Fidorku neřešíš nic nového zlato. U nás je to to samé, ze stejného důvodu nechce jít ani na SPG.Minulý cyklus bylo nařízené tulčo 3x... a kolikrát jsme se tulili?? Jednou ale snažím se to už neřešit... dřív jsem vyváděla a brečela, že se mu nelíbím a kdesi cosi... Držím palce, aby se to zlepšilo, ale spíš s tím nepočítej... jsou to ješitové a navíc hrozně ublížení tím, že "musí"

markéta napsal(a):

Fidorku neřešíš nic nového zlato. U nás je to to samé, ze stejného důvodu nechce jít ani na SPG.Minulý cyklus bylo nařízené tulčo 3x... a kolikrát jsme se tulili?? Jednou ale snažím se to už neřešit... dřív jsem vyváděla a brečela, že se mu nelíbím a kdesi cosi... Držím palce, aby se to zlepšilo, ale spíš s tím nepočítej... jsou to ješitové a navíc hrozně ublížení tím, že "musí"

Ale nemusí, NEMUSÍ. žádný chlap nic nemusí, ani ženská ne. buď máme společný cíl a plány, anebo ne.
Mám takovej vztek..

Markét co s tím chceš dělat? Vždyť to je čekání na něco, co nepřijde! V normálním cyklu, kdy spolu zdraví lidé obden spí, je šance na těhu asi 25%. My ji takto máme méně než 1%

Fidorko, to ale není nic nového, přítel byl v náročné práci, dělal dvanáctky, a večer usínal za pochodu z koupelny do ložnice. Taky jsem dělala scény, že ho nepřitahuju, nelíbím se mu, netouží po mě. A to jsem zkoušela všechno možné. Skončil v červenci a od té doby, nemůžu si to vynachválit. Teď má práci jen na jednu směnu, nestresuje se, je v pohodě a teď jsem to já, kdo usíná za pochodu ale je fakt, že se tulíme ob den, někdy i každý den. O to víc mě mrzí, že nám to asi nevyšlo a přemýšlím, kde je chyba. Když jsme měli vychytanou ovu a všechno kolem. Ale je to teprve druhý cyklus od desetiletého braní ha a vím, že jsou na tom páry daleko hůř. Takže hlavu vzhůru, beru to tak, že nám to nebylo souzeno a podaří se příště

markéta napsal(a):

Fido... v norm. cyklu je snad jen 10 % Co s tím? Nic... Pokud o něj nechci přijít, tak nic... Vím, že když začnu tlačit a vyčítat, tak náš vztah půjde do kelu a pak už zase nemá cenu mít dítě. Možná prostě netulit celej měsíc a až přijde ovu, tak mu říct...
Já si i teď občas rýpnu, že jako neposkvrněné početí se nám fakt asi nepodaří, a tak... a je mu to úplně fuk.
Vždyť říkám, ani to spermio neni schopnej odevzdat. Já chápu, že je to stresující a hnusný, ale už ho má přivézt z domova a neni schopnej ani toho Dneska měl vézt... radši se na mě převčírem vrhnul, aby nebyl vzprem (musí být dva dny min,. půst) a teď jede pryč... přitom ví, že na jeho spermiu závisí teď už úplně vše. Taky ví, že ho musim mít v pátek na utz sebou

Marky..nechci nic rikat..ale to neni asi nejlepsi pristup Tveho mazlika Ho pritlac a poznas, jak se k tomu postavi.

Ahojky holky, jsem tu nová, tak se omlouvám jestli mi utelky nějaké souvislosti..ale je fajn si pročítat, že né každé se zdaří být těhu, hned, co si vzpomene..(nepřipadá si pak člověk na to sam)a ještě příjemnější je se zasmát, že se všude za dveřmi řeší, kdy je ovu a kdy ne..my se snažílkujeme třetí měsíc a začíná to být komické...manža má večerní otázku, musíme? ..je to teda jen jeho humor, ale v postatě má pravdu..a ještě je tu jedno období před a po, které doplňuji já..nemusíme, ale pro jistotu...

Markét tak to potěš Já ho tedy přemlouvat nechci a nebudu. Zároveň tomu ale nemůžu nechat volný průběh, protože to bychom opravdu měli tulčo 1x měsíčně. Ten můj říkal že by se spermiogramu rozhodně nebránil kdyby byl důvod. ale nejsem si tím tak jistá. Hlavně nevím jak chce zjistit, že by důvod byl. Při sexu jednou za uherák se můžem snažit několik let a myslím, že kdybychom pak šli k lékaři, že nás vyrazí a bude se věnovat někomu, kdo se opravdu obden snaží a nic. ach jo
Zkusím s ním ještě jednou promluvit. je to fakt těžké najít nějaký citlivý způsob, abych zase náhodou neurazila jeho uraženou ješitnost

Zatím nijak nechám tomu ještě volný průběh... teď do konce týdne se uvidí jestli klapne aspoň to spermio.

Holky koukám, že to máme všude skoro stejné. Naše první spermio bylo katastrofální, nejdřív jsem mu pomáhala, pak jsem decentně zmizela... Byla tam dlooouho, ale nakonec úspěšně. Teď šel na IUI, bál se mocmoc, ještě v čekáně potkal kamarádku (?) z mládí, bylo jasné, kam jde. Nakonec byl hned, sám a ještě chválil pěknej film. Na zítra jsme dostali kalíšek domů a bylo mu skoro líto, že ten film v CARu nedokouká.
No a tulení? Neříkám kdy je čas, občas ho v pravou chvíli znásilním. Není ale blbej a počíta umí, tak si myslím, že se na mně v tomhle spoléhá.
Markét on k tomu dospěje, tlač na něj, ale s citem. Chlapi jsou pomalí a JEŠITNÍ.

Upravil(a) Bětka (1. 10. 2007 21:40)

Markétko,tak to jste teprve  po dlouhém snažení teprva na prvním schůdku...držím palečky,jsou to bejci!

Maky ,tak u nás to chodí naopak,nejdřive se vyšetřuje partner a pak teprve se řeší ženská!!!A myslím,že je to logický postup...,nežli rvát hormony tam kde je to třeba zcela zbytečné.....jiný kraj jiný mrav!ten muj si tím taky musel projít a proč by také,né!žé?!
I v těch našich protějšcích at si to nechtějí připouštět dřímá pochybnost....a ješitnost!!Měla by si opravdu trochu zatlačit na pilu .!!.jak se říká ...aby ...tě nakonec neměl jen na parádu a na ohřívání rodinného krbu
Lepší smích v chatrči nežli pláč v pláci...:|to jsem nevymyslela,to píše život..............ani nevíš jak moc Tě chápu:hjarta:,

Upravil(a) Gabu (1. 10. 2007 22:56)

Markét,tak to musí být i pro něj psychicky náročný,nejde mu to na povel???ani doma do kelímku??......tak už tě chápu,možná lepší vůbec o tom nemluvit,ale jak potom?!když jiná cesta nevede.....
Snad se zadaří do konce týdne,nebo to vypustit na pár měsícu:albert:
Držím palečky:hjarta:

Ahojky, tak jsme si o tom doma promluvili a výsledek je ten, že se přiznal, že se cítí pod tlakem a nejde mu to
Navrhla jsem mu, že se na to vykašlem a odložíme to, ale on říkal že po mimi moc touží a nechce o žádném odkladu ani slyšet. asi na něj dolehlo že všichni kolem těhotní a plodí a baví se o tom....... a my najednou přešli z režimu hlavně "neotěhotnět" do režimu TEĎ. Dost ho deptá že jsme teď možná prošvihli ovulaci a tak... holky jak z toho ven? na jednu stranu na něj mám vztek, protože jsme ovulaci nemuseli propásnout, kdyby "se nechal", na druhou stranu mu rozumím
dítě opravdu chce, dokonce začal jako první mluvit o jménech a tak, fakt tomu nerozumím
Nevím jestli to jako by smést ze stolu a dělat že se nic neděje a vrhnout se do dalšího cyklu, a neříkat mu pak o plodných dnech... nebo naopak... fakt nevím Zas nevím jak to "šťastně načasovat".. když to nejde ani tak, když jsem ho na plodné dny upozornila, ani tak, když jsem ho sváděla mimo ně
Zodpovědně bere vitamínky (selzink plus) a mluví o tom co musíme udělat předtím než přijde mimi, ale pomalu abych si na pomoc povolala souseda ... ještě mě humor neopouští

Markét, možná je to i váš případ........ hádka asi nebude to nejlepší, spíš otevřený rozhovor, což je velice těžké¨..

JEŠITOVÉÉÉÉ.....

Fíjo..,to odezní.at ti tento problém v danný čas příjde jako neřešitelný...ani se nenaděješ je to nazpět...taky jsem si tím prošla,ale je užasné zjištění.že mu to není šumák.....začne se snažit sám a dobrovolně........přeci se nenechá jako chlap vysmát sám před sebou....nevěš hlavu......
nastane zlom,kdy on zaČNE ŽADONIT...a to přeci dělá nááám dobře....,nevím,ale nějak cítím,že se pospolu odebeřem .......kam obě toužíme!