|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Eva36 má ve všem pravdu...Nebát se, nelpět, nelitovat se-taky mi to říkali, musí si to každý odžít a trvá to dlouho.Taky jsem se vdávala na pořád.Ale ta úleva, když si člověk uvědomí, že postoupil o krůček dál...V některém příspěvku jsem někde četla: Všechno to trápení by bylo stejně pryč, kdyby se ON "probral" ze sna, usmál a vrátil k nám-celé okolí by si oddychlo.Rozumím Ti...
Držím pěsti, Nabuko !
Není tady
Mikulenka napsal(a):
Eva36 má ve všem pravdu...Nebát se, nelpět, nelitovat se-taky mi to říkali, musí si to každý odžít a trvá to dlouho.Taky jsem se vdávala na pořád.Ale ta úleva, když si člověk uvědomí, že postoupil o krůček dál...V některém příspěvku jsem někde četla: Všechno to trápení by bylo stejně pryč, kdyby se ON "probral" ze sna, usmál a vrátil k nám-celé okolí by si oddychlo.Rozumím Ti...
Držím pěsti, Nabuko !
Děkuji za podporu. Ano, tu větu bych mohla podepsat, kdyby se ON probral, řekl, že to všechno zvládneme a jeli bychom dál. Jenomže on o to nestojí. Domlouvá si prohlídky bytů, domlouvá si party s kamarádkama. Prostě začíná žít svůj život beze mě. Ale já to nedokážu.
Není tady
noriss napsal(a):
Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.
Byla bych strašně ráda, kdyby tohle pochopil. Ale on není takový. Když se pro něco rozhodne, stojí si za tím. Proto, i když říkal, že svůj vztah ukončí, neudělal to, protože to nemyslel vážně.
Ještě včera jsem si říkala, že když se odstěhuje, pochopí, budu mu chybět. Ale teď už cítím, že je prostě konec. On pochopil. Ale bohužel úplně něco jiného, než jsem chtěla já.
Není tady
Nabuko: No jo, čím víc na něm visíš, tím je větší pravděpodobnost, že budeš bez něj. Čím víc se něčeho bojíš, tím spíš se to stane... to už jsem taky několikrát viděla v mým okolí. Prostě když nepřijmeš to nelpění a pořád zoufáš, kdyby-kdyby, tím spíš přijde to, co si nepřeješ....bohužel... Ale ono - žít svůj život, to ti je děsně fajn. I když dneska se ti to asi nezdá, tak ty na to taky přijdeš. Vždyť vidím, že jsi hrozně schopná baba. Ty nebudeš dlouho sedět ubrečená s rukama v klíně, ty se rozhýbeš, najdeš si nový lidi, oprášíš staronový kamarádky a ten svůj život začneš. Věřím v tvoji životaschopnost, opravdu ano. Jde o to, aby sis začala věřit ty sama 
Není tady
Nabuko napsal(a):
noriss napsal(a):
Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.
Byla bych strašně ráda, kdyby tohle pochopil. Ale on není takový. Když se pro něco rozhodne, stojí si za tím. Proto, i když říkal, že svůj vztah ukončí, neudělal to, protože to nemyslel vážně.
Ještě včera jsem si říkala, že když se odstěhuje, pochopí, budu mu chybět. Ale teď už cítím, že je prostě konec. On pochopil. Ale bohužel úplně něco jiného, než jsem chtěla já.
Nabuko,
četla jsi od Vany s názvem "Manžel po porodu"...?? Neřeší tam přímo nevěru, ale její manžel se taky "zbláznil" a ona na tom byla po porodu podobně jako ty...Jen mě napadlo, že ti to třeba v něčem pomůže a dodá sílu.
Není tady
Eva36 napsal(a):
Nabuko: No jo, čím víc na něm visíš, tím je větší pravděpodobnost, že budeš bez něj. Čím víc se něčeho bojíš, tím spíš se to stane... to už jsem taky několikrát viděla v mým okolí. Prostě když nepřijmeš to nelpění a pořád zoufáš, kdyby-kdyby, tím spíš přijde to, co si nepřeješ....bohužel... Ale ono - žít svůj život, to ti je děsně fajn. I když dneska se ti to asi nezdá, tak ty na to taky přijdeš. Vždyť vidím, že jsi hrozně schopná baba. Ty nebudeš dlouho sedět ubrečená s rukama v klíně, ty se rozhýbeš, najdeš si nový lidi, oprášíš staronový kamarádky a ten svůj život začneš. Věřím v tvoji životaschopnost, opravdu ano. Jde o to, aby sis začala věřit ty sama
Evi, já teď nevěřím vůbec v nic. Vím, že bude líp. Ale nevím kdy. Sedím tu, tečou mi slzy a já mám pocit, že už to vždycky bude jen takhle. Proč, proč, proč. Sakra. Jak může s lehkým svědomím a úsměvem na rtu odejít. Vždyť jsme leccos prožili. Ještě před rokem mě miloval a tvrdil, že lepší ženskou nemůže mít (neříkal to mě, ale svým přátelům). I teď říká, že by mu za mě chlapi ruce utrhali, ale on o to nestojí.
Jo, herečka Šulcová taky ve 13. komnatě říkala - člověk nesmí být na ničem závislý, jinak o to příjde.
Není tady
Nabuko moc chceš a většinou když něco strašně moc chceš, tak ti to bude utíkat....i když cítím,že to CHCI...je spíš vyjádření bolesti....bezmoci....
Nabuko: To víš, že líp bude. Tak už to chodí. ... já neřešila nevěru, ale v podstatě všechny příznaky na ni ukazovaly. Dodnes se divím, že mě to nenapadlo. Řešila jsem vlastně totéž, co ty, jen jsem to nevěděla. řešila jsem jeho totální nezájem, i když mi říkal, jak mě má rád a jsem ta nejlepší a on si mě nezaslouží atd... brečel mi na ramenou v noci... mně tvrdil, že je v práci...neřekl kde, nezajímala ho dcera, ani já.... bojovala jsem, vzdávala to, zas bojovala, litovala se, lpěla, týrala se, ztrácela se v tom, dávala si vinu, snažila se "polepšit" a brečela a brečela ... Psycholožka mě nasměrovala trochu jinak a já začala tu situaci jinak vnímat a zjistila jsem, že já mám svůj problém. Manžel mi ho jakoby jen zviditelňoval, dost drastickou formou mi (nevědomky) dával najevo, že jsem tak moc závislá, že mu odpustím všechno a že on může dělat cokoli....aby ne - dovolila jsem mu to... Pochopila jsem nakonec, proč lpím a taky s tím něco dělala. .... Trápila jsem se třičtvrtě roku, tak dlouhá byla ta doba.... ale každý to má samozřejmě jinak. A taky - já nemůžu o bývalém říct, že by byl někdy spolehlivý partner. Tím nebyl nikdy, to je plus pro toho tvýho, ale zas chápu, že o takovýho člověk přijít nechce...když je chlap vyžírka, opouští se tak nějak snadněji...Čím dřív přijdeš na to, že jsi schopná samostatného žití a to dokonce spokojeného, tím líp pro tebe. Koukni ještě jednou na to, co napsala Regina o tom balónku. Dobře to, holka, vystihla. Drž se. Ahoj 
Není tady
sandra napsal(a):
Nabuko napsal(a):
noriss napsal(a):
Milá Nabuko, nechcem Ti dávať nejaké rady, len pre príklad napísať ako to dopadlo u nás - zažívali sme niečo podobné. Priateľ sa zamiloval a po 6 rokoch spoločného života sa chcel rozísť, ale nejak sa nevedel rozhodnúť čo vlastne chce. Nebudem tu rozpisovať celý príbeh, lebo to nie je to o čom Ti chcem napísať. Trvalo to asi dva mesiace, snažila som sa zmeniť na sebe všetko, čo mi bolo vytýkané len aby som si ho udržala, byť milá, vždy usmievavá, nevyčítať...., lebo som si nevedela predstaviť život bez neho. A akurát sme sa v tom obaja plácali. Po dvoch mesiacoch sa odsťahoval z nášho spoločného bytu a teraz viem, že keby som vtedy vedela ako sa to vyvinie, tak by som ho vysťahovala hneď a ušetrila si to trápenie. Ešte v ten deň ako sa odsťahoval si samozrejme dohodol rande so svojou láskou v súkromí, avšak už večer mi volal, že asi urobil chybu a že by sa chcel stretnúť. Stretli sme sa spolu po dvoch dňoch a on mi vysvetlil ako pochopil, že vlastne miluje mňa. Dohodli sme sa, že sa domov hneď nevrátí, mesiac býval inde a my se si zopakovali chodenie. Bolo to krásne obdobie. Po mesiaci mi sám povedal, že sa už chce vrátiť domov. Dnes viem, že to jediné, čo mu otvorilo oči, bol až odchod, kedy náš rozchod začal byť definitívny. Kým býval doma, tak sme tak nejak boli stále spolu. Mnoho ľudí si uvedomí, čo vlastne chce a na čom im záleží až keď o to prídu. Netvrdím, že to tak dopadne aj v tvojom prípade, ale myslím, že za pokus to stojí a manžela by si mala nechať ísť a budem držať pästičky, aby to vyšlo.
Byla bych strašně ráda, kdyby tohle pochopil. Ale on není takový. Když se pro něco rozhodne, stojí si za tím. Proto, i když říkal, že svůj vztah ukončí, neudělal to, protože to nemyslel vážně.
Ještě včera jsem si říkala, že když se odstěhuje, pochopí, budu mu chybět. Ale teď už cítím, že je prostě konec. On pochopil. Ale bohužel úplně něco jiného, než jsem chtěla já.Nabuko,
četla jsi od Vany s názvem "Manžel po porodu"...?? Neřeší tam přímo nevěru, ale její manžel se taky "zbláznil" a ona na tom byla po porodu podobně jako ty...Jen mě napadlo, že ti to třeba v něčem pomůže a dodá sílu.
Jak si vyhledám to téma?
Není tady
Eva36 napsal(a):
Nabuko: To víš, že líp bude. Tak už to chodí. ... já neřešila nevěru, ale v podstatě všechny příznaky na ni ukazovaly. Dodnes se divím, že mě to nenapadlo. Řešila jsem vlastně totéž, co ty, jen jsem to nevěděla. řešila jsem jeho totální nezájem, i když mi říkal, jak mě má rád a jsem ta nejlepší a on si mě nezaslouží atd... brečel mi na ramenou v noci... mně tvrdil, že je v práci...neřekl kde, nezajímala ho dcera, ani já.... bojovala jsem, vzdávala to, zas bojovala, litovala se, lpěla, týrala se, ztrácela se v tom, dávala si vinu, snažila se "polepšit" a brečela a brečela ... Psycholožka mě nasměrovala trochu jinak a já začala tu situaci jinak vnímat a zjistila jsem, že já mám svůj problém. Manžel mi ho jakoby jen zviditelňoval, dost drastickou formou mi (nevědomky) dával najevo, že jsem tak moc závislá, že mu odpustím všechno a že on může dělat cokoli....aby ne - dovolila jsem mu to... Pochopila jsem nakonec, proč lpím a taky s tím něco dělala. .... Trápila jsem se třičtvrtě roku, tak dlouhá byla ta doba.... ale každý to má samozřejmě jinak. A taky - já nemůžu o bývalém říct, že by byl někdy spolehlivý partner. Tím nebyl nikdy, to je plus pro toho tvýho, ale zas chápu, že o takovýho člověk přijít nechce...když je chlap vyžírka, opouští se tak nějak snadněji...Čím dřív přijdeš na to, že jsi schopná samostatného žití a to dokonce spokojeného, tím líp pro tebe. Koukni ještě jednou na to, co napsala Regina o tom balónku. Dobře to, holka, vystihla. Drž se. Ahoj
Jo, Regina to vystihla fakt skvěle. Jen se tím ještě neumím řídit.
Volala mi před chvílí tchýně. Zrovna jsem (dnes už asi po padesáté) brečela a řekla jsem jí, že se manžel stěhuje. Řekla, že je to blbý a ať se držím. Hmm. Pak jsem jí psala sms, ať mu to neříká, že jí to asi bude chtít říct sám. No, bylo už pozdě. Ptala jsem se, co jí tedy řekl. Prý to bude řešit jen s náma oběma. Tak nevím, co jí řekl. Předpokládám, že jí řekl, že nikoho nemá a že se nestěhuje nebo tak něco. Jinak mně pak napsal, jestli půjdeme koupit mně kolečkové brusle.
Toho psychologa opravdu vyhledám. Zatím jsem jen poslala email na toho od ffly. Snad se ozve. Ale teď jsou hodně dovolené....
Víš, Evi, já si svého manžela pořád ještě vážím. Je to jeden z nejchytrejších lidí co znám. Vždycky byl obětavý, pomáhal ostatním lidem, společenský, bavič, v posteli nám to po těch letech taky docela dobře klapalo. Byl to vždycky trochu rozmazlený sobeček. Zvyklý na to, že ho v rodině všichni vyzdvihovali a preferovali (prvorozený syn, který byl v dětství hodně nemocný, ale velmi chytrý). Řekl mi nedávno, že ví, že byl vždy v našem vztahu laxní, že se vezl, na ničem nepracoval a že i proto není s ní, protože ona je taky taková laxní a ne jako já. Kdyby ona chtěla na tom jejich vztahu zapracovat, pravděpodobně by s ní už dávno vedl rodinný život.
Není tady
Nabuko když tak zkus zavolat na jeho mobil. Neboj, já ho měla normálně k dispozici a řikal, že můžu volat klíďo i v noci.
Neboj, posílám chlupáče a klidně si pobul, odplavíš tím ty největší emoce! Ale babička mi řikala, bacha ať ti nezkysne mlíko. Potřebuješ se uklidnit, nabrat trochu síly, sebevědomí. Hele a když ti pohlídá někdo malýho tak s náma někdy vyraž do Pece - scházíme se co 14 dní, nekoušeme, mám za sebou podobný problémy, držíme se, chlupáčujeme, pochováme, pofoukáme...pak se zasmějeme a je líp. Většinou si dáváme srazíky ofiko na Dakotině depu. Nebo ti písneme SZ, kdy a kde.
ffly napsal(a):
Nabuko když tak zkus zavolat na jeho mobil. Neboj, já ho měla normálně k dispozici a řikal, že můžu volat klíďo i v noci.
Neboj, posílám chlupáče a klidně si pobul, odplavíš tím ty největší emoce! Ale babička mi řikala, bacha ať ti nezkysne mlíko. Potřebuješ se uklidnit, nabrat trochu síly, sebevědomí. Hele a když ti pohlídá někdo malýho tak s náma někdy vyraž do Pece - scházíme se co 14 dní, nekoušeme, mám za sebou podobný problémy, držíme se, chlupáčujeme, pochováme, pofoukáme...pak se zasmějeme a je líp. Většinou si dáváme srazíky ofiko na Dakotině depu. Nebo ti písneme SZ, kdy a kde.
Dobře. Bude to pro mě nová zkušenost. ¨:-)
Není tady
Jinak jsme se nakonec zase domluvili, že neodejde. Když jsem se ho ptala, jetli chce odejít, řekl, že nechce, že to chci já. Že se pouze drží toho, co jsem řekla já. Tj. buď ukončit nebo odejít. A jelikož mu prý nevěřím, ž eto ukončil (a na sms a mailech nevidí nic špatného), tak musí odejít. No, ale zkrátka neodchází. ŘEkla jsem, že já se budu tvářit, že to skončil a on se bude tvářit, že mě má rád. Ale je mezi náma hrozné dusno. Hnusné jsou ty momenty jako třeba teď - já jdu do druhé místnosti k počítači, za minutu se vrátím, protože něco potřebuju a už drží mobil v ruce a píše sms. Předpokládám, že jí, protože má ten "svůj" výraz. Podívám se na něj a on se začne usmívat takovým tím způsobem, jako když ho přistihnu při lži. TAkže mi to je jasné. Brrr.
Není tady
Ahoj Nabuko, takhle to nevyřešíte. On sice bude doma, ale myšlenkami u ní, stejně by tě to trápilo. Raději ho nech at odejde, bude ti líp.A on sám musí přijít kde je jeho místo.Znám ty pocity, manžel byl doma, ale mobil stále ve střehu a myšlenky taky někde jinde. Ted odešel a domů se vrací rád, ale je zase pravda, že spolu nežijem, jenom spíme a užíváme se si příjemné chvíle. Ale to musí chtít oba.Vy jste mladí, takže bud zůstane a nebo at jde tam koho má rád.Jenomže rady jsou těžký, sama musíš cítit co chceš a uvidíš že to zvládneš, ale ještě je to strašně dlouhá cesta.Je prostě mizera že to udělal, neměl to dělat, ale lásce neporučíš.
Není tady
Ahoj nabuko, můj příběh se tady taky někde válí.. je to asi všude podobné. Dělalo se mi zle, když jsem ho viděla s mobilem v ruce, každý zapípání mi rvalo žíly.. u nás to na jednu stranu dopadlo dobře, ale čím víc nad tím přemýšlím.. Teď jsem možná silná, kdybych měla takhle čistou hlavu tenkrát, nebojovala bych o něj,. Taky si bez něj svůj život představit neumím, ale za to co prováděl.. Fuj.
Mě přijde že chlap prostě nechá mozek někde za dveřma, vůbec jsem ho nepoznávala. Pořád jen dej mi čas, já nic, nemůžu za to že mi pořád píše. Když jsem mu udělala to samé (napsal mi jeden kluk že mi ukáže sedmý div světa), dva dny semnou nemluvil :-). Nebylo to schválně, souhra okolností.
Poslala jsem ti ZS, kdyžtak napiš.. papa
Není tady
emanuela napsal(a):
Ahoj Nabuko, takhle to nevyřešíte. On sice bude doma, ale myšlenkami u ní, stejně by tě to trápilo. Raději ho nech at odejde, bude ti líp.A on sám musí přijít kde je jeho místo.Znám ty pocity, manžel byl doma, ale mobil stále ve střehu a myšlenky taky někde jinde. Ted odešel a domů se vrací rád, ale je zase pravda, že spolu nežijem, jenom spíme a užíváme se si příjemné chvíle. Ale to musí chtít oba.Vy jste mladí, takže bud zůstane a nebo at jde tam koho má rád.Jenomže rady jsou těžký, sama musíš cítit co chceš a uvidíš že to zvládneš, ale ještě je to strašně dlouhá cesta.Je prostě mizera že to udělal, neměl to dělat, ale lásce neporučíš.
Já vím, že se asi nic nevyřeší. Jenomže já teď fakt nemám sílu (ani fyzickou, ani psychickou) zůstat sama. Teď je třeba manžel se synem na procházce a já mám chvíli sama pro sebe. V noci ho přebalí a přinese mi ho jen na kojení atd. A to bych prostě musela zvládat sama. Jsem unavená. :-(
Já říkám, že pokud chce, ať odejde. Ale on asi opravdu nechce. Ale zároveň nechce vymazat tu slečnu z našeho života. Je to hrozně nepříjemné, když vidím, jak mu příjde sms a jak píše. První, co mě napadne, když jde třeba ven s malým - jde ji zavolat nebo napsat, proto jde beze mě atd. Prostě paranoia. Já zatím nevím, co chci. :-( Lásce neporučíš, to je bohužel fakt.
Včera jsme se zase dohadovali. Kvůli úplné kravině (povzdechla jsem si, jak bych byla ráda měla chatu, že bych tam mohla trávit léto s malým, bavíme se o tom už několik let) a manžel se na mě rozštěkal, že pořád jen rýpu, že s ním nedokážu vést normální rozhovor a tak. A přitom jsem to řekla tak, jak už padesátkrát předtím. TAk už mě to fakt rozhodilo. Řekla jsem mu, ať si uvědomí, jak se ke mně chová, že za každou větou čeká útok na něj a že už tohle nemůžu. Pak se omlouval a říkal, že je asi taky už přecitlivělý atd. Pak jsme se k sobě chovali zase normálně. Ale stejně cítím, že to je z jeho strany bez city. Dá se to ještě naučit, obnovit?
Není tady
Pikola napsal(a):
Ahoj nabuko, můj příběh se tady taky někde válí.. je to asi všude podobné. Dělalo se mi zle, když jsem ho viděla s mobilem v ruce, každý zapípání mi rvalo žíly.. u nás to na jednu stranu dopadlo dobře, ale čím víc nad tím přemýšlím.. Teď jsem možná silná, kdybych měla takhle čistou hlavu tenkrát, nebojovala bych o něj,. Taky si bez něj svůj život představit neumím, ale za to co prováděl.. Fuj.
Mě přijde že chlap prostě nechá mozek někde za dveřma, vůbec jsem ho nepoznávala. Pořád jen dej mi čas, já nic, nemůžu za to že mi pořád píše. Když jsem mu udělala to samé (napsal mi jeden kluk že mi ukáže sedmý div světa), dva dny semnou nemluvil :-). Nebylo to schválně, souhra okolností.
Poslala jsem ti ZS, kdyžtak napiš.. papa
On na mě taky žárlí. Včera mi přišlo asi dvacet sms (od kamarádky, mamky, kolegy z práce atd.), takže jsem pořád odepisovala. Souhra náhod. Byli jsme venku na procházce, mobil jsem měla v kočárku. Když jsme přišli domů, manžel vybaloval věci, já byla v druhé místnosti. Když jsem přišla, měl zrovna v ruce můj mobil, který svítil. Myslím si, že se do něj díval, hned ho odložil a dělal jako by nic. Je tedy pravda, že máme stejný, takže by se mohl dívat, koho je, ale podle jeho výrazu ..... Neřekla jsem ani slovo. Ale myslím, že žárlil, jak pes. V životě by ale nepřiznal, že se mi do toho mobilu díval. Obzvláště, když mnou kvůli tomu pohrdá, jak se v podstatě vyjádřil.
Mrknu do SZ. Ozvu se :-) Teď se jdu na chvíli natáhnout, využít toho, že je manžel pryč s malým. :-)
Není tady
Ahoj Nabuko, vše co píšeš, jsem prožívala já. Ano já jsem ryla, vše se otáčelo proti mě, jenom aby on byl vítěz.Vždy když šel ven třeba se smětím, do sklepa měl tel v kapse mobil a mě bylo jasný , že jí jde volat.Já se svým manželem jsem 27 let, mu je 51 let a choval se úplně stejně jako ten tvůj a ohodně mladší manžel.Prostě láska kvete v každým věku.Je smuitný, že to vše prožíváš tak mladá. Máš pravdu, že jsi ráda, že ti pomůže. Takže tobě nezbyde nic jinýho nežt to vše přetrpět a nic zatím neřešit. Ale trpět budeš!!!!!! Jak jsem ti psala, já se snažila, prostě všechny možný varianty, nepomohlo nic.On mě tvrdí, že udělal chybu, ale nic proto nedělá aby se vrátil domu, raději odešel k ženě o 15 let mladší než on, prostě změna.Nejhorší že domů dochází na 2 dny v týdnu, aby si odpočinul s manželkou se vyspal a dokonce hraje divadlo jak jsme odeální pár. No pro mě a mojí rodinu už je docela smešnej.Mě to nevadí a beru si vždy to hezké. Je to vše otázka času, kdy tento neperspektivní vztah se ukončí.Ted už to musím skončit jenom já.Skončím to určitě, ale taky vyčkávám.....nechci vše opustit a tak beru z něj to co se ještě dá.Ty vše přetrpíš a ještě si užiješ pěkných chvil. Držím ti palce a ty se drž!!!!
Není tady
NABUKO jsi v šestinedělí, hormony pracují, jsi jistě přecitlivělá víc než normálně, ber to tak, že na ty všechny pocity máš právo. Radit si netroufám, ale asi bych ti jako "máma" teď poradila, nechat to být. Věnuj se teď miminu, sobě, od manžela si užívej to pěkné co teď dává, snaž se kašlat na mobil a psaní sms. Zkus mu teď nic nevyčítat, nebabrat se v tom. Na jedný straně se chová jako zmetek, na druhý straně v noci přebalí mimino - to by spousta chlapů nedělala. Odsuň tu dotyčnou někam dozadu, jeho psaní sms ber jako jeho koníčka (no blbý, já vím) a prostě se zatím chovej tak, že mu věříš a užívejte si to rodičovství. Za dva měsíce budeš psychicky vyrovnanější a když uvidíš že se nic nezměnilo, můžeš zkusit nějaké řešení. Je dobré si psát - psát svoje pocity, jak to prožíváš, abys pak měla srovnání.
Není tady
No, takže zdánlivá idyla nevydržela dlouho.
Včera jsem si chtěla z manželova PC stáhnout fotky našeho malého (má je skoro všechny on, tak jsem je chtěla mít ve svém PC), no a náhodou (opravdu náhodou) jsem otevřela fotku - no a na ní byla svlékající se milenka, venku na bruslích. Foceno v úterý ráno před mojí promocí (tvrdil, že nemůže jít se mnou z domova kvůli poradě). Na fotce - milenka nahoře bez, vysmátá jak lečo, vedle kočárek s jejím dítětem a můj manžel za foťákem. No, musím říct, že to byla hrozná pecka. Já mu fakt věřila, že se s ní nestýká (resp. občas na oběd), že jsou to pouze sms, maily a tak.
Byl zrovna venku se synem. Volala jsem mu to, že jsem to objevila. Začal na mě hrozně řvát, jak jsem ubohá, že mu šmejdím v PC (přitom já jsem s ním předtím mluvila, že si půjdu stáhnout ty fotky) atd. Přijel domů s takovým arogantním nadneseným úsměvem. No a já to nevydržela a dala mu pěstí :-) Poprvé v životě jsem někoho uhodila. Pak jsme na sebe řvali, já brečela, on se tvářil, jak je strašně v pohodě, že já jsem ta největší ubožačka pod sluncem, ať si nemyslím, že se bude stěhovat, když to kvůli mě zrušil atd. atd. Pak emoce trošku opadli. Začal se omlouvat za ty nadávky, že to tak nemyslel a tak. Já mu řekla, že mám hroznou chuť obeznámit jejího přítele. Že jí prostě strašně chci ublížit, aspoň z desetiny tolik, co ona ublížila mě. Málem klečel na kolenou, vyhrožoval atd, ať to nedělám. Že za všechno může on, že ona ho nemiluje, on je na ní závislý, pokouší se to UŽ dva měsíce ukončit, ale nedokáže to, ona ho nechce, jen se nechá vždycky svést k tomu, aby mu odpovídala na sms, maily nebo se třeba nechala vyfotit. Bla bla bla. Že prý když to řeknu jemu, ona pouze řekne (prý relativně po pravdě), že on za ní dolejza, nutí se jí, ona s ním nic mít nechce a udělá z něho ubožáka. Říkala jsem, že pak nevím, proč jí tedy tak miluje, když si myslí, že si ona o něm myslí tohle (uff, to je věta :-)) Prý možná právě proto, protože ona ho nechce a on o ní musí každý den bojovat. STrašně se u mě shodil. Ale opravdu. Všechno jsem byla schopná tolerovat, ale to že ze sebe dělá dobrovolně onuci, to už je trošku moc.
Taky mi začal vyhrožovat, že jestli to tedy řeknu jejímu příteli, začne válka - finance a tak. Další verze byla, že když z něj ona udělá blázna, určitě se to nějak dostane do práce, on příjde o místo a pak nás nebude schopen zabepečit a skončíme na ulici, ať si dobře rozmyslím, co dělám.
Sice jsme to nahlas neřekli, ale rozešli jsme se. Jsme "domluvení", že zůstane cca do ledna a pomůže mi v tom nejhorším období. Potom odejde.
Teď vyhledám toho psychologa, ať mi pomůže se s tou ztrátou iluzí nějak vyrovnat.
Jo, a taky mi frajer večer vlezl do telefonu a přečetl si sms - a pak, že já jsem ta ubožačka.
Není tady
Ona ho nemiluje a producítuje se před ním venku nahá????To je vůl.A tu o perníkový chaloupce ti taky řekl? 
No nevím,Nabuko,já jsem vždycky pro to,to nějak řešit(jako domluvit se,pokračovat),ale tohle je trochu silný kafe...Ani se mi tedy moc nezdá,že by s tebou měl zůstat do ledna...pak to bude do června a furt tak dál...Myslím,že s tím,jak jsi schopná zvládnout všechno ostatní,tak stejně s přehledem by ses zvládla postarat i o sebe a prcka a nepotřebuješ k tomu tuhle lidskou trosku...
Na milenku a jejího přítele se vyflákni,to je jejich boj a opravdu si jen a jen ublížíš sama sobě.A stejně ti to k ničemu nepomůže.
Ale já bych ho tedy vypakovala hned...
Drž se,beruško,jsi ale šikovná a silná,nemáš zapotřebí se jím zaobírat!!!
Upravil(a) bazalka (23. 7. 2007 11:22)
v tazkom obdobi ta de facto opustil - city ina zena
klame - je s nou nic nema
je pokrytec - aj on pozera tvoj mobil
ma milenku - neciti sa hlupo ze ju vyzlieka ale obvinuje teba ked najdes jej fotku doma
vyhraza sa ti - financie, v case ked ty nemas moznost zarabat
uraza ta - da jej foto do pc vedla foto syna
je zbabelec - dolieza za nou
za co si ho tak vazis?
Není tady
o
Upravil(a) Elka (29. 7. 2007 17:37)
Není tady
Holka, drž se. Možná je dobře, že se před tebou takto shodil. Pomohl ti otevřít oči. Když si někoho přestaneš vážit, tak už ta láska moc dlouho nevydrží ... a ani závislost.
Mimochodem, té jeho pohádce taky moc nevěřím 
Upravil(a) Míša Kulička (23. 7. 2007 12:26)
Není tady
Tak to holka, nečekej nic dobrého. U alkoholika se řekne NOTORIK, toto je to samé. Něco jiného říká a slibuje , něco jiného pak dělá a jak říkala moje mamka-taky rozvedená-"nikdy nevíš, co se jim v tý hlavě právě líhne..."Jsou s tebou a myslí už na něco jiného-můj taky chodïl telefonovat do garáže ap...O NÍ mi neřekl, ale teď je s ní u moře. Odchod odsunuje, jak už tu bylo psáno:r.2006: Až dcera dodělá školu, až syn bude mít 20,až syn najde práci, až přestěhujem moji mamku,až se uzdravím po operaci prsu,pak na vánoce ne a máme tu rok 2007, červenec a ...NIC.Z dovky se vrátí jakoby nic.Děti /24 a 21/si pomalu na takového tátu zvykly-mami ,s tím nic nenaděláš a taky se snaží co nejvíc zabavit, aby na to nemyslely.V odchodu mu nebráním-naopak, ale vydírá mě psychicky tím, že se vrací a bude, dokud mě nezničí úplně..a nevím , proč bych měla odcházet já.
Tak mu moc nevěř, hlavně před ním nesděluj, co máš v plánu udělat a co komu řekneš, protože se ten Tvůj lupínek na ten "útok " připraví a použije to proti Tobě.Taky mě to život s ním naučil...DRŽ SE !!!!!!
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.