Zkus si s ním promluvit,jestli nemá třeba nějaký blok (malý penis,málo zkušeností... no prostě nějakej-jistě nesmyslnej-mindrák). Když mu nevadilo spát s tebou v opilosti,tak si myslím,že to možná ukazuje na nějakou nejistotu a třeba si říká,že když budete svoji,tak už mu neutečeš. Ale o svatbě v tomhle věku fakt neuvažuj. Okradeš se o spoustu věcí. Mě moje mamča měla v devatenácti a říkala,že je hrozný,když pak koukáš jak kamarádky chodí po zábavách... No já s mým přítelem už rok žiju a taky už to není o tom,že jdeš kam chceš a kdy chceš,prostě musíš začít brát ohledy na to,že už jste dva a nejednáš jen za sebe...
Ale s přítelem bych si zkusila promluvit o opravdových důvodech tohohle rozhodnutí.

Nety:

já jsem vděčná za rady obojího typu, takže kam to dáte.., můžete si hodit kostkou

Luizi:

Ty bys chtěla chodit kam chceš ? To já bych chtěla chodit jen kam jde on

AdelkaVelka napsal(a):

Podle mě je láska něco, jak to popsal Šalamoun, nic víc a nic míň:

"Láska je trpělivá, láska je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá, nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydražit, nemyslí na nc zlého, neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy, všechno snáší, sšemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nepřestává."

Čím chcete to dozrání změřit ? Metrem co máte v signatuře ? Nebo snad tím, jestli vám vypočítám parciální rovnici ? Nebo jenom prostě tím, že platí podle sebe - soudím tebe a jednoduše vy jste byla ještě ve svých šestnácti/sedmnácti mezi panenkama ?

Ale Adélko, to nenapsal král Šalamoun, to je citace z listu Korintským. Naprosto souhlasím že je to krásná definice lásky a něco čeho byhom se měli usilovně snažit dosáhnout.
Já už ti psala že se svým současným manželem jsme chodili od doby kdy jemu bylo 20 a mě 16. Byla jsem na gymplu, pak udělala vysokou, teď ještě ve studiu pokračuji. Byla jsem na svůj věk hodně dospělá, takže přesně vím že člověk může vědět už v 16 co od života chce. Já tehdy svého přítele taky představila rodičům jako budoucího manžela, i když mi nevěřili.
Tak ti jen prostě říkám a radím tak jako každý jiný tady - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ne, nejsi na manželství ještě zralá. Ano, jsi zralá na to začít budovat vztah, který jednou v manželství skončí a přeji ti aby to bylo tak krásné jako manželství naše. To je můj názor, ty si stejně uděláš co cheš, a tak to má být. Nemusíš být útočná když s tebou někdo nesouhlasí.
A tem metřík v signatuře znamená jen to že se s manželem snažíme o naše první miminko a moc se na něj těšíme. S tebou opravdu nemá nic společného

AdelkaVelka napsal(a):

Ivča K.:

Podle mě to taky není úplně normální. Jenže já o kluky ze zábav a jejich většina nestojím. Jejich povídání mě nebaví a jsou přelétaví jako vodní ptáci Když si pomyslím, že bych se měla s Honzíkem rozejít, jít na zábavu a tam nějakého "borce" poslouchat machrovat, myslím, že teď, když znám Honzíka, asi bych se rozesmála, jenže on by to jistě pochopil tak, že je náramě zábavný a že je ruka v rukávu

Ale já vůbec neměla na mysli nějaké "borce"ze zábav,jak si na to přišla,že sex před svatbou chtějí jen pochybní kluci?Spíš jenom ten Tvůj Honzík nechce nebo je opravdu jeden z mála.Mojí dceři je skoro 18 a má přítele už delší dobu.Není to borec ze zábavy ani není namachrovanej a všechny víkendy spí dcera buď u něj nebo on u nás,bere antikoncepci,plánují si třeba společnou dovolenou,ale svatba je pro ně téma možná daleké budoucnosti.On už pracuje ale chce si dělat večerně ještě jednu školu a dcera taky plánuje nástavbu.Kdyby mi oznámila, že se chce vdávat,tak jí šáhnu na čelo,jestli nemá teplotu nebo ji budu podezírat,že si ze mě utahuje.

Adélko, zralost nebo nezralost je věc, kterou lze jen těžko objektivně zhodnotit. Já ti říkám že subjektivně se mi zralá (tj. dospělá, plně připravená nést odpovědnost, kterou s sebou manželství přináší) nezdáš.  To neznamená nutně neúspěch tvého případného budoucího manželství: můžeš dozrát až v něm, ostatně tak jako jsem až v manželství skutečně dospěla já, i když jsem se vdávala v 19. Určitě to ale znamená značně zvýšené riziko komplikací v tvém budoucím životě: jinými slovy, zaděláváš si na problémy. Možná je pak zvládneš, možná ne, lepší by bylo se jim vyhnout. I tak jich v životě budeš mít dost, jako každý z nás.

I když jsi na svůj věk velice chytrá a vyspělá, v 16 letech ať se ti to líbí nebo ne ještě nejsi zralá, dospělá, nejsi úplně hotový člověk, tvoje názory a postoje se budou ještě hodně vyvíjet. A některých rozhodnutí, které uděláš teď, můžeš litovat ( a nebo taky ne).
Jste spolu teprve rok, jsi pořád ve fázi zamilovanosti. Že bez něj nikam nejdeš - to je typické pro tuto fázi vztahu, skoro každá z nás to tak měla když jsme se zamilovaly - a skoro vždycky se to časem změní, tvoje osobnost se bude chtít rozvíjet. Ty řekneš: já chci jít jen tam kam jde on. Připadá ti to romantické, jako ta správná zamilovanost. A mě to připadá jako důkaz toho, že se ještě potřebuješ rozvíjet. Kde je tvůj vlastní názor, tvoje touhy, potřeby? Všechno zatím přizpůsobuješ jemu.

Dál, důvody, které jsi zatím uvedla k manželství, byly následující: chceš sex, chceš ho mít se vším všudy, nechceš žít na psí knížku. Vůbec jsi tu nemluvila o tom, co je dobré pro Tvého přítele, jen jsi řekla že dvakrát nadšený z toho nebyl. Nezdá se mi že bys s ním pořádně do hloubky promluvila, snažila se ho úplně pochopit, říct mu otevřeně jak to cítíš ty a pak s ním společně hledala řešení přijatelné pro oba (to bych já nazvala zralé řešení). Místo toho spíš zkoušíš jak můžeš dosáhnout svého. Já to opravdu nemyslím špatně Adélko, v tvém věku jsem byla úplně stejná, ale říkám ti že to ještě prostě není ten pravý čas pro sňatek. Měla bys jemu i sobě dát šanci rozvíjet vztah, nechat ho plynout přirozeně a přistoupit ka manželství až budete OBA cítit že je to to nejlpeší pro vás oba.

A ano, nick je podle paní Lindgrenové, kterou z mnoha důvodů považuju za jednu z nejlepších autorek literatury pro děti.

Já tě milá Adélko o ničem přesvědčit nechci a nepotřebuju. Mě je přece úplně jedno jak ty se rozhodneš Já ti otevřeně řekla svůj názor (od toho je to tu diskusní fórum), vysvětlila jsem ti ho jak nejlíp se mohla - a dál si s tím nalož jak chceš. Ať už se rozhodneš pro co chceš, přeju ti hodně štěsí, zdraví, dětí a všeho po čem v životě toužíš.

Adelko, psala jsi, že je ti 16, dotaz zněl na svatba v 16ti a pokud budu uvažovat přesně v duchu tvého dotazu, tak svatba v 16ti je nesmysl. Ty vše vidíš svými 16ti letými kukadly, stejně jako jsme každá viděla. Jenže ti co odpovídají mají tohle období dávno za sebou, mají velké děti a za sebou dvacet let společného života a každý ten budoucí manžel byl skvělý, jinak by si ho přeci nebraly. Můj, stejně jako kterýkoli jiný, byl ten nej, měl charisma, vystupování, slušný plat, miloval mne, chtěl mne, snesl by mi modré z nebe.... Ono to není o TEĎ ale o letech, co budou následovat. Ano, nikdy nemáš jistotu co bude, ale proč?  Nad tím se zamysli, on se každý mění, ty i on, ono vše za pár let je jiné. To jestli ti bude třicet, nebo 16 opravdu nehraje roli, ale je to jinak než si myslíš a ipřes tvé vyjadřování, jsi schopna pochopit. Byla jsme v tvé situaci, vím přesně jak a na co myslíš a proto ti říkám - mýlíš se, stejně jako jsem se zmýlila já.
V těch třiceti totiž už budeš rozvedená. Každý ti tu jen říká aby jsi počkala, protože vdát se je to samé jako začít dárak rozbalovat. Když se nevdáš, tak na ten dárek nesáhneš a budeš si představovat a snít..... A o tohle by jsi se připravila, tohle je totiž to nejkrásnější, co můžeš mít, ale všechny jsme to poznaly až po svatbě. Každá z nás....A je jedno jestli je ti 16, 25, 39, nebo 50.... V momentě, kdy na dárek sáhneš, neexistuje cesta zpět, do toho nejkráásnějšíh období plného očekávání a snů, představ a plánů.....
NIkdy nepochopíš, co ti říkám.... A pokud se náhodou stane, že ano, bude to znamenat jediné..... tvou pomalou prohru. Ale jistou a definitivní.

Adélko, taky souhlasím se všemi, kteří Ti radí, abys se svatbou počkala. Opravdu v 16 letech člověk na to není zralý, teprve se vyvíjí, získává zkušenosti, názory, na druhou stranu i v 16 letech to může vyjít - moje známá se vdávala v 16 letech, protože "musela", její manžel je jen o pár let starší a i teď po 14 letech jim to klape a jsou spolu a mají ještě druhý mimčo. Bohužel takových párů je málo, většinou to nevydrží, známá měla velkou podporu a pomoc u rodičů z obou stran, ani tak tu materiální jako spíš pomohli radou, pohlídali, známá si při synovi dodělávala školu, nebylo to nic lehkýho a myslím, že kdyby sama měla říct sůvj názor, rozhodně by Ti to nedoporučila. Právě proto, že na mě působíš jako hodně chytrá holka, tak to pořádně zvaž.

AdelkaVelka napsal(a):

Ivča K.
"Kdyby mi oznámila, že se chce vdávat,tak jí šáhnu na čelo,jestli nemá teplotu nebo ji budu podezírat,že si ze mě utahuje"
Chápu to, berete to prakticky. Já holt jen tak pro hromádku nebo psí knížku nebudu nikdy.

Adelko,vypadá to,že si nerozumíme.Když spolu dva lidi chodí a spí třeba i několik let před svatbou,tak to přece neznamená,že spolu žijí na psí knížku čili na hromádce.Tak se říká tomu,když ti dva už mají společný byt a domácnost.Dcera nechce žít na hromádce,ale rozhodně se nechce vdávat už teď.Schválně jsem se jí ptala,co by dělala,kdyby jí ten její řekl,že sex až po svatbě a koukala na mě jako bych spadla z višně.Prý asi není normální a tentýž názor mají i její stejně staré kamarádky.

Myslím si, že jedné, na čem se tu shodneme, je to, že jsi příliš mladá...

Mimo to tajný sňatek je blbost, která se ti legálně nepovede a normální vlastně taky. Většinou ho soud povolí jen z důvodu těhotenství, což tobě se těžko povede, když přítel s tebou spát nechce (leda bys ho zase opila, zmermomocnila a udělala mu děťátko).

cilka:
Na tom se shodneme zcela určitě. Samo o sobě to ale neznamená nic.

Bety:
Kdyby se mě jednalo o sex, jistě bych s ním nebyla celičký rok jen tak. Pokud by sexu měl jinde a já byla jen jakési cosi nespecifikovatelného, potom by s tou svatbou jistě nesouhlasil, resp, vubec by semnou nechodil, jednoduše proto, že by mu chyběl motiv.

helena:
jistě, jedině ilegální. Dítě bych chtěla, ale takhle ne V širším spektru se bavíme o řešeních nejen o svatbě v šestnácti nebo teď už spíš v sedmnácti nebo v osmnácti.

Upravil(a) AdelkaVelka (16. 7. 2007 11:44)

A tu ilegální svatbu si jako představuješ jak? Jako že přijdeš na úřad nebo do kostela a tam řekneš, chci mít svatbu, jo ale je mi 16 a nemám povolení soudu? Víš, holčičko, ono je potřeba předtím vyplnit jisté formuláře a ukázat občanku. Nebo si najmeš nějakého herce a uděláš příteli hezké představení? Pokusíš se mu namluvit, v jeho věku, že to nějak jde? Je vidět, že o životě toho víš hodně málo.
A co další praktické věci po té tvé svatbě? Co bydlení, škola? Kdo tě bude živit? Rodiče už ne, takže předpokládám, že Honzík. Ví o tom? Těžko, co?

Osobně taky považuju svatbu za něco, co vztah upevní. Pro mě to není jen kus papíru, který mi zakládá určitá práva ze zákona. Pro mě je to posvěcení vztahu dvou lidí, vyjádření jejich lásky a touhy strávit spolu zbytek života. V dobrém i ve zlém. Proto si chci vzít svého přítele, protože s ním chci prožít zbytek svého života, pomáhat mu, pečovat o něj, když to bude potřeba, být mu oporou, mít s ním děti. Ale v 16 bych si teda nikoho nebrala, a tehdy jsem si taky myslela, že ten dotyčný je ten pravý. Víš ono v 16 člověku stačí málo. A vyzrálá jsem v té době byla nejspíš víc než ty.

Ale kdyby mi kluk v 16 řekl, že se mnou chce spát až po svatbě a že si mě, až budu dospělá, chce vzít (současně, ne až po mém šíleném nápadu, a nehledal by důvody, proč to teď nejde), tak bych mu řekla tohle: "Dobře, miláčku, jestli to cítíš takhle, tak počkáme, a až mi bude osmnáct, tak jestli budeš chtít, tak se vezmeme". Rozhodně bych se ale nehnala do svatby.

Upravil(a) Jarka (16. 7. 2007 11:58)