Má dvanáctiletá dcera je prostě hrozná. Soustavně nám doma lže, o známkách, o tom kde byla, i ostatních věcech. Známky se jí v letošním roce trošku zhoršily. Loni měla tři dvojky a letos jí hrozily dvě trojky, nakonec ale dostane pět dvojek. Ve škole vyrušuje, nedává pozor, opisuje. Tyto problémy se s ní táhnout už od první třídy. Doma ale nic takového neprobíhalo. Až do teď. Ztrácí se nám věci, ale nikdo o ničem nic neví. Párkrát jsme ji přisihli, že to byla ona, a i přesto až do poslední chvíle zapírala a vymýšlela si různé historky. Když ji ale nepřistihneme, je to hrůza, protože vás automaticky napadne, že to byla ona. Nechceme jí ale ublížit a stav zhoršovat tím, že bychom ji křivě obvinili. Nicméně se jí všemožně okolo vyptáváme a ona nám potom řekne, že ví, že si myslíme, že to byla ona. Navíc na ni jde puberta. Dříve byla taková klidná a hodná. Nepatřila k dětem, které by odmlouvaly. Zato teď je to jedna perla za druhou. Do školy jsme od sousedů zjistili, že chodí namalovaná. My jsme ráno v práci, tudíž nemáme možnost ji vidět, jak odchází. Zakázali jsme to, ale náš zákaz soustavně porušuje. Navíc tak prý chodí i ostatní holky ve třídě a paní učitelce se to prý líbí. Začala jsem s ní chodit k psycholožce, ta mi jako radu udělila, že jí mám dávat kapesné, po prohřešku jí ho snížit, nebo zrušit. Což dělám, jen jsem to neměla nazvané jako kapesné. A že ji mám často objímat. Moc prosím, má někdo podobné zkušenosti, mohl by mi někdo poradit, co platilo na vaše dítě?