kalupinka napsal(a):

Nejsem mladá, zdravá, krásná ani bohatá. Přesto mě baví, jak žiju. Mám ráda svoje bydlení, svoji práci, koníčky, lidi, co se s nimi občas vídám. Umím být i jen tak doma sama se sebou a nepovažuji to za ztracený čas. Jsem přístupná naučit se něčemu novému a neumím usnout na vavřínech. Myslím, že se člověk učí a zdokonaluje celý život...pokud ovšem chce...Jsem otevřená vůči dalším novým zážitkům a lidem. Umím být ráda i za to, že třeba prší. Když mám možnost jít mezi lidi, jdu a vždycky se vrátím spokojená a obohacená. Umím přijmout fakta, na kterých není v mých silách něco měnit a umím zapracovat na tom, čeho chci dosáhnout. Když se mi něco hned nepovede, uznám, že třeba zrovna nebyl ten správný čas nebo že jsem nezvolila nejsprávnější způsob.  Když se mi něco povede, umím se z toho radovat. Nenatahuji se po věcech, o nichž vím, že jsou pro mě nedostupné a nezávidím těm, kdo se zdánlivě mají lépe, než já. Kdoví, třeba nejsou tak šťastní, jak vypadají. Když se mi zdá, že bych ráda zkusila něco, co mi přišlo do cesty a nejde mi to, umím se z toho poučit a případně se zasmát sama sobě. Nedávám si vysoké cíle, ale pokud o něco stojím a snažím se, obvykle mi to vyjde. Uvědomuju si, že spousta věcí, které se mě týkají, záleží na mě samotné.

Nejsem žádný zázrak, ale neměnila bych. Líbí se mi na světě, i když v něm není všechno, jak má být. Ostatně, ani já přece nejsem akorát...!

Tys to napsala tak krásně "obyčejně" ...taky to tak nějak cítím. Dnes je mi tak pošmourno a toto se mi moc líbí, rozjasnilo mi to zrak a najednou vidím spíš ty povedené věci, než ty míň povedené ...jááá se mááám !