|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Ptá se láska přátelství:
Proč jsi tu ty, když jsem tu já?
A přátelství odpoví:
Abych vykouzlil úsměv tam, kde ty necháváš slzy...
Naučit se mít přátelství v sobě samém, to bude asi můj smysl života ..... Teď už to jenom zapracovat do svého nitra

Není tady
uzlíku, to je tak krásný. Hned si to dávám na nástěnku. Dík. 
Majkafo, já si myslím, že ty si to nepotřebuješ dávat na nástěnku, protože ty to v sobě už máš

Není tady
venuše napsal(a):
Nikol napsal(a):
Petunko, co kdyby ses dnes, hned teď zařadila mezi ty nezávislé- chceš -li!!! Je to jen rozhodnutí! Jestliže se chci stát nezávislou, rozhodnu se proto a jdu na to!!!
A jak se to dělá prakticky ?????
.... každý na to jde jinak. já začínala programováním si dne, odškrtáváním splněných úkolů, odměňováním se apod. Teorii jsem doplnila knihami (názvy se tady stále opakují, teď jsem si vzpomněla na "svoji převratnou" - Barbara de Angelis - Tajemství života.) Zpočátku jsem všechno dělala vědomě. někdy jsem se musela přinutit - je to makačka...A pak už to běželo samo. Konkrétně této situaci- osamostatnění se- mi velmi pomohlo auto - první vlastní auto!! (řekla bych - povolená zkratka) Což tvou nezávislost prakticky dorazí. Naplánuješ si výlet - cíl- jedeš se koupat, na houby, pokud nechceš sama vezmeš kamarádku(da), zabloudíš-nevadí - atd. Ale lze se osamostatňovat i bez auta, to v každém případě. Ta duševní nezávislost jde ruku v ruce s fyzickou nezávislostí - tedy popisuju svůj zážitek. A pak večer v klidu ta rekapitulace dne....co jsem všechno zvládla a dokázala = ničím nenahraditelný pocit. A je možné žít nezávisle i coby vdaná se třemi dětmi....Dovoluji si nesouhlasit. Samostatnost a nezavislost neni vsechno. Ja jsem fyzicky nezavisla uz deset let, ale dusevne ne... jeste ne. Nekdy bych strasne rada chtela mit nekoho vedle sebe.... jindy je mi dobre, ze jsem sama. Bojim se neco zmenit prave proto, abych neprisla o tu fyzickou nezavislost. Je to bezva delat si, co chci, ale je to na druhe strane draze zaplacene samotou.
Venus já si myslím - vím- protože to dělám- i když mám vedle sebe někoho, tak jsem nepřišla o fyz. ani psych. nezávislost. Jde to skloubit. Já musela mít ale postup: první vše zvládnou sama, až jsem si byla jista, také jsem nechtěla žít sama, tak jsem "potkala" přesně toho partnera, kt. je sám přesně takový a přesně tuto možnost a výsadu mi ponechává. Nebo zkrátka jen VÍM. Žijeme spolu, něco děláme spolu, ale pokud mám individuální plán - realizuji ho. Stejně jako partner. Takže tolik, o fyz. závislost nemusíš přijít!! Pokud to bude vůl a bude tě chtít omezovat, tak víš, že nemusíš strácet čas...ne??
Není tady
A Venus napadá mě..... jestli žiješ spostu let v zahraničí, jsi soběstačná, tak jsi hodně silná osobnost - málokdo by to dokázal! A pokud bys chtěla zázemí změnit, tak to prostě udělej!! Dětem bych vysvětlila, že je to nutné a tečka. Oni sami si svůj život zorganizují také sami - až budou dospělí.Nejdůležitější je to, abys ty sama byla spokojena. Pokud nebudeš, tak dětem nemůžeš dát to nejlepší ze sebe. Neber si to osobně- vím, že jistě děláš max.pro děti, spíš takto uvažuji podle sebe. Když jsem měla problíémy, tak jsem byla špatná máma - taková jakási poloviční - jen stroj - automat....když jsem spokojená, tak jsem nabitá, dokážu všechno, pohoda atd a to přenáším na okolí....mno tak nějak...
Není tady
Wiki, dekuju za rady.
Je pravda, ze jsem tady v cizine dokazala hodne, nemam tu nikoho, na vsechno jsem sama. Jen mam proste smulu na chlapy. Mozna se me boji, protoze si se vsim poradim. Ja vlastne potrebuju chlapa jen pro muj dobry pocit, jsem rada zamilovana a dela mi dobre, kdyz o me nekdo stoji.
Do Ceska se vratit nemuzu, deti jsou v puberte, nemuzu jim jen tak rict, ze se vracime a basta, neumi poradne cesky, neuznali by jim vzdelani, urcite by to nezvladly a ja uz taky nechci potolikate znovu zacinat. Jsme sice Cesi, ale ceske obcanstvi uz nemame, jako cizinec bych mela v Cechach spoustu problemu. Kdyby mi jeste ke vsemu pribyly existencni problemy, asi bych to pak zabalila uplne. Ted si aspon rikam, ze se mam bez velke namahy docela dobre.... 
Muj smysl zivota tedy asi bude ... vydrzet to tady do duchodu a na stara kolena se vratit do Cech, jestli se toho doziju. Ale bude to pak jeste mit cenu?
Upravil(a) venuše (27. 6. 2007 11:50)
Není tady
Venus, jestli zůstaneš, tak to ber jako své krásné rozhodnutí !! Ne jako nucené zlo. Ono to tomu mozku - podvědomí vysvětlíš, když na tom budeš dřít, on to vzme za své! Být spokojený je zvyk !
No, tedy, smekám před tebou. Jsi fakt dobrá. Mě se také muži bojí. Ale už mi to nevadí. Ti co se mě bojí, tak s nimi nejsem, a jsou muži, kteří s tím umí naložit. A co teprve potom, až potkáš chlapa, ke kterému budeš vzhlížet!! To je bomba!!!
S tím - muži se mě bojí- zkus se na některého úplně srdečně usmát a řekni něco(cokoliv)- "vy jste tedy přesný- jako hodinky", nebo "a to jste udělal sám??" , "no, je málo takových chlapů, kteří dovedou......." A uvidíš, co se stane!!! A kdekoliv - v práci, obchodě, na vrátnici
Já jsem dříve byla taková více akorátní, kontrolovala jsem se, abych neřekla nějakou blbost (evid.mindrák) a okolí ,které mě dobře neznalo, mě hodnotilo jako namyšlenou. To mi vadilo, a postupně jsem se snažila o změnu , začala jsem mít ráda ( a vžít se do nich)všechny lidi, i ty nesympatické a nepříjemné. Byla jsem milá, přívětivá, jejich problémy jsem brala za své (mám takovou práci)a bylo neuvěřitelné sledovat tu proměnu. Moji i těch zamračenců. Dnes kecám pořád co mě napadne, snažím se víc poslouchat, jednám přirozeně a srdečně -( jako by to byla moje věc) a získala jsem si i nepříjemného recepčního(nikoho ani nepozdraví, mě pozdraví, s úsměvem a ještě udělá úklonu). To jsem se se úplně rozesmála nahlas....není to nádherný???....no už zase melu....
Není tady
Ivana napsal(a):
Lueto , máš pravdu v tom, že se bojím být sama. Celý život jsem někoho, komu na mě záleželo, měla. Nejdřív jsem byla opečovávaný jedináček starších rodičů, potom milovaná manželka svého muže. Vím, že se musím naučit žít sama, beru to jako svůj úkol, ale že bych z toho skákala nadšením, to tedy ne. A jestrli myslíš, že jsem svému muži visela na krku ajko závaží, a proto mě opustil, to tedy ne. On mi naopak řekl, že jsme se odcizili, protože měl pocit, že o něj vůbec nestojím, byla jsem propadlá do své deprese a introverze. A že ho pořád miluju? Tak mi tedy poraď, jak se odmilovat a já to udělám!
Ivi ale proč by ses měla odmilovávat? ( teda, jestli jsi opravdu přesvědčená, že je to láska!!) Pokud máš v sobě opravdu lásku, tak si ji nech, vždyť to je obrovské bohatství. Ty se musíš zbavit ZÁVISLOSTI. Proč jsi trpěla depresemi?
Není tady
lueta napsal(a):
Ivana napsal(a):
Lueto , máš pravdu v tom, že se bojím být sama. Celý život jsem někoho, komu na mě záleželo, měla. Nejdřív jsem byla opečovávaný jedináček starších rodičů, potom milovaná manželka svého muže. Vím, že se musím naučit žít sama, beru to jako svůj úkol, ale že bych z toho skákala nadšením, to tedy ne. A jestrli myslíš, že jsem svému muži visela na krku ajko závaží, a proto mě opustil, to tedy ne. On mi naopak řekl, že jsme se odcizili, protože měl pocit, že o něj vůbec nestojím, byla jsem propadlá do své deprese a introverze. A že ho pořád miluju? Tak mi tedy poraď, jak se odmilovat a já to udělám!
Ivi ale proč by ses měla odmilovávat? ( teda, jestli jsi opravdu přesvědčená, že je to láska!!) Pokud máš v sobě opravdu lásku, tak si ji nech, vždyť to je obrovské bohatství. Ty se musíš zbavit ZÁVISLOSTI. Proč jsi trpěla depresemi?
nevím, proč jsem měla depresi. Byla to klinická deprese způsobená nedostatkem serotoninu v mozku. Měla jsem ji v době, kdy bylo vše O.K. - manželství i děti. Během 2 let, co jsem tím trpěla úplně nejvíc - t.j. ležela jsem celé dny v posteli a spala nebo brečela, se manžel začal odcizovat - podnikal si výlety sám nebo s novými známými. Já jsem se uzdravila, ale on už nestál o to se znovu sblížit. Naopak si našel milenku a rozvedl se se mnou.
Chtěla bych, aby mi byl BM lhostejný, ale bohužel není. Pořád mě napadají vzpomínky na to, jak jsme se měli rádi, jak jsme si užívali (nemyslím jen v sexu), myslím na to, co jsme spolu mohli podnikat teď, když děti odrostly, myslím na své sny o krásném spokojeném stáří. Je mi toho všeho strašně líto. Vím, že musím myslet dopředu, jen si nedovedu představit, jak bude můj život vypadat, když už ho nebudu žít se svým manželem. Jo, mám kámošky, jo chodím do kina, do divadla, na koncerty, na procházky, na kafe, plavat, snažím se hubnout, chodím k holiči, na masáže - dá se říct, že si užívám daleko víc, než za trvání manželství. Ale všechno bych to vyměnila za možnost žít zase se svým BM.
Není tady
Wiki napsal(a):
Venus, jestli zůstaneš, tak to ber jako své krásné rozhodnutí !! Ne jako nucené zlo. Ono to tomu mozku - podvědomí vysvětlíš, když na tom budeš dřít, on to vzme za své! Být spokojený je zvyk !
Prave ze ja to beru jako nucene zlo. Jako bych tu byla ve vezeni. A pritom kdyz jsem se pred deseti lety rozvedla a nesmela jsem tu zustat, delala jsem vsechno proto, abych tu zustat mohla. To se mi nakonec podarilo. Jenze tenkrat jsem jeste nevedela, co vim ted. Ze tady sveho zivotniho partnera nebo pritele nepotkam ani nenajdu. Sice jsem jednoho potkala, ale zenateho.
Ten mi jeste dodal. Sice jsem se zase zacala citit jako zenska, kterou nekdo chce, ale na druhou stranu jsem si uvedomila, ze sama do smrti byt nechci. Ted nevim, jak z toho ven.
Nechci byt sama.... pritom nechci ztratit svou samostatnost, chci rozhodovat o vsem sama.... chtela bych ceskeho chlapa a ti tu nejsou.... atd. atd. atd.
Není tady
No, Venuše, tak se mě zdá, že máš kolem sebe teď nějaký mrak...
Hlavně to asi chce netlačit moc na pilu, zklidnit se, nelitovat se, co odešlo, odešlo, je to pryč a mělo to asi svůj důvod. Každá máme nějakého toho ukrytého kostlivce, který občas vykoukne, mrcha jedna... Vyčíhá si, potvorák,chvíli, kdy se nám tělo (i mozek) nějak unaví nebo se začne tělo "nudit" a on hned začne otravovat , dusit a kalit čistý vody. No mě už taky není cet, ale pár roků nad sát. Nedávno jsem si objednala na dovolenou lázně, jedu sama, nikoho tam neznám, docela se na samotu, různý ty relaxační procedury těším, popadnu červenou knihovnu, nějaký to duchovno a tradá...
Hlavně to chce, jak jsem řekla, netlačit na pilu, hodit se do klídku, ono to pak je na člověku vidět, na jeho chůzi, na tváři... lidi pak sami přijdou...
Upravil(a) Décima (27. 6. 2007 14:49)
Není tady
No já si taky myslím, že nenítřeba nic uspěchávat. Tento stav, který máš je k něčemu. Třeba k tomu, aby sis uvědomila co chceš nebo alespoň co nechceš.
Je cítít z tvých příspěvků, že jsi to dopředu vzdala( zivotniho partnera nebo pritele nepotkam ani nenajdu...........to beru jako nucene zlo)
a už dopředu jsi se rozhodla že to dobré nebude. A to je podle mě základní chyba.
Já třeba vůbec nechápu jak jsi na to přišla, že nikoho nepotkáš......atd???!!!
to je až legrační. V životě by mě ani nenapadlo něco takového říci...
Já si myslím, že kdybych chtěla v německu (nebo kdekoliv - nevím kde žiješ) žít třeba s černochem z Ghany, tak ho najdu a budu mít.
Není tady
Wiki napsal(a):
Je cítít z tvých příspěvků, že jsi to dopředu vzdala( zivotniho partnera nebo pritele nepotkam ani nenajdu...........to beru jako nucene zlo)
a už dopředu jsi se rozhodla že to dobré nebude. A to je podle mě základní chyba.
Já třeba vůbec nechápu jak jsi na to přišla, že nikoho nepotkáš......atd???!!!to je až legrační. V životě by mě ani nenapadlo něco takového říci...
Já si myslím, že kdybych chtěla v německu (nebo kdekoliv - nevím kde žiješ) žít třeba s černochem z Ghany, tak ho najdu a budu mít.
Wiki, jsem uz deset let sama... zatim jsem potkala jen jednoho zenace, jestli to takhle pujde dal, tak nevim. Proto jsem co se toho tyce tak negativni. Tady jsou chlapi priserni blbci, navic kdyz zjisti odkud jsem, koukaji na me jak na nejakou raritu a hned maji predsudky... nemam uz chut je presvedcovat o opaku.
Jinak toho cernocha z Ghany bych tu nasla snadno... jen poradnyho Cecha NE! 
Není tady
Ivana napsal(a):
Ale všechno bych to vyměnila za možnost žít zase se svým BM.
Ivano, já taky. 
majkafa napsal(a):
Ivana napsal(a):
Ale všechno bych to vyměnila za možnost žít zase se svým BM.
Ivano, já taky.
Nezbývá mi než se připojit.
Není tady
Ivana napsal(a):
Ale všechno bych to vyměnila za možnost žít zase se svým BM.
Majkafa: Ivano, já taky.
PPavlaa: Nezbývá mi než se připojit.
Ja NE. Muj ex bylo to nejhorsi, co me v zivote potkalo. Diky nemu se muj zivot uz 15 let s.re a jeste neni vsemu konec.
Není tady
Pročítám si všechny další příspěvky a všechny mě utvrzují v tom, že člověk potřebuje lásku a souznění, jsme tak prostě naprogramovaní. I když se mi to někteří snaží vyvrátit, že nikoho nepotřebují. Ale potřebují - partnera nebo děti nebo přátele nebo aspoň zvířátko. Prostě nějakou spřízněnou duši. A nemá to nic společného se závislostí na tom člověku. Když je tam tolerance, vstřícnost ,láska a důvěra, tak mohou být spolu třeba 50 let a přesto se budou cítit svobodní ve svém rozhodování.
Není tady
Astra napsal(a):
Pročítám si všechny další příspěvky a všechny mě utvrzují v tom, že člověk potřebuje lásku a souznění, jsme tak prostě naprogramovaní.
, at je tady na psychologicke jakekoli tema.... vzdycky skoncime u vztahu. Nikdo neni stastny sam.
Upravil(a) venuše (27. 6. 2007 23:31)
Není tady
Astra napsal(a):
Pročítám si všechny další příspěvky a všechny mě utvrzují v tom, že člověk potřebuje lásku a souznění, jsme tak prostě naprogramovaní.
astro, život není jen o vztazích
ale je pravda, že vztahy nám přinášejí nejsnadněji kladné emoce,
Proč tak pracně (i když natrvalo!) dolovat v sobě pocity lásky, míru, štěstí, když mi to rychleji a bez námahy zprostředkuje někdo jinej.
takže "pojd sem a dej mi můj pocit lásky"
nene, v sobě to všechno máme, děvčata, v sobě
Není tady
Poletuš, dnes jsou tady samé perly 
Naprosto s Tebou souhlasím. Všichni hledáme vně a všechno máme uvnitř!!!!!!!
Co nenajdeme uvnitř, nemůžeme najít ani vně!!!!!!!!
Není tady
lueta napsal(a):
Co nenajdeme uvnitř, nemůžeme najít ani vně!!!!!!!!
Lueto, promin, jestli se pletu... ale ty nekoho mas, ze jo? A krome toho, urcite mas nekde pobliz rodice nebo jine pribuzne? Asi vis prdlajs, jaky je to byt dlouhodobe sama.
Nekdo tady psal o opustenem ostrove... umela bys tam byt stastna? A dlouho?
Není tady
Venuš, jsou lidi, kteří žijí šťastně a spokojeně aniž by byli obklopeni vztahy a lidmi a jsou lidi, kteří jsou uprostřed vztahů a obklopeni lidmi a přesto nešťastní.
Jsou lidé zdraví a jsou nešťastní a lidé hodně nemocní a přitom se za nešťastné nepovažují.
Jsou lidé bohatí, kteří štěstí nepociťují a lidé bez peněz a přesto spokojení.
atd. atd.
Čím to asi je?
Upravil(a) Vanilka69 (28. 6. 2007 13:46)
Není tady
Vanilka69 napsal(a):
Čím to asi je?
Staci jim malo?
Muzes mi vysvetlit, proc teda lidi ziji ve vztazich, kdyz si vlastne kazdy staci sam? A proc je tolik nestastnejch zenskejch, ktere sveho neverneho manzela nebo pritele nevykopnou... kdyz si muzou stacit samy?
Neni to tak jednoduchy, jak se me snazi presvedcit treba Lueta.
Není tady

Venus, neda mi to nereagovat. Jsem v podobne (nikoliv stejne) situaci jako ty. Jsem sice o nejaky ten rok mladsi ale princip problemu je stejny. Nikdy jsem nemela zadny vztah a straaaaaaaasne moc jsem nejaky chtela. Dost jsem se kvuli tomu nabrecela a navztekla, v hlave mi to srotovalo jak o zivot, abych zjistila v cem je problem. A k tomu vsemu mam jeste ten samy uzasny "dar" jako ty a to jest kdyz se rozhodnu, ze neco nejde, tak to proste nejde! A ne a ne a ne. Takze hadej, co chlapa nemam ale rozdil je v tom, ze jsem se na to fnukani, narikani, breceni vykaslala a zamerila se na jine veci. A chlapa porad nemam, a ziju, stastne. Nerikam, ze si obcas nezabulim a nevztekam se ale uz to neni 24 hodin denne, sedm dni v tydnu.
Na jednu stranu myslim, ze vim, jak se citis a fakt bych ti prala, aby sis nekoho nasla ale na druhou stranu mam pocit, ze s timhle tvym nega pristupem si tezko nekoho najdes. Viz jen, ze chlapi tam u vas jsou samy blbci a Cecha tam stoprocentne nenajdes...cokoliv ti holky reknou to vynegujes. To je pak tezky.
Navic podle toho co pises, naprosto nevis, co chces. Chces chlapa ale nejsi ochotna pro to nic udelat.
Venus, brec a fnukej jak dlouho jen chces. Ale nemyslim si, ze s timhle pristupem nekoho najdes.
Posledni muj dovetek pro shrnuti: CHAPU TE, je to tezky byt sama ale litovat te nebudu, protoze ty hledas jen vymluvy.
Jinak pridavam se k luete, ten posledni prispevek od poletuchy je uzasny!
Není tady