Elissen napsal(a):

Tvůj příběh,není ojedinělý a je spousta žen,které prochází podobným modelem,jako ty.Je těžké odejít,ze strachu.Co na to řeknou rodiče,přátelé?kteří ho znají jako pana"dokonalého".Myslím,že začínáš mít obrovský problém a již se mu podařilo dostat Tě tam,kam chtěl....ponížil Tě jako ženu.Uspokojuje ho to a cítí se silným.A zatím co ty,ztrácíš postupně sebevědomí,děláš vše,jak Ti "PÁN" poručí,ztrácíš samu sebe.Přestáváš si věřit a začínáš si myslet,že vlastně za vše můžeš ty.Kdyby ses chovala lépe,nedocházelo by k těm střetům.....

Elissen, vystihlas to.

Tercilo, nepochybuji o tom, že Tvoje dcera je natolik charakterově silná, že by si IHNED po prvním incidentu sbalila svých pět švestek a psychopata by neprodleně opustila a nepochybuji o tom, že jako rodiče byste jí UVĚŘILI argumenty, kvůli kterým manžela opouští a okamžitě byste se postavili na její stranu.
Ovšem - ruku na srdce - většinou to bývá tak, že psychopat a násilník si hledá oběť nějakým způsobem OSLABENOU - buďto oběť od začátku vztahu trpí nedostatkem sebedůvěry, nebo nemá dostatečné rodinné zázemí. Na jeden jediný takový faktor je násilnický psychopat natěšen jako hladový pes na kost, nedejbože, dojde-li k jejich souběhu
Nepřipadá mi správné, Terci, že Neznámou tepeš otázkami, jestli má vůbec úctu k rodičům.
Moje matka si  taky nepředstavovala, že mě manžel po třech letech soužití a dvou malých dětech začne bít. Bohužel, jsem sirotek, mám jen ji, rodiče mě měli dost pozdě a moje matka je starší paní, která má v důsledku věku zdravotní problémy-je nechodící. Mně zase nepřipadalo správné ji do svého nepovedeného manželství ji nějakým způsobem zatahovat, jediná věc byla ta, že když už domácí násilí přesáhlo únosnou míru, na tři dny jsem k ní odjela. Po návratu domů neuplynul ani měsíc, manžel mě před dětmi zbil, v noční košili vyhodil z domu a zamkl dveře. Bosá v pantoflích a ve sněhu - byl prosinec - jsem běžela k nejbližší budce a zavolala na něho policajty, ti přijeli, manžel úlisně cvrlikal, já na rovinu zavolala před nimi DONA linku s tím, že mám strach z dalšího napadení a manžel odjel. Věřím tomu, že nezavolat nikam, po odjezdu policajtů bych si to znova vypila. Další den jsem manželovi sbalila jeho 5 švestek do dvou igelitových pytlů, ty jsem postavila na zápraží a tím moje manželství skončilo. Teď si vem, že na VŠECHNO koukaly moje děti a jediné moje štěstí je, že bydlím ve svém - obydlí je psané na mě, jinak bych měla smolíka-pacholíka, Zákon o vykázání agresivního partnera ze společného obydlí tenkrát ještě neplatil, takže v podstatě mi manžel v mém domě mohl rozbít hubu, kdykoliv si vzpomněl.
Vidíš, Neznámá, kam se taky můžeš dopracovat??? První rána znamená ztrátu respektu a ztráta respektu je ztráta lásky. Kdybych Ti měla popsat všechny peripetie, bylo by to na dlouho. Do minulosti se nemá cenu otáčet a hlavně se v tom nechci hrabat. Prožila jsem ještě horší věci, nežli Ty a proto si nech poradit od ženy, která prošla něčím podobným: PRYČ!!!!!

Upravil(a) Kiara (9. 7. 2007 21:28)

Žila jsem v něčem podobném 23 let a dnes se ptám proč? Nízké sebevědomí, žádné rodinné zázemí a navíc jsem si myslela, že mi nikdo neuvěří, protože to nebylo navenek poznat. Já jsem si teda myslela, že to není navenek poznat, ale asi to všichni věděli už dávno. Není krásnější pocit, než se ráno probudit beze strachu, co se zase bude dít a beze strachu o děti, i kdybych už měla být do konce života sama, tenhle pocit to vyváží....

Milá Neznámá - nechceš se nám zase ozvat? jak to s tebou vypadá? Co si o našich radách myslíš atd.? možná nemáš tak často přístup na internet, možná nesmíš, co my víme, ale takhle to na mě bohužel dělá dojem, že si tu holky plácají játra jaksi nadarmo...

Neznámá, tvůj příspěvek- smutný-  je napsán pěkně, srozumitelně, budeš intelegentní žena. O tom, že tvůj muž má evidentní problém - sadistické sklony, psychopatická osobnost - o tom holky psaly, napsaly všechno. Ale asi by bylo dobře si uvědomit, že máš problém i ty. Pokud jsi se takovou dobu (6let?!) účastnila tohoto tristního soužití. Myslím, že bys měla okamžitě zajít do psychologické poradny a svěřit se. Každopádně máš štěstí, že se to stalo nyní (děje nyní), dokud tomu nemusí přihlížet a být účastny i děti. A věřím, že jsi natolik soudná, abys toto nedopustila....

a nerika se nahodou placali slovy???o vnitrnostech jsem jeste nic takoveho neslysela

Jenom doufám, že se Neznámé nic nestalo, panebože - ani si to neumím předtavit, žiju si jak v bavlně.

Tetamáma napsal(a):

Není krásnější pocit, než se ráno probudit beze strachu, co se zase bude dít a beze strachu o děti, i kdybych už měla být do konce života sama, tenhle pocit to vyváží....

Přesně tak, je to i můj názor.