Taky jsme se spolu milovali, ale to nebylo o tom, že jsem jeho manželka, to bylo o tom, že jemu to vyhovovalo. Když se mu někdo nabízí, tak by byl blbej, kdyby to nevzal.
Já ho zoufale potřebovala, protože v té chvíli byl jen se mnou, nesměla jsem myslet, že to dělá s ní. Nechtěla jsem nic jiného, jen aby byl se mnou.  Pokudby se to stalo znova, už bych to nedokázala.Mám svou cenu a vím, že jen o sexu manželství není.
Chce mít vedlějšák? Tak s plnou parádou, bez servisu doma. Ať se o něj postará milenka.
On je ten, co porušil pravidla párového soužití. Můžeme být k sobě slušní, ekonomicky se podílet na domácnosti a starosti o děti, ale v té chvíli to je už jen podnájemník. A s odchodem k milence si vytváří jen další potencionální domácnost, tak proč ho udržovat v dojmu, že jsem nadšená, když mu smím vyprat prádlo a vyžehlit košili?
Jistě, je to člověk, se kterým mám děti, mám ho i nadále přes to všechno ráda, ale proč to divadýlko okolo? Když něco rozbiju, tak to za mě nikdo neuklidí ani nezaplatí, proč to mám dělat já za něho?A ještě se k tomu trápit?
On ví, že se chová špatně. On ví, že by neměl, ale přesto to dělá.
Začínám vidět rudě, radši jdu pracovat ;-)).

Upravil(a) Regina (30. 7. 2007 10:32)

Nabuko: ... to je šílený .... Co bys chtěla ty? Sama pro sebe?

Ani ne. Teď jde o to, jestli totéž chce on .... ... o tom bych si na tvém místě chtěla s mužem promluvit (jestli tedy on chce, kdyby nechtěl, tak to asi nemá smysl. Teda myslím - kdyby nechtěl vůbec mluvit. Ne že by musel zrovna teď, když já mám náladu. Stačilo by zítra...za týden...ale aby vůbec sám od sebe chtěl...)... ach jo.... já se pořád musím vracet k tomu, jak můj BM se tvářil, že mluvit chce, kýval, souhlasil a přitom...pche... jel si pořád po svém, jakoby se mnou nemluvil, nekýval, nesouhlasil...a já blbec věřila a věřila a doufala...a nakonec jsem pochopila, že on nic měnit nechce ... dodnes mě bolí to, jak dlouho klamal ... dodnes se někdy ptám, proč neřekl na rovinu, co si myslí? ... dodnes nechápu, jak mohl vydržet hrát to divadlo a vlastně si se mnou pohrávat...já to myslela vážně a on nejspíš tak aby "stará dala pokoj" ... a já mu to žrala... to je něco, co mě straší dodnes - že budu vést s chlapem rozhovor, budu si myslet, že je to dialog a za pár měsíců zkušeností zjistím, že to byl jen a jen můj monolog a z něj vlastně nevypáčím, co by chtěl on, ani heverem ... bojím se nabít si znovu hubu ... Tak vidíš, každá máme svůj problém. Ale bude dobře Musím věřit ... (vlezl na mě nějakej splín, dnes nám totiž dovezli nějaké nové věci do kuchyně a já zapomněla cosi k té dopravě a můj miláček se tvářil do mobilu tak nějak uspěchaně a snad i naštvaně...a mě hned napadlo, jak jsem fakt pitomá - přesně jak mi to říkal bejvalej ... taky mi kdysi říkával, že už mě nikdo nebude milovat tak jako on .... a mě dneska napadlo, jak jsem s přítelem mluvila, že mě přítel vlastně asi nemá rád a že jsem blbá....no prostě....zas mě dostihla minulost....ach jo.... ale bude líp. Bude...sama sebe přesvědčuju... Btw - sorry, že ti tu zasí.ám vlákno.)

Upravil(a) Eva36 (30. 7. 2007 15:31)

Eva36 napsal(a):

Ani ne. Teď jde o to, jestli totéž chce on .... ... o tom bych si na tvém místě chtěla s mužem promluvit (jestli tedy on chce, kdyby nechtěl, tak to asi nemá smysl. Teda myslím - kdyby nechtěl vůbec mluvit. Ne že by musel zrovna teď, když já mám náladu. Stačilo by zítra...za týden...ale aby vůbec sám od sebe chtěl...)... ach jo.... já se pořád musím vracet k tomu, jak můj BM se tvářil, že mluvit chce, kýval, souhlasil a přitom...pche... jel si pořád po svém, jakoby se mnou nemluvil, nekýval, nesouhlasil...a já blbec věřila a věřila a doufala...a nakonec jsem pochopila, že on nic měnit nechce ... dodnes mě bolí to, jak dlouho klamal ... dodnes se někdy ptám, proč neřekl na rovinu, co si myslí? ... dodnes nechápu, jak mohl vydržet hrát to divadlo a vlastně si se mnou pohrávat...já to myslela vážně a on nejspíš tak aby "stará dala pokoj" ... a já mu to žrala... to je něco, co mě straší dodnes - že budu vést s chlapem rozhovor, budu si myslet, že je to dialog a za pár měsíců zkušeností zjistím, že to byl jen a jen můj monolog a z něj vlastně nevypáčím, co by chtěl on, ani heverem ... bojím se nabít si znovu hubu ... Tak vidíš, každá máme svůj problém. Ale bude dobře Musím věřit ... (vlezl na mě nějakej splín, dnes nám totiž dovezli nějaké nové věci do kuchyně a já zapomněla cosi k té dopravě a můj miláček se tvářil do mobilu tak nějak uspěchaně a snad i naštvaně...a mě hned napadlo, jak jsem fakt pitomá - přesně jak mi to říkal bejvalej ... taky mi kdysi říkával, že už mě nikdo nebude milovat tak jako on .... a mě dneska napadlo, jak jsem s přítelem mluvila, že mě přítel vlastně asi nemá rád a že jsem blbá....no prostě....zas mě dostihla minulost....ach jo.... ale bude líp. Bude...sama sebe přesvědčuju... Btw - sorry, že ti tu zasí.ám vlákno.)

Evi, nic neza.íráš. :-) Je asi normální, že po takových zážitcích zůstane v nás všechn nedůvěra, že ještě existuje chlap, který by nás mohl milovat a být věrný a nedělat z nás kretény. Ale určitě ano. Můj manžel není můj první partner, s kterým jsem žila. Ti dva před ním byli oba věrní, oba mě milovali, ale zase jim chybělo něco, co má můj manžel. :-) Ten jeden byl taková ta první "opravdová" láska. Když jsem zjistila po roce společného žití (tři roky chození), že to bude celý život fungovat tak, že se proti němu všichni spikli, on za nic nemůže (neúspěchy v práci, dluhy atd.), zjistila jsem, že to nechci. Mám ráda sebevědomé a cílevědomé chlapy. Ten další byl děvkař od přirození :-). A o dost starší. Měl to v hlavě srovnané. Od něj jsem žádnou věrnost ani nečekala a užívala si to,že mě nosí na rukou. No a byl mi věrný a miloval mě asi tak, jak už nikdo nikdy nebude. Ale mně to nestačilo. Šla jsem za svým srdcem - manželem. Občas si povzdechnu, jaké by to bylo, kdybych zůstala s tím druhým. Miloval mě, bylo mi s ním fajn, perfektní sex, ale prostě mě miloval asi až moc.

Jinak k tématu. :-) Manžel mi řekl před časem, že o náš vztah už nestojí. Pak to dementoval, ale ... Chci tomu teď nechat volný průběh. Pokud se to mezi námi do konce roku nějak nezlepší, nenavážeme zase normální manželský, přátelský a milenecký přirozený vztah, zřejmě nebude mít cenu lámat to přes koleno a ukončíme to. Ale te´d to nijak řešit nebudu.

....ono asi záleží na tom, jaký kdo je ... já bych třeba tu fotku neukazovala, nač kazit život ještě jednomu člověku, kterýho ani neznám? (Jo kdybych ho znala a věděla, že jí dá kopačky, že to bude pro něj ta poslední kapka, když mu to ukážu, tak jo, ale když nevím, jak by reagoval a třeba by se tím jen trápil...tak bych ji radši neukazovala...)... navíc - můj bývalý mi kdysi dávno přišel na milence a i když jsem to hned ukončila, tak nevěděl nic lepšího, než to zavolat manželce onoho pána...chudák ženská mi pak volala celá ubrečená, utrápená...ale rozhodně jsem neměla pocit, že ho vyrazí, když se jí přiznám (takže jsem to zapřela, myslete si o mně, co chcete, viděla jsem to pro ni jako menší zlo). Že manžel tím klesl v mých očích na ubohýho donašeče, bonzáka....tak to klesl. Ač jsem asi měla být podělaná strachy a studem za to, co jsem provedla, tak já spíš cítila opovržení nad ním .... Takže i to se může stát, pokud podváděný strčí důkaz o nevěře legitimnímu partnerovi milenky ...

Jinak si, Nabuko, myslím, žes to vzala za správný konec. Ono někdy nicneděláním se vážně něco vyřeší, rozmotá se to atd. (Můj problém ovšem bývá netrpělivost, tu když přemůžu, tak vždycky dospěju nakonec k řešení a vždycky k lepšímu, než kdybych řešila hned a unáhlovala se.)

Tercila napsal(a):

Tak tedy Nabuko, po přečtení Tvého příspěvku o fotce "kamarádky" Tvého manžela jsem si řekla, že Ti musím napsat jednu věc: jestliže má "kamarádka" odvahu nechat se fotit svlečená "cizím" chlapem, tak ať má taky odvahu tu fotku ukázat svému manželovi.
Možná jsem teď moc tvrdá a odbojná (vrátila jsem se ze senzační dovolené, měla jsem se báááječně) , ale dnes vím, že bych tu fotku vytiskla a opravdu ji dala jejímu manželovi.

Jasně, Tercilo, když už musím trpět já, ať trpí taky někdo jiný, co? A ještě nám něco pověz o tom EQ, ty ho máš se svým mechanistickým vnímáním vztahů hodně vysoké, viď.

Vanilka69 napsal(a):

úplně se ztotožňuji s Evou36 ...


ale Nabuko, celé jsem nedočítala, dlouho jsem tu nebyla, ale musím napsat následující:

Sama nevíš, jak se zbavit závislosti na manželovi, o kterém více méně víš, že on pro Tebe není ten nejlepší. Alespoň se to dá vydedukovat z názvu tohoto vlákna. Víš jak je to těžké, snad ho miluješ, snad jsi jen na něm závislá. Taky píšeš, že jsou mezi váma situace, kdy víš, co je správné a přesto nejsi schopna tak reagovat. Se svým chováním a se svými city nejsi spokojená, přesto si prostě nedokážeš poručit.

Celé to píšu proto, aby sis uvědomila, že úplně to samé zažívá Tvůj manžel. Ví, co je správné ale neumí si poručit. Třeba ji miluje, třeba je jen na ni závislý a neumí se své závislosti zbavit. Třeba by chtěl svoje city k ní i k Tobě změnit, ale není toho schopen.

A to, že tady je nejlepší pomocník čas, určitě platí jak pro Tebe, tak i pro něj.

Ahojky Vanilko, ráda Tě "vidím". :-) Teď tomu fakt nechávám čas. Učím se žít sama se sebou, bez něj. Myslet na sebe a nepřemýšlet co kde jak on. Jsou chvíle, kdy to ve mně bublá, kdy brečím, kdy bych mu nejradši zase dala pár facek, ale je jich čím dál míň. Uvidíme, co zmůže čas. Jelikož teď bude hodně často služebně mimo ČR, bude asi jednodušší naučit se žít bez něj. A třeba nám to časté odloučení pomůže, abychom k sobě našli cestu. Budeme si užívat víkendy, dovolenou a čas ukáže, zda máme my dva dohromady nějaký smysl.

Axi,
absolutně jsi mě nepochopil - nebo se možná špatně písemně vyjadřuji. Takže to obraťmě - Tvoje partnerka se nechává v přítomnosti vašeho malého dítěte fotit nahá nějakým chlápkem. Nevíš to Ty, ale vědí to jiní lidé. Nebude Ti (dávám to jenom jako možnost k uvážení, nijak tady nebazíruji na platnosti svých okamžitých názorů) líp, když o tom budeš vědět? Pak budeš mít totiž na vybranou - mám ji tak moc rád, že mi nevadí, co dělá, nebo bych to s ní měl asi nějak řešit. Já Ti nevím, ona samozřejmě ta "pravda" vždycky není úplně nutná, ale zase - já mám prostě pocit, že pokud by Ti tohle Tvoje žena dělala, pak Tě nemiluje a Ty bys situaci, která z tohoto focení stejně časem vzejde, nějak řešit musel. Vždyť to, že něco nevíš, Ti nezaručí lepší život - nebo jo? Já nevím, jestli strkání hlavy do písku něco vyřeší. Já nevím, fakt nevím. To není o tom, ublížit nějakému dalšímu člověku. Je to možná o tom mu dokonce "pomoci". (Jinde jsem psala, že mně osobně opravdu kdysi v pravěku pomohla informace o dlouhodobé nevěře mého partnera k tomu, abych si líp uspořádala život. Bez té informace bych se v tom vztahu plácala kdovíjak a možná bych ani neměla možnost objevit svého současného partnera, protože bych setrvávala s hajzlíkem v růžové iluzi, jaký je to čestný člověk a lidi mě zatím za mými zády litovali.)
Já tady netvrdím, že mám správný názor, jen se snažím představit si ty situace. Víš, jde taky o to, že kdyby si na základě informací ten manžel "milenky" udělal doma pořádek, mohla být Nabuko v klidu. Možná. Takhle se utajováním čehokoliv akorát prodlužuje agónie jejich vztahu. On se totiž ten jejich vztah stejně už posunul. I když se situace zklidní, nevěřím, že Nabuko zapomene na to, co v počítači viděla a co teď prožívá. Protože to, co viděla, já teda opravdu považuji za sprosťárnu těžkého kalibru. Pokud není ten její chlap profesionální fotograf. Což asi není, že.
Myslím, že každý tu píše na základě svých dosavadních prožitků a není třeba hned soudit a napadat, co říkáš? Zdaleka tu toho nevypisuji tolik a nevěnuji psaní tolik času, abys mohl celkově posoudit, jaká v životě jsem. Předpokládám, že se do pocitů Nabuko dokážu vžít lépe než Ty.

Šíleně mě dráždí slovní výroky typu: udělat si doma pořádek, PRAVDA musí vyjít najevo, Můj partner, Tvůj partner...... a prodlužování agonie...

Jsem asi příliš liberální, ale chápu, že se může stát, že člověk někdy...občas.... provede něco ujetého nebo ujetějšího ( jak píše Eva36...máš mé sympatie). Vzhledem k tomu, že zastávám názor, že každý je za své skutky odpovědný především sám sobě, tak akce typu "předání informace nicnetušícímu partnerovi" mi příjde značně destruktivní, podlá a odsouzeníhodná, ať se maskuje za jakékoliv ludumilné výroky.
Dle mých životních zkušeností je totiž dost dobře možné pěstovat plnohodnotný partnerský vztah, i přestože  někdy partner spáchá nějakou tu chybku..... milosrdná nevědomost je v tomto případě prokazatelnou výhodou.

Upravil(a) Somaia (1. 8. 2007 11:56)

Že by to bylo o tom, že  "sdělená bolest = poloviční bolest" ? ... Když já mám trable, tak ať je má taky partner milenky? .... hm? ... Jo, mně kdyby někdo ukázal, že můj dnes BM fotí nahatou milenku, tak mi konečně dojde, že za jeho nezájmem není přepracovanost, ale taky mj. i ta baba a jelikož on se nezmění, bylo by pro mě řešení "sbohem a šáteček" to jediné možné ... ale že mi to nikdo neukázal, neřekl, tak u nás byla skutečně prodlužovaná agónie vztahu, protože on kecal a kecal, já dlouho věřila a věřila - do doby než mě znovu podrazil, pak se omlouval nebo mi případně nadal, jak jsem nechápavá, já se zastyděla za svou neomalenost, že nejen chci, aby přestal vybírat mou výplatu, ale že i chci i jeho příspěvek na byt, stravu a naše dítě, že chci občas společný víkend a aby někdy dceru vyzvedl ze školy a zasklil dveře doma, ... tak já se styděla za svou náročnost, sklapla jsem a uvěřila, že příště to bude lepší ... he! ... nebylo ... tenkrát kdyby mi někdo řekl, ať nejsem hloupá, že on už má svůj zájem jinde, balila bych kufr ... takhle jsem čekala, až SE to zlepší ...

Záleží na tom, jak by s tím prostě ten partner milenky naložil. Když ho neznám, netejrala bych ho fotkama jeho nahý báby, který dělal můj chlap. To je zbytečný řešit, ne? ... Horší by mě přišel ten fakt, že na promoci čas "neměl", ale na focení jo. To bych brala jako docela důležitý a jak se znám, dala bych mu volnost. Naprostou a úplnou. Člověk, který nechce sdílet se mnou moje důležité životní okamžiky, pro kterého to nic neznamená, který snad možná ani nerozumí tomu, že mám radost, že jsem na sebe hrdá, kterému to nic neříká...ten má pravděpodobně jiný žebříček hodnot .... a nakonec - přece nemusí po mém boku vlastně být ... připomíná mi tím mého BM ... když jsem měla před státnicí z němčiny, tak mi holku hlídala maminka, on musel "do práce" ...když jsem tu státnici udělala, měla jsem velkou radost ... on si ani nevzpomněl, že mám zkoušku, natož aby to moje snažení nějak ocenil, abych viděla, že sice nerozumí, proč se to učím (když mluvit umím, tak nač papír), ale že chápe, že mě to těší ... to nepochopení celý mojí osoby a ta jeho péče zejména o sebe, aby on se měl dobře a po mně potopa, to je horší než nějaká další baba ...

Petuna: Já to mám trochu jinak. Já odešla od BM, protože to byl mrzák chlap. Tedy duševní mrzák. Až po tom odchodu mi došlo, že měl milenku. S tehdejším přítelem se ona rozcházela ( a já ji ještě pomáhala se svěřením dítěte do její péče, dala jsem jí číslo na donalinku, protože on jí vyhrožoval a taky ztřískal, dokonce jsem svého muže tehdy vyslala, aby jí pomohl....já bláhová...a on s ní už dávno š.kal....). Když už mi docvaklo, že jsem měla škodnou v revíru, byl její přítel od ní už odejit, takže bych ani neměla komu bonzovat ... To já si to radši vyřídila rovnou s ní. Klekla jsem jednou na chatě na ni a třískala ji její blonďatou hlavinkou o beton, až se krev rozstřikovala na všechny strany .... dlužno dodat, že to byl jen můj sen. Ale pěknej, to zas jo ... ovšem být s nevěrníkem stále v jednom bytě, stát o něj a vědět, že mě podvádí, nestará se o nás, neví, čí je ... nevím ... kdybych o něj stála, tak bych se možná dopustila podobné kraviny jako je kontaktování milenky nebo případně jejího partnera či rodičů ... s chladnou hlavou a s odstupem si myslím, že je to blbost a nikam to nevede. Mě v situaci milenky kontaktovala žena toho mého, situaci nezvládla, jen se dokonale ztrapnila (chápu ji, taky se mi klepaly kolena, hlas mi někam mizel, srdce tlouklo jako o život, když jsem vídala milenku mého už skoro BM - a to byl už skoro bývalý....a nechtěla jsem ho...).... Můj BM kontaktoval kdysi manželku mého milence (už je to dávno) a tu ženskou doslova citově položil...volala mi, já viděla, že o muže přijít nechce (já s ním ten vztah ukončila, jakmile na to můj muž přišel)....a jen se trápila a dusila...tak jsem lhala, že s ním nic nemám ... můj muž to ovšem posr.l na celé čáře...tím bonzáctvím u mě klesl hooodně hluboko ... víc než kdyby byl nevěrný...

Fajn tak konečně normální ženský názor, vypadalo to ,že všechny ženy co chtějí "zatopit milence" jsou špatné!! Že mají všechny stále vyčkávat, trpět potichu hlavně ne nahlas ( aby jim ten pán tvorstva za milenkou neutekl atd. atd.)
Jen by mě zajímalo ,který chlap by to dělal podobně, čekal a čekal a čekal, trpělivě snášel jak ho manželka prozvání od milence atd. atd.