Petunka napsal(a):

přezdívko2007, hlupáka ze sebe děláš sama...

Nejde v tomto prispevku o me, ale o nazor ostatnich na dane tema.

Upravil(a) prezdivka2007 (4. 6. 2007 14:49)

Petunka napsal(a):

tím pravopisem

Bez komentare

Hellga: huráá, konečně se někdo vrátil k tématu , už jsem se bála, že místo rad, jak na chlapy, se tu bude rozebírat český jazyk

IvaPR napsal(a):

A jak sbalit někoho koho už znáte dlouho? Podle psychologů se to po letech už nepřekoná  ( taková ta hranice ) že jsme jen kamarádi.

Rozhodují o tvém životě a o odvaze psychologové? :-)
Uznávám, že mají pravdu v tom, že mohou podporovat klišé a rčení (z kamarádů se nestávají milenci, protože se oba bojí, že přijdou o to přátelství).
Ale na to je potřeba se vykašlat. Na všechna pravidla.

Jdi do toho. Svou vlastní cestou a způsobem. Event. si pročti pár časáků (podle věku: Yellow, Style, Cosmopolitan, Elle, Marianne, Babička) a vyber si způsob, který je ti nejbližší.

Hellga popsala klasicke způsoby. Ostatní je jen detailnější taktika.

Dobrý lov!! :-))

Selima napsal(a):

Nicolas napsal(a):

To bis koukala, co chlapy promarni casu, kdyz jsou zbabely (nemají tu odvahu se vyjadrit a prinest sve srdce na dlani a snest tu tíhu odmítnutí) - a to i za predpokladu, ze jim o tu zenskou jde!! :-)

Neviem, ale môj kamarát tvrdí, že keď chlap nevie, čo chce, tak vlastne nechce, lebo keď chlap chce, nič na svete ho nezastaví... Ale pripúšťam, že sa môže mýliť.

Seli, mám tě rád a ty to víš.
Ale stejně či víc nemám rád rčení a klišé.
Takže rčení, navíc ještě z druhé ruky (kamarád povídal), že když chlap chce, tak ho nic na světě nezastaví.... :-)))) asi nebudeme brát příliš vážně, že? :-) Ale abych to nebral nějak konfrontačně - je velmi nepravděpodobné, že by tento výrok kamaráda mohl platit jako pravidlo.

Proč to vlastně zdůrazňuji..? Protože kromě tvrzení "někdo tvrdí", které pro mě osobně nic neznamená, se v mém okolí se vyskytují hojně muži, kteří opravdu mají tak velký strach z odmítnutí, že do toho nejdou. Hotovo. Prostě nejdou. Tečka.

I když velmi dobře vědí, že tu dotyčnou dámu chtějí, tak jsou prostě tak paralyzovaní, že nedají nic najevo.
Naštěstí jsou ty ženy natolik skvělé a nebojácné, že si tyhle chlápky raději sbalí samy. U jednoho páru už mají 2 děti a oba blahořečí Bohu, že tu odvahu sebrala ta žena, protože on - muž by to nikdy neudělal.

Nico, ja netvrdím, že môj kamarát je hovorca VŠETKÝCH mužov - navyše je sám na chlapov, čo môže trošku znižovať výpovednú hodnotu jeho výroku. Ale prinútilo ma to zamyslieť sa nad mnohými váhavcami, ktorých som v živote stretla a ktorí váhali POTOM, čo sme sa pracne dali dokopy(a stálo ma to hodne nervov, pracne vydolovaného umenia zvádzať a tiež kopu hrdosti) - liknavo, prípadne vôbec nevolali, občas utrúsili nejakú neutrálnu SMS... A keď som im napísala, že to teda ukončime, aby som sa necítila ako učiteľka, čo vyhnala úbožiatka deti na branné cvičenie a núti ich behať a plaziť sa v blate, dozvedela som sa, že nechápem ich vajatanie, ich vnútornú rozpoltenosť a neistotu. Kua, ako keby som ja nemala nárok na neistotu. No ale čo s tým? Dať sa na šrikovanie? No a potom mi odľahlo pri výroku môjho kamaráta, lebo sa mi vyjasnilo, že asi som trpezlivá na nesprávnom mieste a že kým si páníček rozmyslí, čo chce, ja už budem asi na sexuálnom dôchodku. Tak som preradila na sex. maniakov, ktorí až veľmi dobre vedleli, čo chcú - a pomerne sme sa v tom zhodli - ale vo finále to tiež nebolo celkom ono. Asi ideál predstavuje nejaký kompromis, niečo uprostred.

Hellga napsal(a):

IvaPR, psychologové ví prd! Právě na takovém vztahu se dá "vybudovat" vztah seriózní a plnohodnotný! Jeden příklad... Když jsem "šla do let", rozhodla jem se, že není právě praktické, být "na starý kolena" sama a protože vím, že "vztah" je něco, co se musí utvářet a pak vytvářet... rozhodla jsem se, že si vyberu mezi "bývalými" potencionálními partnery...Má to totiž tu výhodu, že když tě zná "chasník" ve dvaceti, tak tě vidí pořád stejně.... Všímat si vrásek a "sešlosti", je výsada nás žen... Chlapi to nevnímají, alespoň ne tak, jako my... No, co bych přeháněla, moc adeptů nebylo...cca. dva. Ten jeden měl mínus (smrděli mu nohy), tak to vyhrál můj "děd", s kterým jsem už asi 15 let... Abych byla přesná, je to můj třetí muž a asi proto jsem do toho nevletěla "jen tak" a asi proto, jsem měla tu snahu o "vztah" do konce života... Zřejmě se zadařilo... Nenechávám nic náhodě, netoužín po "splynutí duší" (mezi náma taky děsná blbost! ) a jsem spokojená... Ale jestli si dobře pamatuji, původně šlo o to, jak sbalit chlapa, né? On totiž trvalý vztah je o úplně jiných prioritách...

Když já zrovna po tom splynutí duší tak moc toužím. Vím co to je vztah kde tomu tak neni. A podle mně je to na kočku. Jasně dá se s tim žít v pohodě, ale prostě to neni ono. Zatím to takto cítím, ale je pravda že se mi léty názory na ty vztahy mění.

Hellga napsal(a):

IvaPR, psychologové ví prd! Právě na takovém vztahu se dá "vybudovat" vztah seriózní a plnohodnotný! Jeden příklad... Když jsem "šla do let", rozhodla jem se, že není právě praktické, být "na starý kolena" sama a protože vím, že "vztah" je něco, co se musí utvářet a pak vytvářet... rozhodla jsem se, že si vyberu mezi "bývalými" potencionálními partnery...Má to totiž tu výhodu, že když tě zná "chasník" ve dvaceti, tak tě vidí pořád stejně.... Všímat si vrásek a "sešlosti", je výsada nás žen... Chlapi to nevnímají, alespoň ne tak, jako my... No, co bych přeháněla, moc adeptů nebylo...cca. dva. Ten jeden měl mínus (smrděli mu nohy), tak to vyhrál můj "děd", s kterým jsem už asi 15 let... Abych byla přesná, je to můj třetí muž a asi proto jsem do toho nevletěla "jen tak" a asi proto, jsem měla tu snahu o "vztah" do konce života... Zřejmě se zadařilo... Nenechávám nic náhodě, netoužín po "splynutí duší" (mezi náma taky děsná blbost! ) a jsem spokojená... Ale jestli si dobře pamatuji, původně šlo o to, jak sbalit chlapa, né? On totiž trvalý vztah je o úplně jiných prioritách...

Ještěže tě tady máme bábi, zdravý selský rozum je víc než 10 psychologů

Míša Kulička napsal(a):

Petunka napsal(a):

Já si taky myslím, že "splynutí duší" a vzájemné souznění a harmonie, to je základ....

"Splynutí duší" je ti na houby ve chvíli, kdy máš 40°C horečky a nejsi pomalu schopná sama dojít na záchod. To pak člověk spíš ocení, že ten druhý je schopen uvařit čaj, donést paralen a počkat přede dveřmi wc, aby nás pomohl dopravit do postele ... A ti, co rádi kecaj o splynutí duší, jsou v tu chvíli kde? Většinou v (_!_) , protože tato situace nezapadá do jejich romantických představ. Tolik moje zkušenosti

Míšo Kluličko,  nemluvím o žádných romantických představách. Mluvím o tom, že si spolu lidi musí rozumět, být tzv. na stejné vlně, mít si o čem povídat a mít na věci přibližně podobný názory...to je podle mého to "splynutí duší". Pokud si máte co říct a hlavně pokud tě ten druhý dokáže pochopit, opravdu pochopit. To nemá nic společného s praktickou stránkou  vztahu...

Tím chci říct, že neznamená, že ten, se kterým tou svou duší splyneš, je zákonitě ňouma, který ti není schopen přinést paralen...

Petunka napsal(a):

Míšo Kluličko,  nemluvím o žádných romantických představách. Mluvím o tom, že si spolu lidi musí rozumět, být tzv. na stejné vlně, mít si o čem povídat a mít na věci přibližně podobný názory...to je podle mého to "splynutí duší". Pokud si máte co říct a hlavně pokud tě ten druhý dokáže pochopit, opravdu pochopit. To nemá nic společného s praktickou stránkou  vztahu...

Jasně, ono je to o tom, co si pod spojením "splynutí duší" představuješ. Pro mě pojem "splynutí duší" znamená mít stejné zájmy, stejné názory, být pořád spolu atd. A takto mi byl i vysvětlen. ... Jenže z toho by mě za chvilku štrejchlo, proto už z představy splynutí duší dostávám osypky.

Se svým protějškem nemusím mít ani stejné koníčky, ani názory, ani nevyžaduju, aby byl za každou cenu pořád se mnou.
Naopak, jsem ráda, když vyjede s klukama do hor a já mám víkend jen pro sebe a své zájmy.
Jsem ráda, že se na některé věci dívá jinak než já, protože o tom můžeme debatovat a já tím pádem získávám i jiný úhel pohledu od člověka, kterému důvěřuju. Naopak, pokud bychom měli na věci stejný názor, asi bysme o nich moc nepokecali.
Ocením, když oželí fotbal, aby mě mohl doprovodit na koncert a naopak, ráda mu vyjdu vstříc, když něco potřebuje. Tím si dáváme najevo svou lásku - ne tím, že máme na všechno stejné názory a všechno děláme společně.

Míša Kulička napsal(a):

Petunka napsal(a):

Míšo Kluličko,  nemluvím o žádných romantických představách. Mluvím o tom, že si spolu lidi musí rozumět, být tzv. na stejné vlně, mít si o čem povídat a mít na věci přibližně podobný názory...to je podle mého to "splynutí duší". Pokud si máte co říct a hlavně pokud tě ten druhý dokáže pochopit, opravdu pochopit. To nemá nic společného s praktickou stránkou  vztahu...

Jasně, ono je to o tom, co si pod spojením "splynutí duší" představuješ. Pro mě pojem "splynutí duší" znamená mít stejné zájmy, stejné názory, být pořád spolu atd. A takto mi byl i vysvětlen. ... Jenže z toho by mě za chvilku štrejchlo, proto už z představy splynutí duší dostávám osypky.

Se svým protějškem nemusím mít ani stejné koníčky, ani názory, ani nevyžaduju, aby byl za každou cenu pořád se mnou.
Naopak, jsem ráda, když vyjede s klukama do hor a já mám víkend jen pro sebe a své zájmy.
Jsem ráda, že se na některé věci dívá jinak než já, protože o tom můžeme debatovat a já tím pádem získávám i jiný úhel pohledu od člověka, kterému důvěřuju. Naopak, pokud bychom měli na věci stejný názor, asi bysme o nich moc nepokecali.
Ocením, když oželí fotbal, aby mě mohl doprovodit na koncert a naopak, ráda mu vyjdu vstříc, když něco potřebuje. Tím si dáváme najevo svou lásku - ne tím, že máme na všechno stejné názory a všechno děláme společně.

Ty překrucuješ to, co já říkám, Kuličko. Myslím, že by ti dva lidé měli mít podobný názory na zásadnější věci typu např. manželství, děti, různý morální zásady... Samozřejmě nemyslím to, aby se sebou ve všem souhlasili. To by pak byla nuda, jak píšeš. A trávit spolu všechen čas je taky kravina, to je snad jasný, to tady rozebírat nebudu.

Ok, necháme toho