Ajajajaj, tak vidím, že se to tady pěkně rozjelo
přezdívko 2007, příště nechej svoje prvotní příspěvky v plném znění tak, jak jsi je zprvu napsala a nemaž je.
Jsme tady na diskusi a za Tvoje postoje Ti nikdo hlavu neutrhne. To, že má někdo na celou věc svůj názor, svůj pohled na věc a vyjádří se k němu, je jedině v pořádku. Jenom diskutujeme.
Jinak - jak Ti tady holky správně nanesly. Kdyby se něco stalo s Tvým přítelem, tak Ty jako přítelkyně bohužel nedědíš nic, protože ze zákona nemáš nárok. Dědilo by pouze Vaše společné dítě - kromě těch ostatních, samozřejmě. Být Tebou, tak nespekuluju o to, nač mají či nemají nárok děti z předešlého vztahu (které nárok nepochybně ze zákona mají), ale ošetřím si situaci tak, abys v budoucnu měla nárok i Ty. Aby se Ti jednou nestalo, že budeš muset dědicům prokazovat každou skleničku, že je Tvoje

Modroočka: to, že se některé dámy - zejména ty nesezdané - zajímají o tom, kdy, komu a co, kdyby se s partnerem něco stalo, není v některých případech vypočítavost, ale volání zdravého rozumu. Je třeba vzít v potaz, že žena žije s partnerem, do vztahu přináší stejnou měrou co on, je tady třeba i společné dítě.
Najednou dojde k nepředvídané události a chudák družka musí obhajovat každou skleničku, každou peřinu a ve finále existuje i možnost, že pokod mají společný účet a společné peníze, je jí zablokován a peníze jdou do dědického řízení, čili z nich neuvidí rovněž ani floka. Když peníze vybere těsně po tragické události, oprávnění dědicové ji roznesou na kopytech

Modroočka:

A pokud má někdo žaludek na handrkování o skleničky, tak z toho je mi opravdu na zvracení. Jako že by vzali dědicové pozůstalé družce i židli pod zadkem?

To, že ty nemáš žaludek na nějaké handrkování, je v pořádku. Ovšem ty na to žaludek nemáš -  ale deset jiných ano. Stačí si přečíst příspěvky, co sem psaly holky přede mnou.Nejsmutnější na tom je, že v těchto případech - ať už to dopadá jakkoliv, vždycky se najde někdo s oprávněným pocitem křivdy. Buďto byl ošizen o otcovskou lásku, nebo o peníze, případně o obojí, nebo se dostal do situace, kdy společně s partnerem něco budovali a po nepředvídané události žije s pocitem, že se na něj snesla smečka supů.
A mnohdy vůbec nemusí jít o vztah mezi partnery. Už jsem to sem jednou psala - můj známý pocházel z rozvedené rodiny. Otec, žijící v zahraničí, na něj posílal výživné v cizí měně. Maminka výživné ukládala na účet v bance, který byl ovšem veden na její jméno. Když známý dospěl, věděl, že někde na nějakém účtu v bance jsou peníze, které ze zákona patří jemu, ale nijak se tím nezabýval. Zemřel otec, posléze bratr a naposledy i maminka a známému nastala povinnost vyplatit z účtu děti svého zemřelého bratra, které ze zákona dědily po babičce a na dědictví se sletěly jak supi. V tu chvíli nikdo nezkoumal, kterak zemřelá přišla k účtu v cizí měně, prostě tady byl jako předmět dědictví a známý holt vyplácel svoje peníze, a navíc dospělým lidem, které ani skoro neznal.

Ivča K. napsal(a):

Názory se různí,ale mě trochu nadzvedl názor,že všechny děti z prvního manželství jdou jen po pěnězích,proto jsem reagovala.U nás to bylo obráceně,já zůstala s dětmi v bytě,který byl pořízen z mých peněz,ale jelikož jsme jej pořídili už za trvání manželství tak byl v SJM.BM 10 let odmítal byt převést jen na mě,protože jeho druhá žena prohodila,že pokud se s ním něco stane tak z našeho bytu budou mít jejich děti dědický podíl.Mě ani nenapadlo přemýšlet,že by moje děti měli naopak mít podíl z jejich bytu,který jim dali její rodiče.Takže asi to nebude tak jednoznačné.

Nikdo nerika,ze vsechny deti jsou stejne,ale skutecnost je takova,ze tech bezostysne vycuranych je vic jak dost.Me se to zkratka prici a proto tu demonstruji  svuj nazor.Jak sama rikas,nikdy by te nenapadlo,ze tve deti budou pozadovat cast z bytu,ktery poridili rodice otcove druhe manzelky.To je prece prirozene ,nebo ne?Nakonec je to tvoje vina,ze tve deti prijdou zkratka,nemyslis?Mela jsi se postarat o sve vcas,nebo se poradit na Babinetu.Jiste by te nikdo nepodeziral z hamiznosti.nakonec budes muset ze sveho bytu vyplatit i deti manzelky odBM.To cloveka nena......,ale prijde lito,ze?

Absolutní souhlas s Miss Marple a přezdívko 2007  vstupní data se opravdu nemažou - chápu že jsou ti nepříjemné některé příspěvky protože se cítíš nespravedlivě napadena a obviněna ale vstupní data jsou vstupní data - od nich se debaty odvíjejí.
Domnívám se že povinnost rodiče je předejít hádkám svých dědicu - problém je kdy tak udělat.
Všechny děti mají stejné práva na dědictví ať jsou manželské nebo nemanželské, minulé nebo budoucí, zapomenuty nebo se stýkají až do vydědení. Tak rozhodl zákon.
Potomci které mají už založené svoje rodiny mají odpovědnost vuči svým rodinám nikoliv vuči následním rodinám své matky nebo otce. Pokud se hlásí ke svým právam chovají se odpovědně vuči sobě a svým rodinám  nejsou to zlatokopové. Platí obecné pravidlo děti za odchody svých rodiču z rodin nemohou.
Následující manželky ví koho si berou a pokud si myslí že si berou pouze manžela tak se mýlí berou si i jejich děti. Tak to prostě je. Nemužeme na jedné straně tvrdit, že děti jsou závazek na celý život a pak zase tvrdit že vyplácením výživného povinnosti rodiču končí. Není to tak.
Vemme si to z jiného konce - otec nebo matka pro jednoduchost řekněme otec - odejde z rodiny, dítěti platí výživné (nebo také mnohdy neplatí), dítě dospěje, založí si rodinu - i tehdy má vyživovací povinnost vuči otci. Pokud se otec dostane do maléru, potomek (už ne dítě)  je povinno ze zákona se postarat i o takového otce který se na něj "vydlábl".
Proto souhlasím s pravidlem že všechny děti mají právo na dědictví stejným dílem. Ty, co jsou bez vlastního přičinění okradeny o otce i Ty kterí se třeba o nemocného starají.
Jediným pravidlem se nedá ošetřit vše co se v životě muže stát proto musí existovat dohody a pravidla.
Pokud manželka usoudí že její manžel je v balíku její přičiněním a veškeré případné dědictví ošetří tak že je dědí pouze její děti dopouští se křivdy na dětech minulých. Toto je muj názor.

Pokud manželka usoudí že její manžel je v balíku její přičiněním a veškeré případné dědictví ošetří tak že je dědí pouze její děti dopouští se křivdy na dětech minulých. Toto je muj názor.

maria, no to si snad děláš legraci?!?
Když ke mně hypoteticky přijde chlap, který všechno nechal manželce, do manželství vnesl akorát kufr osobních svršků, společně začínáme od nuly, já mám svoje děti, on má svoje děti a třeba i máme děti společné, tak přece nejsem zaopatřovací ústav pro bývalou rodinu a hájím PŘEDEVŠÍM zájmy svých dětí.
Maria, nezlob se na mě, ale taková úvaha o křivdě mě fakt dostala do kolen

maria napsal(a):

Absolutní souhlas s Miss Marple a přezdívko 2007  vstupní data se opravdu nemažou - chápu že jsou ti nepříjemné některé příspěvky protože se cítíš nespravedlivě napadena a obviněna ale vstupní data jsou vstupní data - od nich se debaty odvíjejí.
Domnívám se že povinnost rodiče je předejít hádkám svých dědicu - problém je kdy tak udělat.
Všechny děti mají stejné práva na dědictví ať jsou manželské nebo nemanželské, minulé nebo budoucí, zapomenuty nebo se stýkají až do vydědení. Tak rozhodl zákon.
Potomci které mají už založené svoje rodiny mají odpovědnost vuči svým rodinám nikoliv vuči následním rodinám své matky nebo otce. Pokud se hlásí ke svým právam chovají se odpovědně vuči sobě a svým rodinám  nejsou to zlatokopové. Platí obecné pravidlo děti za odchody svých rodiču z rodin nemohou.
Následující manželky ví koho si berou a pokud si myslí že si berou pouze manžela tak se mýlí berou si i jejich děti. Tak to prostě je. Nemužeme na jedné straně tvrdit, že děti jsou závazek na celý život a pak zase tvrdit že vyplácením výživného povinnosti rodiču končí. Není to tak.
Vemme si to z jiného konce - otec nebo matka pro jednoduchost řekněme otec - odejde z rodiny, dítěti platí výživné (nebo také mnohdy neplatí), dítě dospěje, založí si rodinu - i tehdy má vyživovací povinnost vuči otci. Pokud se otec dostane do maléru, potomek (už ne dítě)  je povinno ze zákona se postarat i o takového otce který se na něj "vydlábl".
Proto souhlasím s pravidlem že všechny děti mají právo na dědictví stejným dílem. Ty, co jsou bez vlastního přičinění okradeny o otce i Ty kterí se třeba o nemocného starají.
Jediným pravidlem se nedá ošetřit vše co se v životě muže stát proto musí existovat dohody a pravidla.
Pokud manželka usoudí že její manžel je v balíku její přičiněním a veškeré případné dědictví ošetří tak že je dědí pouze její děti dopouští se křivdy na dětech minulých. Toto je muj názor.

Aha???Bez komentare.

Podle mého spadají do SJM pouze věci nabyté v manželství.  V zájmu objektivity ještě dodávám, že ZÁVĚŤ má vždy přednost. Pokud v ní nejsou uvedeny děti zůstavitele, musí nezletilí potomci zemřelého sdědit svůj plný podíl ze zákona - dědí rovným dílem s pozůstalou manželkou, ALE pokud jsou děti zletilé, musí dostat alespoň polovinu toho, co by dědily ze zákona.
Příklad mého manžela:
Jeho rodiče se rozvedli, když jemu bylo 17 let, jeho bratrovi 16 let. S druhou manželkou nemá žádné děti, v tom je můj příklad jednodušší. Synové se s otcem  stýkali, zvlášť můj manžel ho dost navštěvoval, i v nemoci, brával ho na náš hausbot na ryby apod.... tudíž nebyl důvod k vydědění synů z 1. manželství. Před několika lety napsal již poněkuddosti  senilní tchán závěť, že vše (jednalo se především o byt v osobním vlastnictví za odhadní cenu 1.800.000 Kč, tržní cena je dvojnásobná) odkazuje své druhé ženě, která ocenila tento byt 1. kategorie v Praze před notářem částkou 400.000,-- Kč !!! - za to nekoupíte v Praze ani boudu na psa, jasný podvod, i sám notář to nerozdejchal a  upozornil ji na to. Před několika měsíci tchán zemřel. Přestože oba synové nebyli zmíněni v závěti, nebyla tato platná, protože jsou tu NEOPOMENUTELNÍ dědicové - vlastní potomci z 1. manželství. Protože se ale jedná o dospělé muže, dělilo za takto:
Polovina z hodnoty bytu t.j. 900.000,-- Kč byla předmětem dědictví. To děleno 3 (druhá manželka, 2 synové), každý by měl nárok na 300.000,-- Kč. Jenomže zletilí synové nebyli v závěti, tak každý ze synů měl poloviční nárok. t.j.  150.000,-- Kč. Závěť tedy zkutečně může omezit právní nárok pozůstalých dětí!
Myslete si o nás, co chcete, ale manžel a jeho bratr se dědictví po otci nevzdali. Po smrti jeho druhé manželky by vše zdědili její synovci, cizí lidé, a tchán má po svých  synech 4 vnuky, jeho vlastní krev.

Upravil(a) Décima (8. 6. 2007 9:41)

Podle mého si další žena či  družka  k sobě muže, který má z předešlých vztahů děti, bere se závazky a musí s tím do budoucna počítat ! Její mužíček holt zanechal svou genetickou stopu i jinde, její děti holt mají někde své sourozence, byť polovičně nevlastní, s tím se musí smířit, jinak ať do vztahu s mužem se závazky nejde a bude mít klid....Jak si pročítám příspěvky na Babinetu i ty staré - moje děti, tvoje děti, naše děti atd... a spory a záště z toho vyplývající, snad bych i rozvody zakázala ze zákona , nekamenujte mě, nemyslím to doslova ...

Miss Marple napsal(a):

Ale vzdyt ja s tim pocitam, ze muj muz ma genetickou stopu jinde. A jsem rada, ze se ke sve byvale zene chova slusne a sve deti miluje. Ale to jsou jejich zavazky, nikoliv moje. To, ze ma zavazky beru na vedomi a jsem rada, ze jim dostava a svym detem doprava. Kdybychom se rozesli, tak vim, ze se tak bude chovat i k nasemu diteti. Ale ja zadne zavazky nemam.

Pak jedině zbývá sepsání té závěti, kde by manžel(druh) nejmenoval své děti z předešlých vztahů. Ale jak jsem psala, pokud budou v době úmrtí manžela nezletilí, musí dostat svůj podíl ze zákona celý, pokud budou zletilí tak jen polovinu toho, na co by měli nárok ze zákona. Jedině tak se dá dědictví pro NEOPOMENUTELNĚ dědice (pouze potomci zůstavitele) omezit na polovinu. Jinak se dá majetek svým dětem za života darovat, prodat, ale to bych si rozmyslela, známe pak nevděčnost dětí ke starým rodičům, a lze to i u dědic. soudu zbývajícími dětmi napadnout jako účelové a zbývající dědic. částku pro Tvé děti  pak může soud omezit ve prospěch opomenutých dětí.

Upravil(a) Décima (6. 6. 2007 11:30)

Ahojte, čtu jen mezi řádky. Ale nedávno jsem se bavila s právníkem a je to tak,jak uvádíte.Pokud nejsi manželka, tak bohužel nemáš nárok vůbec na nic. Nárok mají jen děti pozůstalého. A vše se dělí.
Já žiji s přítelem (ten má ještě jednoho sourozence) v rodinném domě, který je napsaný na jeho rodiče. Takže v žádném případě nehodlám investovat do domečku. Nemám totiž v plánu vylepšovat bydlení pro jeho děti. Mě kdyby se něco stalo, tak mé dítě nemá vůbec na nic nárok. A kdyby něco partnerovi, tak se akorát můžu vystěhovat. Dost jednoduchá matematika.
Moje kamarádka, ještě než se vzali, tak požadovali od svého přítele, ať byt  psaný na přítele, který celý upravovali, je napsaný i na ni. Nejdřív jsem ji odsuzovala, ale teď  ji zcela chápu. To je bohužel realita.

Taky nic moc řešení.  Pokud by např. muž měl před 20 lety dům, jehož hodnota byla v tehdejších cenách cca 300.000,- tisíc a jeho žena do rekontrukce vložila 100.000,- ze svých finančních prostředků a dnes se s ní rozvede a vrátí jí 100.000,- tak za ně nekoupí nic. A pokud by manželka umřela tak by její dceři dal 50.000,- (to si může na 1/2 roku pronajmout byt), zatímco před 20 lety to byly velké peníze.
Rozhodně žádná půjčka, buď bude manželka spoluvlastnicí domu, tj. manžel jí část domu přepíše (daruje), nebo rozšíří SJM o předmětný dům, nebo si měla manželka za svých 100.000,- od manžela 1/3domu koupit. Pokud manžel vše z těchto řešení odmítne, pak do domu ze svých peněz nedat ani korunu.

Upravil(a) jjjj (11. 6. 2007 11:25)

Mám napsanou závěť - děti dostanou vše, manžel nic. Jedná se o naše společné děti a můj muž je s tím srozuměn.
Rovněž konečně naše vlastní bydlení, které se rýsuje příští rok, bude psáno na mě.
Můj muž zase bude mít "na sebe" firmu. Začínal před 12-ti lety z ničeho, překonávali jsme všichni období, kdy se musel prioritně uhradit provoz firmy, a teprve potom vše ostatní. Což se periodicky opakuje dodnes. Jedná se o podnikání v oblasti závislé na počasí a "výběrových řízeních".
Na žádném uskromňování se manželova dcera z 1. manželství podílet nemusela, její matka na to má i štempl od soudu - jakýkoli leasing nám byl přičten k tíži...

Kdo neprožil zakládání, rozvíjení a udržení firmy v zemědělství při dvou malých dětech a soudy o výživné, kdy "oprávněnému" rodiči není nic dost /nepočítám šmírování naší "vysoké životní úrovně" a donášení informací BM mojí "vlastní" tchýní"/, ten asi nepochopí.

Vůbec nepovažuji za nemorální ten společný minimajetek mít ošetřený tak, abych ho uchránila pro svoje děti. Nemůžu zato, že BM je uklízečka a její manžel závozník. Ale můj muž je přece PODNIKATEL! Rozvedli je na 1. stání, protože BM již měla dva měsíce do porodu dítěte a chtěla ještě stihnout svatbu s jeho otcem /to je snad jediná věc, za kterou ji chválím :-)/.

Jistě, být v pozici matky /rozvedené, opuštěné/, také budu bojovat o jakýkoliv majetek po otci dětí. Postarám se, aby byly účastníky dědického řízení ... atd. , ale co bychom tak mohli dělat, kdyby otec dětí za svého života vše převedl na další děti, cizí osoby, partnerku.... NIC!!! Možná tak započítat hodnotu darů....pokud by byly v dědickém řízení obdarovaným přiznány :-).

A ještě dovětek: když se můj muž po rozvodu /a několikrát jsem již byla tichým pozorovatelem/ pokoušel udržet kontakt s dcerou, matka kladla nesplnitelné požadavky. Holt, tehdy byla jiná doba, nejdřív rozvod, pak tahání o dětičky... Nakonec to můj muž vzdal a řekl, že holka, až bude větší, tak si to snad nějak přebere. Teď je holka větší a zcela proočkovaná svou drahou maminkou. Může mi to být stokrát líto, ale odnese to zase jen ta holka. Nezná svoje sourozence, nemá možnost poznat jiný způsob života, mít širší rodinu.