Ale pizzi, nevím sice, co a jak se stalo, bohužel se mohl jakýkoli úraz malému stát i kdyby byl jen s tebou. Pokud je jinak dobrý tatínek, tak je nechávej o samotě, zkus to, dej mu víc prostoru a uvidíš. Když budeš mít pocit, že je to v pohodě, zrušíš svoji přítomnost při jeho návštěvách úplně, nebo naopak, když to nepůjde, tak v tom budeš pokračovat jako dosud. Nezbude ti nic jiného, než to zkusit, jinak se situace asi nezmění. Zkus to jednou, dvakrát a pak uvidíš. Tatínek to možná bere jako projev tvojí nedůvěry a to, co se malému stalo ho asi taky mrzí. To ale víš ty, jak to je.

No, já se moc nedivím, že mu to vadí, když z něho děláš nesvéprávného idiota. Úraz se může stát ať je dítě s kýmukoli - i z nedbalosti. Člověk se snaží, samozřejmě, je pořád ve střehu, ale pak přijde ta jedna vteřina.
Nevím jak ty, možná jsi dokonalá, ale každý, s kým o tom mluvím vždycky přizná, že zažil během dětství svých potomků pár chvil, kdy bylo jen pouhé štěstí, že to dobře dopadlo.
Takže, já bych ho nechala být a nehrála si na jedinou dokonalou na světě

Já jsem úplně ,,šílená" matka, pořád dcerku (4) hlídám, oprašuju, bojím se o ni (přece jen je mi už 43 let) a přesto se mi stalo, že se mi jako malá převalila na posteli a začala z ničeho nic lézt po čtyřech (poprvé!) a já, i když jsem byla v pokoji a pár kroků od ní, spadla mi dolů z postele. Já hned hystericky volala taxíka a jela do nemocnice. Stát se to fakt může, jistě to nikdo nechce a neuhlídá..l.

No, já si to třeba nemyslím, možná ani ostatní, ale ono to není důležité - důležité je, jak to vnímá on - neříkej mi, že bude schválně vystavovat syna nebezpečí - vždyť je to i jeho dítě