Ahoj. Když jsem se začetla do vaší diskuze, tak jsem se rozhodla se taky zaregistrovat a napsat, co potkalo mě.
Je mi čerstvých 20, zrovna jsem začala chodit na VŠ a už 1,5 roku chodím s klukem(27), který má 1,5 roční dítě. Teď to třeba bude vypadat, jako že jsem ho odtáhla od rodiny, ale tak to nebylo. Známe se už dlouho, když jsem nastupovala na střední školu, moje kamarádka mě s ním seznámila. Na první pohled jsem se do něj zamilovala a vim, že ani já jsem mu nebyla lhostejná. Jenže v té době měl už přítelkyni, která je o 9 let starší než on a má dítě z 1. manželství. U nás to ale byla to spíš taková platonika, já byla dost stydlivá. Nakonec se na mě vykašlal. Ani jsem nic jinýho nečekala. Ale psychicky jsem na tom byla dlouho špatně, nic mě nebavilo, ubližovala jsem si. Nakonec mě z toho vysvobodil kluk, který byl stejně starý jako já a který se do mě hodně zamiloval. Strávili jsme spolu 2 hezké roky. Pak jsem se po dlouhé době zase viděla se svojí první láskou. Bylo to zrovna v době, kdy se mu narodilo to malý. Šíleně jsme se do sebe zamilovali. Začali jsme se scházet a zjistili, že jsme oba naprosto stejní, napadají nás v tutéž chvíli stejný věci, máme stejný názory...Já se se svým klukem rozešla(a ten se z toho doteď nevspamatoval), on se odstěhoval a začali jsme spolu chodit. Nejprve tajně, ale pak se všechno stejně provalilo. Teď možná vypadám jako mrcha, ale kolikrát jsem mu říkala, ať se vrátí a on mi na to vždy odpověděl, že sice bude s malým, ale zase beze mě, takže tak jako tak nebude šťastný. Teď už od toho uběhl skoro rok, stále jsme spolu, ale v poslední době to přestávám zvládat. Jsem hrozně podezřívavá, vím, že jeho bývalá mu pořád píše, jak ho miluje, jak dělá chybu a o co přichází a já se proto stresuju. Kolikrát mi brečí na rameni, že se mu stýská po malém, ale když se rozhodnu, že to skončíme, tak za pár dní přijde naprosto nešťastný a brečí, že beze mě nemůže žit. Už nevím, co mám dělat, chci chlapa, se kterým si budu moct něco plánovat a ne se bát, jestli ho to jednou nezlomí, ale taky si nedokážu představit život bez něj. Vím, že za jiných podmínek bychom byli dokonalý pár..... Co si myslíte vy?

Andys: Co vlastně chceš - Ty? Kdyby to bylo podle Tebe, tak, aby Tobě to ideálně vyhovovalo, JAK BY TO VYPADALO? Kdyby se to vyřešilo, jak by vypadal ten ideální stav?
Chodili byste spolu? Staral by se o dítě? JAK BY TO TEDY MĚLO IDEÁLNĚ PRO TEBE VYPADAT?

Andys - ty jsi dostala (dejme tomu od osudu) úžasnou příležitost, nahlédnou více do charakteru Tvého přítele. Dnes už víš že je to chlap, který pro milostné vzplanutí dokáže opustit ženu s malinkým děckem, ale když má tedy tu svou osudovou lásku tak zas není úplně spokojený. Využij prosím tohoto poznatku (většině z nás se této výsady nedostalo) a nad vším tím se aspoň zamysli.
Ještě jsem ti chtěla napsat, že podle všeho jste oba dva za sebou spálili mosty a chcete na tom spáleništi vybudovat společně nějakou stavbu (rozuměj vztah), jenže přece každé malé dítě ví jak takové spáleniště často smrdí.

Zvaž si v klidu, jaký je - bez růžových brýlí myslím.

Jak hovoří o své bývalé? To je taky možná důležitý - svaluje všechnu vinu na ní, že ona může za to, že od ní odešel, pro tože byla taková  a maková.... nebo se spíš cítí provinilý on, že je opustil.

Jak ti vysvětlil, že si s ní pořídil dítě - asi ji miloval nebo to bylo jenom z rozmaru? Opustil je skutečně kvůli tobě? Třeba by od nich odešel i tak, třeba je pro něj priorita pohodlný volný život bez povinností a závazků nebo ještě není vyzrálý na dítě.

Kdo dal impuls k rozchodu -  on nebo na to vaše kamarádění ona přišla? Kdyby na to nepřišla (jestli to tak bylo),žil by s nimi dál ve lži a stýkal se s tebou nebo ne?Stýká se pravidelně s malým, platí na něj, nosí dárky?

Zkus si ho promítnout z pohledu jeho bývalé partnerky.

Upravil(a) zorka (23. 10. 2007 23:24)

Andys napsal(a):

Máte holky všechny pravdu. Kolikrát jsem už takhle přemýšlela, že to třeba jednou udělá  i mě, ale zase nadruhou stranu si říkám, že kdyby byl opravdu tak špatný, tak si na ně ani nevzpomene. Zatím ale doma je v poslední době skoro pořád mimo a když si někde užíváme-jedeme na výlet nebo tak, dostane vždy sentimentální náladu a pak už to za moc nestojí. výročí už ani neslavíme, protože on si spíš než na to, že slavíme 17měsícu vzpomene, že malýmu je 17měsíců. Chápu ho a určitě mu to nevyčítám, i když je to pro mě těžký a nevim, jak to bude dál. Netušila jsem, že to bude takhle těžký a komplikovaný, pomalu přestávám zvládat táhnout tenhle vztah jen sama, pořád se musim snažit být nejlepší, jinak mi vyčítá, že místo hádání se mnou mohl být radši s malym, nadruhou stranu se ale bojim samoty. Od 17 jsem žila s klukem a bylo by asi dost těžký si zvykat, že na mě doma nikdo nečeká.

Jediný, co můžu říct, aby sis nekomplikovala  svý mládí a nejkrásnější roky mladého života se ženáčem ... uf, to zní nějak šroubovaně... Ale vážně, proč si takhle komplikuješ život s chlapem, který pořádně neví, co chce a ještě Tě kritizuje? A že se bojíš samoty, v Tvým věku ? Samota je tu od toho, aby se člověk tak nějak "zdokonaloval", naučil se rozhlížet kolem sebe, poznával nové kraje, lidi, kamarády (zapiš se třeba na kurs Italštiny...) a ne většinu svýho "drahocenýho" času se protrápil ... On si jen tak zpetřuje život, potřebuje milenku natěšenou, v dobré náladě, aby páníčkovi bylo příjemně... že se na to nevykašleš...
Nemysli si, taky jsem tím jako svobodná prošla, člověk si všelijak něco namlouvá, něco čeká a ono to za to nestojí... zkrátka je to na hov.. a nakonec je člověku z toho všeho na blití... sorry

Upravil(a) Décima (24. 10. 2007 12:39)

Andys napsal(a):

O své bývalé hovoří různě-když jsme v pohodě, tak říká, jak se s ní o tomhle a tomhle nemohl bavit a jak nám to spolu jde, nadruhou stranu ale když se hádáme, tak mi předhazuje, jak se dřív takhle nikdy nehádal atd... Jinak se ale spíš cítí provinilý, že nechal všechnu starost na ní. Na otázku, proč si s ní pořizoval dítě, když už dávno předtím i potom tvrdil, že by od ní stejně odešel, ať už by mě potkal, nebo ne, mi de facto nikdy pořádně neodpověděl, ale myslím, že to byl nějaký chvilkový zkrat, svoje malý má hrozně rád, platí 4000, i když má určený asi 2500, vždycky, když jsme někde v krámě a sháníme oblečení, jak pro mě, tak pro něj, vždycky radši chodí koukat na dětský.. Jinak v tom, jak se to jeho bývalá(přítelkyně, ne manželka) dozvěděla, měl prsty můj otec. Ale asi by mě hodně překvapilo, kdyby on v sobě sebral odvahu a narovinu by to řekl. Vždyť ani teď jí neumí říct, že jsme byli na dovolený a radši se vymlouvá, že byl pracovně pryč, lže o mě i svojí matce, která mě mimochodem nenávidí, ačkoli když jsme spolu začali chodit, tak tvrdila, jak je ráda, že už není s tou "Starou krávou" a nakonec jsou z nich dobrý kámošky. To je taky jedna z věcí, který mě štvou. Nemám z jeho strany vůbec žádný zázemí, jezdit tam můžu, má tam totiž svůj byt, spíš 2 pokoje, bez kuchyně i přívodu vody, takže když se chce člověk osprchovat, tak má smůlu. A taky být v tom prostředí, kde člověk ví, že ho o poschodí níž s chutí drbou, není taky žádný med...

Přítel své (bývalé?) přítelkyni neřekl, že s Tebou chodí. Neřekl jí, že jste byli na dovolený. Lže o Tobě svojí matce. Nemáš z jeho strany žádný zázemí...
TO VYPADÁ, ŽE SE ZA TEBE STYDÍ???

Tak jsem se musela také zaregistrovat, abych mohla napsát svůj názor. Jsem rozvedená, 4 roky. Tři roky jsem byla sama a myslela si, že už to tak zůstane navždy protože rozvod mě hluboce zasáhl, přestala jsem všem věřit, skončila jsem nakonec u psychologa a málem i psychiatra. Chci tím říct, že jsem také přestala svoji situaci zvládat a hledala všude nějakou radu. Nakonec jsem se z toho musela dostat sama a tak bych tě chtěla andys povzbudit tím, že to zkrátka musíš prožít, přijít na to, jestli ti to bude vyhovovat, či nikoliv. Třeba se najde někdo jiný, jako v mém případě nynější přítel, který mě dal možnost zase žít normálně. Velice mě miluje a to je pro mě to největší štěstí které mě potkalo. Je to jako tato moudrost kterou si pozorně přečti, protože se to většinou vyplní: MOŽNÁ BŮH CHCE ABYCHOM POZNALI PÁR NESPRÁVNÝCH LIDÍ NEŽ POTKÁME TOHO PRAVÉHO ABYCHOM AŽ HO POTKÁME VĚDĚLI, ŽE MÁME BÝT VDĚČNI. Vypadám jako nějaký chytráček že? Ale věř mi, že jsem na tom byla podobně jako ty, snažila jsem se zachránit manželství za každou cenu a hodně jsem za to zaplatila. Připadá mi totiž tvůj příběh neřešitelný, chápu, že by jsi chtěla žít s tímto člověkem, jsi do něj hodně zamilovaná, trochu přehlížíš jeho nekorektní jednání vůči rodině, dítěti a myslíš si, že tobě by se to nikdy nestalo. Možná ano, ale to se musí zkusit, není rady, která by ti pomohla situaci vyřešit. Udělala jsi ale dobře, že ses tu svěřila, pomáhá to také svým způsobem řešit tvoji situaci. Určitě sem napiš jak to vše pokračuje. Přeji hodně štěstí.

Andy, tak si tak myslím, že jsi zralá, abys za tímto vztahem zavřela vrátka a šla dál... Vztah dvou lidí je od toho, aby jeden druhého v nesnázích podržel,  poradil, vyslechl ho a popřípadě pomohl vyřešil nějakou nepříjemnou situaci... Nezlob se, ale já v tomto pánovi nevidím oporu pro život. Sám pořádně neví, co chce, chce se jen bavit, v klídku si užívat,  problémy odsouvá, nakonec za všechno může ten druhý...Ty, rodiče atd... Páníček přijde a vy mě se svými věcmi (problémy, obavami) neobtěžujte , jinak jsem  otrávený...
Jeho rodiče do Vašich věcí  vůbec netahejte, oni sami neví co jejich syn pořádně chce, snad i cítí, že je to nevyzrálý chlap. Já takovým říkám dorostenci. Rodiče asi vědí, že cokoli poradí, jak se budou chovat,  se v budoucnu obrátí určitě proti nim. On by to dal určitě sežrat a ostatně si myslím, že všechna svá selhání dá "sežrat" těm druhým.
Tvoje hlavní "práce" teď je věnovat se škole, slušně studovat. Noví kamarádi určitě přijdou, ale nediv se, že teď si tam (ve škole) trošku osamocená. Lidi vycítí, že jsi nějaká "divná", smutná a tak mají přirozenou obavu se k Tobě více přiblížit. Až budeš zase sluníčko, vše se určitě obrátí...

Jsi mladinká, potřebuješ Frajera sobě rovnýho, věnovat síly vzdělání,  být pár let bezstarostná (myslím relativně -  starosti jsou pořád..) a ne  ráchat se v problémech se zadaným chlapem-dorostencem

Upravil(a) Décima (29. 10. 2007 9:52)

Andys, vymaž jeho číslo ze svého telefonu a věnuj se fajn životu.
Tenhle chlápek je evidentní sobec a měla bys s ním samé potíže (na to nemusím mít skleněnou věšteckou kouli). Jak s Tebou bude mluvit za 10 let plných starostí třeba o děti, když v této době "zamilovanosti" Ti řekne "zk..." večeře..? To by mi v tomto případě stačilo  k tomu, aby to byl náš poslední večer. Už po tom večeru víš, proč je rozvedený? Nejspíš díky svému chování... Tak proč si takovýho uvazovat na krk?
Měj se hezky.
Jo, četla jsem "rychle" - on rozvedený není? Takže má prostě dvě ženy? Hmmm... že by typický Buridanův osel - chce tamtu i tamtu?... Ale hlavně se mít dobře? Asi jo, že jo.

Upravil(a) Tercila (9. 12. 2007 14:36)

vieš Tercila, to že má Axi slinku na 19 ročnú mušličku a bručí že je to ok, no povedzme, len nie som si ista či ten vekový rozdiel by bol schopný prijať aj smerom nahor - údajne to  nie je o veku,  61 ročná kočka .....už vidím tú "nedočkavosť",

Nu Terci, jistě tě velmi dobře zná a taky zná tvou rezolutní schopnost dotvářet a vytvářet si domněnky, takže tohle nehezké vyjadřování taky může být super aliby do bodoucna Nečetla jsi Plzáka???

Ne, já se fakt musím smát, vy jste tu jak bojovnice Armády spásy ))
Zdravím Axi

Andys,
proč mu JEN říkáš, aby se vrátil??? Prostě ho vykopni a je po ptákách.
Nebo že by to nebylo tak jednoduché????

Fuj, já především vytvořila hnusnou hrubku, jak na to teď koukám

Nu a jestli jsem si vytvořla i domněnku, to já nevím, já tvého muže neznám a podle toho, co o něm tvrdíš ty, rozhodně "soudit" nemohu 
Lidem obecně důvěřuji, ale za nikoho, ani za sebe, bych ruku do ohně nedala, protože  nikdy neříkej nikdy, nebo tě život prozkouší.

Pokud jde o domněnky, na tebe tedy skutečně nemám, ani motto, které jsem mimochodem "dostala", správně nechápeš.  Nu ale s tím nic nenadělám, smysl pro "rozlišení" a smysl pro humor se bohužel nikde neprodává