovala? Vždyť kuřákům hrozně smrdí oblečení tím kouřem. A to nemluvím o tom když by jsi se s ním měla líbat........
Není tady
Kuřákům smrdí oblečení kouřem, pkud se v to oblečení pohybují v zakouřeném prostředí. Dá se snadno kouřit i tak, že to z oblečení cítit vůbec není.
Nicméně si myslím, že ty scény jsou zbytečně přehnané. Chtít po někom takovým způsobem, aby přestal... nezdá se mi, že by to mělo být účinné.... někde tu padlo, když mne miluje, proč nepřestane. I tohle si myslím, že s tím tolik nesouvisí. on je prostě závislák, a třeba zase nekouří až tak moc, jen je zvyklý si v práci v nějaké situaci zapálit. A jesti mu to šmakuje, tak jen tak nepřestane. Ale takový nátlak podobnými scénami je fakt asi příliš... mohlo by to mít efekt ten, že ho od sebe zapudíš a nebude se mu chtít domů.
Není tady
Já jsem to nevěděla protože jsme nebydleli spolu. Jezdil k nám jenom na víkend a u nás nekouřil. Na dovolený taky ne..Prasklo to až teď co bydlíme spolu. Jenomže to od něj byla docela rána, protože jsme se o tom kouření bavili hned na začátku, věděl že mi to vadí a ještě mi nalhal že dříve dva rokykouřil a přestal v den kdy jsme se poznali.Před týdnem mi řekl, že kouří asi 3 týdny, protože měl v práci nějaké problémy a já se pak náhodou dozvím od jeho sestry že kouřit nikdy nepřestal...A to moje chování podle mě není citové vydírání, nedělám to schválně před ním, řekl jasně že nepřestane, takže by mi to stejně nepomohlo.Je to psychický.Mě samotnou to děsilo že jsem nemohla týden skoro nic sníst. Ale už je to trochu lepší.Snažím se s tím smířit..díky za všechny odpovědi, docela mi to pomohlo slyšet názory ostatních. Vždycky když mě chytne špatná nálada, tak si vzpomenu na vaše reakce a řeknu si, že máte pravdu, chyba je asi ve mě..Ale tím určitě neomlouvám jeho lhaní..
Není tady
Lhát tedy lhal, ale nemyslím, že by to dělal, aby Ti ublížil. Tohle bylo asi spíše v té dobré víře... Chci říct, spíš se dělal tak jak si představuješ ty svého ideálníhopartnera. Patřilo tam i nekuřáctví. myslím že to nebylo se záměrem Ti ublížit, tohle lze přece vyřešit během jedné diskuze doma a ne vyvádět pořád dokola. jestli Ti to silně vadí - až tak, že jsi týden nemohla jíst, tak bych vyhledala odbornou pomoc. Ale jinak se snaž ho trošku pochopit.S kouřením lze postupně přestat a myslím, že když viděl, co to s Tebou udělalo, třeba v tom směru zapracuje. Tobě se to může jako nekuřákovi jevit snadné a prosté, ale pro něj to nebude zase taková procházka růžovým sadem, někdy to odvykání není zase tak snadné....
Není tady
Milá MIshulko, všichni muži lžou... Oni ani nechtějí, ale neradi přiznávají svoje poklesky, neradi řeší svoje chyby, rádi vypadají lepší než jsou...ostatně jako my všichni. Radši se soutřeď na jeho dobré vlastnosti a dovednosti a chval, chval...
Jestli je ohleduplný kuřák a nechce přestat, musíš se s tím smířit. Věčné handrkování a výčitky kolem jeho kouření ho časem spolehlivě znechutí .... Zamysli se nad sebou, zda Ty jsi "dokonalá"...
Není tady
Než jsem si přečetla poslední příspěvek Mischulky, podepsala bych všecko, co tu bylo řečeno. Včetně toho, že není lež jako lež a tahle byla (jak je shora uvedeno) tak nějak ohleduplná nebo já nevím, jak to lépe vystihnout.
Ale formulka "Přestal jsem v den, kdy jsme se poznali" mi připadá jako hodně hloupá a vykřivená. Pokud tutlám před radikálním nekuřákem, že hulím, fajn, chápu. Ale přihazovat k tomu tyhle bajky?
Mně nepřijde blbý, že kouří, ani to, že o tom lhal, ale že by, ku.va, u toho musel z lidí dělat takový blbce...
Není tady
Mishulka, ja mám sľubne sa vyvíjajúcu(t.j. zhoršujúcu) astmu, napriek tomu som chodila a trávila weekendy poldruha roka s fajčiaorm. On bol ohľaudplný(väčšinou) a ja tolerantná. Dalo sa to. Prečo si taká posadnutá jeho fajčením???
Není tady
No tak já jsem momentálně opět přestala kouřit, takže, samozřejmě, nenávidím manžela, kdykoliv si běží ven čoudnout, ale abych mu počítala cigára, to mě teda nenapadlo. A taky mi " kecá ", když na něj vybafu, jestli jde kouřit. Vždycky říká, že jde zkontrolovat, jestli je zamčená brána. Kontroluje ji tak 6x za večer.
Mishulka, bylo od něj nefér, že Ti lhal, to uznávám. Třeba doufal, že se mu podaří přestat a nepovedlo se. Je vůči Tobě velice ohleduplný....... Můžeš si vybrat, buď vyhraje on, nebo Tvůj odpor ke kouření. Protože takhle Vám to rozhodně dlouho nevydrží. A jestli jo, tak nevím, jestli před partnerem smeknout, nebo ho politovat. Nezlob se, já jsem jako kuřák - i když v současnosti bývalý - nejspíš zaujatá, ale kdyby můj partner žil jen tím, že mě špehuje kvůli kouření, nevydržela bych to. Možná bych se i bála, co si najde, až kouřit přestanu.
PS: Co Ti vadí víc, to, že lhal, nebo to, že kouří?
Není tady
Eri, obdivuji tě, že dokážeš nekouřit, když manžel kouří. Mému partnerivi trvalo vždy (2x) jen o pár dní déle, než mi, než přestal a přece jsem ho u každé cigarety měla chuť zabít! A nebo mu ji ukrást...
Není tady
Ladie, zatím je to týden a už jsem na mrtvici!
A obávám se, že to opět víc jak pár dní nebude. Nejsem nijak silná osobnost a navíc je můj manžel až nechutně přející člověk. Když moc prudím, tak mi nabízí.
Není tady
Mishulka..a proč ho nenecháš.třeba kouřit přestane...a pokud né..tak máš dvě možnosti..buď to tolerovat a být s ním a nebo ti to tak vadí,že od něho odejdeš.....
Není tady
Mishulko, to, co popisuješ, je dost neobvyklé. V podstatě to jsou panické stavy a sama cítíš, že ti to dost komplikuje život. Vznikl tvůj odpor ke kouření někdy během života, dokážeš to časově někam zařadit, nebo to máš "odjakživa"? Je to spojené s nějakým člověkem, nějakou konkrétní událostí?
Že ti partner neřekl pravdu - máš právo být tím otřesená. Ale pokud se k tobě jako kuřák chová ohleduplně (nefouká ti pod nos), a pokud jsi za ty dva roky opravdu nic nepoznala (z jeho dechu, oblečení), jeho kouření je opravdu jeho věc. Na tvém místě bych zapracovala na sobě, tvoje reakce jsou opravdu nepřiměřené. Osobně bych problém tohoto rázu řešila přes kineziologii.
Mishulko já tě chápu, mně podobně vadilo, že bývalý kouřil trávu. A to lhaní že nekouří, proč mu nevěřím, a pak si při první příležistosti zapálí a třese se na to jak ratlík......Musím se zastat toho, že může být pravda i to že někdo přestal kouřit v den seznámení. Já přestala kouřit den před první schůzkou s přítelem :-)
Hlavně Mishulko pokud on sám nebude chtít tak nepřestane, nemá smysl ho nutit. Myslím, že záleží jen na tobě, jestli to budeš tolerovat, a třeba přijmeš to, že nebude kouřit před tebou a třeba jednou před dětmi. Z pohledu bývalého kuřáka ale musím říct, že jsem taky třeba celý den nekouřila, večer ale uspíšila např. odchod z návštěvy protože už jsem se nemohla dočkat cíga doma. Dost to pak ovlivňuje život. Přesně tak to ale praktikuje můj příbuzný, kouří jen v práci a mimo rodinu, manželka o tom ví, doma před dětma a ani na dovolený ale nekouří.
Není tady