Ahoj, kvítečka, zde pohled ssavce:
Blbě, Andromedo! tedy jářku - je to obtížné. Já mám tu zkušenost, že ve chvíli, kdy jsem "sama sebou" je mi hrozně dobře u žaludku a rozhostí se mi v hlavě taková ta tichá radost.
A že když jdu proti sobě, tak jako když jdeš proti větru...proti toku....tak nějak. nojo, vlastně....být sama sebou je možná, jako když je ti něco vyloženě "po srsti"....no vždyť říkám...pohled ssavce jestlipak to k něčemu bude květinám??
Ty, Judito, ale radši si to neříkej v těch záporech, ona si to mysl moc špatně překládá, tak to radši podávej v kladných formulacích.
A máš pravdu...je to hotová archeologie, čloběk musí napřed zjistit, co není, aby mohl dojít k tomu, co je....

Andromedo, být sama sebou - dotknout se svého nahého "Já" ...

Dělám to tak, že zavřu oči, obrátím svůj pohled do nitra a tiše pozoruji, jen pozoruji,..

Dávám svému pohledu volnost a v duchu si přeji at je viděno, co je třeba.

Volnost nelpění na svých zvyklostech - na tom, co cítím, že mě svazuje.

Tiše si přeji dotknout se svého nejvnitřnějšího "Já" - jádra duše - Ducha.

Andromedo, často velmi TĚŽCE!!! :-D

Těžké je v některých situácích udržet pozornost tam v duchu.

Je to škola ...

Rozhodně to není nic, co by si vadilo z běžným obyčejným životem. Naopak, právě jen skrze ten obyčejný život se tomu dá "nejsnáze" učiti.

Jasně, občas to zabolí ...

Buď sama sebou-to slyším docela často(televize,i v časopisech o tom píšou).Byla jsem asi před 4roky u psycholožky.Měla jsem problémy a neměla jsem s kým je probrat.Taky mi říkala-buďte sama sebou,když je Vám smutno-buďte smutná,když máte radost tak jí dejte znát.Buďte upřímná sama k sobě i k ostatním.Buďte svá.Jo,jenže mé okolí zřejmě paní doktorku neznalo ,protože mě vůbec nepochopili .Vysvětlím:mám práci,kde pracuju s lidma a tam si nemůžu dovolit dát znát co právě prožívám(emoce).Tak jsem se naučila své emoce potlačovat a přetvařovat se.Někdy mi to dělalo velké problémy.Když jsem tedy (aspoň před koleg.)byla smutná,protože mi bylo smutno aměla jsem nějaké problémy,tak mi kolegyně vyčítaly ,že jsem divná,nerozumím srandě,a začly mi dávat rady jako,že mám problémy hodit za hlavu apod..Když jsem naopak měla "svůj " den ,všecko se mi dařilo -tak jsem se usmívala a dělala srandu.To se opět mím kolegyním nelíbilo,a zase měly poznámky typu -ty jsi něco pila?nebo dělaly takové ksichty jako,že jsem praštěná.Tak jsem se na to BÝT SÁM SEBOU-vykašlala a vyřešila jsem to kompromisem.Chovám se tak jak to člověka znám(znám jeho reakce) a,když ho neznám tak se chovám právě tak jak se cítím.Někdy je těžké být sám sebou,být sám za sebe.

Andromeda napsal(a):

Tak nějak poslední dobou mám pocit, že tohle je mým nejbližším tématem. O to možná hůř, že je poměrně abstraktní.

Poraďte, jak jste sami sebou vy? Co si pod tím představujete? Pomozte mi namíchat ten správný lektvar...

Ahoj Andro,
tak i tady je to o te slavne MEDITACI.
Pedro a jeho prispevek 5. s kterym souhlasim.
Sam sebou je clovek teprve tehdy,kdy dokaze vychutnat svou samotu.(pokud je sam).
Je sam se sebou a tak je spokojeny,nebot neciti osamelost.
S tim vsim se zaroven poji ta skutecnost,ze svou tvar nezakryva nikdy pod zadnou masku.Nebot se citi dobre takovy jaky je. 

Přesně! Proč se cítím prašivá, když se nechovám, tak jak po mě ostatní chtějí? To mám tak málo sebevědomí a tak málo se cením?Proč jsem označována za bezcitnou, vypočítavou a chladnou potvoru, když nazývám věci pravým jménem a nechodím kolem horké kaše?Samozřejmě nejsem beztaktní a pravdomluvná za každou cenu, sama od sebe dělám kompromisy.
Chci stát za svým názorem a mám svou odpovědnost za svoje činy, ale proč mě ostatní snaží mannipulovat? Jak mi spadly šupiny z očí, cítím manipulaci kolem sebe. I já manipuluji.To je na tom nejhorší.
Učím děti slušnému chování, ale sama mluvím občas sprostě.
Říkám svým dětem, aby od života čekali, co si sami dobudou, ale zároveň je učím, že moudřejší ustoupí. Je v tom guláš.
Může být kudlanka považována za slušnou?Asi se od ní očekává, že holt sežere partnera při kopulaci.
Když jsem u těch dětí, považuju za jednu z nejhorších anipulací Ježíška a sváteční večeři. Drtí mě se tvářit šťastně a spokojeně práve v tu chvíli. Proč musím jásat zrovna o Silvestra? Proč se musím koupat, když máme doma bazén? Proč musím dojídat, když už nemám hlad? Proč mám nosit čepici, když mi nesluší?Milion drobných  "musím", ne "chci" nebo "ráda bych".
Jistě, porodila jsem děti a ráda se o ně starám, ale 15letý kluk už zvládne vstávat do školy sám a ví, kde má slipy a tička. Nejsem povinna mu stát za zadkem a kontrolovat, jestli má napsané úkoly. Nejsem zodpovědná za to, že tchyně omdlévá, když řeknu pr....
Občas si zajdem s mužem na pivo nebo já s kamarádkama na různá setkání, nejsem povinná hlásit všem, kam jdu, s kým tam budu a kdy se vrátím. Mužovi to nevadí, ale tchyně dělá ksichty. Přitom sama za mlada propařila noci na plesech a zábavách.
Ach jo, Lvice, tys mi otevřela skříň s óbr kostlivcem, ba ne, je to živé a setkávám se s tím denně.
Nechci působit jako bezcitný sobec, snažím se nevnucovat své názory (někdy je to hodně těžké), ale proč to dělají ostatní?

lvice napsal(a):

Být sám sebou. Je to hrozná dřina . Neplním představy druhých, jsem zvláštní černou ovcí někdy označovanou jako divnou, jindy zase sobeckou.....  A pak se dostávám do sprchy výčitek, citového vydírání, slziček a mnohdy člověk podlehne . Když se stane, že přestanu být sama sebou a začnu naplňovat přání a touhy jiných, pak se cítím příšerně a mizerně, náladu mám na bodu mrazu a je to jen tím, že neposlouchám svou duši........ Člověk se denně dostává do kolotoče tužeb, očekávání, zažitých vzorců a ty ho prostě občas semelou .......

Snažím se být sama sebou, někdy jsem ale "donucena" udělat něco, co nechci a to jsem pak naštvaná a otrávená.

lvice napsal(a):

Být sám sebou. Je to hrozná dřina . Neplním představy druhých, jsem zvláštní černou ovcí někdy označovanou jako divnou, jindy zase sobeckou.....  A pak se dostávám do sprchy výčitek, citového vydírání, slziček a mnohdy člověk podlehne . Když se stane, že přestanu být sama sebou a začnu naplňovat přání a touhy jiných, pak se cítím příšerně a mizerně, náladu mám na bodu mrazu a je to jen tím, že neposlouchám svou duši........ Člověk se denně dostává do kolotoče tužeb, očekávání, zažitých vzorců a ty ho prostě občas semelou .......

Zlatíčko, teď už se nedivím, proč ze sebe taháš své temné já......

Bazalko, bazalko... ty moje koření...... , co ti to ta maminečka naimplantovala do mozku.....  mě by to ani ve snu nenapadlo se s někým stále poměřovat, ani mi to na mysl nepřišlo.... chtělo by to jít opravdu do hloubky a po kořenech toho problému maminka-dcera. Mě by to děsně lezlo na nervy a určitě bych to chtěla jednou provždy uzavřít jako dočtenou kapitolu... fertig, poslední tečka a už nikdy více...... Co konstelace nebo kinezka??? Zkusíš něco nebo alespoň plánuješ??? Můžem i spolu...
Já z tebe pořád cítím, jak se necháš rodiči kontrolovat ale úúúplně ve všem, a to mi nějak hlava nebere.... prooooč???  co a jak mám nastavené ve své vlastní rodině je přeci jen a jen moje věc: ať na silvestra , o dovolené nebo při kupování knedlíků!!!!! a je mi jedno co si o tom kdo myslí, říká nebo  se jen  tváří....opravdu.

Somaio,s tebou všechno,ale když ty jsi táááááák daleko....

No,to víš,že jsem....