Je mi 29, manželovi 30 a zatím děti nemáme a ani neplánujem. Líbí se nám svobodný život, vydělávat, cestovat, jít kam chceme, ráno vstát v kolik chceme.  Moje mamka říká, abych toho jednou nelitovala. Má pravdu. Ale děti prostě zatím nee.

Mám dny - kdy si říkám, že vůbec a pak dny, kdy cítím, že bych tady na tom světě měla po sobě něco nechat / řečeno hodně s nadsázkou/
Prostě ty biologický hodiny mají některý dny navrh.
Jak to dopadne - až někoho "pravého" popadnu to nevím

Upravil(a) Santala (4. 6. 2007 11:06)

Přidávám se do klubu . Je mi 28 a děti nemám a hlavně necítím žádnou touhu je mít... Nejsem asi mateřský typ. Cizí děti mi lezou na nervy... takže nevím, jak to jednou dopadne, protože si na druhou stranu uvědomuju, že léta letí a že pak jednou může být pozdě...

balonek napsal(a):

Život bez dětí může být v mladém věku free, bez závazku, užívat si, neomezovat se, bezva...
Horší je to, když člověk zestárne, na užívání si je unavenej, nemocnej, nebo využívanej do nevidim, a je tak nějak sám...nepředal svý geny...za chvíli konec...... takový neveselý závěr "Carpe diem".. Sorry, chtěli jste opačné příspěvky

Mám o sobě reálnou představu a tak soudím, že pokud moje geny nebudou pokračovat dál, tak to lidstvo přežije bez újmy Taky nechápu odkud se bere přesvědčení lidí, že pokud si nasekají děti, tak o ně bude ve stáří postaráno. Přeci si nemůžu sobecky "pořídit" děti s tím, že je zatížím svým očekáváním.

Já mám bohužel z prvního manželství jedno dítě, můj věk 32 let. A moc bych chtěla druhé, trápí mě to a někdy večer je mi do breku, ale chybí mi vhodný partner. Klidně se obejdu 3 roky bez dovolené u moře a jsem ochotna jít co nejdříve do práce. Partnera zatím mám, ale zvažuji rozchod.Můj příběh znáte, ale jej si nedokážu představit jako otce mého dítěte. Protože potřebuji vedle sebe CHLAPA!!A hlavně život bez dětí si nedokážu představit!! Tak to je můj názor!!

Mě je tedy teprve 18 (skoro 19) ale.................

Já mám děti ráda. Své mateřské pudy si prozatím vybíjím na  synovcích a mých potkanech     Ale nejsem si jistá, že někdy budu chtít vlatní děti, z části je chci ale na druhou stranu je to příliš velký závazek. Uvážete svůj život příliš velkým poutem k druhému živůtku. A navíc si někdy říkám, zdali to není hřích přivést nový život do tohodle světa. Jakmile máte dítě už si nemůžete se svým životem dělat co chcete, musíte žít a existovat pro to dítě. Nejspíš je tenhle styl uvažování důsledkem mého věku, až budu starší tak možná mateřský pud zvítězí........... nevím.

                        Ale každopádně pokud se to jednou stane a já budu mít miminko, tak budu tou nejoddanější a nejvíc milující matkou na světě, protože děti jsou zázrak!!!
   
                                                                                                                    

Mám dieťa a takmer aj druhé, nepocítila som nikdy nijaký tzv, záchvat materstva. Boli to triezve rozhodnutia. Nikdy ma nijako ani nič nenútilo rozplývať sa nad inými malými deťmi. Viem však že by som bola smutná, ak by som deti nemala, lebo teraz už viem aké to je mať ich. Mať deti veľmi náročné. Majú svoju cenu. To, že nie som mamičkovský typ je pre mňa výhodné, myslím že mi to dáva chladnú hlavu pri tých aj starostiach čo deti obnášajú - a tie nikto nikdy v žiadnej knižke nepopíše. No, v každom prípade sú deti niečo výnimočné, nemyslím si ale že ak ich niekto nemôže alebo nechce mať, že je to koniec sveta.

Ahoj holky,

jestliže se bezdětní lidé baví o tom, jak je lepší (či horší) nemít děti, pak říkám, že nevědí, o čem mluví. Nemají takzvaně ánung.

Je to jakoby se dva básníci bavili o jaderné fyzice.

Vím jediné - dokud dítě nemáte, nevíte vůbec, jaké to je. Co vám to vezme a co vám to dá. Takže fabulovat jakožto bezdětná holka "co by kdyby a lepší a horší" nemá moc smysl.

Já jsem 2 měsíce po porodu a všechno je úplně jiné, než jsem si představovala. A nemá ani smysl vám to vysvětlovat, protože tahle zkušenost je zcela nepřenosná. Ty, co děti mají, mi rozumějí, a ty, co je nemají... inu

To jen takový drobný postřeh k vaší zasvěcené debatě

(PS: sama jsem kdysi "obhajovala" život bez dětí. Vím, že to byla jen póza, ospravedlnění toho, že nemám žádného chlapa, se kterým bych založila rodinu. Dneska vím, jak bláhová jsem byla. Ne-li přímo pitomá...

avalonka napsal(a):

(PS: sama jsem kdysi "obhajovala" život bez dětí. Vím, že to byla jen póza, ospravedlnění toho, že nemám žádného chlapa, se kterým bych založila rodinu. Dneska vím, jak bláhová jsem byla. Ne-li přímo pitomá...

Tak existuje spousta zen, ktera chlapy ma, nicmene je bez deti velmi spokojena. O chlapech to IMO vubec neni.
Ale ja pozoruju jednu vec, cim jsem starsi, tim mam vyraznejsi touhu se ohrazovat vuci lidem, co maji deti. V mem veku (29) je cim dal mene bezdetnych a zacinam citit spolecensky tlak ("kdy uz budes nekoho mit", "kdy konecne zalozis rodinu" apod.)
BTW moje kamoska porodila jedno dite a pak se nechala sterilizovat. Prohlasila, ze sve dite ma sice rada, ale kdyby ho nemela, tak by uz byla nekde uplne jinde..

Upravil(a) vlcice_samotarka (4. 6. 2007 20:04)

BB napsal(a):

A co z toho?? Čeho by měla víc? Peněz, majetku,konexí, byla by na vyšší funkci  .... ? Rubáš nemá kapsy a do hrobu si nic nevezmeš. Děti  člověk mít nemusí, pokud je nechce, je lepší je nemít, než  je nemilovat .... ale  ohánět se tím, kde bych byla, kdybych je neměla ..... jsem ráda, že takovou  osobu neznám ......

Byla by uplne jinde, to znamena, ze by nebydlela tam, kde bydli a zrejme by nebyla s muzem, s nimz ted je.

vlcice_samotarka napsal(a):

BB napsal(a):

A co z toho?? Čeho by měla víc? Peněz, majetku,konexí, byla by na vyšší funkci  .... ? Rubáš nemá kapsy a do hrobu si nic nevezmeš. Děti  člověk mít nemusí, pokud je nechce, je lepší je nemít, než  je nemilovat .... ale  ohánět se tím, kde bych byla, kdybych je neměla ..... jsem ráda, že takovou  osobu neznám ......

Byla by uplne jinde, to znamena, ze by nebydlela tam, kde bydli a zrejme by nebyla s muzem, s nimz ted je.

Copak dítě je koule na noze?  To, že si možná špatně vybrala nemůže házet na hlavu svému dítěti ......  Může dotyčného opustit a žít jinak . Znám ženu které radši odešla se třema dětma do azylového domu, než by žila s kreténem ..... bohužel ho odhalila až jí spadly růžovky zamilování .....

Já jsem nikdy byť jen na jediný okamžik nezalitovala svého rozhodnutí mít děti. I když život s nimi byl nepřetržitá řada průšvihů, nepravidelně po sobě jdoucích a kór v pubertě byli oba dva na .
Synkovi jsem převyprávěla historku z porodnice, kde jsme si jako čerstvé rodičky z našich poupátek dělaly cynickou legraci, že naši péči nám uzlíčkové bohatě oplatí tak, že nás na stará kolena strčí do domova důchodců
Synek - protože má po mamince smysl pro černý humor, to vygradoval.
"No, já Tě do domova důchodců nestrčím. Já Tě akorát pomůžu naložit Sommerovi do auta"

Sommer = regionální pohřební ústav