Je to období vzdoru. Skus sprchu na vztek... u mé švagrové to fungovalo na obě děti. Jedna asi nezabere, dvě-tři určitě. Ale tak, aby chápal, že to je na vztek!
Mé dítě si třeba zulo v zimě v autobusu boty, tedy jednu, a odmítala si nechat ji zase nazout, když jsem měla vystupovat. Dělala scény. Tak šla BEZ! Zima-sníh-břečka. Dobré ponaučení!, neboj, bylo to jenom přez ulici, takže jsem věděla, že nenastydne. Už to pak nikdy neudělala...

To moje máma praktikovala na mě-studenou sprchu-nezabíralo já se vztekala ještě víc a dodnes to má následky,ale to tady rozepisovat nechci-a nechci to praktikovat na svém dítěti-nikdy!

Pokud nechceš praktikovat šok (sprchu) a nepomůže plácnutí přes zadek, musíš počítat s tím, že tak malému dítěti nic nevysvětlíš a vesele se ti bude vztekat dál a bude s tebou mávat jako s hadrou. A nepočítej s tím, že jak bude starší, bude to lepší. To ani náhodu.

U nás teda sprcha taky nepomohla.Ale naštěstí syn měl to období tak krátký,že než jsem stačila vymyslet něco jiného,tak mi to už přestal dělat...
Ale M byl prý velký vzekloun,tchýňka říkala že na něj taky nic neplatilo,jen ho nehcat být a nevšímat si ho.Když se válel doma na zemi-překročila ho,když byl v pokoji,kde nemusela být -odešla.Ale vždycky si nechala škvírku,kterou ho sledovala,aby si něco neprovedl.A on prý po chvilce zmlkl,zklidnil se a bylo to-neměl obecenstvo.Vlastně si vzpomínám,že jsem syna taky dvakrát překročila.
A na nějakým jiným tématu píšou něco o pevném objetí,není to taky možnost?

Keny, to mne pobavilo, že jste klečely jako rodiče taky. Ale pravda, příklad se ukazovat musí! Já jako dítě musela klečet denně -zamala. A na kukuřici, ať to bolí víc. Já se snažila vždy usnout, neboť matka čekala na odprošení a tu radost jsem ji zásadně nechtěla udělat. Když jsem usla, otec mne dal na postel a bylo po trestu.
Proto to velice nenávidím (klečela jsem za každou kravinu, matka mne neměla ráda) a u nás mne zatím nenapadlo, nechat dítě klečet.
Zamyslím se, možná to jednou jako šokový trest nařídím? A uvidím, jak bude dítě reagovat.

katalines: U mýho bráchy taky pomohlo si ho nevšímat (tedy pokud nehrozilo, že by se zranil atp.). Možná bych hledala pomoc i v literatuře - někde jsem měla knížku od dr. Matějčka - Po dobrém, nebo po zlém? se to jmenuje ... Ono bití fakt nemusí zabrat, nebo to klečení ... nevím...zdá se mi to ponižující ... ale nejsem psycholog a svoje dítě mám hodný (a už velký, 13 r.), ta si kdeco nechala vysvětlit. Můj bývalý má novou ženu a její holka (4 r.) se vzteká absolutně příšerně, vydrží ječet i půl hodiny, hodinu a po chvíli klidu zas. Když mi to moje dcera vypráví, vidím hlavní chybu v tom, že jak matka, tak můj bývalý jsou v její výchově naprosto nedůslední. Malá si vztekem někdy něco vymůže, jindy ne. Kdyby se jí to nepovedlo nikdy, časem by povolila, myslím si.

Musím to zaklepat na futro - moje děti se nevztekaly nikdy. Možná je to tím, že vyrůstaly osmnáct měsíců od sebe, skoro jako dvojčata a mám takový pocit, že vztekání je výsadou dětí, vyrůstajících jako jedináčci nebo tam, kde je mezi sourozenci větší časový odstup. Zato jejich pubertu jsem prožila se skřípajícími zuby a mokrým hadrem na hlavě
Studenou sprchu jsem praktikovala tehdy, kdy se na prvním stupni rvali jako koně, ale to nebyla studená sprcha jako taková, to jsem na ně chrstla kyblík ledové vody, když se váleli po zemi jako zápasníci v ringu.
Stačilo to udělat 2x-3x a pak - když se schylovalo k rvačce, stačilo zaharašit kyblíkem a dětičky se zklidnily

Přidám svoji zkušenost se svoji dcerou i když už je to hodně dlouho, dneska už je dospělá. řekla bych, že tento problém není otázkou jedináčků nebo větším odstupem mezi dětmi. Mezi mými dětmi je rozdíl 13 mesíců, kluk byl vždy v pohodě, holka...hrůza. Domlouvání, nedomlouvání, všímání, nevšímání, všechno marné. Dokonce se to postupně zhoršovalo do té míry, že byla schopná sebou plácnout uprostřed chodníku a vztekem postupně padala do mdlob. to trvalo skoro rok. Dospělo to tak daloko, že jsem s ní absolvovala neurologické vyšetření. Vše bylo v pořádku. Po tomto zjištění mi sám dětský neurolog poradil také studenou sprchu. Bez váhání, bez svlékání, bez velkého rozmýlšlení okamžitě studenousprchou schladit hlavu.  Dokonce mi vysvětlil, že pokud dítě je ve stavu, kdy je sice při vědomí, ale přestává reagovat na podněty, je to i pro dítě nebezpečné. Proto to schlazení je menší zlo a na uklidňující léky je čas vždycky.  Mohu říci, že jsme měli do dvou měsíců nevztekající se dítě bez jakékoliv újmy na zdraví. Pravdou je, že převlékání bylo ze zqčátku i několikrát denně.  Potom stačilo říci, že budu počítat do tří a půjde pod sprchu a nikdy jsem nedopočítala déle než do jedné. Hlavu si nemyla nikdy ráda a dokonce po těch studených sprchách asi byla ráda, že při mytí vlásků teče voda teplá a měli jsme i po tomto problému.

Mashanka: tohle-že se má dítě nechat řvát a vztekat a odejít do jiného pokoje, není vůbec dobrý nápad. Dcerka mi začla jednou vyvádět, já ji na radu jiných nechala a šla do kuchyně. Najednou slyším ránu, vlítla jsem do chodby a malá ležela na zemi (bouchla hlavou o kachličky) a byla omdlená. Kolem pusinky modrou kůži-rychle jsem ji vzala a propleskávala ji, měla zapadlý i jazyk. Kdybych zavřela dveře, nebo si (jak píšeš) pustila rádio.....-moje malá by tu už možná dnes nebyla. Asi tak!
Bylo to na začátku jejího vztekacího období a to nám poprvé omdlela, vůbec jsem to nečekala a doktorka říkala, že tzv. afektivní záchvaty, při kterých dítě omdlí, je velmi časté a po nějakém období u dětí skončí. Takže vůbec nedoporučuji nechat dítě bez dozoru a jít pryč!!!!!!!Nikdy nevíte!

Ono je to tak, že každé dítě je jiné a nelze uplatňovat jeden recept na všechny.
BTW já jsem si nikdy nedovolila nechat svoje děti o samotě, protože děti byly škodiči non-plus-ultra a ponechání dětí byť jen pět minut o samotě bez dohledu s sebou neslo dalekosáhlé následky. Můj prvorozený syn byl velice akční, načež do bejkáren všeho druhu okamžitě navrtal svoji mladší sestřičku. Výčet všech jejich alotrií by vydal na román - od chvíle, kdy syn namazal dceři hlavu lepidlem, přes doby, kdy děti utrhly sluchátko v bytě od kecafonu, tudíž na nás návštěvy halekaly do okna (psal se rok 1993) až po dobu, kdy jsme byli navštívit babičku a junior jí v nestřežené chvíli podpálil přehoz přes šicí stroj Další společná akce škodičů byla, když mi štípli multifunkční mixér, zašili se s ním do chodbičky vedoucí ke koupelně, v přístoji byly zapojené hnětací háky, dcera mezi ně strčila ručičku a syn spustil tlačítko s nápisem "Start" ...
I když jsem měla oči i na zadku, nikdy jsem vzhledem k akčním dětičkám nedokázala vysledovat, odkud přijde tvrdý úder.

Kiara napsal(a):

Ono je to tak, že každé dítě je jiné a nelze uplatňovat jeden recept na všechny.
BTW já jsem si nikdy nedovolila nechat svoje děti o samotě, protože děti byly škodiči non-plus-ultra a ponechání dětí byť jen pět minut o samotě bez dohledu s sebou neslo dalekosáhlé následky. Můj prvorozený syn byl velice akční, načež do bejkáren všeho druhu okamžitě navrtal svoji mladší sestřičku. Výčet všech jejich alotrií by vydal na román - od chvíle, kdy syn namazal dceři hlavu lepidlem, přes doby, kdy děti utrhly sluchátko v bytě od kecafonu, tudíž na nás návštěvy halekaly do okna (psal se rok 1993) až po dobu, kdy jsme byli navštívit babičku a junior jí v nestřežené chvíli podpálil přehoz přes šicí stroj Další společná akce škodičů byla, když mi štípli multifunkční mixér, zašili se s ním do chodbičky vedoucí ke koupelně, v přístoji byly zapojené hnětací háky, dcera mezi ně strčila ručičku a syn spustil tlačítko s nápisem "Start" ...
I když jsem měla oči i na zadku, nikdy jsem vzhledem k akčním dětičkám nedokázala vysledovat, odkud přijde tvrdý úder.

Koukám, že sis užila!

Obejmutí jsem zkoušela-pomůže, ale jen do té doby,dokuď nevezmu oblečení do ruky, nebo plínku a nechci ho obléknout,začne to všechno na novo...
A nevšímání-nezájem, Ráno co se probudil a já ho chtěla převléknout-začal mě od sebe odstrkovat-nevšímala jsem si ho do 16h, než se pokadil do plínky a já ho násilím převlékla...
A studená sprcha,  ikdyž vím,že nezabírá a já mám z toho traumata do dnes, dneska jsem taky vyzkoušela a dopadlo to, přesně tak jak jsem očekávala-začal řvát ještě víc a vůbec to nezabralo-tak,že sprcha už nikdy!Domlouvání taky nezabírá...
Jsem zoufalá a nevím,co dál...