Určo sama, bez problémů. Věcí,které určitě můžeš obdivovat sama je plno i bez průvodce, protivného společníka nebo remcající kamarádky. A na pláž je knížek taky dost.

Teď tu budu možná za vyznavače negativních zpráv, ale vzpomněla jsem si ještě na jednu situaci...

Pár let jsem řešila dovolené s každým dítětem zvlášť: S dcerou po památkách(to syna zoufale nebavilo), a se synem sportovně - většinou s cestovkou do Alp na kole (to zas neměla zájem dcera). Mě to moc vyhovovalo, opravdu jsem s každým dítětem strávila čas velmi intenzivně, a oboustranně v pohodě.

Jen nerada vzpomínám na poslední zájezd se synem do Alp: Nikoho jsem tam v zájezdu neznala, a hned při cestě tam se objevily u mě naprosto nečekané, do té doby nepoznané gynekologické problémy. Podobné, o kterých pár měsíců mluvila má kamarádka, a ta měla pak nařízeno 14 dní ležet a nehýbat se. No, a já najednou něco podobného, a před sebou vidinu druhý den 70 km na kole... Byla jsem dost zoufalá- průvodce mladý kluk, a kolem nikdo známý. Měla jsem štěstí v neštěstí: Když jsme dojížděli na ubytování, jeli jsme kolem nemocnice, byla asi půl km od penzionu. Takže ráno jsem nahlásila průvodci, že my vyjedeme později (bylo to etapové - každý den se spalo jinde), všichni vyjeli na cestu, 14tiletého  syna jsem zanechala čekat samotného u penzionu, a jelikož se naštěstí domluvím německy, zařídila jsem si vyšetření v nemocnici. Bohužel, se všemi úředními jednáními kolem pojištění, protáhlo se to na celé dopoledne. Naštěstí verdikt doktora zněl - není to to, čeho se obáváte, na kolo s tím  za určitých opatření můžete. Takže jsme se synem vyjeli v poledne a zájezd k večeru dojeli.
Ale pocit z té dovolené jsem už měla zkažený. Uvědomila jsem si natvrdo, že co by si se mnou počal chudák syn, kdybych se mu na cestě třeba nečekaně složila, v cizí zemi, kde on se nedomluví a nikoho nezná...
Takže bych doporučovala určitě domluvit takový zájezd s někým známým, prostě abyste tam nebyli jen ženské úplně samy. Tedy - pokud to jde, ono to bohužel někdy nejde.

Holky, a vy jedete na dovolenou a předpokádáte že se vám tam něco automaticky stane? Zajet vás může auto i tady a co děti, taky budou asi samy doma?

Já jsem pochopila tak,že žadatelka chce jet na dovču sama?

No,ale tím si to přivoláváš.. Fakt.
Hele, jestli tě můžu trochu uklidnit. Je dobré dát vždy dítěti telefon na konzulát dané země a ukázat delegátku. Ti jsou povinni to řešit a taky v 99% řeší. Vlastní zkušenost. To co vidíš v TV, že někde někdo zůstal to jsou taky pěkně nafouknuté bubliny.
To by ses nemohla nikam vzdálit a být 24 hodin s tím děckem.

venuše napsal(a):

mia napsal(a):

Klubko napsal(a):

Holky, a vy jedete na dovolenou a předpokádáte že se vám tam něco automaticky stane? Zajet vás může auto i tady a co děti, taky budou asi samy doma?

Já jsem pochopila tak,že žadatelka chce jet na dovču sama?

Sama jo, ale s dětma bych měla obavy, aby nezůstaly v cizí zemi samy.
Stát se může cokoliv.
Ale to je takový můj povahový rys, věčné co by kdyby... i manžel si dělá ze mě legraci, že mám pořád "předstih"...

Tak nic podobneho me nikdy nenapadlo. To bych musela sedet cely zivot doma a nikam nejet, protoze jsem s detma byla sama od malicka....

No, je fakt, že mě taky předtím nic takového nenapadlo a dovči sama s dětmi jsem si užívala. Takže o nějakém "přivolávání" nemůže být řeč.

Nenapadlo mě to - až do té doby když se to stalo a ty komplikace se prostě reálně vyskytly.

Klubko napsal(a):

No,ale tím si to přivoláváš.. Fakt.
Hele, jestli tě můžu trochu uklidnit. Je dobré dát vždy dítěti telefon na konzulát dané země a ukázat delegátku. Ti jsou povinni to řešit a taky v 99% řeší. Vlastní zkušenost. To co vidíš v TV, že někde někdo zůstal to jsou taky pěkně nafouknuté bubliny.
To by ses nemohla nikam vzdálit a být 24 hodin s tím děckem.

Klubko, v mnou popsaném případě byli na zájezdu 2 průvodci - oba mladí kluci kolem 25 let. Jeden musel jet s konvojem lidí, a ten druhý by teoreticky možná mohl řešit mé zdravotní problémy. Ale mimo jiné - převážel autobus na místo dalšího ubylování a "sbíral cestou odpadlíky". Že by se musel v krajním případě postarat o mě - no asi kdyby nebylo zbytí, tak jo...
Bohu díky, že se německy domluvím, představa o tom, že mě bude u gynekologa průvodce při vyšetření asistovat (!) a překládat velmi odborné zdravotnické termíny, ale bohužel i velmi, velmi intimní a osobní pocity a záležitosti, je pro mě příšerná.
I tak to byla docela tragikomedie, když jsem doktorovi německy a částečně rukama nohama vysvětlovala,co přesně mi je...
Teď už se tomu směju, ale bylo mi tehdy dost úzko, přiznávám...

Ale máš pravdu, že zakladatelka vlákna asi myslela dovolenou sama, ne sama s dětmi...

Klubko napsal(a):

No jednoduše by kluka vzali do busu, když ten druhý sbíral ty odpadlíky. Píšu z vlastní zkušenosti....

Nechci být za detailistu , ale i tak to nevychází: jeden průvodce na kole se zájezdovou skupinou, druhý v autobuse by mohl vézt mého syna při cestě na ubytování a sbírání odpadlíků a ohřívání párků v poledne v půlce cesty , ale - kdybych neuměla německy - kde je ten třetí, který by celé dopoledne trávil se mnou v nemocnici po vyšetřeních překládáním a staráním se o mě?
A u mě šlo jen o jedno dopoledne a problém se vyřešil, ale co když má někdo zdravotní problém mnohem větší a průvodce by mu musel asistovat a starat se delší dobu? ?

Ale nechme toto , přeju vám všem, abyste v podobné situaci žádná z vás nikdy nebyla,naštěstí je to celkem výjimečné, i když stoprocentně se to bohužel vyloučit nedá.

No já jsem možná trochu dobrodruh ,ale já bych to možná zkusila přes net formou spolujízdy,pokud bych byla mladá a neměla bych zrovna ským jet a chtěla bych někam vyrazit. Trochu se předtím oťuknout,zjistit od kud kdo je, jaké kdo má požadavky a představu samozřejmě bych si nevybrala jako ženská za spolucestovatele chlapa..spíš nějakou part holek nebo smíšenou. To samé jde udělat,zadat inzerát,že mám jedno místo volné..tam a tam s takovou dopravou za tolik peněz.
No a pokud bych byla mamina,občas se na cestovatelských vebech objeví nabídky,že mamina s dítětem hledá jinou maminu,která by sní jela k moři,protože manžu to třeba nebaví se rochnit u moře.

Jinak úplně sama bych volila taky kombinovaný nebo spíš poznavací zájezd..kde bych se třeba k někomu mohla přidat. Už i z toho důvodu,že u mně je strašný problém,že i u nás jsem všude schopná zabloudit a nepomůže mi ani mapa,z té já jsem.. Prostě se budu motat pořád dokola,moje orientační schopnosti jsou mizérie a k tomu v cizině,když neznám,pořádně jazyk..tak to je třeba problém pro mně.

Upravil(a) REŇAS (28. 7. 2009 16:22)

Sama k moři bych klidně jela, dokonce jsem to i plánovala. Ale je fakt, že bych se snažila zjistit co nejvíce o dané lokalitě popř. bych jela na doporučení. Určo bych ve výběru byla opatrnější než kdybych měla jet s někým.
S malými dětmi bych si sama netroufla vůbec. Prostě bych se na to necítila. U puberťáků klidně, tam bych se nebála. Ale je to taky o nátuře a asi i zkušenostech. Klubko (podle příspěvků) je ostřílená cestovatelka a když tam ty zkušenosti jsou, tak to člověk vidí jinak. Já třeba teď poprvé jedu na dobrodružnější dovolenou a to s tátou přes agenturu. Sama bych si na to zatím netroufla, přestože takováto dovolená byla vždycky můj sen.

Sama s dieťaťom(deťmi) a sama bez detí je podľa mňa diametrálny rozdiel. K dieťaťu(deťom) by som radila dvoch dospelých, pre každý prípad... alebo aspoň - a nešla by som ďalej ako Chorvátsko - delegáta poruke a letisko či stanicu priamo v mieste ubytovania.  Sama bez detí hocikedy hocikam, ale je fakt, že ja som komunikatívny extrovert a keď nechcem byť sama, tak proste sama NIE SOM. (Ani SAMA na zájazde ...)

Olympia napsal(a):

Ja jsem otazku pochopila, ze se tazatelka pta na dovolenou "sama" tj i bez deti. V tom nevidim zadny problem.
S malymi detmi bych sama k mori nejela, zazila jsem si doma, jake to je, kdyz jedno dite tezce onemocni a druhe spi vedle v postylce a co ted, kam jej dat, kdyz s tim prvnim musim do nemocnice? Tak toto bych nechtela resit v cizine.
S vetsimi detmi (nad cca 12 let) bych do ciziny jela, s domluvou by nebyl problem, umeli jazyky.

Vy si holky ty problémy snad přitáhnete samy. Nejen Olympie.
Znám řadu samoživitelek, co nikoho nemají a řeší - k moři buď s dětmi sama, nebo vůbec a jely s tím že se nic nestane. A taky si nepamatuji, že by se nějaké něco závažného stalo. Je to i o zkušenostech a o psychice.

Já jsem měla s cestováním dost velké zkušenosti, tak jsem jezdila i s děckem, které bylo malé a vážně nemocné. Navíc byly holky alergičky a moře měly doporučené a dělalo jin dobře. Jezdily jsme jen do Chorvatska a do Itálie a to na ty nejlevnější zájezdy pod stany -protože jsem na víc neměla. Zato jsem uměla vybrat dobrou lokalitu a zařídit si i dětem zajímavý program. Dokonce delegáti byli vstřícní - třeba jsme měli mít jen půl stanu a měli jsme většinou celý. Dávali nás do stanů kde byl klid. Nebo jsme se ráno nemuseli vystěhovat a mohli jsme mít stan až do odjezdu. Několikrát jsme byli u toho moře i 2x za prázdniny. Když jsem pak ukazovala fotky, tak jsem později nalákala některé známé, co pak jely taky. Když jsem jela s někým, raději jsem jezdila s maminkou, která je taky sama. Když jsem jela s tou vdanou s dětmi, bylo to většinou poznat - většinou se na mne pověsila a stejně jsem všechno zařizovala já, jako bych byla její manžel. Na těchto levných zájezdech jsem potkala i řadu zajímavých maminek, které jezdily taky s dětmi samy.
Mladší dcera má 12 a byla letos po desáté u moře jen díky tomu, že jsem se odhodlala jezdit sama. Holky na ty dovolené strašně rády vzpomínají a já taky.

Nesedí doma, proč? Jezdí s dětmi na dovolenou. Ale v partě, ve dvou s jinou maminou. To je celé. Jo, někdo jede s malými/ menšími dětmi sám. Každýho věc.
Vy tu děláte, jako že člověk, co eliminuje případné problémy je totální blb, co si přivolá nějaké neštěstí...
Kámoš jezdil na horský túry sám, jednou se vlekl několik kiláků se zlomenou nohou a po příjezdu řekl, jakou měl kliku, když padal, že tam nebyl šutr a nekřach se do hlavy.  Od tý doby je opatrnější - přitom do tý doby ho nenapadlo, že jemu se tohle může stát, protože je opatrnej...

Upravil(a) javena (29. 7. 2009 8:43)