Žádný vztah nemůže být vězení. A Ty by ses neměl starat o to, co dělá Tvá přítelkyně, když s Tebou není. Věrnost se nedá nijak prokázat. To by nemohla ani s nikým na ulici promluvit. Nemůžeš ji držet 24 hodin doma s tím, že půjdete ven, až se vrátíš. Nevím, kolik vám je, ale člověk přece potřebuje vídat se s lidmi, poznávat nové. Když budete žít uzavřeně jeden pro druhého, dojde jednou zákonitě k situaci, že to jeden z vás už neunese. Přijde ponorková nemoc a půjdete od sebe. Lépe si to odbýt teď, dokud spolu jenom chodíte. Ona taky sonduje, co děláš, když jsi pryč? Připadá mi, že chcete mít oba nad tím druhým maximální kontrolu. Buď si věříte, nebo běžte od sebe. Není nic trapnějšího, než když vylezu z tělocvičny s holkama, aby NÁHODOU šel kolem můj muž, nebo přišel domů pět minut po mně! To pak, i když máš svědomí absolutně čistý, máš chuť jít jinam, aby byl aspoň k tomu nesmyslnému žárlení jednou pádnej důvod! Proto dopřejte druhému určitou dávku rozumné svobody, mám dojem, že monitorujete každou hodinu času, kdy jste nemohli být spolu, potom to rozebíráte, vyčítáte si...mě by teda takový vztah radost nepřinášel. Můžeš se jí zeptat, jak se měla, ona Ti odpoví, ale pokud Ti normálně řekne, že že mluvila s tím či s tím, nic za tím nebude. Kdyby měla co tajit, mlčela by! A možná Tě jen zkouší. A Ty jí to spolkneš a žárlíš. Takhle Ti akorát brzy řekne, že se s Tebou rozejde. Neznáme ji, neodhadneme, zda hledá někoho jiného, nebo ne. A těžko zabráníš tomu, aby poznávala nové lidi. Měl bys to nechat, jak se situace vyvine. Lepší rozchod teď, než za rok, za dva. Možná pro vás oba. Nevím, které z nás by se podobné výslechy líbily...

poraďte - má cenu být s člověkem, který vám pořád říká, že jste hloupí, že se máte jít léčit, někdy použije kvůli zbytečnosti i příliš vulgární výrazy?sem bez sebevědomí, kvůli toho..

slunečná napsal(a):

poraďte - má cenu být s člověkem, který vám pořád říká, že jste hloupí, že se máte jít léčit, někdy použije kvůli zbytečnosti i příliš vulgární výrazy?sem bez sebevědomí, kvůli toho..

Nemá.

slunečná napsal(a):

poraďte - má cenu být s člověkem, který vám pořád říká, že jste hloupí, že se máte jít léčit, někdy použije kvůli zbytečnosti i příliš vulgární výrazy?sem bez sebevědomí, kvůli toho..

Naplňuje Tě mít vedle sebe hulváta?

Asi se ráda líbí a dělá jí dobře pozornost i od jiných... Tento pro tebe nedostatek musíš skousnout a nebo se rozejít...

Já to vím - jen pořád nemůžu sebrat sílu odejít...dítě nemám, mám kam jít, tak nevím proč nic nedělám...asi se bojím samoty?

Tvůj strach ze samoty chápu. Všechny ženy, které se bály odejít, udělat ten krok. Pochyby. Ale neboj se samoty. Většinou to nakonec skončí stejně tak, že zůstaneš sama, ale zase objevíš něco nového. Nebo třeba i někoho nového. Samota na začátku bude třeba hrozná, ale je to přechodný stav. Po čase si na to zvykneš a nakonec budeš ráda, že máš své soukromí. Jestli máš přátele, ty tě určitě v úplné samotě nenechají. Co tě třeba dříve nebavilo, najednou dostaneš chuť si zařizovat svůj "prostor pro život" podle svého. Možná zjistíš, že Ti samota vyhovuje. Třeba jsi na to mladá, aby si se tak úplně vázala. Třeba máš ve svém okolí, kdo by se rád k tobě přiblížil, jen když jsi byla ve svazku s někým, se bál ti říct, že mu nejsi úplně lhostejná. Jak dlouho jsi nebyla s nějakou kamarádkou se někde bavit? Jak dlouho jsi nečetla tu hezkou knížku, která stále je zašoupnutá v knihovně a říkáš si, jednou si ji až budu mít čas přečtu. Jak dlouho jsi neposlouchala své oblíbené CD, které se jemu nelíbilo? Jak dlouho sis nenapustila vanu plnou horké vody, nedala do ní bylinky nebo jen pěnu, nenalila si si skleničku dobrého vína a nevzala sis třeba tam tu knížku, aniž by si měla strach, že se ozve..vypadni, já se chci jít taky vykoupat? Musela si uklidit, protože přijde on? Nemohla sis nechat něco "rozkramařený"? Nech si to rozkramařený. Nebyla si dlouho někde na výletě? Jeď. Máš kamarádky, které by třeba s tebou rádi vyrazily o prázdninách pod stan? Jeď. Kamkoliv. Dlouho sis nekoupila něco pěkného na sebe. Kup si. Každý malý dárek pro radost zvedne tvou náladu. Samota po krátkém čase odejde. Jen to vydržet. A uvidíš, že potom to bude jen lepší. Když takhle budeš někam vyrážet, nebudeš přemýšlet o tom co bylo a co bude, budeš žít přítomností, bude pomalu přicházet tvé "já". Ani potom nepostřehneš, že svou přirozeností někoho jednou upoutáš. Jenom mysli na to, že když někoho potkáš, a uvidíš na někom chyby, které ti nebudou úplně po chuti, neříkej si, já ho předělám. Ne, nepředěláš. Chvíli se bude tvářit, že se změnil a pak po nějakém čase to bude zase ten starý hulvát. Měj na paměti svou cenu a hrdost. Tak a teď ten krok....

Keď partner odchádza
Odchádza postupne . Ten môj zrejme už dávno, pretože teraz prevalená nevera, nie je prvou. Na tie predchádzajúce som zabudla a ďalej žila, podľa mňa, v harmonickej rodine : práca, rodina /2 vydarené deti /, výlety, škola /vyštudovala  som  2. vysokú/ , záľuby /dávno ručné práce, teraz knihy , záhrada/. Mala som pocit, že nám je všetkým spolu fajn, že si  dávame toľko slobody  koľko potrebujeme. Avšak manžel v poslednom období svoju   záľubu /amatérsky šport/ spojil so zaľubením sa do mladšej, slobodnej dievčiny, ktorá sa venuje tomu istému športu. Tušila som to, ale vraj sa mýlim. Tréningy, víkendové preteky, sústredenia sa preňho stali takmer povinnými. Služobné cesty častejšími a dlhšími. Dokázala som mu, že sa nemýlim /vraj som si zmýlila povolanie- mala som sa stať detektívom a čo z toho mám, že som mu dokázala neveru/.  Býva teraz s priateľkou, domov chodi kosiť trávnik,  stretávame sa v práci.  Nad vodou ma držia deti, rodina i priatelia. Dúfam, že som v prechodnom stave o ktorom píše encuentro a nie je to ľahké. Pýtam sa sama seba, prečo sa trápim , prečo  trápim  naviac aj svoje deti. Chýba mi radosť zo života, sebadôvera a neviem prečo si myslím, že všetko je len prechodný stav. Nežijem v prítomnosti a ako keby som ani nerátala s budúcnosťou.   Poznamenávam, že som svojho manžela nikdy nepodviedla.  Názory známych na riešenie sú rôzne - niektorí radia  ukonči jednoznačne  vzťah, nemôžeš ho stretávať ďalej, iní radia, aby som ho nechala užívať si , vybúriť sa. Snáď najviac sa stotožňujem s názorom jednej kamáratky, ktorá hovorí, rob to čo v danej chvíli považuješ za  najlepšie. Avšak  mne sa teraz vôbec nechce riešiť náš vzťah. Pripadám manželovi, jeho milenke,   známym ako žena, ktorá si neuvedomuje svoju cenu , nemá svoju hrdosť ?  Alebo názor, že v živote máme nielen práva ale aj povinnosti , že deti si zaslúžia normálnu , zdravú rodinu je už prekonaný ?