Ještě jedna rada, ale moc nezabírá, když dítě leží na zemi a kope nohama. Neuroložka radila, skusit navrhnout dítěti,že ho začneš hladit nebo škrabkat na zádech-jemně. Mé dítě to absolutně zbožňuje. Jestlit to dovolí-následuje sklidnění...
Ale toto nefuguje vždy, když řvě jako tur, tak to ne. Mne se dítě hodilo na zem 2x, jednou na návštěvě. Šla jsem z balkonu pryč. Naštěstí známá vychovala dvě vnoučata, kromě svého syna, tak poznámky nebyly.... HOvorem jsme ji ignorovaly, rozmyslela si to sama. Kdyby následovalo ještě jedno hození na zem...následovala by sprcha. Nemínila jsem toto chování vůbec tolerovat.
šok-nešok.
Jinak než by přišel nějaký trest, počítám do tří. Po čísle 3 by následoval trest, kdybych tam došla. Nejpozději 2,5 nebo 2,75 zabere. Taky to počítání nemá ráda. Anebo tlesknutí ruky...jako vzbudit pozornost, že se teď něco bude dít a příště to tleskne-pleskne jinde. Jestli to někdy plesklo, tak pro názornost a zapamatování, jako něco velice vyjímečného!Číslo 10 do za 10 let života zatím nevydá.
ANebo ukázka vařechy v ruce. Jenom vzít ji do ruky a nosit sebou postačí.

janísek napsal(a):

no, u nás vždycky fungovalo, že se dítě zavřelo do šatny (nebo nějaký jiný malý místnosti) s tím, že dokud se neuklidní nesmí ven...řekla bych, že to není tak násilný, jako ta sprcha a taky to docela fungovalo...Komu by se chtělo trávit odpoledne po tmě v maliný místnosti...:-)

Teď mluvím za sebe, ale to bych se raději nechala osprchovat. Mám strach z uzavřených prostor. Ale určitě bych si lumpárnu příště rozmyslela.

V tomto případě bych se taky přiklonila ke studené sprše, nekompromisně a hned. Nepomůže poprvé, podruhé .. ale pak si to dítko v hlavě složí, že studená voda a řev spolu souvisí.
Moje extchyně mi vyprávěla, že exmanžel byl rovněž vztekloun prvotřídní, vztekal a válel se po zemi v autobuse, v tramvaji, venku na ulici, v obchodě.. domluvy, nářez na zadek, chycení do náruče, nic nepomáhalo. Jednou už byla tchyně tak zoufalá, že když šli z obchodu domů (cestou asi 4 emoční válení se po zemi a hysterák na celou ulici), že se už neudržela, u plotu rostly kopřivy, stáhla mu gaťata, ty kopřivy vyrvala i s kořeny (dodnes to nechápe, že nevnímala to pálení) a zadek mu těmi kopřivami seřezala. Od té doby byl klid, stačilo pak jen ukázat na jakoukoliv kopřivu a udělat gesto "já jdu pro ni" a bylo po řevu.
Netvrdím, že je to výchovné, ale tchyně už v té době byla na pokraji zhroucení, buďto by skončil v péči neurologa kluk, nebo v péči psychiatra ona.

Já osobně jsem se zase vyřvávala stylem, že jsem se zhluboka nadechla, začala řvát a už se nenadechla .. a omdlela jsem. Máma mě musela plesknout přes zadek, ať se vzpamatuju a začnu zase vnímat, tak jsem se nadechla a znovu rozeřvala.  Hm, taky si chudák se mnou užila ..

katalines napsal(a):

Prosím o radu,jak vyzrát na 20-ti měsíční dítě.Jsem se silama v koncích.Když svému dítěti něco zakážu nebo řeknu,že to se nedělá,a onto zrovna chce,tak se začne vztekat tím způsobem,že začne s věcma kolem sebe házet nebo do něčeho bouchat-když mu dám na zadek,začne se ještě víc vztekat a víc s věcma boucha.Včera to vyvrcholilo tím,když jsem ho večer chtěla obléknout do pyžama-začal se vztekat a ani na nic na sebe nenechal nic dát-po 1,5 hodině už jsem se začala rozčilovat,protože byl úplně promrzlej.Dneska ráno to samé,já sama jsem ho ani nedržela,abych ho mohla převléknout-začal hystericky řvát.
Nevím,co s ním-jsem se silama na dně...prosím pomocte a poraďte!

Tak tu sprchu taky doporučuji,,a hlavně je to taková hra ..KDO Z KOHO..tihle caparti zkouší co vydržíme..,nesmíš povolit ,,Já ještě dělala,že jsem si svých dětí při tákovémhle záchvatu nevšímala,měla jsem je na očích,ale dělala jsem jak když tam nejsou..

Ahojky, tak přítel když byl malý, tak sebo vždycky švihnul na zem jako prkno, na záda. Taky s ním jezdili všude možně a na nic nepřišli. A až jednou už to jeho táta nevydržel a když to na něj zase šlo, jednu mu vrazil. A fugovalo to, probral se a nešvihl sebou. Takhle to prý udělali párkrát a bylo po vztekání.

U mě nefungovalo nic. Když mě někam zavřeli, bylo to ještě horší. Matka o mě zlámala několik vařeček a stejně to nepomohlo. Spíš dala pokoj ona když jsem stála u okna řekla jsem že skočim. Bydleli jsme ve 4. patře.
Přestalo to až když jsem se dostala na střední do jiného města a doma jsem byla jen o víkendu.

Takže já fakt radu nemám, možná pro ty děti, byla jsem asi fakt parchant. Ale zase jsem nic nemohla..

katalines tak se zeptej rodicu co zabiralo na tebe asi to mate deticne:)
Ale me to asi ceka taky uz ted se mi dite strasne vzteka zacala jsem to resit tak ze ji polozim na zem at se tam vyvzteka. Ona totiz kdyz se nasere tak s sebou praskne dozadu hlava nehlava takze kdyz neco chce a ja reknu nekolikrat ne tak uz vim ze sebou svihne tak ja ji jistim a zpomaluji pad a necham ji tam a nevsimam si ji velice rychle ji to prejde:) takze se to hodne zlepsilo a kdyz byla mensi tak jsme ji foukli do obliceje jelikoz mela takove zachvaty ze az modrala tak to trochu zlepsilo ze se apon nadychla nez zacala nanovo:(

Z toho tvého psaní mám dojem, že chyba není v dítěti ale také trochu v tobě. Děti nás zkouší dokolečka a neustále a na nás rodičích je, abychom byli velmi důslední. Zkusit jednou znamená nezkusit. Pokud pomůže objetí, tak ho zkus obejmout a neustále mu vysvětlovat, že udělá, co po něm chceš.

Problém vidím v tom, že to klidně zpočátku může trvat i půl dne. Než klukovi dojde, že to skutečně myslíš vážně a tentokrát nevyměkneš. Proto zvol metodu, která tobě vyhovuje a nic si nedělej z toho, že třeba nestihneš uvařit oběd.  Ono to z počátku půjde velmi ztuha. Než si chlapeček ověří, že maminka nevyměkne a neustoupí.

No koukám rad je tu dost. Mně se malej taky vztekal... když mu byli ty dva, tak taky nic nezabíralo ani sprcha. Píšete o proutku..... to bylo jediný co pomohlo, ale u nás to nebyl proutek, ale druhý konec plácačky na mouchy .... má to stejný vliv jak proutek. Taky jsme ho zavírala do koupelny a to se taky osvědčilo. Když se vztekal, tak se i chodil zavírat sám a přišel až ho to přešlo. Nejvíc mně vždycky vytočil když mi vzteky plival po koberci.
No a jak to vypadá vztekaní nás nemine ani teď.

Jo a taky mám metodu a to používm do teď. Je to počítání do tří. Ze začátku jde o výdrž a o nervy , ale u nás to funguje už 4 roky Prostě než se napočítá a neposlechne dostane na zadek........ a je fakt že dostane málokdy.