Josephine napsal(a):

jak probíhá taková návštěva u psychiatra? jak první a jak ty další? stydím se, ale vím že tam jít musím...

Psychiatr léčí nemocné. Jseš si jistá, že jsi nemocná? Pokud máš psychické problémy bez sklonů páchat trestné činy (vražda, sebevražda, týrání, patologické vztahy...), třeba jenom špatná nálada, ztráta smyslu života, plačtivost.... na to stačí psycholog, psychoterapeut...
Návštěva u psychiatra taky není žádný tyátr, on také rozpozná, jestli k němu patříš nebo ne...
Mám toho hodně za sebou. Začínala jsem také u psychiatra a že byl "dobrý", nenutil mi léky, kterým jsem se bránila zuby nechty, vždy jsem si myslela, že se všechno dá zvládnout vůlí...
S odstupem času jsem pochopila to, co ti teď píšu: psychiatr je pro nemocné duševní chorobou. V dnešní době má problémy s psyché (duše) skoro každý, ne-li každý, ale psychiatrických duševních nemocí není zas tak moc.
Vrátím se k tvé otázce. Jak probíhá první a následující návštěvy?
Přijdeš, zeptá se "Co vás trápí?"...neumíš, nebo nechceš odpovědět, stydíš se, něco ti brání. Položí ti další "pomocnou otázku", třeba:"Co vaše rodina? Přátelé?"... na něco, co se tě zeptá, přece jenom dokážeš odpovědět. Když mu poprvé zareaguješ na jeho dotaz, máš vyhráno. Kdyby ti to nešlo, aspoň se přinuť, můžeš i lhát, nebo se snažit ho oblafnout, podfouknout, pokud je to DOBRÝ odborník, pozná to a pomůže ti, fakt! Napíšu ti i víc, jestli chceš...

Ivana napsal(a):

Měla jsem taky deprese. Nejdřív jsem šla k psycholožce. Udělaly jsme spolu spostu testů, hodně jsme si o tom povídaly, ale ona sama mě pak poslala k psychiatričce. Ta se už moc nevyptávala, stanovila diagnózu - deprese a předepsala mi antidepresiva. Potom mě sledovala, jak zabírají, případně mi je měnila, snižoval nebo zvyšovala dávky, až jsme se dopracovaly k mé nynější dávce a nynější kombinaci léků. Teď už se jen zeptá jak se mám, já že dobře a ona napíše recept. K psycholožce jsem chodila ještě několik měsíců, ale teď už ne, myslím, že to zvládám sama.

Ivčo, kdo dnes odpovídá, že se má "DOBŘE", buď lže, je neúpřimný, je hajzl, anebo blbec. Tak si vcyber, kam patříš...

LViktorka napsal(a):

Ivčo, kdo dnes odpovídá, že se má "DOBŘE", buď lže, je neúpřimný, je hajzl, anebo blbec. Tak si vcyber, kam patříš...

LViktorko nepaušalizuj. Já se mám teď taky fakt dobře, z nejhoršího jsem se vyhrabala. No, když jinak nedáš - vybírám si "blbec".
Jak píše Ivana, mám střechu nad hlavou, mám co jíst, je mi teplo, mám se kde vykoupat, rozumím si se svými dětmi, mám prima práci, jsem zdravá, co bych si mohla přát víc?

A je to tady. Nechápu, proč někoho vytáčí, že se má někdo dobře. Vždyť je to tak subjektivní pocit. Každý považuje "dobře" za něco jiného, tak ať to má!! A co nemůžu ovlivnit, neřeším. Za tatíčka Masaryka jsem nežila, žiju teď. Mít se dobře je způsob života a v penězích to není. Někdo nebude spokojený nikdy a někdo vždycky s málem. Jak se říká "Žij a nech žít". To bych taky mohla přemýšlet o ozónové díře, katastrofickém výbuchu sopky, co zničí zeměkouli, nebo do nás narazí meteorit, nebo mě přejede auto a všichni dostaneme rakovinu.
To by nepomohl ani tatíček Masaryk.

No, já se mám sama v podstatě taky dobře,   ale chápu, že někomu vadí, že ne všichni se mají tak docela dobře. Ale to je totéž jako s depkama, já je taky mívám, ale než bych si vzala prášky, a byla utlumená, tak si je radši, rychle prožiju a pak jdu dělat něco co mě zabaví a na depku zapomenu a ona odejde tak rychle jak přišla. S tou nespokojeností se stavem životní úrovně je to stejné. Každý musíme začít u sebe...... Jestli chceme pomoci těm, kteří se mají opravdu špatně, musíme pro to něco dělat. Já pracuju v charitě a v podstatě beru plat jako jiní, ale jsem v práci o třetinu déle. Globálně to životní úroveň nezlepší, ale alespoň mám pocit, že já jsem něco udělala.

Mmch, možno mať sa DOBRE znamená už to, že nemáme vojnu, vďakabohu už ani totalitu, voľne cestujeme, máme zdravotné poistenie prakticky pre všektých, štátne školy, bohovskú gramotnosť, náboženský fanatizmus držaný na uzde, zločinnosť primeranú ranému kapitalizmu, atentátov minimum, sme normálnymi európskymi susedmi... Nemáme tatíčka Masaryka, ale poznám ľudí, čo sa ani zaňho nemali bohvieako - ono záleží aj na tom, koho sa opýtaš, pravda...

No tak asi áno... Ale ja osobne by som ešte skúšala psychologičku, terapiu a ja neviem čo všetko možné, ako sa poznám. A teraz som nemyslela bezhlavo antidepresíva vysadiť, ale skôr nezmieriť sa celkom s daným stavom a skúšať s ním nejako pohnúť.

Selima napsal(a):

Ja poznám ľudí, čo sa FAKT majú dobre(občas to platí aj o mne), ale nikto z nich nie je na antidepresívach. Stráviť na nich zvyšok života by pre mňa nebolo vôbec DOBRE.

Seli, depresia može mať niekoľko dovodov. Može byť vyvolaná udalosťami, ale aj poruchou činnosti mozgu - nedostatočnou tvorbou hormonu serotoninu. A na toto fungujú tie antidepresíva, ktoré posobia trochu inak, než je v bežnej populácii známe. Nie sú to žiadne oblbováky, ako tie "návykové" antidepresíva, ktoré posobia takmer okamžitě po užití. Takže to, že niektorí "strávia" celý život na antidepresívach, je trošku iný sposob života, než si možno myslíš. To je ako keď  napríklad slinivka prestane produkovať inzulín a cukrovkár si ho pichá. Znamená to, že ani cukrovkár sa už do konca života nebude mať dobre? Ja to vidím trošku inak, ja "smekám klobouk" pred tými, ktorí napriek handicapom ich tela dokážu v sebe vnútri byť šťastnými a mať sa "dobre".

Selimo - já jsem nejdřív ze všeho šla k psycholožce. Po několika sezeních, kdy naznala, že mám opravdu klinickou depresi, mě sama pospalal k psychiatrovi. A můžu říct, že na sobě pracuju pořád, myslím, že jsem udělala dost velké pokroky, ale je to jako zlomená nohy - taky ji nemůžeš rozchodit, musíš ji vyléčit.

Jay, dovolím si odpovědět, snad to Ivě neva. Klinická deprese je to,co popisuju výše Selimě. Máš prostě depku bez jakýchkolov událostí, které by ji mohly způsobit - třeba rozvod, úmrtí, a pod. Nic se neděje, máš běžný život a přesto máš depku. To je ta porucha mozgu v produkci serotoninu. Ale pozná to přesně psychiatr na základě testů nebo osobních zkušeností.
Jay, předpokládám, že to nebyla ironická otázka ale opravdový zájem.

Upravil(a) majkafa (21. 6. 2007 8:33)

Ivano, já vím. Taky u mne klinická deprese, jen zesílená rozpadem manželství. Taky beru antidepresiva, malou dávku, ale beru. Bohužel v povědomí lidí je deprese psychickým stavem, nevědí, že to může být zcela "obyčejná" porucha činnosti mozku. Prostě nás mají za "blázny".

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja poznám ľudí, čo sa FAKT majú dobre(občas to platí aj o mne), ale nikto z nich nie je na antidepresívach. Stráviť na nich zvyšok života by pre mňa nebolo vôbec DOBRE.

Seli, depresia može mať niekoľko dovodov. Može byť vyvolaná udalosťami, ale aj poruchou činnosti mozgu - nedostatočnou tvorbou hormonu serotoninu. A na toto fungujú tie antidepresíva, ktoré posobia trochu inak, než je v bežnej populácii známe. Nie sú to žiadne oblbováky, ako tie "návykové" antidepresíva, ktoré posobia takmer okamžitě po užití. Takže to, že niektorí "strávia" celý život na antidepresívach, je trošku iný sposob života, než si možno myslíš. To je ako keď  napríklad slinivka prestane produkovať inzulín a cukrovkár si ho pichá. Znamená to, že ani cukrovkár sa už do konca života nebude mať dobre? Ja to vidím trošku inak, ja "smekám klobouk" pred tými, ktorí napriek handicapom ich tela dokážu v sebe vnútri byť šťastnými a mať sa "dobre".

Hej, ja ti rozumiem, ale nie som si istá, či je to OK, keď napr. kamoškina mama síce má takú tú manio-depresívnu psychózy(teraz tomu moderne hovoria nejako inak) a užíva antidepresíva, ale psychiater jej ich len už asi 12 rokov predpisuje, zvyšuje dávky, ona je apatická, nikam nechodí, žije v začarovanom kruhu: Mala bolesti bedrového/kyčelního kĺbu, dali jej umelý, ale ako mala depresie, nechcelo sa jej nikam chodiť, hybnosť sa zhoršovala, necvičila ani rehab cviky, a teraz už aj keby chcela, chodiť nevládze, má z toho hrozné stavy, berie ešte viac antidepresív... Proste podľa mňa nechať si X rokov len zvyšovať dávky, slepo a hlucho dôverovať psychiatrovi a namiesto žitia len živoriť - to nie je to pravé orechové... To je všetko, čo som chcela povedať. Nenaznačujem, aby sa schizofrénia liečila bylinkami a meditáciami, ak sa to niekomu zdalo - to určite nie. Ale zasa ani psychofarmaká nie sú všetky rovnaké a neúčinkujú na každého rovnako. takže by mal každý prevziať zodpovednosť nielen za svoj život, ale aj za svoje duš. zdravie do vlastných rúk a dobre držať...