Nádherně to popisuje Redfield v knize Celestinská proroctví, tuhle "fekvenci" nazývá vhledy, je jich celkem 10, a popisuje, jak se člověk, který vnímá a cítí tyto vhledy(pro mě je lepší vyjádření level), stoupá jeho duchovní uvědomění a vnímá, jak se to daří i lidem okolo. Dost dobrá, i když stará kniha, mám ji pořád u postele a pořád z ní sosám.

Sahf napsal(a):

Majkafo, nevadí:-) mým snem je zase Francie, už jsem tam byla, ale chtěla bych si to víc užít. Ty si vysněnou dovolenou užij, i když si na ní ještě počkáš.
U mě je ještě problém trochu v tom, že mě ten nečekaný problém z té frekvence sesadí. Ale přála bych si dospět na tu úroveň jako ty. Budu si stát umanutě za tim, že neni nic špatného na tom, když člověk zažívá štěstí a nebo si ho aspoň přeje. U mě bude tou překážkou zatím asi víra. Tedy myslím nedostatečná víra. Někdy prostě uvažuju až moc hlavou a mám pochybnosti.

Já už se teď do toho stavu dokážu sama dostat. Už to umím. Ale že mi to trvalo, než jsem na to přišla.

Majkafo, a návod by nebyl?:-)

Tam jsem se nedostala, ale máme ho v knihovně- držela jsem to v ruce už před rokem, ale ještě mi to nic neříkalo. Zkusím na to kouknout, jestli se něco nezměnilo.

Ahoj Sahf,
odpoved kterou hledas jsem taky hledala.Jestli jsem ji ale nasla,na to neni mozne najit jednoznacnou odpoved.Zkusim Ti popsat me poznani. Protoze zijem v tomhle fyzickem svete,kde je zpravidla normalni myslet vice rozumem,je skutecne pravda co napsala i Hani a ja souhlasim,ze se tak dostava do popredi ego cloveka ktere mistifikuje nasi dusi.
Proto je tezke vlastnit stale takovy stav mysli jaky si prejes. Neni mozne trvale znicit ego cloveka,je jen mozne ho mit pod kontrolou a pripustit ze je zodpovedne za to jak vnimame svet. Nase ego ma stale potrebu neco mit,vlastnit ,uchopit,delat.
Spravne ale chapes ze jedine meditaci se muzes od sveho ja odpoutat.Je to tezke ale,dostat se do stavu kdy Tva mysl necha myslenky jen tak plout.Nebude se snazit je uchopit,ani vlastnit,jen je proste sledovat.Nejde takovy stav ktery si uz zazila a chtela bys ho vlastnit,vytvorit. Muze prijit jen sam a to tak ze spontanne,bez chteni.
Neco takoveho je mozne dosahnout jen pravidelnym cvicenim,relaxace,meditace.
Avsak kdyz se chces dostat do sve duse(nebo spatky k tem zazitkum cos uz mela),neni mozne to udelat tak ze si to zacnes predstavovat. Predstava znamena jakoby nucene usili,ktera v ten momen rozmete spontannost.Usili je to same jako neco delat(pokusit se udelat) a to je opet mistifikace naseho ja.
Pak nastane rozcarovani.
Nase nalady a emoce jsou take praci naseho ja.Jeho pricinenim se nam zda byt tezke si svobodne vybrat byt na nem nezavisli. Rano vstat a rict si,ze mame volbu byt pozitivni nebo negativni. Pokud pozitivni pak zalezi jen na nas,ne na okoli a pokud to preci nejde,pak si to musime priznat ze jeste nejsme panem sve situace.
Je tezke to vysvetlovat.A ani takove vysvetleni ktere davam,neni kompletni.Je k tomu potreba vule,nezistna laska a vira. Snad jsem Ti moc nezamotala hlavu. Ne kazdy se mnou muze souhlasit,ja vsak stojim za tim poznanim. Nejsem osvicena. Jsou to jen vyvoleni. Ti kteri ani nepotrebuji zit takovy zivot jaky zijeme my. Jsou daleko nad nim.

Hirondel, souhlasím s tebou. Také jsem  dospěla k tomu, že prostě když se něco hodně chce, tak to zkrátka nejde ani silou. Jsou to životní paradoxy. Bohužel mě ještě ovládá mnohem víc rozum než duše, takže nejsem schopna si neustále držet vhodnou hladinu důležitosti a někdy něco až křečovitě chci, hned teď. Tak je to i s mými stavy, když je  napjatě vyhlížim a třesu se na ně, tak nepřijdou, sotva upadnu do lhostejnosti, tak jsou tady. A tak to mám i s meditací, když strašně moc chci co nejblíž ke svému podvědomí, tak to prostě nejde. Rozum je moje slabá stránka, pochybuje. A nějak se asi ještě pořádně nedokážu poučit ze starých zlozvyků a stereotypů

Tak vidis Sahf.Sama znas jak to funguje a jak ne.
Prirovnam Ti to jeste takle: predstav si ze neumis plavat ale spadnes do vody a zacnes zbesile chtit placat rukama,nohama ve snaze se neutopit.Jenze ta prilisna snaha je prave tim problemem jak nedocilit toho co chces.To znamena ze se muzes utopit.Ale pokud pochopis,ustalis svou mysl,zjistis, ze si klidne muze lehnou na zada a voda te ponese nad hladinou.

Sahf,vzdyt ja Ti dobre rozumim. Zkus se tim prestat zabyvat na par dni.Myslim tim nepremyslet o cele te zalezitosti.Dat si pauzu.Vis co tim myslim? Pak se ukaze. Ano mas pravdu.Chce to cas.

Holky, ani nevíte, jakou mám radost, když vás tak čtu! Taky si tu cestičku vyšlapávám všelijak, někdy to jde samo, jindy zakopnu a rozbitej čumák docela bolí... Ale i tak mám radost, jsem ráda za všechno, co mě potkalo, potkává a ještě potká. Jsem ráda za lidi, s kterými se setkávám, tedy i za vás.

Hirondel, s tvým příspěvkem 84 se úplně ztožňuji, taky jsem už přišla na to, že jak začnu moc chtít, nejde nic. Když si někdy opravdu nádherně zamedituji, tak se tam chci druhý den dostat znova a nejde to a ne a ne. A až to vzdám a řeknu si, no tak ať, tak bez náznaku usilování - šup a jsem TAM. Takže Sahf, zkus při meditaci vnímat jen lásku, která k tobě přichází, zkus vnímat lásku, která vychází z tebe a o nic víc se nesnaž a uvidíš, co se bude dít. Taky mi funguje požádat svou Duši o vedení a pak taky za to poděkovat. A když ti nepůjde meditovat, tak jen relaxuj, ono to časem určitě přijde.

A o Egu bych tady měla ještě jedno moudro, co mi řekl Salvátor. "Ego je tělo duše a je potřeba je vybrušovat jako diamant do dokonalosti." Taky mám za to, že zatím úplně bez Ega být nemůžeme, zatím jsme k tomu nedorostli. A mám za to, že než dojdeme k tomu, že budeme moci naše Ega rozpustit, k tomu nám zbývá ještě mnoho a mnoho životů. Takže Majkafo, určitě své zkušenosti užiješ. Všichni je užijeme.

A Sahf, ještě k tomu strachu. Taky jsem se poprvé i podruhé strašlivě vyděsila a trvalo mi pár let, než jsem se strachu zbavila a najednou to šlo úplně krásně. Není se čeho bát. Pokud se s čistým srdcem a čistým přáním (to zase cituji Pedra) ponoříš do meditace, nemůže se ti nic zlého přihodit. Ale nelámej to přes koleno, prostě až budeš cítit, že teď...

Hirondel, asi to tak bude. Vždyť jak říkám, mám už ze zkušeností ověřené, že vše hezké přijde, když už to nečekám a jsem smířená s aktuální situací. Proto zažívám v životě černobílé zóny. Nejdřív ta černá, kdy zoufale toužím po té bílé, když se s tou černou smířím, nastane bílá, bílá pomine a já po ní opět zoufale toužím bez výsledku. Je to začarovaný kruh

Sahf napsal(a):

Hirondel, asi to tak bude. Vždyť jak říkám, mám už ze zkušeností ověřené, že vše hezké přijde, když už to nečekám a jsem smířená s aktuální situací. Proto zažívám v životě černobílé zóny. Nejdřív ta černá, kdy zoufale toužím po té bílé, když se s tou černou smířím, nastane bílá, bílá pomine a já po ní opět zoufale toužím bez výsledku. Je to začarovaný kruh

A co třeba zkusit vyrovnat hladinu?

Eileen, mohla by si to nějak rozvést?:-)

Eileen, a nepřijde ti to trochu jako znouzecnost? Možná jsem naivní a bláhová, ale když přijde štěstí, proč si ho neužít naplno. Ale aspoň jsi pro sebe našla schůdnou cestu, která ti vyhovuje, i to je štěstí, protože to se mně zatím nepodařilo.