|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Babinetky,som tu nova a mam problem.Vydavala som sa velmi mlada(18) a po dvoch rokoch sa mi narodil syn,rok na to dcera a po dalsich deviatich rokoch syn.Zili sme ako mnoho inych mladych rodin,mali sme sa radi a zvykli sme si chodit vsade spolu.Vlastne ja som sa vzdy prisposobila konickom mojho manzela.Doma som vzdy vsetko zvladala sama a manzel si zvykol,ze nema ziadne povinnosti.Nikdy nebol na mna zly,to nemozem povedat,ale vsetko nechal na mna.Ja som musela rozhodovat vo vsetkom a on vzdy spravil mrtveho chrobaka.Po revolucii navrhol,ze budeme podnikat.Otvorili sme maly obchod so zmiesanym tovarom v pivnicnych priestoroch v panelaku.Mna postavil za pult a on isiel zarabat do Rakuska.To znamenalo rano vstat,vypravit deti do skoly a skolky,ist nakupit tovar,prebrat ho,navarit doma,upratat a utekat do obchodu,kde som stala za pultom od 13 do 18.Potom znova kolotoc doma s detmi ,prat a porobit ostatne prace v domacnosti.On sice zarabal ,ale chodil domov len spat.Po case skoncil pracu v Rakusku a zacal mi pomahat v obchode.Ale nechal na mne velku cast povinnosti.Velakrat sme sa nezhodli v nazore na styl podnikania,a ked som si ja presadila svoje,vykrikoval mi,ze poctivo sa podnikat neda a ze ja to kazim.Cez to vsetko sa nam celkom darilo.Presli sme roky,kedy nam 18 roc.syn zacal drogovat a trvalo to desat rokov,pokial sme ho z toho dostali.Boli to hrozne roky a je to na dalsi clanok.Trpeli sme tym my a este viac druhy syn a dcera.Cez to vsetko sa nam podarilo z toho dostat ,ale poznacilo nas to na psychike.Asi pred tromi rokmi mi manzel povedal,ze on uz robit nebude ,on uz sa dost narobil a nechal vsetko na mne.Lahol na gauc a viac do roboty nesiel.Tak som fungovala sama.Dochadzam do roboty denne 36 km.Dost ma to unavovalo a samozrejme sa to zacalo prejavovat aj na mojom zdravi.Preto som ho po troch rokoch donutila,aby zacal znovu chodit do roboty.No a to je ten moj problem .Nech rozmyslam ako rozmyslam,mam dojem,ze moj muz je sobec.Mame uz vnucata a ked ich treba varovat,zase ich varujem iba ja a on sa venuje svojim konickom.Mam problem s kolenami,som po artroskopii kolena a nemam v kolenach chrupavku.Ked sa stazujem,ze mam bolesti,neveri mi .Musim zvladat vsetko ako keby som bola zdrava.Babinetky,co poviete,je sobec,alebo som ja precitlivena?V robote je schopny iba ist nakupit tovar,ked mu napisem objednavku.Inac vsetko ostatne vratane ekonomiky,vybavovanie po uradoch,odvod dani atd.. je na mne.On vzdy spravi mrtveho chrobaka a povie,ze on to nevie.Ja som sa to ale tiez musela ucit a ucim sa to stale.Chcela by som pri sebe chlapa,ktory ma vzdy podrzi a povie mi laskave slovko,ale toho sa uz asi nedockam.Sme spolu 32 rokov a ja mam dojem,ze si uz nepomozem,lebo on si tak zvykol.Rozvadzat sa nechcem,lebo mam strach,ze zostanem sama.
Není tady
Danda. 32let jste spolu.....to je hezké.Vychovali jste děti a teď se věnujte také sobě. Mám dojem, že se do všeho moc hrneš /keď treba varovat vnúčatá,tak jich varujem len ja a on sa venuje svojim koníčkom/ Myslím, že by jsi se také mohla věnovat svým koníčkům a trochu si to zorganizovala.Zorganizovat si povinnosti a zejména se začni věnovat sobě a svým koníčkom.Vždyť nemusíš dělat všechno.Tu organizaci myslím že se např. s manželem domluvíš,co jsi vezme na starost on, co ty, co děti....ale když má někdo něco na starost, tak ten druhý nekouká na formu,ale na cil.Každý si to ogranizuje podle sebe,druhý nefrfle např nad formou provádění,ale hlídá cíl.Myslím,že tě v krámě nenechá táhat těžký věci, je fajn,že jde nakoupit do velkoskladu,to je velká pomoc.Snad to zboží z auta i vyloží a event.pomůže s naskládaním do regálů,i ocení zboží ap. Když něco je třeba v krámě opravit tak to opraví ..nebo ne? Tak si to zorganizuj.Ty ho chváliš? Jistě že jo.Jinak by jsi neřekla, že on tebe ne.
Není tady
Dando, nechala jsi se vmanipulovat do role "záchranáře"!
Jsi starostlivá a děláš všechno proto, aby věci fungovali stejně i v případě, že "někdo" z týmu, na kterým je stav věcí postavenej, vypnul...
Uvědom si, že nejsi "matka rodu"! Všechno, kolem rodiny, je týmová práce a když někdo zapomene "na dobrý vychování", je třeba udělat pořádek... Já, na tvým místě, bych si udělala nejnutnější "zázemí" a pak bych si klidně lehla vedle drahouška na gauč! Ale musíš mít "sichr!", že tě to finančně nepoloží... Prostě jde jen o to, jej řádsky napnout a přesvědčit jej, že TY už to nezvládneš!
No a buď se zapojí, nebo máš vedle sebe "lempla", bez kterýho by ti bylo líp...
Hlavně se neboj udělat to, čemu se říká "řez"! On se vzchopí, neboj nic! 
Hele, představ si tu možnost, že si drahouš vyrazí do ledničky a ono tam nic?
No, kdo tam měl, co dát?
Jak povídám, nebuj nic, všechno se dá "vychytat"! 
Není tady
Dando, ty vůbec nemusíš dělat všechno, dokonce ani nemusíš vždycky ty hlídat ta vnoučata..tak si prostě taky lehni na ten gauč a je to! Jo - a hlavně tam pak vydrž, ne že zase nakonec vstaneš a budeš to všechno dělat...
To není jeho vina že to všechno pořád děláš, kdybys to nedělala, tak by taky muselpřiložit ruku k dílu..jen nevím jestli to zvládneš po tolika letech, spíš bych řekla že jsi taková povaha co raději ustoupí, člověk se nezmění z ničeho nic, ani on ani ty...
Není tady
No holky schválně, kdo to vydrží dýl 
Já sázím na drahouše. Jóó, 32 let je 32 let 
Není tady
Už hodně dlouho řeším chování své desetileté dcery. To je takové to moje kuří oko.
Vyzkoušela jsem snad všechny cesty a způsoby. Ale v tom roji rad a nápadů jsem dostala taky radu:
Ona se změní až ty změníš sebe.
Je to tak.
Stejná rady i pro tebe. On se změní, až ty změníš sebe.
Není tady
Naprosto souhlasím s poletuchou..... až si uvědomíš, že jsi se sama svou úzkostnou a starostlivou povahou vmanipulovala do role celoživotní služky, pak začneš přemýšlet trochu víc sama nad sebou, začneš se mít ráda a s tím posilovat své sebevědomí, pak se teprve změní i tvé okolí. Můžeme tady hromadně a jednohlasně tvého manžela označit za sobeckého člověka, ale to ti rozhodně nepomůže. Ono to je tak, že každý člověk má v podstatě sklon tak nějak si pozhovět a polenošit, to je v naší přirozenosti, zamysli se nad tím,kdybys byla v životě opravdu bohatá a mohla si dovolit, aby za tebe pracovali druzí, určitě bys měla taky ráda třeba pomocnici v domácnosti, že? a věnovala se více tomu, co tě baví nebo si jen tak užívala lenošila...... Jestliže pak někdo takový servis, jako má tvůj muž někomu dobrovolně poskytuje, tak se nelze divit, že on toho zneužívá a nezmění jeho přístup ani slovní přestřelky... ON nemá důvod cokoliv měnit , jemu to musí úúúžasně vyhovat.
Dando, zapoj rozum, je to jen na tobě, jak kvalitně prožiješ SVůJ život,je jen tvůj a nikdo nemá právo tě beztrestně zneužívat ve svůj prospěch.
Babinetky mate uplnu prevdu.Ja si aj uvedomujem,ze som ho vlastne ja naucila brat a nedavat,ale v poslednej dobe som si akosi viac zacala uvedomovat,ze aj ja chcem zit plnohodnotny zivot.Ale nechcem sa rozvadzat,pretoze on vlastne zly nie je a stale ho mam rada.Ma len tu chybu,ze nemusel nikdy nic a ja som si vzdy myslela,ze musim vsetko zvladnut sama.
Není tady
Dando, ale on měl k tomu, aby jenom "bral" už určité dispozice z domu - ze své původní rodiny. A bohužel mně se v životě nepotvrdilo to, že by partner začal něco dělat, když ten druhý to neudělá. Prostě nestihlas uklidit, to neva, uklidí se!! někdy jindy. Jsi nemocná? Neva, nic nedělej, lehneme si teď všichni...
Nene, já myslím, že se skutečně dotyčný nepředělá, ani když se změním já. Jo, můžu místo odpoledního úklidu začít chodit na bowling, můžu chodit do cukráren s kámoškama, ale to nádobí tam prostě večer bude... Já spíš sázím na "výběr" vhodného partnera.
To ale neznamená, že bys nemohla přednést svoje požadavky a nároky na manžela... Moc Ti přeji, aby se Ti všechno podařilo.
Není tady
Tercila dik za prianie,ale ja sa bojim,ze to asi zostane v starych kolajach.Ja to uz nedokazem zmenit.Boli sme doma siesti surodenci a ja som bola najstarsia a musela som sa o nich starat,tak som to automaticky preniesla do manzelstva.Kym boli deti male brala som to ako samozrejmost a teraz mi to zacina vadit.Najhorsie je,ze som zvyknuta utekat z roboty domov a neviem si vyjst bez neho.Skusila som to par krat,ale som z toho nervozna,neviem byt v pohode.Asi by som potrebovala nejakeho psychologa,aby som nemala pocit viny,ze ja sa flakam a on chudacik je doma.Aj ked on si vyjde sam a nechybam mu.
Není tady