29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Mám doma hyperaktivního dyslektika, je ve druhé třídě, a občas je prostě potřeba , aby se do školy něco naučil (násobilka, slovíčka do angl.atd.). Nějak to odmítá pochopit. Když prostě nechce, člověk to do něj trychtýřem nedostane. Zkoušela jsem vše. Po dobrém, po dobrém, po dobrém, a pak řvu. A ječím, padne i pár facek. Ne proto, že by to učení nešlo, ale proto, že on tvrdí hned od začátku (aniž to zkusí), že to nejde, že se to "nedá naučit", "nejde to přečíst", ten příklad se "nedá vypočítat"...prostě chuďátko děťátko dostává ve škole samé "neřešitelné úkoly"...
Když mu ukážu, JAK se to má naučit, odmítá mě vnímat a furt mele svoje, že to nejde, nejde, nejde. Nezkusí to.
Už jsem ho zkusila i motivovat (nevím, co furt vymýšlet, začal by mě nakonec vydírat, že se to naučí, když...).
Psycholožka radila v klidu neustále opakovat požadavek, až to nakonec udělá. Opravdu jsem to zkusila, neudělal. Některé děti se nechovají podle tabulek.
Taky mi radila, nechat to tak, že když dostane pětku, bude SÁM chtít něco s tím udělat. Opět nefunguje. Synek přijde s pětkou a obviňuje MĚ ze svého neúspěchu. No, přiznám se, že mě někdy vytočí, že ho zmydlím. Kdo má doma něco takového, jistě chápe.
Mám ho nechat nosit špatné známky jen proto, že se prostě nechce učit? Přece mu to nemůže jen tak procházet, za chvíli se mu "nebude chtít" dodržovat třeba dopravní předpisy...co potom?
Ale JAK ho přinutit a nezabít? Jinak syneček je jindy milý a citlivý (když zrovna nemá své záchvaty vzteku), umí být nesmírně pozorný, obdarovává mě, je hodný na zvířátka, je kamarádský a společenský...
Pokud je zde někdo s podobným dítkem, ráda uvítám zkušenosti.
Jen chci ještě napsat, že máme i staršího syna, který ač má taky poruchy učení, je jiné povahy a problémy s ním nejsou, je ctižádostivý a chce být dobrý sám. Co dítě to originál, ale rodiče jsou jenom jedni.
Není tady
Je to sice tvrdé, ale já bych mu třeba nedala večeři, dokud neudělá svou práci - každý má svou práci - máma, táta, strejda, teta, tak proč on by měl být výjímka
Není tady
Tak to by se chudak uz asi nikdy nenajed.Soudim tak podle sveho syna, ma poruchu pozornosti s hyperaktivitou, chodi do prvni tridy a timhle zpusobem bych ho nedonutila, kdyz by se zasek tak by nad ukolem sedel treba do rana a jidlo by mu bylo ukradene.Spis najit takovy zpusob uceni, ktery by pro nej byl zabavnejsi.Dnes treba muj syn mel za ukol delit mesice na rocni obdobi.Hustila jsem to do nej a on v podstate vubec nevnimal co mu rikam a knoural, ze tohle se nikdy nenauci.Tak jsem vymyslela pomucku, treba leto zacina v cervnu - cervenaji se jahody, jaro - brezen - brizam roste listi a pak uz se chytil a behem chvile to umel.jindy treba pocitame na cas.Stopnem si za jak dlouho spocita prvni sloupek, pak se snazi, aby ten druhy mel rychleji...atd.Proste si pri tom trosku pohrat.Ale taky to nefunguje vzdycky.Taky mam co delat, abych furt mela v zasobe novy napady, jak ho odmenit, jak mu to zprijemnit a podobne.
Není tady
Jo, jenže on klidně bude bez večeře a je schopen si stěžovat, jak trpí, vůbec nevidí trest jako DŮSLEDEK svého konání, ale jako PŘÍČINU toho, proč má trucovat ještě víc. Absolutně nepřipouští souvislost mezi tím, co dělá on a co se stane pak. Dementní není, tak to omlouvat nebudu.
Kolikrát jsem nad ním chtěla zlámat hůl, a říct si, že na něho kašlu, že ho prostě nechám tak...ale on pak po záchvatu (kdy třeba 10 min řve a buší do všeho, co mu v pokoji přijde pod ruku) přijde, a je hodný, milý, chce pomáhat, když má pocit, že je užitečný, nebo že mu něco jde, je to zlatý kluk. Nějak nemám to srdce ho úplně zatratit, ikdyž bych někdy radši chtěla, pro zachování svého duševního zdraví, když s ním stejně nehnu.
Není tady
Syn taky není ve škole žádný genius, slabší průměr, ke všemu líný. Řeším to tak, že musí mít nejprve napsané úkoly a naučeno nebo alespoŇ přečteno do školy, pak teprve může jít ven nebo na počítač nebo si prostě jít za svou zábavou. Sice prská a zkouší smlouvat, ale to má chlapec smůlu. Docela to podle mě funguje. Chodí do 4. třídy. Netrestala bych ho tím, že mu odepřu večeři, ale má Mashanka pravdu v tom, že každý musí udělat nejprve svou práci a pak teprve následuje zábava nebo jiná odměna.
Není tady
vladis napsal(a):
Tak to by se chudak uz asi nikdy nenajed.Soudim tak podle sveho syna, ma poruchu pozornosti s hyperaktivitou, chodi do prvni tridy a timhle zpusobem bych ho nedonutila, kdyz by se zasek tak by nad ukolem sedel treba do rana a jidlo by mu bylo ukradene.Spis najit takovy zpusob uceni, ktery by pro nej byl zabavnejsi.Dnes treba muj syn mel za ukol delit mesice na rocni obdobi.Hustila jsem to do nej a on v podstate vubec nevnimal co mu rikam a knoural, ze tohle se nikdy nenauci.Tak jsem vymyslela pomucku, treba leto zacina v cervnu - cervenaji se jahody, jaro - brezen - brizam roste listi a pak uz se chytil a behem chvile to umel.jindy treba pocitame na cas.Stopnem si za jak dlouho spocita prvni sloupek, pak se snazi, aby ten druhy mel rychleji...atd.Proste si pri tom trosku pohrat.Ale taky to nefunguje vzdycky.Taky mam co delat, abych furt mela v zasobe novy napady, jak ho odmenit, jak mu to zprijemnit a podobne.
Ano, to jsme taky zkoušeli, různé vymýšlení, ono to funguje (vlastně všechno chvíli funguje), ale jen zpočátku.
A Pak dochází fantazie, a pak i trpělivost. Zas mu nemůžu dělat kašpárky do deváté třídy. Je dost velký dost chytrý na to, aby to pochopil. Jen kdyby chtěl. A mně už docházejí síly.
Není tady
No to je prave ono.Na tyhle deti tresty absolutne nezabiraj.Tam je potreba vsimat si jejich uspechu a chvalit je za kazdou malickost,pak to s nimi jde lip.Kdyz ho budes jen trestat a rikat mu, ze to jde, ze to musi zvladnout kazdy, tak ziskas jen to, ze ztrati sebevedomi a nebude chtit nic ani zkusit, protoze si proste nebude verit.Jo a to vymysleni da opravdu zabrat, ano mas pravdu, ze to funguje chvili, ale pak je zas potreba vymyslet neco noveho, co zas bude fungovat.Neni to jednoduchy, znam to a doufam, ze z toho snad jednou vyroste a bude lip.Ale je to fuska vid.
Upravil(a) vladis (11. 6. 2007 20:11)
Není tady
Jo, fuška. Snad se nám to časem vrátí v tom, že z nich budou relativně normální lidi. Chá.
Já jsem byla dnes tak naprosto nevýchovně hnusná, na děti, že mi z toho není moc hej, nejsem na sebe vůbec pyšná. No jo, každý den není posvícení.
Není tady
Takovej pocit mam taky casto, ale kdyz se pak neco podari, co dlouho neslo tak je to zas pocit uplne uzasnej.Ted tu do me ten muj tunta huci, ze chce zas zkouset z tech rocnich obdobi a to jsem ho k tomu nemohla puvodne dostat.Ale ted je sam na sebe pysnej, prekonal sam sebe a ja ho musim chvalit a chvalit a chvalit...:-)
Není tady
Vladis:
Jo, chválit, to je moc fajn. Jen někdy se těžko hledá ZA CO pochválit, a někdy se ani hledat nechce.
Ale pochvala je úžasný stimul, to jo.
Je šikulka, že jste to zvládli.
To my jsme dnes angličtinu nedodělali, prostě s tím práskl, zítra píšou velký test - to zas bude trojka nebo čtyřka, a taky nebude aikido, na které chtěl od září chodit (kvůli kamarádovi). Řekla jsem mu, že když nestíhá ve škole, nemůže stihnout ještě další kroužek (dělá už judo). Vypadal, že to má v paži. A pak mi řekl, že on se přece CHTĚL učit, to já jsem mu pořád nadávala... Měla jsem co dělat, abych mu neublížila! Uf, ještě padouch nespí a pod různými záminkami chodí pořád po bytě.
No, snad se z toho zítra vyspíme oba.
Díky za příspěvky, člověka potěší, že v tom není sám...
Není tady
To jo, to potesi.Nikomu takovy starosti nepreju, ale clovek si pak nepripada na ty problemy tak sam, kdyz vi, ze nekdo resi neco podobnyho.ale sporty bych mu urcite nezakazovala, ja ho naopak potrebuju do nejakyho dostrkat.Kdyz ma chut se hybat, tak jedine dobre.Kdyby chtel sedet doma u pocitace a nebo se jen tak povalovat, tak by te to mrzelo.Kdyz ma do toho chut, tak mu to doprej.Zkus mu nabidnout, ze kdyz se jeste do konce roku bude snazit tak to jeste zvazis.A jestli o to opravdu stoji, tak se myslim snazit bude.Ja pomalu kazdy mesic vymyslim takovehle odmeny, nekdy to nevyjde a nesnazi se, tak rychle odmenu zmenim a kdyz se trefim do toho po cem opravdu touzi, tak je mnohem lepsi.A nemusi to byt vec, ale treba navsteva aquaparku, kamarada, ktereho dlouho nevidel, hra co dlouho nehral, protoze me k smrti nebavi, ale jeho desne...
Není tady
Synek je hyperaktivní (ADHD), tak sport mít "musí". Jenže i tam to chce disciplínu a pravidelnost, a to těmhle dětem chybí. Chodil i do fotbalu, trenéři ho dodnes lanaří, když ho na hřišti vidí hrát fotbal, že ho chtějí zpátky do družstva. Nebyl až taková bomba, ale celkem mu to šlo, tak proč ne. Jenže ty tréninky...posilování a běhání dokola ho nebavilo, on by jen hrál fotbal. Stejné je to s jakýmkoliv sportem, je nutno zvládnout techniku, aby ji bylo možno používat. A to chce trochu sebeovládání. A to mu chybí. Hned se začne vztekat, zuřit, a obviňovat všechny kolem sebe z toho, že mu něco nejde...
S těmi odměnami, to je těžké. Druhý synek se snaží mnohem víc, to by pak bylo spravedlivé, aby byl víc odměněn, přece jen žijou vedle sebe, a neustále sledují, jestli jsme spravedliví...většinou se oběma zdá, že nadržujeme tomu druhému To už tak bývá.
V pokoji je klid, třeba ten divoch už usnul, pšššt, jdu se podívat!
Není tady
Ja to znam, tenhle rok nikam nechodil, protoze nam ty skolni zacatky dali opravdu zabrat.Ale na pristi rok uz musime neco vymyslet.tak hledame co by ho nejvic bavilo, aby se aspon trochu snazil.Ono hodne zalezi i na lidech, kteri s tema detma pracuji, jak jim tu vec, co po nich chteji dokazou podat.A zase jestli dokazou pochvalit za sebemensi uspech.Jo ono je to vuci tem ostatnim nespravedlive, ale proste deti s ADHD jsou jine a proste tyhle veci potrebuji, aby zvladli to, co jini zvladnou bez premlouvani, odmen a vselijakych opicek okolo.Oni sami se nezmeni, to my ostani musime zmenit pristup k nim.Jezis ja mluvim jak ucena kniha.Tohle vsechno vim a tolikrat taky ulitnu.No jo no, jsme jenom lidi...
Není tady
Ano, taky mám toho na to téma hodně načteno:D
Dobře se to čte, jen ta praxe, tam mi to nějak nejde...
Starší synek má zase ADD (což je taky vlastně LMD bez hyperaktivity), má zas jiné problémy, a těžko bych mu vysvětlovala, že zrovna brácha potřebuje větší úlevy, než on.
Prďola divoký spí, teď mi tu začal lítat kocour, jdu ho zpacifikovat, dneska mají nějak všichni amoky.
A půjdu hajat.
Díky a dobrou noc.
Není tady
A já bych právě to aikido nerušila, mohla by to být motivace pro příští rok a navíc by se tam mohl naučit se ovládat a soustředit.
Neměli jsme tak vážné potíže, přesto to s touhou po vědomostech nebylo nic moc, jako epileptik je trochu pomalejší a, po mamince trochu pohodlnější na práci a flegmatik a po tatínkovi vládne obrovským odporem k učení.
Co mně fakt zabralo a trvalo to tak dva roky ) a kdybych nebyla pohodlná a byla důsledná tak bych v tom mohla mít úspěchy dál )
bylo pořízení vysněného PC s tím, že zásada číslo 1 byla : jak dlouho děláš výukové programy které stanovím, tak dlouho můžeš hrát hry které ti dovolím . Takže nejmíň 1/2 hodiny učení a pak 1/2 hodiny hraní. A při těch výukovkách se za půlhodinky stihne procvičit poměrně dost.........
Není tady
Hm, nám se osvědčily spíše krátkodobé a malé odměny. Do září je moc daleko , to je motivace velmi časově vzdálená, a přes prázdniny se steně učit nebude.
Jestliže dělá synek už jeden bojový sport, judo, je podle mě zbytečné dělat dva, to v tom bude mít guláš, kór když to chce dělat jen proto, že to dělá kamarád. Když se s ním pohádá, bude se chtít odhlásit. To už znám. A my budeme mít nakoupené kimono a zaplaceno na půl roku...s judem "končil" několikrát. Když pak získal párkrát na turnaji medaili, byl to ohromný stimul. No, a přiznám se, že cestovat 2x týdně přes půl města mi stačí. Je to zabitý den, na celé odpoledne.
Takže budu muset vymýšlet nějaké motivace. Jen mě to vysiluje, chtěla bych, aby si za své konání zodpovídal sám, aby se mu nemusel přizpůsobovat celý svět.
Vždyť jak se s takovými dětmi zacházelo dříve, když nebyl čas, energie a ani chuť se dětem tolik věnovat, když jich bylo 5 a více?
Jak to dělají mámy, co prostě mají prac. dobu takovou, že s děckem nemají čas se denně učit, natož vymýšlet motivaci, nebo dokonce jezdit do kroužků?
Není tady
Damillo, pokud jsou stejně vytrvalé a dobré matky jako ty tak s tím bojujou, jinak to vzdají............... neboj , jsou takové.
A dříve? Dříve se s nikým takhle nepiplaly, jednak byly celý den doma a nebo na poli zapřahlé trochu jinak, a jednak děti neměly poruchy, ale byly hloupé , no a co, šak JZD je za rohem............
Není tady
Iveta X napsal(a):
Syn taky není ve škole žádný genius, slabší průměr, ke všemu líný. Řeším to tak, že musí mít nejprve napsané úkoly a naučeno nebo alespoŇ přečteno do školy, pak teprve může jít ven nebo na počítač nebo si prostě jít za svou zábavou. Sice prská a zkouší smlouvat, ale to má chlapec smůlu. Docela to podle mě funguje. Chodí do 4. třídy. Netrestala bych ho tím, že mu odepřu večeři, ale má Mashanka pravdu v tom, že každý musí udělat nejprve svou práci a pak teprve následuje zábava nebo jiná odměna.
Přesně tak - to jsou samé ohledy a pak z nich akorát vyroste spratek. A maminky ? Když si neporadí se 7mi letým, co budou dělat, až mu bude 15 ?
Byla bych pro vojnu - žádně velké ohledy - každý něco musí - nazdar, tečka, no diskuse
Není tady
Jenze to neni o tom, ze by ty deti byly line nebo dokonce hloupe.Syn je nadprumerne inteligentni a bude mit same jednicky, jen to da bohuzel vic prace.Rozhodne mu nedelam zadne ulevy, taky prvni co musi udelat jsou ukoly a driv zadne hrani neexistuje a on to tak bere.Vi,ze driv od ukolu nevstane, dokud nebudou hotove, ale nekdy nad nimi sedi dlouho, protoze nedokaze udrzet pozornost.A o tom je prave ta porucha.On se to moc chce naucit, chce aby to mel za chvilku, ale nekdy to proste nejde.Myslim, ze kdo takove dite sam nevychovava, tak to asi nikdy nepochopi.Kazdy vidi jen, ze zlobi,ale uz ho nezna natolik, aby vedel, ze sam je z toho nestastny.
Není tady
No, není to jednoduché najít kompromis mezi tím, aby si tyto děti osvojily jistá pravidla (aniž bychom je zabili), a tím, aby jim zas tak moc nebylo ukřivděno.
Víme, že to mají těžší. Ale to budou mít celý život, a nikdo na ně nebude brát ohledy.
Celou dobu, co tohoto synka mám, hledám rovnováhu, jak milovat, chápat, ale neomlouvat a vychovat. Ty děti se pak budou muset po světě pohybovat bez nás, matek-ochranářek. Plácám se od stěny ke stěně, nemůžu najít zlatou střední cestu.
Je to pro mámu velká škola. a vlastně i dar. Hodně se o sobě naučím, o mých hranicích, o tom, co snesu, o tom, jak reaguji v dlouhodobém stresu. Zpětná vazba je okamžitá, a mnohdy málo příjemná.
Ano, děti potřebují hranice. Ale nejen hranice. A to je ten problém.
Kdybych se rozhodla, že kluka budu cepovat, tak to udělám. Ale je to dítě, ne stroj, sama si dobře pamatuji na své křivdy z dětství. Nechci to opakovat. Ale NEVÍM JAK to udělat jinak.
Proč se na ZŠ a hlavně SŠ neučí základy asertivity , základy fungování vztahu, základy rodičovství?
Vždyť na co je mi, že že umím vypočítat rovnici o dvou neznámých, když neumím vychovat problematické dítě? A co je pro život důležitější? Odpověď je nasnadě.
Výpočet rovnice je jasný, výchova nikdy jasná není, neboť dítě se nechová jako rovnice.
Mám někdy chuť klukovi se mstít za to co mi dělá. Ale je to spíš zlost sama na sebe, že jsem neschopná.
Upravil(a) Damila (12. 6. 2007 9:10)
Není tady
vladis napsal(a):
Jenze to neni o tom, ze by ty deti byly line nebo dokonce hloupe.Syn je nadprumerne inteligentni a bude mit same jednicky, jen to da bohuzel vic prace.Rozhodne mu nedelam zadne ulevy, taky prvni co musi udelat jsou ukoly a driv zadne hrani neexistuje a on to tak bere.Vi,ze driv od ukolu nevstane, dokud nebudou hotove, ale nekdy nad nimi sedi dlouho, protoze nedokaze udrzet pozornost.A o tom je prave ta porucha.On se to moc chce naucit, chce aby to mel za chvilku, ale nekdy to proste nejde.Myslim, ze kdo takove dite sam nevychovava, tak to asi nikdy nepochopi.Kazdy vidi jen, ze zlobi,ale uz ho nezna natolik, aby vedel, ze sam je z toho nestastny.
Takové dítě potřebuje především režim. Nemyslím buzeraci, ale vedení - samo není schopné si své úkoly a povinnosti uhlídat a dokopat se k nim, ale když to má jako rituál a ví, že nic nevydiskutuje, přijme to
Není tady
Damilo, to je pravda, o té zlaté střední cestě -a vůbec o tom, že v životě na něj nikdo brát ohledy nebude.
Ono vůbec, dnes je divná doba - výchova, i u dítěte bez těchto potíží, je dost těžká - vychovat ho tak, aby si nenechal moc líbit, uměl v životě obstát a prosadit se, ale aby z něho nebyla zase moc velká svině. Taky jsem často tápala, ale zdá se, že se zdažilo.
Znám ten pocit, že člověk neví, co má dělat - neumí odhadnout důsledky.
Já to měla snažší v tom, že mám jen jednoho, takže odpadlo to, že snad jednoho nebo druhého zvýhodňuji - to Ti nezávidím
Není tady
Damilo a jsi v kontaktu s maminkami podobně znevýhodněných dětí? Já vím že moje kamarádka s hyperaktivním chlapečkem navštěvovala nějaká sezení s ostatními maminkami takovýchto dětí, kde se navzájem povzbuzovali a radili si, měli tam i psychologa a tak. S těmito dětmi je ten problém že nejsou zlé, jen se nedokáží soustředit a to okolí moc nechápe...chápu že to někdy musí být síla. Držím palce ať v sobě najdeš sílu a trpělivost oba kluky vychovat tak jak si přeješ.
Není tady
Mashanka:
ano to mas stoprocentni pravdu, rezim mit musi,jak je neco trosku jinak nez je zvykly, tak je s nim prace mnohem tezsi.
Není tady
Ne, nejsem v žádném pravidelném kontaktu s maminkami hyperaktivních dětí. Ale co jsem měla možnost sledovat ty se stajným problémem, tak jsme na tom stejně.
Naše psycholožka nám říkala:
"Někdy mám chuť založit klub maminek s dětmi s LMD, to co mi tu všechny vykládáte, to je jako přes kopírák."
Bylo by supr, kdyby něco takového bylo. Ale na druhou stranu, nebudem se izolovat, musíme vycházet i s "normálními" lidmi, že?
Jednou jsem viděla (zrovna asi před 1,5 rokem na judu) maminku s chlapečkem, co na tom byl ještě hůř v tom smyslu, že byl agresivní a fakt dětem dost ubližoval. chodil tam pár měsíců a byl to postrach všech dětí a maminek. Byl zjevně velice hyperaktivní, nedokázal spolupracovat s trenérem, ale nenechal nikoho na pokoji, a nikdo ho vedle sebe proto nechtěl. Ostatní maminky se zlobily, protože on fakt dětem ubližoval (měl kolem 6 let) a ta jeho maminka byla na pokraji zoufalství. Podvyživená, nešťastná ženská. Bavila jsem se s ní chvíli, zkoušela úplně vše- po dobrém, po zlém. Bylo mi jí líto, vypadala zralá na blázinec.
Tak si říkám, zlatý můj zlobivec.
Není tady