Ahoj, držím palec, vůbec to není pozdě, to jde naučit i daleko později.... Máš výbornou metodu, ze začátku jen doma a na chvilku a pak na chvilku na schody, před dům atd.....
Jak brečí? Kňourá, vřejská a jde nebo sedí a nechá se táhnout nebo si lehne, nebo se Ti cpe do náruče?
Na zvuky nehleď, oni jsou hrozný herci, jde spíš o to, co dělá za pohyby atd... podle toho se Ti např. dá poradit z vlastní zkušenosti....

Jsou tací, kteří chodí s grácií a zvednutým ocasem a nesou se jako pávíci i za bílého dne kolem dětského hřiště... U nás na sídlišti pár takových otrkaných jedinců je... Naše madam musí chodit zásadně za šera a nebo ve tmě, protože jinak je poserinkaná strachy, že ji něco sežere.... A jak se ozve nestandardní zvuk, který do té noci nepatří, tak už zaléhává a plížením vpřed vyráží směr stín.... Dobré je to trénovat např. v lese k večeru nebo u někoho na dvoře, či zahrádce, kde nejezdí a netroubí auta, kde nekřičí desítky dětí, kde nevyletí ze sousedních dveří uřvaný pes apod.... Pak si zvyknou i na to procházkování....   Ta zvědavost a možnost si něco nového přečíst na očůraných rozích a vidět vše z jiné výšky než je balkon či okno, ta zmůže skoro každého kočičáka.... a tudíž musí připustit nutnost kšírů a toho divného šontavého páníčka, který se k němu přivázal tím špagátkem....

Z našich procházek si nemyslím, že by samonavijecí vodítko bylo vhodné. Kočky zrovna nechodí po cestičkách a já pořád i normální vodítko z něčeho odmotávám. Naše kočky chodí na vodítku rády, ale chodí pouze tam kam chtějí ony a tempem jaké jim vyhovuje. Takže dobu stojíme, pak se plížíme a najednou letíme jako střela:D

Do ničoho ho nenúť ! Ak sa neosmelí ihneď, máš domaseda. Zbytočne ho nestrestuj. Niektoré bytové mačky pobyt vonku desí a v takom prípade nie je dobré nútiť ho. Mačka nie je pes. V cudzom prostredí je vo veľkom strese, takže nejaké návštevy a prechádzky, ak nie je zvyknutý od malička, by som mu nevnucovala. Toť dlhoročná skúsenosť moja a iných majiteľov mačiek (mojich známych).

Jasan držím palec.... kdyby nechtěl vůbec ven, tak Ti vleze do náruče a nehne se odtud a nebo poletí zpátky ke schodům a dveřím... jelikož frčel ke křoví, a tam se uvelebil a čučel, tudíž si našel bunkr a tam může sledovat, co kde nového a přitom má pocit bezpečí.... Pokud je to byťák, tak bude mít alespoň nějaký pohyb. Když byla Saxana ještě mladší, dokonce se mnou chodila běhat po sídlišti. Nevím, jak to dělala, ale vždycky byla rychlejší.... já jazyk na vestě a ona v klídečku táhla vodítko a na něm vlála panička...., když viděla, že už nemůžu popadnout dech, tak nabrala směr domů a bylo. Ale chtěla chodit pouze v noci a ve tmě, čím později k půlnoci, tím lépe... křovíčka, bezlampové zákoutí ....což je ráj pro úchyláky. Takže my dvě a úchyláci o půlnoci na sídlišti....

No toť otázka jako se vším, zda kastrovat a nedat mu pocítit lásku kočičí apod....
Já to mám jednoduché, naše kočka se tak bojí za bílého dne, že ani na balkon moc nechce. Tudíž sama od sebe by chtěla jít ven jedině v noci a to jsme doma, tudíž ji mohu vyhovět pokud si o to řekne...
Pokud je to kastrát (kastrovaný kocour či kočka) a nezačne ho volat příroda, tak by neměl začít z ničeho nic vyžadovat venkovní procházkování 3x denně, naopak vůbec se mu tam nemusí líbit a nebude chtít už nikdy ven a nebo to vezme jako příjemné zpestření běžných dnů, něco jako pamlsek a odměna za něco.
Co kočka to ojedinělá osobnost, u které se to dopředu nikdy nedá moc odhadnout.  A deset chovatelů, deset názorů....
Vezmi to podle sebe, jseš ochotná akceptovat, když bude chtít každý druhý den na 15 minut ven? Ale např. pouze potmě nebo naopak v pravé poledne... V případě, že nebudeš moci nebo se ti nebude chtít, bude ti rvát srdce, když kočka bude stát u dveří a škrábat a mňoukat a tahat za vodítko, že chce na procházku? Příklad:  Máš  kastráta a začíná nabírat a chtělo by to trochu pohybu a malá procházka či proběhnutí mu může pomoci udržet dobrou kondici. V bytě se celý den nudí sám a večer vyžaduje pozornost a v noci také třeba zlobí, protože není unavený a za den vyspalý.... Na balkon ho nemůžeš pouštět (skáče dolů, nebo nemáš balkon), aby si celou noc vykládal z balkonu s potulnejma kočkama. Není pak zajímavé vzít ho občas do jeho společnosti a nechat si přečíst na rozích novinky a pokec s jedinci stejného druhu a honit v trávníku ježka apod.... A pak s příjemně unaveným dojít domů a vidět jak spokojeně oběhne kolečko záchod, misky, pelíšek a dobrou noc....  Taková zajímavost, kočky většinou venku na vodítku nechodí na záchod a naopak až se jim chce, tak si řeknou, že už chtějí domů a pak valí čůůůůrat.... Venku to není dost nóbl, no holt veřejné záchody, jsou veřejné záchodky....

Doma mám dvě šlechtičny, které v životě nebyly dál než na vnitřním okenním parapetu a když jednou Evelyn (mainská mývalý) vyběhla za dveře v momentě, kdy jsme stěhovali jednu skříň, my si toho nevšimli a ona chudák tam strávila 3 hodiny, schovaná v botěnce u výtahu, neb z toho měla šok a pak se dveřím vyhybala a mazala za gauč, kdykoliv se otevřeli..
Jediný, kdo si užil venkovního života, byl náš nalezenec Štístko a toho to málem stálo život, takže ven ho to neláká a ani na balkon ze zásady nechodí, i on otevřené dveře sleduje s panickou hrůzou.
Ještě dodám, kočičím holkám (šlechtičnám) jsou dva roky, kočičákovi (nalezenci) může být přibližně necelých 1,5 roku.

Upravil(a) Ela.. (15. 6. 2007 8:20)

Veterináře řeším většinou naráz (=očkování), kamarádka - veterinářka, přijde k nám domů. Pokud je něco akutního, pak nemocná čiči se v přepravce odnese k veterinářce sólo. Naštěstí nemoce se jim víceméně vyhybají (honem klepu na dřevo), zatím jsme jen řešili u Evelyn zánět v uchu (prvotní reakce na kontakt s nalezencem Štístkem a jeho bacily) a  ekzem (vyřešila to změna stravy, byla to alergická reakce na kuřecí přísady v granulích).