Sisino,proc to resis kamaradkam proste rekni,ze k vam nepujdou a je to.Taky to u nas takhle zacinalo,porad nekdo zvonil a otravoval.Holky mas jeste v malem veku tak to bude snasi horsi je to z vetsima.K nam taky jejich kamaradi nechodili teda parkrat tu byli a stalo to za to.Doslova skakali po stole a pustenou hudbu na plny pecky a hroznej kraval.Takto se u nas slavili synovo 10 narozeniny a naposled dnes je mu 15 let.Ja je nechala o samote abych jim neprekazela a sla jsem k rodicum ktery bydli o ulici dal a prisla pro mne sousedka co se tam u nas deje bylo leto okna dokoran a lide pohlizeli do nasich oken co se tam deje.Samozrejme jsem vsechny vyhodila a bylo po oslave.Dneska si deti vodi kamarady domu tajne,kdyz ja jsem v praci je to hruza,protoze po nich vzdycky zustane spoust a nikdo to nechce uklizet.Ale,kdyz jsem doma kamarady si domu nevodi.

Sisino, kdo jiný má stanovit pravidla, když ne Ty? Jsi přece dospělá a matka. Pokud Tě nerespektují Tvoje vlastní děti, tak to není zřejmě jejich chyba. Já vím, že je těžké tu "bandu" někdy ukočírovat. Když byly moje holky malé, párkrát se to taky stalo, že mi bytem proletělo tornádo nevycválaných dětí, ale záhy jsem udělala pořádek. Když musely uklízet celou tu spoušt v bytě, daly si příště setskara pozor, aby se spolužačky vyzuly a byly jen v dětském pokoji. Děti se chovají tak, jak jim dovolíme. Kdyby mně nějaké dítko pravidelně zvonilo od rána u dveří a nepomohly moje promluvy, asi bych si promluvila s maminkou dotyčné dívenky. Jinak Ti ale přeju pevné nervy a neboj, ono to jednou fakt přejde. Pak budeš zase čekat v noci, až se Ti dcerunky vrátí z diskotéky

Osobně bych s nima nediskutovala "nepůjdeš k nám, protože jsem to řekla" a konec debat. Když je tam nechceš, tak je tam nepouštěj, ty jsi přece ta, která má stanovit pravidla.

Tento problém jsem také asi před 2 lety řešila . Syn (dnes 10.let) si vodil domů kamarády snad z celého sídliště.Byli sice jen v dětském pokojíčku, ale rozbili tehdy televizi a já návštěvy zatrhla.Dnes k nám může vždy jen jeden kamarád a to jen v případě, že venku prší nebo mrzne.Pokojíček musí společně uklídit.Obědy a večeře už také nikomu nedávám.nabídnu čaj, kakao, nějakou buchtu nebo chleba.Jediná vyjímka je, když má syn narozeniny,to si může pozvat koho chce, tak na 2 hod.

Sisino, buď nekompromisní a nenech si to přerůst přes hlavu, nebo budeš mít z domácnosti kůlničku na dříví. Děti jsou od toho, aby poslouchaly ony tebe a ne ty je. Já na to taky dojela, že jsem po rozchodu s manželem dělala hodnou a tolerantní maminku a dost těžce jsem na to doplatila. Od té doby - nic. Kamarádi k nám můžou jen na skok a nejraději za účelem pomoci mému synovi u mě na zahradě.
Opravdu mě poslechni a s cizími frocky vůbec nediskutuj, případně se neboj na ně zvýšit hlas a razantně říct "NE" Jak si neuděláš včas pořádek, bude to ještě horší a co teprve v pubertě, to se z toho zblázníš.

Ono asi taky hodne zalezi, kde bydlite..My bydlime v centru Prahy, sama ven jsem nemohla tak do 5. tridy, to same vodit si kamarady, ani nas to nenapadlo, hraly jsme si v druzine..Mamka nas ve 4 vyzvedla, udelat ukoly, trikrat tydne zajmovy krouzek, prochazka, jit na navstevu, do knihovny a skoro jit spat..Prave si nedokazu predstavit, ze by k nam nekdo bez ohlaseni prisel, nebo pro me prisel at jdu ven, muselo to byt dohodnute. My museli vzdycky uklidit a vcas se zeptat, zda tolikateho k nam muze prijit kamaradka. A jak jsme se tesily, bylo toho hrozne malo, vzacne..Ale ted mam pritele na mensim meste v baracku a tam je to uplne normalni, kdyz jde nekdo okolo, tak se zastavi, prijde, pojd ven....Chapu, ze ti to vadi, ze to vlastne nema rad, ze ti holky pro dcery prijdou kdykoli, a ty ani nevis kdy..A maji vsechny dostatek konicku? (dcery, kamaradky?)

U nás jsou kamarádi mého syna (18) kdykoli  vítáni. Ale je fakt, že jednak máme pro to podmínky - když jsou u nás, prakticky o nich nevím, a jednak většina z nich jsou kluci, které znám od mala a klidně je zprdnu na 3 doby, když s děje něco, co se mi nelíbí. A když mě potkají na chodbě ve spoďárech, je jim to šumák a mně taky. Jen musí dodržovat určitá pravidla. Oni je dodržují, takže nemám problém. Většinou jsou zalezlí u PC. A někdy přijdou i pokecat, pochlubit se, že udělali zkoušku.... někteří mi i tykají, s čímž začali spontánně už někdy v dětství, když jsem byla "teta".
Jindy zase jedou třeba na chatu rodičů někoho jiného..... je to takové vyrovnané.

Upravil(a) mashanka (9. 7. 2007 9:30)

Sisi,
vůbec nezoufej, ono se to časem opravdu zklidní. Teď je to možná otravné, ale ten výběr "kamarádek" se v budoucnu změní. Já bych vsadila na rozhovor doma, se svými dětmi. S dcerou jsme vždycky všechno probraly a zajímavé je, že za celé roky absolutně nemám problémy s těmi kamarádkami a kamarády, které nám zazvoní u dveří. Dnes, v jejich 15 letech, je sama zvu dál nebo si s nimi sednu a pokecám, nabídnu slabý kafčo... Ale spíš se to už dnes obrací do fáze, kdy mi dcerka řekne, že odpoledne odchází, protože mají s kámoškou slezinu v cukrárně nebo kavárně... Nebo má různé kamarádky přes internet zdaleka a pozve je k nám třeba na tři dny. (to jsem radši, než kdyby jela k nim - protože to mám pod kontrolou, přece jen jejich tatínky neznám). To víš, že pak kmitám a vyvařuju a všude pro ně jezdím a vozím je a vyvážím je na vyhlídku města atd. Ale taky musím říct, že mě příjemně překvapila "výběrem" takových netových kamarádek. Všechno to byly fajn a slušné holky ať už z rodin doktorů, učitelek nebo zámečníků.
Chci říct, že Ty prostě prožíváš období, kdy Tvoje dcerky si ještě tak docela samy ty kamarádky nevybírají, ale ony se taky "vyprofilují", neboj. Hlavně s nimi pak po návštěvě těch děvčat doma mluv, říkej jim svoje názory na věc. My jsme vždycky nejvíc věcí probraly v pelíšku před dceřinným usnutím. Všecko bude dobré, uvidíš. Je to jen přechodný stav.