25....on je o rok starší...
Mám tu super práci...nechce se mi to opouštět...on to samé...ale to je rozum...hlas srdce napovídá jinak..

Nějak řešit...to je přesně to, co nevíme...
vyjíždí kolikrát io na víkendy pryč...já to mám taky s prací divoké... i když dělám v kanclu, stane se, že musím o víkendu do  práce...a vidět se jednou za 14 dní..to by nás asi utrápilo....ale jiné řešení asi neeistuje...buď to zkusit aspoň takhle nebo úplně zabalit...

A proč to MUSÍTE vyřešit???Proč musíte mít jasno a nalinkováno?Jste mladí,proč si tedy neužívat zatím lásky a ostatní se uvidí časem?Vždyť,když se budete chtít vidět,tak to je hodinka,možná hodina a půl cesty autem.Co to dneska je?Já bych to tedy nezahazovala.Ani jeho,ani lásku,ale ani svůj život a práci.Zatím bych si volala,psala,když to půjde volné chvíle se snažila strávit spolu.Dál se uvidí.Kde je psáno,že třeba za půlroku mu někdo nenabídne práci v místě kde ty bydlíš nebo tobě tam?

fishmisty, jestli máš tu odvahu, seber se a upaluj! Třeba ujedeš, třeba se spálíš...., ale kdyby to mělo "vyjít" a tys to neudělala, do smrti (nebo aspoň hodně dlouho) si to budeš vyčítat a pochybovat a uvažovat, co by - kdyby...?! Jestli máš "zázemí" a tím pádem i možnost, kam se vrátit, jdi a nemudruj... On se život skládá z toho, co uděláme, né z toho, co jsme neudělali, i když jsme mohli a na omyly, máš ve svém věku právo a hlavně - sílu! Žij tak, jak to cítíš, abys jednou v důchodu nemusela litovat! Jestli něco umíš, tak se v práci neztratíš a jestli ne? Je to "koneckonců" taky zkušenost... Hlavně se neboj!

Nemyslím si, že je to hned potřeba definitivě řešit, navíc 120km není žádná drastická vzdálenost, to se dá autem za zhruba hodinu. Navíc se znáte fakt krátce, nechala bych to plynout.

Jééééžiš hoky, vy jste usedlý! Teď se bude kontrolovat a spolíhat na jistotu a umře, jako "stará panna"... Ba ne, kecám! Ale zkusit by to měla, nebo né?! Aspoň já bych do toho šla. Ať už "zusmo", nebo po hlavě, ale kdybych potkala "chasníka", kterej by se mnou "takhle zacloumal" , tak bych to nenechala, jen tak.... Co když je to on s velkým Ó? Takových se moc za život nepotkává...

fishmisty: Když jsem dočetla Tvůj úvodní dotaz, ouplně mi zabušilo (více srdce... něco skoro stejného právě řeším... U mě je to umocněno o to, že se mi to stalo loni... a zadupala jsem to... A o víkendu jsme se viděli po roce... a bum! Byli to snad nejhezčí chvíle jaké jsem za dlouhou dobu zažila.
A teď jsem doma, on na druhé straně republiky... Taky nevím, co s tím, jsem z toho přejetá... Problém je to. Žijeme oba s rodiči, já navíc s těžce psychicky nemocným otcem, který nezvládá cizí lidi v bytě- natožpak na noc, natožpak na víkend... a ještě k tomu vesměs neznámé... A já osobně nerada narušuju někomu soukromí... tím, že bych u nich přebývala naruším jejich standard, ne jemu, ale jeho rodičům ano. Je to nepříjemné...
Vím jistě, že on by se do Prahy (kde bydlím) stěhovat ani za mák nechtěl... a já tam k nim taky ne... (jistě, tohle je předčasné, ale i tak...)
Auto nemám, on taky ne...
Už jednou jsem to na dálku zkusila a bylo to poťachťané. Člověk je někdy znaven a nechce se daleko plahočit, když dostaneš ráno chuť jít se projít, něco podniknout, je daleko... vztah s účtem za telefon a jízdenky... hlavně je to smutné, stálé loučení, zklamání... kupí se to... Chápu, vždy je to jiné...
Mám mnoho známých, kteří spolu chodí a ona je uplně z jihu, on naopak z nejsevernějšího cípu země... a jde to. Mám kamarádku, která má 5let přítele ve Spojených státech a sama je z Prahy...

Upravil(a) TamtaOna (26. 6. 2007 13:31)

lulu24  - Co na tom, že se třeba po pár měsících ukáže, že je to "šlengr"? Ale dokud se to nezkusí, tak se to nepozná a kdo se bojí zariskovat, má prd!

Já bych se krásnému vztahu i na dálku nebránila, nechala bych to plynout..., ale není na zpřetrhání všech svazků (práce)a stěhování se poněkud brzo!!??

co blbneš? 120km - co to je? V pohodě se můžete vídat, poznávat, dát tomu čas...a pak uvidíte! Nikam nespěchej, užívej si to, dejte si čas. Když se chce, všechno se dá vyřešit, i vzdálenost.

Wiki- ono jsme se poznali loni, ale tak jakože jsme ani nevěděli, jak se jmenujeme... jen jsme se na sebe usmívali a zdravili se (což bylo jeden den, kdy jsme byli na stejném místě)... Pak jsem se do toho zabrala a nějak se mi podařilo najít k němu cestu... (klasika: kamarádka má kamarádku, která chodí s jeho kamarádem...blabla ... Vypadlo z toho, že on shání můj kontakt taky a tak k němu byl poslán... psali jsme si, párkrát za mnou přijel. Ale měla jsem toho loni hrozně moc, takže se to nějak stoplo...
A o víkendu jsem ho viděla (už předtím psal, že se na mě téší)... Já na něj taky, ale bála jsem se toho setkání. ... Teď jsme se ale už znali, takže jsme byli v užším kontaktu... Krásný sobotní večer, oheň, mýtina u lesa, deka a hvězdy Bylo to naprosto úžasné (ve vší počestnosti ) ...

žádný takový fishmisty!!!! jestli uvažuješ takhle, tak to mezi váma asi nebude tak žhavý, jak popisuješ.. Jdi do toho, neboj se překážek!