budu asi hnusná, možná někomu rozkopu bábovičky, ale děti a psi mohou umřít, odejít. CO vám pak zbude? prázdnota? Smyslem života je život sám, ale pravda, každý z nás hledá oporu.

rozvoj mojich duševných, duchovných a praktických vlastností a vedomostí (baví ma objavovať nové a zlepšovať sa v tom čo ma baví)

Pokud je to myšleno takto-můj smysl a cíl je MOMENTÁLNĚ těšení se a stavba nového domu. Ale stejně smyslem mého života zůstanou ty děti. Ano-láska je taky pomíjivá a každá láska nezpůsobí připoutanost-jen ta, k našim dětem! A to mi nikdo nevymluví!
Jak je ten vtip: nevím přesně začátek, ale cikán odpovídá, že ženu si může najít novou, ale děti ne!

Judita napsal(a):

Damilo, opravdu myslíš, že každá láska způsobuje připoutanost? A práce že je pomíjivá? Možná zaměstnání, pokud někdo dělá něco jen proto, aby si vydělal na živobytí...

Pokud je práce smyslem života, co se stane, když z nějakého důvodu nemůžeme dělat svou práci?
Ztratíme smysl života? Takže jsme určitým způsobem závislí na práci, připoutaní...

Pro mě je smysl života rodina (zatím jí nemám, ale už se strašně těším

samba napsal(a):

Já svůj smysl života stále hledám... ale jednou bych určitě chtěla mít rodinu, hodného manžela, děti, pro které bych udělala cokoliv, které bych mohla vychovat v kvalitní a schopné lidi..To by pro mě znamenalo štěstí.  Láska je asi tím motorem. Láska k dětem, partnerovi a svým způsobem i k přátelům.. Strašně bych si přála, aby se mi tenhle můj sen jednou vyplnil, ale po tom všem, co vidím kolem sebe a co čtu tady na Babinetu se bojím, že mít spokojený rodinný život je dneska už veliká vzácnost Bojím se toho, že skončím jako rozvedená, zhrzená ženská s dětmi, pak děti vyrostou, začnou žít vlastní život a já budu sama stárnout... Čeho se v životě bojím nejvíc je NEMOC a SAMOTA...

Sambo, nešil!
Člověk si na Babinetu spíš postěžuje (ale i v životě vůbec), to nemůžeš brát, že to tak je. Ty spokojené sem o svém štěstí nepíšou, protože jaksi nemají co řešit.
Spokojená manželství i přijatelné děti existují. někdy si myslím, že takové mám právě já.
No, a někdy si to nemyslím vůbec.
Nic není černobílé. A když nepoznáš tmu, nebudeš vědět, že je světlo. I v tom nejlepším vztahu přijdou mraky.
Jestli Ti Babinet přijde moc pesimistický, prokládej to červenou knihovnou. Rovnováha musí být! ))

majkafa napsal(a):

Zajímavé téma. Dostala jsem krásný mail - díky, že jsi. (Ty, kdo jsi mi ho poslala, víš, viď? Dík ještě jednou za tohle vyznamenání) Tohle. Že má existence tady a teď  snad někomu zpříjemnila minutu jeho života, nebo že jsem  chviličku někoho poponesla na jeho cestě životem, když ho malinko opustily síly. Že se cítím jako pevná skála, která je tady pro mé děti, když mě potřebují. Že se mi dostalo té cti, že mi byly svěřeny dvě nádherné dušičky, aby jsem jim spolu s mým m. pomohla na tento svět.  A ta úžasná škola života, do které chodím 24 hodin denně a někdy zírám s pusou dokořán. Ta mě baví a přináší mi potěšení.

Majky, svůj smysl života plníš krásně! A já ti dekuji za všechny utrápené dušičky, kterým si kdy pomohla. Určitě, když někomu pomůžeš, tak cítíš takový zvláštní hřejivý a šimravý pocit na hrudi, protože tě to těší a naplňuje. A tenhle zvláštní pocit............... to je ten život v nás...........a jen ve chvíli, kdy ho cítíš, tak opravdu žiješ! Proto žij majky! Žij co nejvíc to jen půjde!!!!
A věř, že pro své děti jsi to nejcenější co mají! Ať už si to v pubertě buou či nebudou chtít uvědomovat, tak někde ve skrytu důše to budou pořád pevně cítit. A jednou to ocení!
Jen tak dál!

A písnička pro tebe   : http://exchristian.com/gin.mp3

Dark Angel: ale ty mi neoponuješ. Když si uděláš z konnkrétní věci, člověka smysl života a on ti odejde, v tu chvíli se pro tebe hroutí svět. Najednou tu není ten důvod žít. Jak to zvládnout? Jedině tak že připustím to, co píšeš ty, že pro jedno kvítí slunce nesvítí.

A jak se má člověk naučit radovat se z maličkostí?? Když celkově neprožívá zrovna šťastné období...

Sambo, každý den dělej něco, co tě těší. Měj radost, že svítí sluníčko, choď hodně do přírody, kup si zmrzlinu, čokoládu, hezkou knížku, jdi na výlet, co já vím . Já mám ráno radost, když jdu zalévat truhlíky, jak krásně kvetou, když si mohu v klidu číst, dát si něco na zub.

lvice napsal(a):

Sambo, každý den dělej něco, co tě těší. Měj radost, že svítí sluníčko, choď hodně do přírody, kup si zmrzlinu, čokoládu, hezkou knížku, jdi na výlet, co já vím . Já mám ráno radost, když jdu zalévat truhlíky, jak krásně kvetou, když si mohu v klidu číst, dát si něco na zub.

Ale jo, tohle ještě taky občas zvládám... koupila jsem si hezké fialky, které mi trochu rozveselily pokoj,  něco na zub si taky dopřávám poměrně často   Ale to zaradování z těhle maličkostí není moc veliké a za chvíli mě přejde...není to nic, co by ve mě zanechalo hlubší pocit spokojenosti.. asi se budu muset ládovat sladkostma od rána do večera, ale to zas pak budu mít depku, že jsem jak bečka   Radovat se z maličkostí asi umím, jenom to neumím tolik prožít, aby mi to dodalo energii a dobrou náladu..

Sambo,
Ty jsi smutná! To je tvůj permanentní stav, ten pesimismus, anebo jen takové období?
To je docela zvláštní slyšet od mladé holky, že pochybuje o tom, že najde přítele a založí s ním šťastnou rodinu...
To bys měla považovat za samozřejmé, že se Ti to podaří, vůbec neuvažovat o tom, že bys měla být jednou sama stařenka bez nikoho.
Škoda, že sebevědomí nejde poslat mailem, jsou jiní, co mají na rozdávání, třeba by se podělili.

Víš, je hodně žen, co pocházejí z ne zrovna klidného rodinného prostředí, a nemyslí si, že v tom modelu musí pokračovat.
Jsem jedna z těch, jejíž rodiče se hádali a bili, a pili, a nikdy se nerozvedli. Teď je vše jinak. teď bez sebe nemůžou být, nějak vyzráli. Ale to zrání jsme s nimi bohužel bolestivě se sestrou museli zakoušet taky. Všichni se učíme žít. Rodičům odpusť a zkus žít jinak, než oni. jde to. Fakt.

Prcku, Pavla to myslela dobře, jen to tak asi pro tebe nevyznělo. Cílem bylo nehledat to štěstí v partnerovi, v dětech, prostě všude okolo nás, ale hledat ho ve svém nitru. Bylo to spíš myšleno ve stylu: Když nemám partnera nemůžu být šťastná. Když nemám děti, nemůžu být šťastná. Když nemám doma psa, nemůžu být šťastná. Takhle nějak . Ale ty můžeš být šťastná, i když nemáš partnera, i když nemáš děti a i když nemáš psa. Když to pochopíš, budeš se psem, s partnerem a s dětmi dvojnásobně šťastná, protože víš, že je nepotřebuješ k tomu, abys byla šťastná, ale protože je máš, přinášejí ti mnoho štěstí. Je tenhle pohled na věc přijatelnější ? Teda doufám, že jsou moje slova pochopitelná Někdy se mi ty myšlenky špatně slovně vyjadřují

Upravil(a) lvice (11. 6. 2007 16:09)