Dráždíš tarantuli bosou nohou .

Najaz ja bych to zkusila za to nic nedas.Ale co od toho ocekavas?Chces vratit zpatky ty city a znicit si hezky vztah s manzelem?Po rozvodu jsem taky myslela na svou byvalou lasku mela jsem jeho adresu a najednou po rozvodu me doslo,ze jsem udelala chybu,ze jsem se s nim rozesla.Me tenkrat bylo 16 a jemu 25 let a byl rozvedeny ne teda vlastni vinou,jeho zena si nasla jineho nez prisel z vojny.Ale nasi,kdyz se dozvedeli,ze chodim s rozvedenym tak to byl doma poprask.No a ja ho nechala prave proto,ze "byl rozvedeny".(Taky se mi to vsechno vratilo a ja byla taky v 25 letech rozvedena.).Po rozvodu jsem mu napsala,ale k rodicum.Jeho novou adresu jsem nemela vedela jsem jen,ze se odstehoval do Prahy a znova se ozenil.Ale odpoved jsem od nej nedostala mozna mu rodice ani ten dopis nedali.Ale psali jsme si spolu,kdyz ja chodila se svym muzem a on se svou zenou .Poslali jsme si svatebni blahoprani a tim nase dopisovani skoncilo.Casto si taky na nej vzpomenu.

Nevím,myslím si,že ti to za nic nestojí.Kontakt s tebou tehdy přerušil a volat mu???To se mi zdá divný.Kdybyste se  potkali,tak to je něco jinýho,ale takhle.
A není i divný,že na něj takovou dobu denně myslíš?Neslibuješ si od toho kontaktu náhodou něco jinýho?

Upravil(a) bazalka (21. 6. 2007 15:09)

Asi máte pravdu, 15 let je opravdu hodně dlouho.  Jak jsem psala, byla jsem hodně mladá a on byl tenkrát také rozvedený a s postupem času jsem přesvědčená o tom, že kdybych byla o něco starší, asi bych se s ním nerozešla. Možná bychom spolu byli. Možná ne. To, že se někde potkáme, to by musela zařídit nějaká vyšší moc. Protože on bydlí v jiném městě. Ale na jednu stranu, mám rodinu, hodného muže, kdybychom se potkávali, bůh ví, co bych teď prožívala a jak bych vlastně žila.

Manžel je fajn. Ale asi toto všechno pramení i z toho, že jsme spolu už 14 let. A já možná ve skrytu duše toužím po nějakém tom dobrodružství. Musím však říci, že jsem v manželství od začátku absolutně věrná. Ale ten červíček v té hlavě tam možná malinký je.... Asi nejsem sama, kdo má takovéto myšlenky?

Můj vztah s manželem je v pořádku, ale asi se to se mnou táhne proto, že jsem toho člověka fakt milovala, ale byla jsem mladá a asi jsem si to neuvědomovala. On byl v tu dobu rozvedený, měl dvě děti a já jsem si tenkrát říkala, že bychom spolu stejně nezůstali. Až postupem let, kdy člověk trošku zmoudří a má zkušenosti si uvědomuju, že to byl fajn člověk a že mi hodně dal. A taky si myslím, že mě to láká proto, že jsem ho strašně dlouho neviděla a nemluvila s ním. Kdybych ho vídala a třeba s ním párkrát mluvila, třeba bych nebyla tak zvědavá a neměla takovéto pokušení.

Tak to jsi krásně napsala. Děkuju. Je to pravda, mám na něj krásné vzpomínky. A třeba se i někdy potkáme. Mám i pocit, že mi ženy tohleto všechno prožíváme daleko víc, než-li ty naše drahé polovičky.

Podobny pribeh, na zacatku nahoda, blesk z cisteho nebe a velka laska. Rozesli jsme se, protoze vztah na dalku na nekolik let... bylo mi 19, jemu 21. Vzhlizela jsem k nemu, byl muj ideal pro mnoho let. Zbyly mi akorat fotky. Po cca 14 letech jsem na nej narazila v netu, oslovila. To bylo velmi prijemne setkani, ackoli nas delilo cca 1500 km. Zavzpominali jsme si, pochlubili se svymi rodinami, detmi, prokecali po telefonu asi 2 hodiny a tim to skoncilo. Bylo to krasne, prijemne, ale uzavreli jsme tim kapitolu, kterou se nam nepovedlo uzavrit pred lety, ten vztah byl "nedokonceny", ted jiz je.

najaz nudíš se? Pálí tě dobré bydlo? Hergot, proč tohle lidi furt láká? Přečti si příběhy na životě po nevěře.

najaz, víš tady tě to podávají velice kulantně, ale výsledek těch rad je stejnej... Buď ráda, že jsi ráda a nedělej si iluze... On ten s tím velkým Ó, je pro tebe zajímavý jen proto, že není tvůj. Kdyby byl, asi by jsi záhy zjistila, že mu třeba "smrděj" nohy, nebo "krká", či má v repertoáru nějaký jiný "roztomilosti"... Jak povídám, nevěř na duchy a na spřízněný partnerský duše...

Milá najaz,já bych ten kontakt zkusila už jen proto,že život neni jen v klídku a pohodě sedět doma a přemýšlet co by asi bylo kdyby ... Né každé setkání s mužem znamená rozbití manželství,to pak především záleží na tobě kam které setkání směřuje. Báječných lidí chodí spousty a myslím,že život je právě o tom ty lidičky poznávat-neříkám spát.                                                       Každý je strůjcem svého štěstí.

najaz napsal(a):

Děkuji merunko, myslím si to také. Nehledám v tom kontaktu nic většího. Prostě jsem jen chtěla vědět, jak se má. Nakonec jsem to zkusila a oslovila ho emailem. Tak uvidím. Aspoň nesedím teď doma a nepřemýšlím, co by asi bylo kdybych to zkusila a  prostě jsem to zkusila. Jsem zvědavá. Díky.

Jen si, holčičko, zahrávej. A dojdi si přečíst ty příběhy na Život po nevěře.