Vašeho morčátka je mi líto. Rozhodně děkuji za tvůj příspěvek. Asi budu muset koupi mazlíčka pro dceru více zvážit. Bydlení u nás také není bohužel nejlepší, žijeme ve 3+1 + jedna tchýně. Takže máme pro sebe dva pokoje a společnou kuchyň a příslušenství. Jenže výhledy na lepší bydlení jsou nulové. Nejsme finančně schopní se osamostatnit. Ach jo. Jen se té představy, že by malá měla své zvířátko, nějak nedokážu zbavit. Budu to muset pořádně promyslet.
Díky.

Mně se zdá ta holčička ještě moc malá, aby stálou péči vydržela, myslím že ji to přestane po počátečním nadšení bavit a pokud se po ní bude nadále pravidelná péče vyžadovat, bude brát spíš jako obtěžující....
Proč tak na brášku žárlí? Proč se musí dělit o všechny hračky - však by klidně mohla mít něco svojeho?
Aby se morčátko ochočilo, musí s ním být kontakt, vyndávat ho z nádoby a mazlit se s ním - bude na to mít možnost a klid? Co uděláte zatím s malým bráškou aby si s morčátkem mohla hrát sama? Bude schopná hrát si s ním jemně aby mu neublížila?

To Bety: moc díky za názor. Přesně to jsem potřebovala. Někoho třetího nestranného. Ona malá ani tolik nežárlí, ale Jeníček je hodně živoučkej a když jsme pohromadě, tak zjišťuju, že na Elišku prostě nemám moc času. Abych mohla něco dělat jen s ní, tak musím zavřít dveře do pokoje a za těma pak malej stojí a řve a buší do nich a chce k nám. I když se manžel snaží ho zabavit. Pokud je u nás, tak Elišce vše bere z rukou a dožaduje se pozornosti. Už dopředu jsem tušila, že když budeme mít druhého prcka, tak na Eli nebudu prostě mít tolik času, proto jsem ji - a to doslova, protlačila do školky. Protože i kdybych se přetrhla, tak doma jí takový program, jako má ve školce, prostě neudělám. A ve volných chvílích se snažím s ní tu a tam něco dělat, ale je to vážně hodně náročné. Samozřejmě, že má hračky, které jsou jen její, ale nemá se před malým kam schovat. Chtěla jsem, aby měla něco, co malý nemá a cítila se tak vyjímečně. Možná máš ale pravdu, že po počátečním nadšení by to pro ni byla už jen povinnost. Včera jsme jí pořídili do pokoje dětský stůl a židli, aby si mohla v klidu malovat. Dostala to dopředu k narozeninám a byla šťastná jako blecha. Doteď měla k dispozici jen takový menší stolek, ze kterého jí bráška všechno bral. Teď se na ten stůl nedostane a až povyroste, tak už z toho bude mít víc rozum. A taky bude mít svůj stoleček, kde si bude moct čmárat atd. Chtěla jsem jí dát něco vyjímečného, ale asi je to opravdu ještě brzy. Zatím by to asi neocenila tak, jak jsem si představovala. Morčátko by nakonce zbylo na mne. A když mi veškerý volný čas zaberou děti, tak bych na toho malého chudáčka neměla pak ani chviličku. A je pravda, že jsou velmi komunikativní a tu pozornost potřebují. Trápit bych ho tedy rozhodně nechtěla.
My se s manžou nemohli dohodnout, nějak se mi snažil naznačit, to cos psala, ale neuměl to tak vyjádřit.
Díky.
Asi opravdu ještě počkám.

Takže díky i za zachráněné zvířátko, které nebudeme trápit.
Míša

Děkuji Bety, já jsem jí jen prostě chtěla udělat radost, ale sama musím uznat, že na to zvířátko bude ještě spousta příležitostí. Doma se nám kupí spousty hraček a já tak trochu prostě už nevím, čím jí překvapit. Asi sama víš, že malý děti maj radost i z nových ponožek - FAKT! Ale já chtěla něco, co prostě ještě nemáme. Taky vím, že k narozkám stačí dort a ona bude mít ohromnou radost, že může sfouknout svíčky a něco dalšího ani hledat nebude. Jen je to můj "blbý" pocit, že nevím, co jí pořídit. Knížek máme taky spousty, naši dostali "befelem" koupit kočárek, o kterým mluví, že s ním jezdí ve školce a tak nějak mi dochází inspirace. Strašný - a to jí budou teprve 4 roky. Musím se vydat po krámech, hledat inspiraci. Nechci jen nějakou blbost, ráda vybírám hračky, věci, které ji opět někam dál posunou ve vývoji. A ani netuším, co všechno se dneska vlastně vyrábí. Se dvěmi dětmi vlézt do hračkárny - to je jistá "sebevražda"

Ještě jednou moc díky, jsem ráda, že tu jste. Manžel už ze mne byl nešťastný. Teď se mu určitě uleví a mně vlastně tak trochu taky. Díky
a pěkný den

A s tím vlezením do hračkárny: Taky jsme lezli do hračkárny, byla maličká, a řekla jsem jí, že se půjdeme podívat, ale nic nebudeme kupovat. Tak jsme šly, prošly celou hračkárnu, opravdu nic nevyptávala, všechno si prohlédla...a pak mi ukázala prstíkem a SMUTNĚ řekla: "Panenka nemá MAMINKU! No hádej jestli jsem koupila...